(1) Každý, kdo souhlasí s všeobecnými
podmínkami služby a stanovenou formou přijme
návrh na uzavření smlouvy, má právo
na uzavření smlouvy s poskytovatelem služby.
(2) Uživatel služby je povinen uhradit za poskytnutou
službu ve smyslu § 33 odst. 2 cenu ve výši
ceny platné v době poskytnutí služby.
(3) Právo na vrácení ceny, anebo její
části, pokud již byla zaplacena, z důvodů
podle § 33 odst. 6, musí uživatel služby
uplatnit u jejího poskytovatele do šesti měsíců
od vzniku závady, jinak právo zanikne.
(4) Uživatel má právo reklamovat vyúčtování
ceny za službu u jejího poskytovatele do 2 měsíců
od doručení vyúčtování
ceny za službu, jinak právo zanikne. Uplatnění
reklamace nemá odkladný účinek. Pokud
výše vyúčtování ceny za
službu přesáhne trojnásobek průměrně
placené měsíční částky
za období předcházejících 6
měsíců, uživatel má právo
požádat o odklad platby současně s podáním
reklamace nejpozději do doby vyřízení
reklamace, popř. ukončení správního
řízení o námitkách proti výši
vyúčtování ceny za službu.
(5) Pokud poskytovatel služby zamítne reklamaci vyúčtování
ceny za službu, může uživatel uplatnit námitky
proti vyúčtování ceny za službu
u Úřadu do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno
zamítnutí reklamace.
(6) Spory ve věcech podle odst. 3 a spory o dlužných
nedoplatcích cen, proti jejichž vyúčtování
neuplatnil uživatel služby reklamaci nebo jeho reklamaci
nebylo vyhověno, a v případech, kdy uživatel
služby podal námitky podle odst. 5 a rozhodnutí
o jejich zamítnutí bylo pravomocně ukončeno
ve správním řízení, rozhodují
soudy postupem podle obecných právních předpisů
o soudním řízení.
(7) Smluvní uživatel má právo připojit
ke koncovému bodu sítě vlastní koncové
zařízení, které splňuje podmínky
části druhé zákona.
(1) Poskytovatel služby je povinen před zahájením
své činnosti vydat a zveřejnit všeobecné
podmínky služby tak, aby zájemci o službu
se s nimi mohli seznámit před vznikem smluvního
vztahu. Tyto podmínky jsou návrhem na uzavření
smlouvy o poskytování služby.
(2) Všeobecné podmínky musí být
srozumitelné a nesmí diskriminovat žádného
zájemce o poskytování služby.
(3) Všeobecné podmínky služby musí
obsahovat
a) způsob, jakým zájemce o službu závazně
přijímá návrh na uzavření
smlouvy,
b) rozsah poskytované služby,
c) místo, kde se služba poskytuje,
d) termín, od kdy bude služba poskytována,
e) dobu, po kterou se služba poskytuje,
f) cenu za poskytování služby, způsob
jejího účtování a placení,
g) způsob uplatnění a vyřizování
reklamací,
h) odpovědnost za vady,
i) způsoby ukončení smluvního vztahu,
j) podmínky překládání, přemístění,
popř. přeměny účastnické
stanice,
k) způsob hlášení poruch a termíny
jejich odstranění,
l) nároky uživatele služby, jestliže její
poskytovatel způsobí její přerušení,
m) způsob vydávání a aktualizace seznamů
uživatelů, popř. jiného způsobu
informování o účastnických
číslech,
n) čísla, jejichž volání může
z podnětu smluvního uživatele zablokovat,
o) nabídku druhů telefonních hovorů
u veřejné telefonní služby,
p) nabídku druhů zpráv u povinných
služeb.
(4) Všeobecné podmínky služby a jejich
změny předkládá poskytovatel služby
bez odkladu po jejich vydání Úřadu,
který je v případě jejich rozporu
se zákonem, s licencí poskytovatele služby,
popř. s generálním oprávněním
na poskytování služby, oprávněn
zjednat nápravu postupem podle tohoto zákona.
(1) Právnické a fyzické osoby, které
provádějí telekomunikační činnosti,
jejich zaměstnanci, jiné osoby, které se
podílejí na těchto činnostech a zaměstnanci
správních orgánů telekomunikací,
nesmějí získávat pro sebe nebo pro
jiné osoby informace o věcech, které jsou
předmětem telekomunikačního tajemství
pro jiné než pracovní účely.
(2) Telekomunikačním tajemstvím se rozumí
a) obsah zpráv přepravovaných anebo jinak
zprostředkovávaných telekomunikačními
zařízeními a sítěmi,
b) jakékoli další údaje týkající
se zpráv podle písm. a),
c) provozní doklady, z jejichž obsahu by mohl být
zjevný obsah přepravovaných zpráv
nebo data provozní povahy,
a) detailní rozpisy hovorové korespondence telefonních
stanic,
b) účastnická čísla telefonních
stanic a osobní údaje, které nejsou z podnětu
smluvního uživatele zveřejněny,
c) informace o určení místa uživatele
v mobilní telefonní síti, pokud to tato síť
umožňuje.
(3) Kdo se dozví obsah věcí, jež jsou
předmětem telekomunikačního tajemství,
nesmí telekomunikační tajemství porušit.
(4) Osoby uvedené v odst. 1 nesmějí získané
informace sdělovat jiným osobám kromě
odesílatele a adresáta přepravovaných
zpráv, popř. jejich zplnomocněného
zástupce a právního nástupce. Nesmějí
ani umožnit jiným osobám, aby získávaly
informace, které jsou předmětem telekomunikačního
tajemství.
(5) Osoby uvedené v odst. 1 nesmějí též získávat, zpracovávat a předávat pro jiné, než pracovní účely, osobní a zprostředkovací data uživatelů telekomunikačních služeb, ani umožnit získat je jiným osobám.
