(pokračuje Mlynář)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda, která nás dnes žádá o důvěru, nebude dobrou vládou. Program této vlády je nevěrohodný, neproveditelný a naznačuje v rozporu s tím, co zde řekl pan předseda vlády, že tato vláda bude předávat zemi v horším stavu, než v jakém ji převzala.
Vyslovení důvěry této vládě s sebou navíc nepřinese ani tolik potřebnou politickou stabilitu. Naopak. Vláda premiéra Zemana je menšinovou vládou, která existuje díky toleranci strany, která se slovně označuje za jejího hlavního ideového rivala a program v médiích odsuzuje slovy "návrat ke komunismu, hrůza, příšernost" a proti vládě dokonce mobilizuje. Tato vláda tedy vzhledem ke složení této sněmovny neprosadí jakoukoliv podstatnou změnu, ať zní její programové prohlášení jakkoli revolučně. Místo politické stability nás čeká doba politické stagnace, což je pro zemi uprostřed společenských a ekonomických reforem pohroma.
Navzdory tomu, že bude odkázána ve svém rozhodování na parlament, ve skutečnosti tato vláda bude vládnout co nejvíce bez parlamentu. Jako vláda menšinová a navíc jednobarevná se bude snažit zcela přirozeně zákonodárné moci co nejvíce vyhnout a postavit vše na moci výkonné, tzn. na provizoriích, vyhláškách, nařízeních, hlavně na loajalitě státních úředníků vyměňovaných podle potřeby. Bylo by to celé možná napínavá hra, kdyby nebylo v sázce deset milionů občanů naší země.
Unie svobody nesdílí názor, že čím hůře pro tuto zemi, tím lépe. Unie svobody jako strana těch, kdo vytvářením hodnot nejvíce přispívají k dynamice společnosti, tedy jako strana podnikatelů, učitelů, lékařů a mladých lidí, nepřijímá nebezpečnou tezi, že je třeba - slovy jednoho z funkcionářů ODS - nechat sociální demokracii se u vlády znemožnit. Cílem Unie svobody je vybudovat v naší zemi otevřenou společnost, společnost, jejíž občané budou moderními Evropany připravenými na vstup do 21. století.
Přes všechna tvrdá slova, která jsem zde na adresu programového prohlášení vlády řekl, proto nebudeme opozicí za každou cenu. Jsme připraveni podpořit každý krok, který vláda udělá směrem do Evropy, a naopak jasně odmítnout každý krok, který učiní opačným směrem. Naši důvěru však tato vláda nemá, neboť jsme přesvědčeni, že přes verbální deklarace její politika nesměřuje do moderní Evropy. Poslanci Unie svobody proto budou hlasovat proti jejímu programovému prohlášení a nebudou alibisticky opouštět sál. Nebudou předstírat, že jsou opozicí, budou opozicí skutečnou - dnes i v příštích týdnech a měsících při každé parlamentní debatě.
Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, není tomu tak dávno, co z tohoto místa dnešní premiér, tehdy šéf opozice Milan Zeman prohlásil, že vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, stává se objektivně vládou zlodějů a tunelářů. Dovolte mi, abych jeho slova parafrázoval a řekl, že ten, kdo toleruje tuto socialistickou vládu, stává se objektivně sám socialistou. (Výbuch smíchu a potlesk ve sněmovně.)
Prosím, mějte to při hlasování na paměti. Přeji vám, abyste rozhodli správně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: K faktické poznámce udílím slovo předsedovi vlády. Potom je na řadě přihlášený pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Předseda vlády Miloš Zeman: Kolegyně a kolegové, faktická poznámka má pokud možno sestávat z jedné jediné věty, kterou bych rád položil prostřednictvím předsedající panu poslanci Mlynářovi: Domnívá se pan poslanec Mlynář, že tím, když sociální demokracie v čele se mnou před dvěma lety tolerovala vládu Václava Klause, že se všichni sociálně demokratičtí poslanci stali členy Občanské demokratické strany? (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Miroslav Grebeníček. Po něm udělím slovo přihlášenému předsedovi klubu KDU-ČSL panu Josefu Luxovi.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo České republiky, dámy a pánové, v souladu s ústavními povinnostmi budeme dnes - jak už několikrát zaznělo - rozhodovat o tom, zda nově sestavená vláda, vláda České strany sociálně demokratické, si zaslouží důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Nacházíme se v poněkud zvláštní situaci. Víme, že existuje jakási opoziční smlouva, že existuje možná až tvrdá disciplina v druhé nejsilnější straně v této sněmovně a že Zemanův kabinet má už v tuto chvíli otevřené dveře. Ano, je to opravdu zvláštní situace. Přesto by bylo nezodpovědné a bylo by pohrdáním vůlí našich voličů, kdybychom jako klub Komunistické strany Čech a Moravy nevyslovili názor, jasně nepojmenovali své postoje jak k tomu, co je nám blízké, tak k věcem, které odmítáme.
Chci nejprve ocenit skutečnost dříve tak nesamozřejmou - zmínil se o ní premiér Zeman - že programové prohlášení jsme dostali včas, mohli jsme je podrobně prostudovat a konfrontovat své názory s širokým okruhem našich odborníků.
Přiznám se, že je mi sympatická proklamovaná koncepční změna přístupu k ekonomické, sociální a kulturní politice ze strany státu. Zaznamenal jsem jisté politické potlačení účelovosti a orientaci směřující od skupinového zájmu k částečnému pojmenování zájmů většiny občanů a zájmů republiky jako celku. Pravda, ti, co se ucházejí o naši důvěru, tak zhusta činí v podmínečné a relativizované podobě. Přesto považuji za důležité povšimnout si a přijmout s určitým zadostiučiněním, že konečně má dojít k přechodu od bezkoncepčnosti, od podceňování úlohy státu, veřejného sektoru, od ignorování sociálních aspektů a přeceňování úlohy trhu k hledání jisté rovnováhy a souladu těchto prvků. Zcela se nevytrácejí sociální investice, přiznání úlohy vzdělání, vědy a modernizace. Naší komparativní výhodou by už neměla být levná pracovní síla.
Beru tyto přísliby s výhradami. Jsem si vědom, že k nim namnoze vede novelizace zákonů nebo přijetí zcela nových. A v tomto ohledu vláda nemůže už počítat s vystavením bianko šeku. Konec konců v posledních dnech, jak se o tom zmínil předseda našeho poslaneckého klubu Vojtěch Filip, už kabinet stačil shodit se stolu šest poslaneckých návrhů Komunistické strany Čech a Moravy, které se převážně obracely k řešení naléhavých sociálních otázek. Byl bych rád, kdyby šlo jen o pouhé vybočení, ne o pokračování v praxi pravicových vlád, že není ani tak důležité, co se předkládá, ale kdo je pod tím podepsaný. Neříkám to náhodou. Z programového prohlášení je totiž patrné, že v žádném případě nemá dojít k výraznější změně režimu ve smyslu přiblížení se k občanské společnosti rovných šancí.
***