Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

***

Zvláštní část

Zvláštní část důvodové zprávy je koncipována tak, aby vysvětlila kvalitativní odlišnost jednotlivých ustanovení navrhované nové právní úpravy od úpravy dosavadní i tam, kde je zdánlivě obdobná. Měla by tak potvrdit závěr části obecné, podle které rozpory mezi stávajícím zákonem a aktuální situací ve všech jednotlivých oblastech odvětví telekomunikací nelze vyřešit jinak, než přijetím nového zákona.

K § 1

Je zde vyjádřen předmět úpravy podle vztahů, o nichž je naznačeno v obecné části, proč společnost jako celek naléhavě potřebuje jejich zákonnou úpravu.

K § 2

Jsou zde vymezeny pojmy, které nejsou všeobecně vžité, popř. pojmy vnesené do odvětví telekomunikací nově vznikajícími společensko ekonomickými i technickými elementy odvětví, popř. evropským právem.

K § 3

Z hlediska telekomunikačních zařízení bylo v souvislosti s liberalizací telekomunikací nutno stanovit alespoň nejnutnější oblasti, do kterých musí Český telekomunikační úřad (dále jen "Úřad") za účelem zajištění veřejného zájmu a konkurenčního prostředí zasahovat a specifikovat podmínky pro konkurenční prostředí. Jsou to podmínky

- na technickém rozhraní mezi jednotlivými provozovateli,

- na technickém rozhraní mezi veřejnou telekomunikační sítí a koncovými zařízeními,

- v oblasti kmitočtového spektra.

Zároveň musí být stanoveny podmínky pro to, aby mohla koncová zařízení mezi sebou komunikovat navzájem prostřednictvím veřejných telekomunikačních sítí a proto, aby byly v souvislosti s provozováním telekomunikačních infrastruktur a zařízení zajištěny požadavky

- bezpečnosti osob, majetku a ochrany životního prostředí,

- elektromagnetické kompatibility mezi jednotlivými zařízeními telekomunikační infrastruktury navzájem, ale zejména telekomunikační infrastruktury jako celku vůči okolnímu prostředí, ve kterém se nachází.

Při stanovení výše uvedených podmínek je nutno z důvodů určitých specifik vycházet z českých technických norem, ale zároveň respektovat i technické harmonizační dokumenty vydávané v EU, které mají zásadní normativní charakter, neboť upravují vztah členských a přidružených států k okolním zemím, ale nejsou normou. Proto byla telekomunikačních zařízení rozdělena, jak je uvedeno v § 3 odst. 1.

Vzhledem k trvalému rozvoji telekomunikačních technologií se jeví jako účelné v zájmu zajištění funkčnosti celé telekomunikační infrastruktury ponechat kompetence při stanovení veškerých pravidel a předpisů jedinému Úřadu. Stejně postupují i jednotlivé země EU.

Ke transparentnímu stanovení přehledu, na která zařízení se jaká regulační pravidla vztahují a v jakém rozsahu, slouží předmětový číselník telekomunikačních zařízení, zveřejňovaný v Telekomunikačním věstníku.

K § 4 a 5

Doklady o dodržování stanovených vlastností a parametrů musejí mít objektivní charakter. Tuto podmínku splňují pouze protokoly o zkouškách vystavené akreditovanými laboratořemi.

V souvislosti s pokračující liberalizací jsou koncová zařízení a vysílací rádiová zařízení zařazena mezi výrobky, na které je v EU uplatněn tzv. "nový přístup". Tyto výrobky jsou předmětem posuzování shody, avšak nejen po stránce splnění technických parametrů, doložených laboratorními protokoly, ale i se zřetelem na relevantní telekomunikační regulaci, což představuje akt schválení regulačním orgánem v telekomunikacích.

K § 6

Ustanovením § 6 má být odstraněna nejistota veřejnosti s ohledem na případnou nepostižitelnost výrobce mimo území ČR.

Vzhledem k tomu, že veškerá telekomunikační zařízení souvisejí s infrastrukturou, která je určena k uspokojení veřejného zájmu, musí být všechno, co s těmito zařízeními souvisí zcela transparentní a bezkonfliktní. Z toho důvodu i EU používá systém, který stanoví, že v případě zahraničních výrobců musí zahraniční výrobce ustanovit v ČR svého zástupce, který všechny povinnosti zajišťuje jeho jménem. Tento systém zajišťuje i ochranu spotřebitele a uplatnění odpovědnosti výrobce za škody způsobené vadným výrobkem.

K § 7

Ve všech státech EU, ale i jinde, jsou telekomunikační koncová zařízení a vysílací rádiová zařízení vyhovující specifickým národním požadavkům označována nezaměnitelnou národní schvalovací značkou, která jednoznačně definuje, že jde o telekomunikační zařízení. Zneužití takové značky na zařízení, které stanovená kritéria nesplňuje, znamená ohrožení veřejného zájmu a zákon má ustanoveními § 7 zajistit zjednání rychlé a účinné nápravy.

K § 8

V zájmu ochrany veřejných telekomunikačních sítí je naformulován § 8, neboť připojování a provozování odborně schválených zařízení k jejich koncovým bodům a stanovení postupu při nedodržení této povinnosti je zárukou kvalitního poskytování telekomunikačních služeb.

K § 9:

Současná právní úprava vycházela z toho, že zřizovat a provozovat telekomunikační zařízení, poskytovat telekomunikační služby a vykonávat další telekomunikační činnosti lze pouze na základě pověření nebo povolení. V souladu s liberalizačními záměry v této oblasti nový zákon umožňuje vykonávat některé tyto činnosti na základě administrativně jednoduššího generálního oprávnění. Současně nahrazuje povolovací akty "povolení" a "pověření" výstižnějším aktem "licence".

K § 10

K odst. 1

V porovnání s dosavadní úpravou znění zákona omezuje okruh činností, pro jejichž výkon Úřad vydává licence pouze na zřizování a provozování telekomunikační infrastruktury a poskytování základní telekomunikační služby, kterou je veřejná telefonní služba. V současném prostředí telekomunikačního trhu v ČR je "licencování" uvedených činností rozhodujícím regulačním nástrojem.

K odst. 2

Vzhledem k tomu, že podmínky podnikání v této oblasti telekomunikací jsou upraveny tímto zákonem a vydanou licencí, jsou tyto činnosti vyjmuty v zájmu jednotnosti právního řádu, ve snaze zpracovatelů návrhu zákona o přímočarou orientaci veřejnosti a zjednodušení, popř. nevyužití správně právních postupů, z působnosti živnostenského zákona.

K odst. 3 a 4

Doba 20 let, na kterou se licence uděluje, představuje generační časové období, kdy lze očekávat, že dojde k takovým změnám podmínek telekomunikačního prostředí, které si vynutí novou úpravu. Platnost licence může být prodloužena. S ohledem na omezenost kapacity kmitočtů a čísel se uvedená doba platnosti na jejich přidělování nevztahuje.