Těmito daty jsou:
a) jméno a příjemní, popř.
obchodní jméno, příjmení, rodné
číslo, popř. identifikační
číslo organizace, akademický titul, adresa,
popř. sídlo a další data související
s poskytováním telekomunikační služby,
b) data potřebná k realizaci požadovaného
spojení uživatele služby a pro účtování
ceny, zejména volané číslo, datum,
čas a délka trvání spojení,
včetně spojení neuskutečněných.
(6) Právnické a fyzické osoby, které
provádějí telekomunikační činnosti,
jsou povinny v případech stanovených zákonem
[zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o
státním zastupitelství, ve znění
pozdějších předpisů, zákon
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní
informační službě, ve znění
pozdějších předpisů.] z podnětu
soudů, státních zastupitelství, Policie
České republiky a Bezpečnostní informační
služby, popř. dalších orgánů
oprávněných ze zákona, (odkaz)
sdělit jim bezplatně informace a data podle
předchozích odstavců.
(7) Právnické a fyzické osoby, které
provádějí telekomunikační činnosti,
jsou povinny bezplatně zabezpečit po dohodě
s orgány uvedenými v odst. 6 přístup
k informacím podle předchozích odstavců.
(8) Právnické a fyzické osoby, které
provádějí telekomunikační činnosti,
jsou povinny zajistit bezpečnou manipulaci s informacemi
charakteru telekomunikačního tajemství a
s osobními a zprostředkovacími daty uživatelů
telekomunikačních služeb tak, aby nedošlo
k jejich úniku, případně zneužití.
(1) Právnické a fyzické osoby, které
vykonávají telekomunikační činnosti
v případech stanovených zákonem [§
33 nařízení vlády ČSFR č.
284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské
mobilizace], jsou povinny poskytnout určeným
státním orgánům, popř. jiným
právnickým nebo fyzickým osobám, přednostně
telekomunikační služby, je-li to nutné
k plnění jejich povinností v krizových
situacích. Na dobu nezbytně nutnou, podle opatření
regulačního nařízení Úřadu,
může pozastavit nebo musí upřednostnit
poskytování telekomunikačních služeb.
(2) Provozovatelé veřejných telekomunikačních
zařízení a sítí a poskytovatelé
veřejných telekomunikačních služeb
jsou v případech stanovených zákonem
[§ 8 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně
ČSR, ve znění pozdějších
předpisů.] povinni realizovat opatření
k zabezpečení přípravy telekomunikačního
provozu v krizových situacích. K tomu Úřad
vydá regulační nařízení.
(3) Při postupu podle předchozích odstavců
musí být zajištěn přednostní
provoz veřejných telefonních stanic, veřejných
telefonních hovoren a automatů a přeprava
bezplatných tísňových volání
na území, pro něž je vyhlášena
krizová situace.
(1) Výrobci, dovozci a provozovatelé strojů,
přístrojů a zařízení
(dále jen "zařízení"), jejichž
provozováním vzniká vysokofrekvenční
energie, jsou povinni zajistit, aby vysokofrekvenční
energie těchto zařízení nezpůsobovala
rušení provozu telekomunikačních zařízení,
popř. sítí a poskytování telekomunikačních
služeb.
(2) Provozovatel zařízení uvedených
v odst. 1 je povinen učinit na svůj náklad
ochranná opatření proti rušení.
(3) Provozovatel telekomunikačního zařízení,
popř. sítě, jejichž činnost je
rušena, provede ochranná opatření proti
rušení sám na základě dohody
a na náklady provozovatele zařízení
uvedeného v odst. 1, pokud nebylo odstraněno rušení
postupem podle odst. 2 a není-li odstranění
rušení proveditelné nebo je hospodárnější
provést ochranná opatření na telekomunikačním
zařízení provozovatele. Spory o náklady
rozhodují soudy postupem podle obecných právních
předpisů v soudním řízení.
(4) Úřad je oprávněn zjišťovat
zdroje rušení telekomunikačních zařízení
a sítí a poskytování telekomunikačních
služeb a rozhodovat o odstranění závad.
V závažných případech má
právo nařídit okamžité odstavení
zdroje rušení. Proti tomuto nařízení
se nelze odvolat.
(5) Pokud provozovatel zařízení uvedeného
v odst. 1 neodstraní rušení ve lhůtě
stanovené Úřadem, může Úřad
rozhodnout o uložení pokuty, popř. vyřazení
tohoto zařízení z provozu.
(6) Ustanovení předchozích odstavců
platí i pro rušení v důsledku souběhu
a křižování telekomunikačních
zařízení a sítí s vedeními
všeho druhu, s komunikacemi, vodohospodářskými
díly a ostatními zařízeními
i pro rušení v důsledku vzájemného
vztahu telekomunikačních zařízení
a sítí.
(7) Pokud nově postavené stavby způsobují
elektromagnetické stínění a odrazy,
což se považuje za rušení telekomunikačních
zařízení, popř. sítí,
postupuje se obdobně podle předchozích odstavců.
Telekomunikační zařízení a
sítě lze chránit ochrannými pásmy,
v nichž jsou zakázány nebo omezeny činnosti,
které by mohly ohrozit nerušený provoz telekomunikačních
zařízení. Příslušný
stavební úřad rozhodne na návrh zřizovatele
anebo provozovatele telekomunikačního zařízení
o ochranném pásmu [§ 32 zákona č.
50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů.].
Způsob určení parametrů ochranných
pásem a jejich hodnoty stanoví prováděcí
předpis.