K odst. 5

Licence je vydávána konkrétní právnické osobě a je proto nepřenosná na jinou osobu. Zánikem držitele licence jako právnické osoby zanikne i licence.

K odst. 6

Způsob informování o vydaných licencí a úprava přístupu k těmto dokumentům uvedený v zákonu odpovídá běžné potřebě zájemců o tyto informace a omezuje možnost zneužití údajů důvěrného charakteru obsažených v licencích (např. obchodní, rozvojové údaje).

K § 11

Zákon stanoví obsah a podklady žádosti o udělení licence, které jsou nutné pro objektivní posouzení předmětu žádosti.

K § 12

K odst. 1

Odlišně od správního řádu, s přihlédnutím ke specifice předmětu rozhodnutí, zákon stanoví lhůtu pro udělení licence na 90 dnů. Stanovená lhůta umožní vbrzku začlenění ČR do systému tzv. jednorázového vydávání licencí (One-Stop-Shopping) v prostředí jednotného telekomunikačního trhu ES. V případě, že nejsou k dispozici kmitočty anebo čísla v číslovacím plánu dává zákon možnost licenční řízení přerušit, popř. vydat licenci na činnosti, které nevyžadují použití kmitočtů s tím, že žadateli neruší právo na pozdějším přidělení kmitočtů podle časového pořadí.

K odst. 2

Zákon jednoznačně ke stanovení rovnosti podmínek včetně lhůty k vydání licence všem žadatelům a k zabránění průtahům stanoví, že správní řízení o vydání licence na základě soutěže musí být bezodkladně zahájeno ihned po ukončení této soutěže. Obdobně, je-li k vydání licence nezbytné uskutečnit mezinárodní jednání (např. pro koordinaci kmitočtů) musí být správní řízení o vydání licence zahájeno bezodkladně po ukončení tohoto mezinárodního jednání.

K odst. 3

V návaznosti na odst. 1 zákon stanoví, že v případě, že je nutné pro získání disponibilních kmitočtů provést změny v číslovacím plánu, lze dvěma postupy překlenout potřebné k tomu období.

K odst. 4

Pro právní jistotu žadatelů o licenci je nutno též uvést důvody, na základě kterých nebude udělena licence. Kromě případů, kdy výkonem požadovaných činností by byla ohrožena bezpečnost státu anebo život a zdraví osob a kdy nejsou k dispozici kmitočty ve stanovené lhůtě, je důvodem neudělení licence rovněž závěr objektivního posouzení podkladů předložených podle odst. 2, z něhož je zřejmé, že žadatel není schopen požadované činnosti v obecném zájmu zabezpečovat.

K odst. 5

Průběh řízení ve věci vydání licence je upřesněn s cílem vyjít žadateli o licenci maximálně vstříc tak, že bude mít prostor k nápravě pochybení v žádosti.

K odst. 6 a 7

Zde je stanovena lhůta 2 let pro evidenci žádosti v případě, že nejsou k dispozici požadované kmitočty a ani jiné vhodné kmitočty. Další evidence takové žádosti by nebyla účelná. Oznamovací povinnost regulačního orgánu má přispět k jistotě žadatele o licenci, že na jeho čekání na kmitočty má aktivní spoluúčast.

K § 13

Zákon stanoví obdobně jako členské státy EU možnost uspořádání nabídkové soutěže, není-li dostatek kmitočtů.

Protože je regulačnímu orgánu zákonem dána možnost omezit počet vydávaných licencí v případech kdy zájem o zaváděnou službu popř. o rozšíření již provozované služby převyšuje svými požadavky počet kmitočtů, které jsou pro tento účel k dispozici v plánu kmitočtového spektra, musí na druhé straně stanovit i možnost soutěže s tím, že její pravidla musí zajistit spravedlivý a nediskriminační výběr držitelů licence.

K § 14 až 16

Zákon stanoví, na rozdíl od současného, skutečnosti, které musí obsahovat rozhodnutí o licenci a obdobně jako to stanoví zákony jiných "síťových odvětví", ve kterých se udělují oprávnění k činnostem, uvádí, kdy licence může být změněna a kdy pozbývá platnosti.

V porovnání se současnou právní úpravou, která neumožňuje uložení sankcí za porušování povinností a podmínek stanovených v licencích, představuje navrhovaná úprava značný pokrok. Ve stanovených případech může regulační orgán dokonce rozhodnout o omezení platnosti části licence nebo odejmutí licence. Ustanovení umožňující osobě, které byla licence odejmuta, požádat o obdobnou znovu až po uplynutí 2 let, jí vytváří podmínky vynasnažit se o získání vlastní věrohodnosti pro objektivní posouzení její případné snahy k obdobné činnosti se navrátit.

K § 17 až 19:

K odst. 1

Forma generálních oprávnění bude uplatněna pro povolování nerozsáhlejší skupiny služeb a sítí na telekomunikačním trhu ČR. V porovnání s dosavadní právní úpravou, kdy většina těchto služeb a sítí byla povolována formou individuálních povolení, představují podmínky udělení generálního oprávnění velmi významný liberalizační krok a zjednodušení podmínek pro podnikání v telekomunikacích. Jsou ovšem rovněž zakotveny sankce za porušení stanovených podmínek.

Na základě těchto oprávnění budou realizovány služby a zřizovány a provozovány sítě, které nevyžadují vydání licence podle § 11 a nespadají ani do skupiny sítí podle § 20, které budou provozovány bez jakékoli licence nebo oprávnění.

Návrh generálního oprávnění vydaného Úřadem musí být před jeho vydáním zveřejněn v Telekomunikačním věstníku k připomínkám. Zákon současně stanoví pro toto zveřejnění lhůtu 60 dnů. Zveřejněním se otevírá možnost k zaujetí stanoviska široké odborné a podnikatelské veřejnosti a naplnění principů otevřenosti a průhlednosti v povolovacím řízení. Rovněž vydané generální oprávnění bude zveřejněno v Telekomunikačním věstníku.

K odst. 2

Zákon konkrétně stanoví obsah generálního oprávnění.

K odst. 3 a 4

Návrh generálního oprávnění musí být před jeho vydáním zveřejněn v Telekomunikačním věstníku k připomínkám. Zákon stanoví pro toto zveřejnění lhůtu 60 dnů. Zveřejněním se otevírá možnost k zaujetí stanoviska široké odborné a podnikatelské veřejnosti a naplnění principů otevřenosti a průhlednosti v povolovacím řízení. Rovněž vydané generální oprávnění bude zveřejněno v Telekomunikačním věstníku.