(1) Právnická osoba, která zřizuje
a provozuje veřejnou telekomunikační síť
využívanou pro poskytování veřejné
telekomunikační služby, je oprávněna
ve veřejném zájmu v přiměřené
době poté, kdy to oznámí vlastníkovi
nemovitosti,
a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech
nadzemní a podzemní telekomunikační
vedení včetně jejich opěrných,
vytyčovacích a koncových bodů a zařízení
připojených ke koncovému bodu náležejících
do veřejné telekomunikační sítě,
přetínat tyto nemovitosti vodiči a rozmísťovat
v nich vedení v rozsahu podmínek stanovených
územním rozhodnutím, pokud takové
rozhodnutí zvláštní zákon vyžaduje
[zákon č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů.]. Podrobnosti o zařízeních
stanoví prováděcí předpis,
b) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti
po dohodě s jejich vlastníkem nebo uživatelem
v souvislosti s činnostmi uvedenými v písm.
a),
c) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny
ohrožující bezpečný a spolehlivý
provoz telekomunikačních zařízení
a sítí v souladu s podmínkami stanovenými
zvláštním zákonem [zákon ČNR
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů.].
(2) Po provedení činností podle odst. 1 jsou
osoby, které tyto činnosti prováděly,
povinny uvést nemovitost bezodkladně na vlastní
náklad do původního, popř. náležitého
stavu.
(3) Dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a osobou podle
odst. 1 ke sporu o rozsahu oprávnění, rozhodne
stavební úřad.
(4) Oprávnění podle odst. 1 jsou věcnými
břemeny váznoucími na dotčených
nemovitostech [zákon č. 205/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů.].
(5) Za omezení vlastnických práv podle odst.
1 náleží vlastníkům nemovitosti
náhrada. Dále jim náleží náhrada
za poškození nebo znečištění
nemovitosti.
(6) Náhrady podle odst. 5 musí být vyplaceny
do 1 roku ode dne, kdy došlo k uvedené újmě.
Spory o těchto věcech rozhodují soudy postupem
podle obecných právních předpisů
v soudním řízení.
(7) Jestliže zvláštní zákon stanoví
pro případy užívání veřejných
prostranství a pozemních komunikací k účelům
podle odst. 1 písm. a) uzavírání smluv
o nájmu, nelze v nich stanovit žádné
nájemné a nájem je bezplatný.
(8) Pokud v tělese pozemní komunikace, tělese
podzemní dráhy nebo na veřejném prostranství
nelze zřídit další telekomunikační
vedení, kabelovod nebo stožár, anebo pokud
je to možné jen s nepřiměřeně
vysokými nároky a nepřiměřeným
přechodným anebo trvalým omezením
obvyklého využívání této
komunikace nebo prostranství, jsou vlastníci existujících
vedení, sloupů, kabelovodů, stožárů
povinni, pokud je to technicky možné, za přiměřenou
náhradu umožnit jejich spoluužívání
provozovatelům veřejných telekomunikačních
sítí. Obdobně se postupuje podle dohod uzavřených
provozovateli zařízení před jejich
zřízením.
(9) Technickou možností podle odst. 8 se rozumí
volná kapacita existujících tras (zařízení)
a přiměřená rezervní kapacita
na jejich rozvoj.
(1) Za úkony Úřadu podle tohoto zákona
Úřad stanoví a vybírá jednorázové
a opakované poplatky.
(2) Jednorázový poplatek se vybírá
za
a) podání žádosti o schválení
telekomunikačních zařízení,
b) podání žádosti o udělení
licence, o přidělení čísel
a o kmitočtový příděl,
c) podání žádosti o změnu licence,
přidělených čísel nebo kmitočtového
přídělu,
d) registraci činnosti podle vydaných individuálních
nebo generálních oprávnění,
e) podání námitky proti výši
účtu za veřejné telekomunikační
služby,
f) vydání dokladu o zvláštní
způsobilosti osob.
(3) Doklad o zaplacení jednorázového poplatku
doloží žadatel současně se žádostí
o úkon.
(4) Opakovaný roční poplatek se vybírá
za
a) využívání práv udělených
držitelům licencí,
b) využívání přidělených
čísel,
c) využívání kmitočtového
přídělu.
(5) Druh a výši poplatků uvedených v
odst. 2 a 4 stanoví prováděcí předpis.
(6) Za ostatní úkony Úřadu se stanoví
poplatky, jejichž druh a výši stanoví
prováděcí předpis.
(7) Výše poplatků musí být stanovena
tak, aby poplatky pokryly náklady spojené se zabezpečením
činností Úřadu podle zákona.
(8) Poplatky jsou příjmem státního
rozpočtu.
(1) Orgány státní správy telekomunikací jsou Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen Ministerstvo) a Český telekomunikační úřad (dále jen Úřad).
(2) Český telekomunikační úřad
se zřizuje jako regulační a správní
orgán telekomunikací.
Ministerstvo
a) zastupuje Českou republiku v mezinárodních
vládních telekomunikačních orgánech,
b) vykonává akcionářská práva
státu v obchodních společnostech telekomunikací,
c) zřizuje, popř. zakládá rozpočtové
a příspěvkové organizace, státní
podniky, popř. organizace v odvětví telekomunikací,
d) vyřizuje stížnosti v odvětví
telekomunikací [vládní vyhláška
č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování
stížností, oznámení a podnětu
pracujících.].
(1) Sídlem Úřadu je Praha.
(2) V čele Úřadu je předseda, kterého
jmenuje a odvolává vláda.
(3) Úřad vykonává tyto činnosti
a) schvaluje telekomunikační zařízení,
b) uděluje licence,
c) vydává generální oprávnění,
popř. individuální oprávnění,
d) reguluje ceny za telekomunikační činnosti
v rozsahu podle tohoto zákona,
e) registruje provozovatele sítí a poskytovatele
služeb podle generálních oprávnění,
popř. individuálních oprávnění,
f) vykonává správu číslovacích
plánů a dalších síťových
plánů,
g) vykonává správu kmitočtového
spektra,
h) vykonává státní inspekci telekomunikací,
i) reguluje provoz telekomunikací v krizových situacích,
j) ukládá a vybírá pokuty,
k) rozhoduje o přestupcích [zákon ČNR
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů.],
l) vybírá poplatky,
m) ověřuje zvláštní odbornou
způsobilost podle tohoto zákona.