K odst. 5

Uplatnění formy generálního oprávnění vyžaduje zakotvení povinnosti pro osoby, které vykonávají činnosti podle generálního oprávnění, ohlásit regulačnímu orgánu v zákoně stanovené údaje a informace.

K odst. 6

Pro případy, kdy osoba, která vykonává činnosti podle generálního oprávnění, nesplňuje některou z podmínek v něm uvedených zákon umožňuje vydat takové osobě rozhodnutí o zákazu provozování zařízení a sítě, popř. poskytování služby a předání této záležitosti příslušnému živnostenskému úřadu k dalšímu řízení.

Rozšiřuje se okruh případů, kdy na zřizování a provozování telekomunikační sítě a poskytování telekomunikační služby nebude vydáváno oprávnění (budou volné).

K § 20

Orgány, které mají z hlediska všeobecného společenského zájmu specifické poslání stanovené vesměs zvláštními zákony, mohou zřizovat provozovat, výhradně k zabezpečení vlastní působnosti, své sítě bez oprávnění orgánu telekomunikací.

K § 21a 22

K odst. 1 a 2

Univerzální služba je instituce užívaná ve veřejném zájmu v celé Evropě, přičemž ji musí realizovat alespoň jeden poskytovatel, popř., jako je tomu zde se stanoví výběr dalších jejích poskytovatelů. Podstatou univerzální služby je poskytování stanoveného okruhu služeb, minimálně telefonní služby, tak, aby tyto služby byly dostupné na celém území státu ve stanovené (minimální) kvalitě a za přiměřenou (maximální) cenu. Smyslem tohoto požadavku je uznání práva telefonní (faxové a datové) komunikace jako základního práva občana moderního demokratického státu. Princip univerzality v prostředí vzájemně si konkurujících poskytovatelů telekomunikačních služeb současně znamená, že tito poskytovatelé se odpovídajícím dílem podílejí na nákladech této služby. Institut univerzální služby není v telekomunikacích novinkou, v prostředí státního telekomunikačního monopolu jej však nebylo nutné definovat.

K odst.3 a 4

Zákon stanoví minimální rozsah služby, který musí poskytovatel zabezpečit na určeném území. Jde o službu, která se stala pro veřejnost nepostradatelnou. Stanovený rozsah služeb odpovídá dosažené úrovni penetrace v současné době. V budoucnu lze předpokládat, že v důsledku technického pokroku se pro velký počet obyvatel mohou stát určité další, popř. nové telekomunikační služby samozřejmostí a tím i nepostradatelné. Zákon proto umožňuje nařízením vlády měnit rozsah univerzální služby.

K odst. 5 až 9

Zákon zmocňuje Úřad ke zřízení a správě účtu univerzální služby, který je určen ke krytí zvýšených nákladů u poskytovatelů služby. Jde o rozdíl mezi výší dosažených výnosů za univerzální službu a výší ekonomicky oprávněných nákladů na její poskytování. Současně stanoví příspěvkovou povinnost poskytovatelům veřejné telefonní služby s výjimkou těch, jejichž podíl na celkovém obejmu tržeb nepřekračuje 5 % v určeném území a pro něž by mohla být příspěvková povinnost nepřiměřenou zátěží.

Jednou ze základních vlastností univerzální služby je její nepřetržitost, kterou zákon zaštiťuje právními nástroji jejího zabezpečení v každé situaci.

Vzhledem k rozsahu a složitosti zavedení a správy univerzální služby musí být k vyjasnění podrobností k tomuto ustanovení vydán prováděcí předpis.

K § 23 až 25

Potřeba vytvoření jednotného telekomunikačního prostředí jak v rámci státu, tak i na úrovni evropských zemí vyžaduje uplatnění principů přijatých dokumenty Rady pro zajištění otevřeného přístupu k telekomunikačním sítím (Směrnice Open Network Provision). V tomto smyslu zákon zakotvuje povinnost provozovatelů veřejných sítí zabezpečit možnost vzájemné komunikace uživatelů stejných služeb cestou vzájemného propojení svých sítí. Nerozlučně s propojením zákon musí také stanovit právo na přístup k veřejným telekomunikačním sítím.

Proto je namístě stanovení povinnosti veřejně nabízet možnost a podmínky propojení a přístupu k síti.

Úřad má v této oblasti řadu povinností aktivně se podílet na naplňování smyslu otevřeného přístupu k síti, a to jak svou součinností se smluvními partnery při uzavírání smluv s cílem zajistit rychlý a úspěšný průběh jejich jednání, tak iniciováním rozvoje hospodářské soutěže v odvětví a správou síťových plánů veřejných telekomunikačních sítí, která přispívá k integritě sítí a k efektivnímu a kvalitnímu využití síťových kapacit k propojení uvedených sítí, přístupu k něm a k připojování koncových zařízení k těmto sítím.

Klíčovým úkolem členských států EMU v této oblasti je zavedení přenositelnosti účastnického čísla a umožnění výběru provozovatele meziměstské a mezinárodní telekomunikační sítě přímou volbou čísla, ani zdejší podnikatelé v telekomunikacích se plnění této povinnosti nemohou zříci.

V současné době jsou ceny za propojení předmětem dohod o vzájemném propojení provozovatelů telekomunikačních sítí, aniž by byl stanoven způsob výpočtu cen. Návrh zákona proto ukládá povinnost Úřadu stanovit způsob tvorby (výpočtu) cen za propojení.

V případě sporu o povinnosti zaplatit dlužnou cenu za propojení náleží rozhodování soudům.

Ke klíčové instituci odvětví telekomunikací upravené tímto ustanovením je namístě stanovit podrobnosti v podzákonném právním předpisu.

K § 26

K odst. 1 až 6

Správa číslování je jedním z důležitých regulačních nástrojů, zákon proto stanoví kompetence Úřadu. Zahrnuje jak strukturování a dimenzování číslovacího plánu tak i správu čísel a jejich přidělování uživatelům.

Volací čísla umožňují identifikaci účastníků, přídavných a doplňkových služeb telekomunikačních sítí, přechodů a směrování mezi těmito sítěmi. Jsou proto nepostradatelným zdrojem pro aktivní subjekty telekomunikačního trhu.

K odst.4 až 7

Na základě mezinárodních předpisů týkajících se číslování je třeba čísla považovat za omezený zdroj, který regulační orgán prostřednictvím přidělovacích aktů využívá přidělováním užívacích práv. Zákon stanoví základní postupy přidělování při zachování průhlednosti, objektivity a zajištění rovného přístupu pro všechny žadatele.

K § 27

Charakter čísel a číselné řady jako omezeného zdroje odůvodňuje větší pravomoci regulačního orgánu v této oblasti i stanovení sankcí za porušení povinností.

Úřad je oprávněn provádět změny číslovacího plánu včetně práva rozhodnout, který z účastníků dotčených změnou a jakým způsobem ponese náhrady nákladů nutných k realizaci těchto změn. Držitel čísel, popř. číselné řady, je povinen sdělovat údaje o využívání čísel.

V zájmu efektivního hospodaření s tímto omezeným zdrojem nesmí čísla na nikoho převádět a musí regulační orgán uvědomovat o vzniku situace, že je sám nemůže využívat.

K § 28

K odst. 1 až 5

Ustanovení těchto odstavců nepředpokládá v období do konce r. 1999, v souladu se schválenou cenovou politikou zásadní změny v současném rozsahu cenové regulace v oblasti telekomunikačních služeb. Předpokládá se nadále regulovat ceny telekomunikačních služeb zařazených do současné cenové regulace, tj. např. ceny za zřízení, přeložení a používání telefonní stanice, za telefonní hovory, ceny za pronájem telekomunikačních okruhů (v zákoně "přenosových cest" ve smyslu terminologie užívané v EU) a vedení.

Teprve nová cenová politika pro rok 2000 a další období, která bude předkládána vládě ke schválení, určí další směr v regulaci cen telekomunikačních služeb.

K odst. 3 až 5

Regulační systém v oblasti telekomunikací by měl být kompatibilní se směrnicí EU 97/13/EC a se směrnicemi 90/987/EEC a 92/44/EEC, které platí pro oblast regulace cen telekomunikačních služeb a znamená, že by měla být aplikována "nejlehčí možná" forma regulace, která náleží národním regulačním orgánům telekomunikací.

Na tomto základě a po vyhodnocení právní úpravy členských států EU (a zkušeností s její aplikací v praxi), kde jeden národní regulační orgán telekomunikací reguluje oblast technickoprovozní i oblast ekonomickou včetně cen, je navrhováno, aby v oblasti telekomunikací zabezpečoval a prováděl cenovou regulaci Český telekomunikační úřad, tak jak je to v Evropě i jinde ve světě obvyklé.

K odst. 6

Povinnost vedení oddělené evidence nákladů a tržeb podle jednotlivých telekomunikačních služeb vyplývá ze všech uvedených směrnic EU. Držitelé licencí k poskytování veřejných telekomunikačních služeb mají v současné době tuto povinnost zakotvenou v licencích.

K § 29

Toto ustanovení určuje výčet činností, které vykonává Úřad ve věcech radiokomunikací a dokumenty, které bude vydávat k efektivnímu výkonu správy kmitočtového spektra. Jimi budou stanoveny závazné podmínky pro přidělování kmitočtů a kmitočtových pásem v souladu s mezinárodními smlouvami a s právními předpisy Evropského společenství.

Protože musí být zohledněny zájmy státu při zajišťování jeho bezpečnosti a obranyschopnosti, jsou zásadní "kmitočtové" dokumenty zpracovávány na základě dohody s Ministerstvem obrany.

K § 30

Jsou stanoveny zásady přidělování kmitočtů a kmitočtových pásem, náležitosti žádostí a náležitosti kmitočtového přídělu a pořadí, ve kterém se přiděluje kmitočet, o který je více zájemců. Přitom je zohledněn veřejný zájem, pro který lze tento omezený zdroj přidělit mimo pořadí stanovené zákonem pro obvyklé situace.

K § 31

Zde jsou stanoveny všechny případy, kdy lze kmitočtový příděl neudělit, změnit, a dále, kdy kmitočtový příděl pozbývá platnosti a kdy je ho možné zrušit. Dále stanoví lhůtu, po které je možné opět žádat o kmitočtový příděl ke stejnému účelu v případě, že byl kmitočtový příděl odejmut z důvodů přesně stanovených v návrhu zákona. Platný zákon tuto úpravu neobsahuje, byla však navržena z obdobného důvodu jako je uvedeno v odůvodnění § 16.

K § 32

Pro Ministerstvo obrany platí odchylný postup při přidělování kmitočtů, bez nutnosti žádat o kmitočtový příděl, který má na kmitočtová pásma vyhrazená pro vojenské využití podle plánu přidělení kmitočtů a bez zpoplatnění.

Oprávnění provozovat rozhlasové a televizní vysílání vzniká na základě zákona nebo udělením licence (netýká se vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů). Licenci uděluje Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) podle zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Povolení k provozování vysílacích radiových stanic bude vydávat Úřad. Nedílnou součástí tohoto povolení bude přidělený kmitočet, který bude přidělen po souhlasu Rady. Tato změna proti dosavadní praxi zpřesní kompetence a zlepší spolupráci obou orgánů z čehož budou mít prospěch zejména provozovatelé vysílacích zařízení

K § 33 až 35

V dosavadní právní úpravě jsou podmínky poskytování telekomunikačních služeb obsaženy v podzákonných předpisech a neodpovídají současné situaci na telekomunikačním trhu po privatizaci poskytovatelů těchto služeb.

S obdobným postupem se proto v nové právní úpravě nepočítá. Práva a povinnosti která mají obecnější platnost a jsou důležitá z hlediska sladění oprávněných zájmů poskytovatelů služby na jedné straně a zájmů uživatelů služeb na straně druhé jsou zakotvena přímo v zákoně, ostatní vztahy soukromoprávního charakteru jsou věcí dohod mezi uživateli služeb a jejich poskytovateli.

Povinnost bezplatně zablokovat na žádost uživatele přístup k audiotexovým službám, jejichž obsah může ohrožovat mravní výchovu mládeže, je výsledkem důvodných výzev veřejnosti k zákonodárcům, která navržený postup poskytovatelů služeb trvale důrazně požaduje.

V zákonu jsou zakotvena práva uživatelů telekomunikačních služeb, která musí být jejich poskytovateli respektována v obsahu všeobecných podmínek pro poskytování telekomunikační služby. Uživatelům jsou tak zaručena práva, jež by snad někteří poskytovatelé nehodlali akceptovat.

Všeobecné podmínky zpracovává poskytovatel služby v souladu s vydanou licencí, popř. generálním oprávněním jako veřejný návrh na uzavření smlouvy o poskytování telekomunikační služby.

V porovnání se současnou praxí zákon neumožňuje Úřadu schvalování všeobecných podmínek

Uživateli je dána možnost uplatnit námitky proti výši vyúčtování ceny za službu cestou správně právní a v některých případech cestou soudní tak, jak bylo požadováno respondenty připomínkového řízení k věcnému záměru tohoto zákona.

Jestliže zákonodárný sbor přijme předložený návrh, bude tak zároveň zabezpečena povinnost stanovená směrnicemi EMU a spočívající v tom, že sporným stranám v telekomunikačních sporech je stát povinen zabezpečit snadno dostupné a nenákladné postupy ke spravedlivému, transparentnímu, odbornému a včasnému rozhodnutí ve věci.