(1) Úřad vydává právní
předpisy na základě zmocnění
tohoto zákona a vydává regulační
nařízení týkající se
věcí, které patří do jeho působnosti.
(2) Úřad předkládá podklady
potřebné pro sestavení návrhu státního
rozpočtu za oblast, která patří do
jeho působnosti.
(3) Úřad předkládá vládě
výroční zprávu o činnosti.
(1) Ve věcech upravených tímto zákonem
se postupuje podle obecných právních předpisů
o správním řízení, pokud jednotlivá
ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.
(2) Správním orgánem prvního stupně
je Úřad. O opravných prostředcích
proti jeho rozhodnutím rozhoduje předseda Úřadu.
(1) Státní inspekci telekomunikací (dále
jen "inspekce") vykonává Úřad
svými pověřenými zaměstnanci
(dále jen "pověřené osoby").
(2) Inspekce kontroluje plnění povinností
a podmínek stanovených tímto zákonem.
(3) Při provádění inspekce postupuje
pověřená osoba podle zvláštního
zákona [zákon ČNR č. 552/1991 Sb.,
o státní kontrole, ve znění zákona
č. 166/1993 Sb.]. Je povinna se prokázat dokladem
o svém pověření.
(4) Zaměstnanci Úřadu jsou povinni dodržovat
státní, obchodní a služební tajemství
o skutečnostech, o nichž se při výkonu
činnosti dozví, pokud je této povinnosti
nezprostí písemným rozhodnutím předseda
Úřadu. Tato povinnost trvá i po skončení
pracovního poměru. Tímto ustanovením
není dotčena povinnost oznamovat určité
skutečnosti příslušným orgánům
podle zvláštních předpisů [zákon
č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním, ve znění pozdějších
předpisů.].
(1) Úřad může v rozsahu své působnosti
uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč
právnické osobě, která
a) nezaregistrovala zahájení nebo ukončení
provozování telekomunikačního zařízení,
popř. sítí nebo telekomunikační
služby podle generálního oprávnění,
b) neumožnila propojení jiné sítě
se svou sítí anebo připojení ke své
síti,
c) provozuje zařízení, které způsobuje
rušení,
d) nesplnila podmínku, popř. podmínky stanovené
v licenci, generálním oprávnění,
popř. individuálním oprávnění,
e) připojila neschválené telekomunikační
zařízení k veřejné telekomunikační
síti nebo uvedla do provozu neschválené vysílací
rádiové zařízení,
f) využila neoprávněně kmitočtové
spektrum,
g) neumožnila spoluužívání podle
§ 40 odst. 8,
h) neoprávněně zřídila a provozovala,
popř. provozuje telekomunikační zařízení
a sítě, anebo poskytovala nebo poskytuje telekomunikační
služby,
i) neplní podmínky a povinnosti ke zřizování
a provozování telekomunikačního zařízení
a sítě anebo vykonávání telekomunikačních
činností,
j) neuzavře smlouvu o poskytování veřejné
telekomunikační služby s oprávněnou
osobou,
k) porušila telekomunikační tajemství,
l) neoprávněně užívala čísla
z číslovacího plánu,
m) neoznámila, že nevyužívá přidělená
čísla nebo kmitočty,
n) zneužila schvalovací značku.
(2) Úřad může v rozsahu své působnosti
uložit pokutu až do výše 100 000 Kč
fyzické osobě, která
a) nezaregistrovala zahájení nebo ukončení
provozování telekomunikačního zařízení,
popř. sítí nebo telekomunikační
služby podle generálního oprávnění,
b) nesplnila rozhodnutí Úřadu o odstranění
rušení,
c) nesplnila podmínku, popř. podmínky stanovené
generálním oprávněním, popř.
individuálním oprávněním,
d) připojila neschválené telekomunikační
zařízení k veřejné telekomunikační
síti nebo uvedla do provozu neschválené vysílací
rádiové zařízení,
e) využila neoprávněně kmitočtové
spektrum,
f) neumožnila spoluužívání podle
§ 40 odst. 8,
g) neoprávněně zřídila a provozovala,
popř. provozuje telekomunikační zařízení
a sítě, anebo poskytovala nebo poskytuje telekomunikační
služby,
h) neplní podmínky a povinnosti ke zřizování
a provozování telekomunikačního zařízení
a sítě anebo vykonávání telekomunikačních
činností,
i) neuzavře smlouvu o poskytování veřejné
telekomunikační služby s oprávněnou
osobou,
j) porušila telekomunikační tajemství,
k) neoprávněně užívala čísla
z číslovacího plánu,
l) neoznámila, že nevyužívá přidělená
čísla nebo kmitočty,
m) zneužila schvalovací značku.
(3) Úřad může uložit pokutu až
do výše 2 000 000 Kč za opětovné
porušení povinností uvedených v odst.
1 a až do výše 200 000 Kč za opětovné
porušení povinností uvedených v odst.
2.
(1) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se Úřad
o protiprávním jednání podle tohoto
zákona dozvěděl, nejpozději však
do 3 let ode dne, kdy k němu došlo. Jde-li o pokračující
jednání, lze pokutu uložit nejpozději
do pěti let ode dne, kdy závadová činnost
ještě trvala.
(2) Pokuty se vymáhají postupem podle zvláštního
zákona [zákon ČNR č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů.].
(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží
k závažnosti, způsobu, době trvání
a následkům protiprávního jednání.
(4) Pokuty vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem
státního rozpočtu.