K § 36

Telekomunikační tajemství a ochrana dat jsou stanoveny ve smyslu ústavního pořádku a navrhovaná úprava má ve svém souhrnu zajistit, aby při přepravě informací, popř. i jiném přenosu telekomunikačních signálů podle tohoto zákona, nebyly získávány a sdělovány v zákoně uvedené informace.

Výjimky jsou možné jen ve všeobecném společenském zájmu a musí být výslovně stanoveny příslušnými zákony.

V důsledku technického rozvoje odvětví, je navrhována i povinnost ochrany individuálních a osobních dat.

V zájmu boje proti organizovanému zločinu obsahuje návrh zákona na rozdíl od jeho věcného záměru některá ustanovení formulovaná na základě rezoluce Rady EMU č. 496Y1104(01) a, popř. jejího dodatku, o zákonném odposlechu telekomunikací, kterou převzalo do podmínek ČR usnesení vlády č. 673 ze dne 29. října 1997, k aktualizaci koncepce boje proti organizovanému zločinu.

K § 37

Pro úspěšné zvládnutí krizových situací je nutno zákonem zajistit přípravu i realizaci rychlého a nepřetržitého spojení mezi objekty, popř. jejich částmi, užívanými stanovenými orgány státní správy, které se podílejí na ukončení krizové situace. Toto spojení lze jen stěží zabezpečit běžnými postupy v době poruch či destrukce sítí, popř. v době prudkého vzrůstu zatížení telefonní sítě, které ji zneprůchodňují. Návrh byl formulován i s ohledem na zkušenosti, jichž dotčené orgány nabyly v období záplav v létě r.1997 a je v souladu s právem EU i jejích členských států.

K § 38

Ochrana provozu telekomunikačních zařízení, popř. sítí a poskytování telekomunikačních služeb proti rušení je zachována v rozsahu současné právní úpravy. Nově se doplňuje ustanovení o stavbách, které způsobují elektromagnetické stínění a odrazy a postup odstraňování tohoto rušení.

K § 39

Pro vyhlašování ochranných pásem pro telekomunikační zařízení a sítě se zachovává právní úprava podle stavebního zákona. Parametry ochranných pásem stanoví prováděcí předpis.

K § 40

K posílení ochrany vlastnických práv je při užívání cizích nemovitostí možnost zřizování práva věcného břemene ze zákona omezena jen na vedení veřejné telekomunikační sítě, která je využívána pro poskytování veřejné telefonní služby. Z důvodu ochrany vlastníků nemovitostí bude právo věcného břemene na rozdíl od současné právní úpravy zapisováno do katastru nemovitostí. Nově je stanovena lhůta 1 rok pro vyplacení náhrady za omezení vlastnických práv zřízením věcného břemene.

Z důvodu ochrany krajiny, pozemních komunikací a životního prostředí se nově zavádí povinnost spoluužívání již vybudovaných tras nadzemních vedení, kabelovodů a stožárů i jinými provozovateli, než jen vlastníky těchto zařízení. Spoluužívání je za přiměřenou náhradu a v případech, kdy to je technicky možné. Obdobně se bude postupovat i u nově zřizovaných výše uvedených zařízení podle dohody provozovatelů.

K § 41

Navržené ustanovení obsahuje výčet úkonů Úřadu, za které se budou vybírat poplatky. Ty jsou beze zbytku příjmem státního rozpočtu.

Ve smyslu směrnice č. 97/13/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 10.4.1997, i dalších právních předpisů EU, budou vybírány jednorázové a opakované roční poplatky za úkony spojené s regulační činností, ke kterým dala podnět fyzická nebo právnická osoba, v jejímž zájmu bude úkon proveden. Při stanovení rozsahu a výše poplatků bude přihlédnuto k obecným právním předpisům a k nákladům na činnosti spojené s vydáváním licencí nebo registrací podle podmínek generálních oprávnění.

Obdobně jako to činí ostatní orgány státní správy a ze stejných důvodů, v nichž hraje významnou roli i snaha přimět veřejnost k hospodárnosti, stanoví podzákonný předpis poplatky za správní úkony neuvedené v zákoně.

K § 42 až 46

Rozsáhlé odůvodnění návrhu těchto vzájemně úzce souvisejících ustanovení je uvedeno ve vyhodnocení platného zákona o telekomunikacích připojeném jako příloha k této důvodové zprávě v bodu Orgány státní správy telekomunikací a jejich působnost.

Právo EU stanoví, že úřad odpovědný za regulaci a správu odvětví telekomunikací by měl být objektivní, zcela nezávislý orgán. Evropská Komise EU v písemném posudku k žádosti ČR o vstup do EU výslovně doporučila úplné oddělení Českého telekomunikačního úřadu jako na ministerstvu nezávislého regulačního a správního orgánu pro odvětví telekomunikací se samostatnou rozpočtovou kapitolou státního rozpočtu. Musí být už ze zákona zcela odpojen od vztahů s operátory, nebýt na nich nijak závislý. Hlavními jeho regulačními činnostmi má být udělování veškerých oprávnění v odvětví a kontrola jejich dodržování (viz též nařízení č. 97/13/EC Evropského Parlamentu a Rady), kromě toho má vykonávat správu odvětví v rozsahu uvedeném v tomto návrhu zákona.

Z doporučení a nástinů orgánů EU, které obdrželi zpracovatelé věcného záměru zákona, vyplývá, že by měl být zřízen v ČR pro regulaci a správu telekomunikací orgán podobný současnému Úřadu pro hospodářskou soutěž, popř. Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu atp., aniž by šlo o ústřední orgán státní správy, kterým zůstane ministerstvo.

Ve věcech regulace a správy v telekomunikacích se bude postupovat podle obecných předpisů o správním řízení, pokud zákon výslovně nestanoví jinak. Přitom zejména kompetence soudů k rozhodování soukromoprávních sporů je v jednotlivých oddílech zákona důsledně konkrétně vyslovena. O řádných i mimořádných opravných prostředcích může předseda úřadu rozhodovat jen (podle zákona o správním řízení) na základě doporučení zvláštní komise, která je jeho odborným poradním orgánem a jejími členy musí být osoby "vně" úřadu.

K § 47 a 49

S ohledem na skutečnost, že v prostředí liberalizovaného telekomunikačního trhu bude zákon, popř. navazující prováděcí podzákonné právní předpisy, jediným legislativním nástrojem k zabezpečení fungování vztahů vznikajících v odvětví telekomunikací a k odstraňování "poruch" v těchto vztazích, je nutno upravit inspekční, popř. kontrolní činnost státní inspekce telekomunikací zabezpečovanou regulátorem podle obecných právních předpisů o kontrole a důsledně zakotvit sankce za delikty.

Příkladem kontrolní a inspekční činností Úřadu je zjišťování nežádoucího vyzařování zařízení, kontrola obsazení radiokomunikačních kanálů a kanálového pozadí, pokrytí území signálem (tj. dodržování hlavních kvalitativních uživatelských parametrů, zejména dosažení kvalitního příjmu signálu), zjišťování a identifikace rušících nebo nepovolených zařízení a měření vybraných parametrů vysílačů, zjišťování zdrojů ohrožování, poškozování nebo rušení provozu telekomunikačních sítí, zabezpečení odrušení, v oblasti vnitrostátní i mezinárodní koordinace kmitočtů pak v kontrole dodržování podmínek stanoveních licencemi nebo dalšími oprávněními, jakož i v kontrole využívání přidělené části kmitočtového spektra a přidělených čísel.

Sankcemi jsou zejména pokuty ukládané fyzickým a právnickým osobám, které porušily povinnosti stanovené jim zákonem (a které případně nezjednaly nápravu, přestože k tomu měly příležitost), a to s přihlédnutím k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům jejich protiprávního jednání. Vybírat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu bude Úřad. Účinnost zákona o přestupcích ve věcech telekomunikací zůstane nedotčena.

K§ 50-52

Společná, přechodná, zmocňovací a závěrečná ustanovení nebudou v zákoně o telekomunikacích jen jeho formálním ukončením, mají mimořádný význam. Stanoví, že Telekomunikační věstník bude oficiální publikační sbírkou opatření ve věcech telekomunikací. Ukládá zaměstnancům Úřadu omezující povinnost ohledně činností výdělečných, ale i nevýdělečných mimo výkon zaměstnání.

Stanoví též postup v řízeních zahájených před účinností tohoto zákona, podmínky za jakých zůstanou v platnosti rozhodnutí vydaná před jeho účinností a normativně jednoznačně upravuje i další otázky, z nichž mohou vyvstat v době navazující na den účinnosti zákona problémy.

V bezprostřední návaznosti na zákon budou zpracovány prováděcí podzákonné předpisy, k jejichž vydání se tímto zákonem zmocňuje vláda a Český telekomunikační úřad.

K § 53-56

Návrh zákona zasahuje do společenských vztahů upravených jinými zákony. Důvodem je výhradně snaha doporučit zákonodárcům, aby schválili zákonnou úpravu vztahů a postupů ke svěření kompetencí orgánům, které je budou vykonávat co neúčinněji z hlediska všeobecného společenského prospěchu, úpravu, která přinese zjednodušení těžkopádné administrativy, úpravu, která účinně zdokonalí vztahy a postupy při jejich realizaci a která v neposlední řadě vyloučí víceznačný výklad práva a právní nejistotu veřejnosti. To doporučují i orgány Evropské unie a je to zřejmé z nových zákonů jejích členských států, kterým se návrh tohoto zákona přibližuje.

Nad rámec bodu Správa kmitočtového spektra uvedeném ve vyhodnocení platného zákona o telekomunikacích v příloze této zprávy se ještě poznamenává, že správa kmitočtového spektra je činnost, která zahrnuje strategická rozhodování o jeho využívání, sestavování plánu přidělení kmitočtových pásem a plánu využití kmitočtového spektra, koordinace kmitočtů, přidělování kmitočtů, spolupráci s mezinárodními organizacemi a dohled nad hospodárným využíváním kmitočtového spektra (monitoring). Z těchto činností však Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pouze přiděluje kmitočty. Praxe ukazuje, že správu kmitočtového spektra nelze dělit mezi dva subjekty z toho důvodu, že je potřebné zabezpečit jeho maximálně efektivní využívání. Zásadní problém vzniká i tím, že kmitočtová pásma určená pro rozhlasové a televizní vysílání mohou být využívány i jinými službami, zejména datovými. Zde není jednoznačné, kdo má za tuto část kmitočtového spektra odpovědnost.

Součinnost Rady a Úřadu je však nezbytná a proto návrh zákona podmiňuje přidělení kmitočtů pro vysílač souhlasem Rady. Tím bude zajištěno dodržení zásad hospodaření s kmitočtovým spektrem zákona č. 468/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Příloha k důvodové zprávě

Vyhodnocení stávajícího zákona o telekomunikacích:

Telekomunikační zařízení a sítě:

Základem stávajícího zákona je filosofie "jednotné soustavy telekomunikací" jako souboru všech telekomunikačních sítí na území "ČSFR" a "jednotné telekomunikační sítě (dále jen "JTS") jako jediné významné, státem zřízené a jím chráněné telekomunikační sítě, což je v rozporu jak s již dosaženým stupněm liberalizace tak se stupněm technického pokroku. Navíc v důsledku vstupu konkurence do odvětví instituce JTS zanikne.

Ustanovení, podle něhož Ministerstvo (spojů) pečuje o dostupnost, hospodárnost, rychlost a spolehlivost telefonního a telegrafního styku i o utajení přenášených zpráv a stanoví podmínky pro užívání JTS k telekomunikačnímu styku i podmínky jiných výkonů poskytovaných organizacemi spojů cestou JTS, je spjato výhradně s obdobím před odstátněním telekomunikačních společností a s bývalou politickoekonomickou centralizací.

Podle stávajícího zákona je ke koncovému bodu JTS možné přímo nebo nepřímo připojovat zařízení schválená správním rozhodnutím (certifikát). Princip, že ke koncovému bodu sítě lze připojovat jen schválená zařízení a sítě bude zachován, mění se však, v souladu s evropskou legislativou postup schvalování.

Ustanovení, podle něhož JTS, její zařízení a provoz, jsou chráněny proti ohrožování, poškozování a škodlivému rušení jinými zařízeními nebo činností i tak, že "fyzická nebo právnická osoba, která při své podnikatelské činnosti způsobí poškození a ohrožení zařízení JTS, je povinna kromě náhrady způsobené škody zaplatit pokutu až do výše 200 tisíc Kč" je projevem dnes již nepatřičného (a to i z důvodu uskutečněné privatizace) chápání telekomunikační sítě jako státního majetku vyžadujícího zvláštní ochranu.

***

Druhy oprávnění k provozování telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb:

Podle stávajícího zákona má stát má právo prostřednictvím orgánu státní správy vydávat jedno ze dvou druhů oprávnění, a to pověření anebo povolení na zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb.

Zcela chybí pravidla za nichž stát poskytuje právo podnikat v JTS soukromým subjektům při poskytování veřejných telefonních služeb.

Nejsou vůbec stanoveny náležitosti žádostí o oprávnění, podmínky pro udělení oprávnění, jejich obsah, ani důvody k jejich změně a podmínky jejich zániku. Ministerstvo může tedy v každém jednotlivém případě stanovit jiné podmínky, které budou jejich obsahem.

Orgány státní správy mohou o své libovůli stanovit počet vydávaných oprávnění.