(1) Úřad vydává Telekomunikační
věstník jako publikační sbírku
odvětví telekomunikací.
(2) Zaměstnanci Úřadu nesmějí
provádět mimo výkon svého zaměstnání
poradenskou anebo jinou odbornou pomoc pro fyzické a právnické
osoby, které provádějí telekomunikační
činnosti, přijímat účast v
statutárních a řídících
orgánech telekomunikačních společností
a podnikat v odvětví telekomunikací.
(1) Rozhodnutí vydaná před účinností
tohoto zákona zůstávají v platnosti,
pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.
(2) Jsou-li rozhodnutí vydaná před účinností
tohoto zákona, anebo jejich část, v rozporu
s tímto zákonem a požádá-li o
to jejich držitel do 6 měsíců ode dne
účinnosti tohoto zákona, Úřad
jejich obsah uvede do souladu se zákonem a bez odkladu
je vydá. Pokud držitel v této lhůtě
Úřad nepožádá o uvedení
vydaných rozhodnutí v soulad s tímto zákonem,
tato rozhodnutí prvním dnem sedmého měsíce
po nabytí účinnosti tohoto zákona
pozbudou platnosti.
(3) Za rozhodnutí vydaná podle odst. 2 se vybírají
poplatky kromě poplatků jednorázových.
(4) Řízení zahájená před
účinností tohoto zákona se dokončí
podle tohoto zákona.
(5) Oprávnění k cizím nemovitostem,
popř. omezení jejich užívání,
která vznikla před účinností
tohoto zákona, zůstávají nedotčena.
(6) Pokuty podle tohoto zákona lze uložit pouze za
protiprávní jednání, které
bylo zjištěno po nabytí účinnosti
tohoto zákona.
Úřad vydá prováděcí
předpis k provedení § 2 odst. 5, § 4,
5, 6, 8, 21, 23, 32, 39, 40 odst. 1 písm. a) a § 41.
Zákon č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí
některá opatření v soustavě
ústředních orgánů státní
správy České republiky a kterým se
mění a doplňuje zákon ČNR č.
2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní
správy České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, a mění
a doplňuje zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti
Správy státních hmotných rezerv (úplné
znění č. 122/1997 Sb.) se mění
a doplňuje takto:
1. v § 1 ustanovení pod č. 13 zní "Ministerstvo
dopravy",
2. v § 2 odst. 1 se doplňuje ustanovení pod
č. 9, které zní takto: "Český
telekomunikační úřad",
3. § 17 se mění takto: "Ministerstvo dopravy
je ústředním orgánem státní
správy ve věcech dopravy a pošt".
Ustanovení § 2a zákona ČNR č.
265/1991 Sb., o působnosti orgánů České
republiky v oblasti cen, ve znění zákona
č. 135/1994 Sb. zní takto:
"Český telekomunikační úřad
vykonává působnost při uplatňování,
regulaci a kontrole cen v oblasti telekomunikačních
služeb".
Zákon České národní rady č.
103/1992 Sb., o Radě České republiky pro
rozhlasové a televizní vysílání
ve znění zákona ČNR č. 474/1992
Sb., zákona ČNR č. 36/1992 Sb., zákona
č. 331/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb.,
zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č.
135/1997 Sb., se mění takto:
"§ 2 odst. 1 písm. j) se zrušuje."
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon),
ve znění zákona č. 231/1992 Sb., 591/1992
Sb., 600/1992 Sb., 273/1993 Sb., 23/1993 Sb., 38/1994 Sb., 42/1994
Sb., 136/1994 Sb., 200/1994 Sb., 237/1995 Sb., 286/1995 Sb., 94/1996
Sb., 95/1996 Sb., 147/1996 Sb., 19/1997 Sb., 49/1997 Sb., 61/1997
Sb. a 79/1997 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. § 3 odst. 3 písm. i) zní:
"zřizování a provozování
veřejných telekomunikačních sítí
a poskytování veřejné telefonní
služby, 19)".
2. odkaz 19) zní:
"19) Zákon č. /1998 Sb., o telekomunikacích"
3. Příloha č. 3, skupina 305: Elektrické přístroje zní:
"SKUPINA 305: Elektrické přístroje
Montáž, údržba a servis
telekomunikačních zařízení | Odborná způsobilost (§ 6 vyhl. č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice) | |||
Poskytování telekomunikačních služeb | Registrace nebo individuální oprávnění (§ 17 a § 18 zákona č. /1998 Sb., o telekomunikacích) | Český telekomunikační úřad |
Zrušují se:
1. Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích,
ve znění zákona č. 146/1971 Sb. a
zákona č. 150/1992 Sb. a zákona č.
253/1994 Sb.
2. Všechny prováděcí vyhlášky.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1998.
Obecná část
Telekomunikace patří celosvětově k
nejdynamičtěji se rozvíjejícímu
odvětví, které je vysoce atraktivní
pro investory a vytváří svou infrastrukturou
podmínky pro celkový růst ekonomiky. Telekomunikace
jsou základním a nezbytným předpokladem
pro vznik tzv. informační společnosti. Rozvoj
tohoto odvětví se výrazně zrychlil
v těch zemích, které včas reagovaly
na nové podmínky a přijaly novou legislativu,
která ukončila telekomunikační monopol
a otevřela cestu konkurenci. Země, které
zaváhaly dohání dnes toto zpoždění
urychleným přijímáním nové,
liberální telekomunikační legislativy.
Důkazem toho je i přijetí dohody o liberalizaci
telekomunikací v rámci WTO(Světové
organizace pro obchod). Vláda České republiky
k této dohodě přistoupila v září
roku 1997.