Zřizování, změny, obnova a údržba zařízení připojených k JTS mohou být prováděny jen na základě povolení, popř. pověření, stejně jako telekomunikační služby (s výjimkou služby telefonní). Povolení se vydává ke zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic a také k přechovávání těchto stanic, pokud k jejich zřízení a provozování nebylo vydáno povolení, anebo pokud je nepřechovávají jejich výrobci. Z těchto principů lze v zákonem stanovených případech činit výjimky.

Chybí zákonná úpravy generálních povolení, běžně používaných v zemích Evropské unie i jiných, které značně zjednodušujících vstup do podnikání. To znamená, že v období rozvoje sítí i služeb musí státní správy nesčetnými individuálními právními akty stanovit jednotlivcům podmínky výkonu jejich činností i tam, kde neexistuje jiný veřejný zájem, než evidovat provozovatele a uplatňovat vůči něm některé nezbytné požadavky.

Přitom individuální licence by měly a mohly být udělovány v mnohonásobně menším počtu, než kolik vydává nyní Ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad oprávnění.

***

Poplatky

Zákon stanoví pouze, že každý, kdo používá JTS, je povinen platit stanovené úhrady, popř. poplatky. Za povolení ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení mimo JTS a tedy i za povolení k poskytování telekomunikačních služeb podmíněných provozem telekomunikačního zařízení lze vybírat poplatky vyhlašované ministerstvem, v jehož působnosti jsou telekomunikace.

Poplatky jsou až dosud stanoveny a vyhlašovány výměry MDS - Českého telekomunikačního úřadu vyvěšovanými jako veřejná vyhláška v prostoru MDS - Českého telekomunikačního úřadu a uveřejňovanými v Telekomunikačním věstníku.

***

Vzájemná koordinace a zabezpečení součinnosti různých telekomunikačních sítí

Mezi zcela nefunkční ustanovení náleží, zvláště po odstátnění provozovatelů sítí toto: "Telekomunikační zařízení a sítě, které jsou souborem telekomunikačních zařízení, jenž umožňuje přepravu informací mezi koncovými body sítě, mohou být po vzájemné dohodě mezi předávající a přejímající organizací spojů začleněny do JTS. Podmínkou je technická a provozní způsobilost začleňované sítě."

Součinnost je pak zákonem zabezpečena jen tak, že ke koncovému bodu JTS je možné připojovat pouze schválená zařízení a tedy i sítě jako soubor různých zařízení. Podrobnosti stanoví prováděcí vyhlášky č. 26/1996 Sb., o způsobu, podmínkách a postupu při ověřování a schvalování telekomunikačních koncových zařízení a č. 130/1997 Sb., o koncovém bodu telekomunikačních sítí.

Na základě takto kusé platné právní úpravy nelze např. postupovat při zajišťování otevřeného přístupu k veřejným telekomunikačním sítím s cílem zabezpečit všem uživatelům služeb co nejširší rozsah každé služby.

***

Správa kmitočtového spektra
Správu "kmitočtového spektra" dosavadní zákon důsledně neupravuje a hospodaření s kmitočty nevěnuje zvláštní oddíl, stanoví pouze, kdy je volný kmitočet podmínkou udělení povolení ke zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic a že vysílací zařízení k šíření rozhlasových a televizních programů může být zřízeno výhradně v souladu s plánem využití kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání. Nutno připomenout, že správa kmitočtového spektra pro rozhlasové a televizní vysílání je podle "kompetenčního" zákona ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání v působnosti této Rady, ve znění pozdějších předpisů. Povolení k provozování rozhlasového anebo televizního vysílače je udělováno jenom osobě, která od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání obdrží povolení k šíření programů rozhlasu či televize (a v příslušné lokalitě bude k tomu volný kmitočet).

V souladu s komunitárním právem, podle jehož principů by se neměly kompetence věcně patřící do určitého odvětví tříštit i do odvětví jiných, a podle zákonů členských států EU, je návrh, aby příští regulační úřad telekomunikací vykonával veškerou správu kmitočtového spektra.

Současná dualita přidělování kmitočtů se jeví jako nežádoucí jak z hlediska jednotného hospodaření se spektrem požadovaného orgány EU a obvyklého v členských státech EU, tak z hlediska zájmu těchto států odstraňovat ohrožení radiokomunikačních služeb v pásmech, která jsou nejblíže pásmům vyhrazeným rozhlasu a televizi.

***

Práva a povinnosti poskytovatele a uživatele telekomunikačních služeb.

O telekomunikačních službách se dosavadní zákon zmiňuje v souvislosti s obsahem povolení udělovaného na poskytování těchto služeb. Službu, která musí být obecně dostupná, musí být její poskytovatel schopen uskutečňovat v předepsaném rozsahu a kvalitě. Je zakotveno pouze právo poskytovatele služby (a povinnost jejího uživatele) na zaplacení stanovené ceny za poskytnutou službu a jeho právo na náhradu za použití JTS uživatelem služby v rozporu s oprávněním stanovenými podmínkami. Jeho odpovědnost je výslovně omezena na povinnost urychleně odstranit závadu a vrátit zaplacené úhrady, popř. poplatky podle zásad stanovených v podmínkách pro užívání JTS. Ty jsou uvedeny v prováděcí vyhlášce. Spory se řeší ve správním řízení.

Za neposkytnutou anebo nekvalitní službu může být poskytovateli služby uložena pokuta, která je příjmem státního rozpočtu.

Při analýze těchto ustanovení se jeví, že je namístě, aby soukromý poskytovatel služby byl ze zákona povinen vstoupit do smluvního vztahu s každým, kdo přijme jeho návrh představovaný předem zveřejněnými všeobecnými podmínkami služby. Zákon by měl stanovit nejméně, jaké údaje musí tyto podmínky obsahovat.

Veřejnost požaduje v důsledku aktuálních problémů zařadit do zákona některá další ustanovení nad rámec dosavadní úpravy, např. aby byl povinen zabezpečit bezplatná tísňová volání, na přání telefonního účastníka zablokovat bezplatně volání čísel, na nichž jsou poskytovány "zábavné služby ohrožující mravní výchovu mládeže"ap.

***

Ochrana telekomunikací
Platný zákon stanoví, že JTS, její zařízení a provoz, jsou ve veřejném zájmu chráněny proti ohrožování, poškozování a škodlivému rušení jinými zařízeními anebo činností

a) těchto jiných zařízení (jejich majitelé jsou povinni škodlivá zařízení odrušit anebo je neprovozovat),

b) fyzických anebo právnických osob v případech stanovených zákonem (sankcí za ohrožení, poškození a rušení zařízení při podnikatelské činnosti uvedených osob je citelná pokuta, v ostatních případech jde o přestupky trestané podle zákona o nich).

Preventivně lze telekomunikační zařízení chránit ochranným pásmem, které na návrh organizace spojů, vojenské správy nebo orgánu Ministerstva vnitra vyhlásí místně příslušný stavební úřad.

Protože veřejný zájem zabezpečovat telekomunikační služby nerušenými zařízeními přetrvává, nový zákon by měl upravit pouze ochranu telekomunikací proti rušení, zatímco ochrana fyzického majetku (zařízení a sítí) je ponechána obecné právní úpravě jako každé jiné vlastnictví. Aktualizace by měla být zřejmá např. z ustanovení, podle něhož budou zřizovatelé a poskytovatelé telekomunikačních zařízení a sítí postupovat se zvláštním ohledem na životní prostředí.

***

Práva a povinnosti při používání nemovitostí pro telekomunikace
Podle platného zákona přísluší organizacím spojů ve veřejném zájmu některá oprávnění ve vztahu k cizím pozemkům, popř. i jiným nemovitostem, jejichž realizace může omezit vlastníky nebo uživatele těchto nemovitostí. Ve sporech o rozsahu oprávnění organizací spojů rozhodují stavební úřady. Ve sporech o náhradě za omezení užívání nemovitostí rozhodují soudy. Kromě povinnosti "pasivně" strpět zásahy podle zákona, je zde vlastníkům (uživatelům) stanovena i povinnost v nezbytném rozsahu učinit na náklady organizace spojů na svém pozemku ve stanovené lhůtě některá opatření (sklidit polní kultury, oklestit stromoví atp.). Při nesplnění lhůty to učiní organizace spojů sama.

Hodlá-li vlastník anebo uživatel nemovitosti, které bylo použito pro telekomunikační zařízení, provést takové práce nebo úpravu nemovitosti, které by mohly ohrozit plynulý a bezpečný provoz tohoto zařízení, musí o tom v termínu stanoveném zákonem zpravit organizaci spojů. Ta je povinna provést opatření k ochraně svého zařízení.

Nová úprava by i v této části zákona měla být ve veřejném zájmu podobná úpravě dosavadní, připustit nezbytné zákonné omezení uvedených práv, ale zabezpečit důsledně jak veřejný zájem, tak práva vlastníků stanovená ústavním pořádkem.

***

Telekomunikační tajemství

Obdobně jako v dosavadní zákonné úpravě by měl nový zákon obsahovat ustanovení k ochraně telekomunikačního tajemství, které je neměnné a je výslovně zakotveno i v Listině základních práv a svobod, navíc pak je nutno uzákonit vztah osob činných v odvětví telekomunikací k ochraně individuálních osobních dat.

***

Státní inspekce telekomunikací

S ohledem na skutečnost, že v prostředí liberalizovaného telekomunikačního trhu bude zákon, popř. navazující prováděcí podzákonné právní předpisy, jediným legislativním nástrojem k zabezpečení fungování vztahů tam vznikajících a k odstraňování "poruch" v těchto vztazích, je nutno zachovat a aktualizovat dosavadní inspekční, popř. kontrolní činnost státní inspekce telekomunikací jako významnou záruku "zpětné vazby" regulace a správy odvětví zabezpečovanou regulačním orgánem podle obecných právních předpisů o kontrole a důsledně stanovit sankce za zjištěné delikty.

***

Orgány státní správy telekomunikací a jejich působnost

Vydávání veškerých oprávnění zřizovatelům a provozovatelům telekomunikačních zařízení a sítí a poskytovatelům telekomunikačních sítí, ať jde o osoby fyzické anebo právnické, schvalování způsobilosti telekomunikačních zařízení, hospodaření s kmitočtovým spektrem, vykonávání inspekčních, popř. kontrolních činností, ukládání pokut, i veškeré další rozhodování o právech a povinnostech podle zákona o telekomunikacích, náleží ministerstvu, v jehož působnosti jsou telekomunikace.

Tento stav je dán skutečností, že vláda České republiky nikdy nepředložila návrh zákona, který měl, podle stávajícího telekomunikačního zákona zřídit orgány státní správy telekomunikací a stanovit jejich kompetence. Proto je svými opatřeními ustavili ministři, v jejichž působnosti bylo odvětví telekomunikací po 1. 1. 1993. Český telekomunikační úřad byl ustaven jako samostatná sekce Ministerstva hospodářství, později Ministerstva dopravy a spojů. To je v rozporu s evropským právem, které požaduje od členských i přidružených států zřízení nezávislých regulačních orgánů telekomunikací.

Skutečnost, že stávající právní úpravou není dostatečně vymezena a v řadě případech i zcela chybí kompetence pro oblast regulace je zdrojem značné nejistoty nejen na straně podnikatelů v telekomunikacích, ale i na straně pracovníků regulačního orgánu, kterým chybí jasně a přesně definované práva a povinnosti.

Nedostatečná je i úprava státní správy v telekomunikacích, což je vedle regulace další činnost Českého telekomunikačního úřadu.Bude nutno rozhodnout, zda o sporech mezi poskytovateli a uživateli telekomunikačních služeb (v r. 1997 bylo k jejich zahájení podáno více než čtyřicet tisíc podnětů) mají rozhodovat správní orgány ve správním řízení, přestože vesměs jde o klasický občanskoprávní vztah, anebo soudy. Stanovisko Nejvyššího soudu (podobně též Ministerstva financí), podle kterého by měl "rozhodovat Český telekomunikační úřad ve správním řízení, jehož účastníci by se mohli domáhat přezkumu správních rozhodnutí u příslušných soudů, které by ovšem musely mít právo plné jurisdikce", je v souladu s právem EU.

Byla by tak totiž realizována povinnost stanovená směrnicemi EU, spočívající v tom, že sporným stranám v telekomunikačních sporech je stát povinen zabezpečit snadno dostupné a nenákladné postupy ke spravedlivému, transparentnímu, odbornému a včasnému rozhodnutí ve věci.

Při rozhodování o návrhu na zařazení regulačního a správního orgánu telekomunikací do škály orgánů státní správy není stávajícím zákonem zohledněna specifika telekomunikací. Soubor služeb, na jejichž poskytování se musí vydávat v telekomunikacích oprávnění, je atypicky široký a rozhodování závislé na omezených zdrojích jako jsou kmitočty a čísla podle číslovacího plánu musí předcházet zevrubná analýza předpokladů každého operátora k výkonu činností, které hodlá uskutečňovat.

Ve věcech regulace a správy v telekomunikacích lze postupovat podle obecných předpisů o správním řízení, pokud zákon výslovně nestanoví jinak, což by měl ve věcech soukromoprávních vztahů vesměs učinit a svěřit spory z těchto vztahů, kromě zákonem stanovených oblastí, k rozhodování soudům. Přitom kompetence různých orgánů k rozhodování sporů musí být v jednotlivých oddílech zákona konkrétně vyslovena.