Současná právní úprava představovaná
zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích,
ve znění dílčí novely (zákon
č. 150/1992 Sb.) a následující drobné
novely stanovené v zákoně č. 253/1994
Sb., o změně zákona o rozhlasovém
a televizním vysílání, neodpovídá
pokročilému stupni rozvoje tohoto odvětví
a není v souladu se společenskoekonomickým
systémem, ani se stavem odvětví po privatizaci
hlavních telekomunikačních provozovatelů.
Právní nejistota zájemců o vstup na
telekomunikační trh je signalizována orgánům
exekutivy i zákonodárcům stále naléhavěji.
Zájem zahraničních investorů investovat
do telekomunikací v České republice je značný,
dosud je však odrazuje naprosto nedostatečná
legislativa a přetrvávající monopol
v oblasti telefonní služby.
Neobstojí ani fakt, že před přijetím novely zákona o telekomunikacích v dubnu 1992 vycházeli již její zpracovatelé ze závazných dokumentů zpracovaných Telekomunikační komisí tehdejších Evropských společenství, zejména ze Zelené listiny, která už znamenala značnou liberalizaci v telekomunikacích. Současný rozvoj tohoto odvětví a zájem o podnikání v něm již vyžaduje podstatně důslednější a konkrétnější normativní rámec.
Proto se předkládá návrh zákona,
který má nahradit dosavadní zákon
o telekomunikacích, který musí dát
do souladu zájmy a potřeby společnosti a
který plně respektuje právo Evropského
společenství.
Zákon musí především přinést
právní jistotu osobám vstupujícím
do odvětví jako podnikatelé, kterým
to zákon musí umožnit v širší
míře než dosud a kteří chtějí
vědět, jaká práva a povinnosti pro
ně vyplývají z jakých konkrétních
oprávnění a jaká jsou pravidla konkurenčních
vztahů, které vzniknou jako projev liberalizace.
Právní jistotu oproti dnešnímu nejednoznačnému
vymezení jejich práv a povinností musí
zákon přinést zákazníkům
poskytovatelů telekomunikačních služeb.
Dále musí tento zákon zabezpečit ochranu
veřejného zájmu všude tam, kde je nutno
oprávnění jednotlivce za přiměřenou
náhradu omezit, je-li to potřeba ke všeobecnému
prospěchu.
Důvody k nové legislativní úpravě
lze tedy nalézt z neobecnějšího hlediska
jak vně, tak uvnitř odvětví. Hlavní
zásady státní telekomunikační
politiky, schválené dne 10. srpna 1994 usnesením
vlády č. 428, jsou vesměs splněny
a překonány. Tyto zásady především
definovaly základní střednědobý
cíl rozvoje telekomunikací - co nejrychlejší
zvýšení nabídky, tj. zvýšení
počtu hlavních telefonních stanic na více
než dvojnásobek tehdejšího stavu do roku
2000 a zlepšení průchodnosti sítě.
Současně bylo rozhodnuto, že akciové
společnosti SPT TELECOM, a.s., do které vstoupil
zahraniční strategický partner, společnost
TelSource, bude poskytnuta exkluzivita v oblasti provozování
meziměstských a mezinárodních telefonních
služeb poskytovaných po pevné síti do
konce roku 2000, přičemž projevem nástupu
liberalizace odvětví bylo ustanovení státní
politiky, které mělo umožnit podnikání
v místním telekomunikačním provozu
i jiným operátorům. Tato zásada však
nebyla realizována mimo jiné pro nevyjasněné
právní vztahy. A tak i místních sítích,
až na dvě zcela nepatrné výjimky přetrvává
monopol SPT TELECOM.
V souladu s hlavními zásadami telekomunikační
politiky vydalo Ministerstvo hospodářství
v březnu 1996 také dvě licence ke zřízení
a provozování veřejné rádiové
mobilní digitální sítě v systému
GSM a to společné firmě SPT TELECOM, a. s.
a konsorcia amerických společností Atlantic
West - společnosti EuroTel, provozující již
analogový systém NMT 450, a na základě
výběrového řízení nové
společnosti RadioMobil, a. s., jejímiž akcionáři
jsou České radiokomunikace, a. s. a mezinárodní
konsorcium CMobil B. V. V oblasti mobilní telefonie se
tak vytvořilo konkurenční prostředí
jehož pozitivní výsledky jsou stěží
přehlédnutelné. I zde však vzniká
mnoho nejasností díky nedokonalé legislativě
Vstup více provozovatelů do sféry telekomunikačního
podnikání na základě vládního
usnesení ještě zdůraznil skutečnost,
že právní řád nenabízí
až dosud předpis, který by stanovil principy
liberalizace a související nezbytné regulace
telekomunikačního trhu České republiky.
Urychlení přípravy nového zákona
o telekomunikacích si vyžádaly i úkoly
stanovené Evropskou dohodou, kterou uzavřela Česká
republika s Evropským společenstvím a jeho
členskými státy, platnou od 1. února
1995, o přípravě přistoupení
České republiky k Evropské unii. Konkrétní
úkoly pro odvětví telekomunikací jsou
stanoveny v několika článcích dohody
a v Bílé knize Evropské komise. Z těchto
dokumentů vychází podstata obsahu nového
zákona, který je nutno bezodkladně přijmout,
a který ustanoví zejména:
1. liberalizaci podnikání v telekomunikační
infrastruktuře, veřejných telekomunikačních
službách a mobilních komunikací tak,
aby se telekomunikace staly bez překážek základnou
rozvoje ekonomiky a bezpečnosti a obrany státu,
2. regulační rámec a podmínky pro
podnikání za stejných podmínek pro
všechny operátory (těmi se rozumí provozovatelé
sítí a poskytovatelé telekomunikačních
služeb) bez výjimek umožňujících
exkluzivitu,
3. zajištění stejných podmínek
pro přístup všech poskytovatelů veřejných
telekomunikačních služeb do všech telekomunikačních
sítí s cílem umožnit uživatelům
svých služeb vzájemné spojení,
4. podmínky oprávnění, na jejichž
základě lze zřizovat a provozovat telekomunikační
zařízení a sítě a poskytovat
telekomunikační služby, popř. vykonávat
další činnosti v odvětví,
5. postupy provozovatelů sítí při
propojování jejich sítí a připojování
jiných zařízení a sítí
k jiným sítím a postupy při určování
propojovacích a přístupových poplatků,
6. práva a povinnosti poskytovatelů tzv. univerzální
služby (tj. veřejné telefonní služby,
od níž se požaduje, aby byla všeobecně
dostupná na celém území státu
za přiměřené kvality a přiměřené
ceny) poskytované ve veřejném zájmu,
na jejíž náklady budou přiměřeně
přispívat všichni poskytovatelé veřejné
telefonní služby na telekomunikačním
trhu,
7. práva a povinnosti uživatelů veřejných
telekomunikačních služeb včetně
omezení telekomunikačních služeb v období
krizových situací a včetně možnosti
zabezpečovat v souladu s jinými zákony v
rámci boje s organizovaným zločinem některé
odposlechy telefonních hovorů,
8. nezávislý regulační orgán,
který bude zabezpečovat realizaci tímto zákonem
stanovených regulačních nástrojů
a vykonávat související státní
správu,
9. podmínky zachování telekomunikačního
tajemství a ochrany dat,
10. omezení soukromých práv ve veřejném
zájmu a v krizových situacích
11. zásady a nástroje sankcionování.
Téměř žádná z uvedených
institucí, popř. zásad pravidel regulace
telekomunikačního trhu, není platným
zákonem o telekomunikacích dostatečně
upravena, většina z nich není upravena vůbec.
Jejich jiná, než zákonná, úprava
by nebyla v souladu ani s ústavním pořádkem
České republiky, ani s tou částí
evropského práva, které je podle Evropské
dohody pro naši republiku závazné již
před přistoupením k Evropské unii.
Z tohoto hlediska je nepochybné, že je nutno přijmout
zákon nový a jeho návrh proto obsahuje právní
úpravu vztahů, které v uvedených oblastech
odvětví telekomunikací již vznikají.
K potvrzení uvedených skutečností
uvádíme přehled dokumentů Evropské
unie z nichž se při tvorbě nového zákona
o telekomunikacích v návaznosti na usnesení
vlády ČR č. 396/1991, 237/1994, 631/1994,
432/1997 vychází:
I. Směrnice:
A) podle čl. 100 Smlouvy o založení Evropského
společenství:
1. | 87/372 | Směrnice Rady o vyhrazení kmitočtových pásem pro koordinované zavedení veřejných evropských buňkových pozemních mobilních komunikací |
B) podle čl. 100 A Smlouvy o založení Evropského
společenství:
1. | 89/336 | Směrnice Rady o sbližování zákonů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility |
2. | 90/387 | Směrnice Rady o zřízení vnitřního trhu telekomunikačních služeb zaváděním principů volného přístupu k síti |
3. | 90/544 | Směrnice Rady o kmitočtových pásmech určených pro koordinované zavádění pozemní evropské pohyblivé služby paging ve Společenství |
4. | 91/263 | Směrnice Rady o aproximaci zákonů členských zemí, týkajících se koncových telekomunikačních zařízení, včetně jejich schvalování |
5. | 91/287 | Směrnice Rady o kmitočtovém pásmu, které má být určeno pro koordinované zavádění digitálních evropských bezšňůrových telekomunikací (DECT) ve státech ES |
6. | 92/31 | Směrnice Rady upravující směrnici 89/336/EC o aproximaci zákonů členských států vztahujících se k elektromagnetické slučitelnosti |
7. | 92/38 | Směrnice Rady o přijímání norem pro družicový přenos televizních signálů |
8. | 92/44 | Směrnice Rady o aplikaci volného přístupu k síti na pronajímané okruhy |
9. | 93/97 | Směrnice Rady doplňující Směrnici 91/263/EEC s ohledem na zařízení pozemských družicových spojů |
10. | 95/46 | Směrnice Evropského parlamentu a Rady, týkající se ochrany jednotlivců s ohledem na zpracování jejich osobních údajů a volný pohyb takových údajů |
11. | 95/47 | Směrnice Evropského parlamentu a Rady o užití norem pro přenos televizních signálů |
12. | 95/62 | Směrnice Evropského parlamentu a Rady o aplikaci volného přístupu k síti (ONP) na služby hlasové telefonie |
13. | 97/13 | Směrnice Evropského parlamentu a Rady o společném rámci pro generální oprávnění a individuální licence na poli telekomunikačních služeb |
C) podle čl. 90 odst. 3 Smlouvy o založení
Evropského společenství:
1. | 88/301 | Směrnice Komise o soutěži na trhu telekomunikačních koncových zařízení |
2. | 90/388 | Směrnice Komise o soutěži na trzích telekomunikačních služeb |
3. | 94/46 | Směrnice Komise upravující Směrnici 88/301/EC a Směrnici 90/388/EC, zejména pokud jde o družicové spoje |
4. | 95/51 | Směrnice Komise upravující Směrnici 90/388/EC s ohledem na zřeknutí se restrikcí ve využívání sítí kabelové televize pro poskytování telekomunikačních služeb |
5. | 96/2 | Směrnice Komise upravující směrnici 90/388/EEC s ohledem na mobilní a personální komunikace |
6. | 96/19 | Směrnice Komise upravující směrnici 90/388/EEC s ohledem k zavedení plné soutěže na telekomunikačních trzích |
Bylo přihlédnuto k následujícím
II. Rozhodnutím:
1. | 87/95 | Rozhodnutí Rady o standardizaci v oblasti informační technologie a telekomunikací |
2. | 91/396 | Rozhodnutí Rady o zavedení jediného evropského tísňového volacího čísla |
3. | 92/264 | Rozhodnutí Rady o zavedení standardního mezinárodního přístupového kódu ve Společenství |
4. | 94/439 | Rozhodnutí Komise o úpravě přílohy II Směrnice o pronajímaných okruzích 92/44/EC |
5. | 94/470 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro připojovací požadavky na rozhraní koncového zařízení pro ONP s digitálním nestrukturovaným pevným okruhem 2 048 kbit/s |
6. | 94/471 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro všeobecné připojovací podmínky na koncová zařízení pro digitální evropské bezšňůrové telekomunikace (DECT) |
7. | 94/472 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu na požadavky telefonní aplikace pro digitální evropské bezšňůrové telekomunikace (DECT) |
8. | 94/796 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro primární přístup k celoevropské digitální síti integrovaných služeb |
9. | 94/797 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro základní přístup k celoevropské digitální síti integrovaných služeb (ISDN) |
10. | 94/821 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro připojovací požadavky na rozhraní koncových zařízení pro 64 kbit/s digitální nestrukturované pronajímané okruhy |
11. | 95/290 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro požadavky na přijímač veřejného pozemního evropského systému rádiového předávání zpráv (ERMES) |
12. | 95/525 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro připojovací požadavky na koncová zařízení pro digitální evropské bezšňůrové telekomunikace (DECT), aplikace profilu veřejného přístupu (PAP) |
13. | 95/526 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro digitální síť integrovaných služeb (ISDN), službu telefonie 3,1 kHz, připojovací požadavky na koncová zařízení s mikrotelefonem |
14. | 96/71 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro přístup k veřejné datové síti s paketovou komutací (PSPDN) s využitím rozhraní X.25 podle doporučení CCITT |
15. | 96/629 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu pro požadavky na telefonní aplikace pro veřejné celoevropské digitální pozemské buňkové mobilní komunikace, fáze II |
16. | 96/630 | Rozhodnutí Komise o společném technickém předpisu na všeobecné připojovací požadavky k veřejným celoevropským pozemským buňkovým digitálním mobilním komunikacím |
K začleňování naznačených
aktuálních předpisů Evropského
společenství do právního řádu
České republiky by mohl zaznít názor,
že postačí novela dosavadního zákona
o telekomunikacích doplňující zákon
dosavadní. K odůvodnění úplně
nové zákonné úpravy bylo proto nutno
zhodnotit rovněž účinnost zákona
platného a upozornit na zastaralost, anebo i úplnou
nefunkčnost některých ustanovení.
Vyhodnocení se připojuje k této důvodové
zprávě jako příloha.
Vliv nového zákona o telekomunikacích
na státní rozpočet:
Ve smyslu návrhu zákona o telekomunikacích
by měl být Český telekomunikační
úřad zřízen tak, že by nebyl
strukturální součástí Ministerstva
dopravy a spojů, ani jiného ústředního
orgánu státní správy a tudíž
by byl vyjmut z rozpočtu Ministerstva dopravy a spojů
a do rozpočtu jiného orgánu by nebyl zařazen.
Předpokládá se, že ČTÚ
bude mít svůj vlastní rozpočet.
Podle návrhu zákona a v souladu s doporučeními
Evropské unie bude financování Českého
telekomunikačního úřadu jako nezávislého
regulačního orgánu plně hrazeno z
příjmů z poplatků za jednotlivé
úkony při regulaci a správní činnosti.
V oblasti výdajů se předpokládají
oproti současným výdajům změny
objemu běžných výdajů v částce
6 795 tis. Kč, tj. zvýšení o cca 3,35%
z běžných výdajů stanovených
pro ČTÚ. Počet zaměstnanců
ČTÚ se nabude zvyšovat a to přesto,
že se změní výrazně struktura
činností. Podrobný Přehled jednotlivých
položek dopadu nového zákona na státní
rozpočet je tento:
Tabulka č. 1
Přehled výdajů ovlivňující rozpočet na rok 1998 | |||||
Českého telekomunikačního úřadu | |||||
(výňatek z rozpočtu Ministerstva dopravy a spojů na rok 1998) | |||||
v tis. Kč | |||||
Ukazatel | Schválený | ||||
v tis. Kč | |||||
1. Příjmy celkem | 212 000 | 0 | 212 000 | ||
2. Výdaje celkem *) | 202 628 | 6 795 | 209 423 | ||
v tom: | |||||
a) běžné výdaje celkem | 195 453 | 6 795 | 202 248 | ||
b) investiční výdaje RO | 7 175 | 0 | 7 175 | ||
3. Počet zaměstnanců | 490 | 0 | 490 | ||
*) Rozpis vlivu podle jednotlivých položek výdajů je v následující tabulce | |||||
Tabulka č. 2
Neinvestiční výdaje: | ||||||
v tis. Kč | ||||||
Tisk služebních tiskopisů | 1 400 | |||||
Tisk vizitek | 200 | |||||
Tisk poštovních poukázek | 65 | |||||
Zhotovení razítek | 170 | |||||
Zhotovení služebních průkazek | 30 | |||||
Zhotovení firemních označení | ||||||
pracovišť | 110 | |||||
Převody účastnictví telefonů | 80 | |||||
Přeprogramování faxů | 20 | |||||
Převody vozidel - karty CCS | 20 | |||||
Úpravy programů pro PC | 200 | |||||
Aktualizace stávajících a zpracování | ||||||
nových prováděcích předpisů v oblasti | ||||||
telekomunikací v návaznosti na nový zákon | 2 500 | |||||
Zpracování a vydání nových regulačních předpisů | 600 | |||||
Informační brožury o činnosti ČTÚ | 400 | |||||
Překlady materiálů z a pro EU | 1 000 | |||||
Celkový vliv na rozpočet ČTÚ v roce 1998 | 6 795 | |||||