(pokračuje Grebeníček)
Dále bude docházet, ať se to skrývá za krásnými slovy, k faktickému dělení občanů na plnoprávné a mnohdy nad právem stojící elity a na druhou občanskou kategorii. Projevuje se to v přehlížení ekonomické nerovnosti, v podcenění ekonomických práv méně majetných a nemajetných, v nedocenění závazků a odpovědnosti velkých podnikatelů a rentiérů. Zemanova vláda chce - jak to vyznívá z celkového kontextu, včetně úvodního slova pana premiéra - dále pokračovat ve zvýhodňování soukromého vlastnictví a ochuzování státních příjmů, zejména dalším převedením a odprodejem státního podnikatelského majetku - údajně v zájmu nutné privatizace. Ptejme se jako staří Římané: kdo z toho bude mít prospěch? Daňoví poplatníci určitě ne. Nic na tom nemění ani v posledních týdnech tak častá a protichůdná vyjádření ministrů nebo zdvižený prst při akci "Čisté ruce". Teprve další měsíce ukáží, zda už konečně přišla vláda, která to myslí se všemi občany poctivě, která nebude zase jen vládou pro někoho, která šanci na změny neutopí v arogancích a pouhém opojení moci. Jinými slovy: naši podporu dostanou jen reálná východiska ze soudobé společenské krize, jen promyšlené kroky k důstojnému životu občanů na přelomu dvou tisíciletí.
V ničem neslevíme v právu kontroly moci zákonodárné nad mocí výkonnou. Tvrdím, že skutečně seriózní vláda nemůže stavět na ideologickém schizmatu a nepodložených domněnkách. Bohužel se ve vládním prohlášení právě ideologická předpojatost objevuje. Vím, že plivnout na 40 let poválečného vývoje se stalo jakýmsi koloritem doby. Ale tvrzení, že před druhou světovou válkou patřilo Československo mezi deset nejúspěšnějších zemí světa a že komunistický režim toto pořadí postupně výrazně zhoršil, je popřením faktu, a popřením úmyslným.
Z analýzy, kterou mám k dispozici, vyplývá - a teď doslova cituji: Československo skončilo svůj předválečný vývoj z hlediska ekonomického vývoje na jednoho obyvatele na 13. místě v Evropě a na 13. místě ve světě. V roce 1985 to bylo 14. místo v Evropě a 19. místo ve světě v souboru států srovnatelném s rokem 1937, nebo na 25. místě ve světě, když vezmeme v úvahu, že se přes nás dostaly nové arabské ropné státy a také Hongkong a Singapur. Koneckonců podobně uvažovali i analytici z Prognostického ústavu v roce 1988. Jen na okraj - někteří ministři si plivli i na vlastní práci v minulosti, zřejmě jen proto, aby dokázali, že jim ideologická svěrací kazajka dneska docela sedí.
Rozhodně mi nejde o obhajobu předlistopadové ekonomiky. Pouze odmítám paušální, zjednodušující odsuzování určité historické etapy bez konkrétních a hlavně pravdivých důkazů. K tomu, co tady napáchaly polistopadové vlády, se programové prohlášení - nepochybně v souladu s opoziční smlouvou - do značné míry vyhýbá. Programové prohlášení vyvolává i další otázky. Jde o institut referenda a jeho použití v životně důležitých státních otázkách. Takovou otázkou nepochybně je členství v Severoatlantickém paktu. Veletoč v otázce referenda předvedla sociální demokracie již před volbami a vládní prohlášení ho jen potvrzuje. Své pokračování tak dostávají politické přístupy, které berou na lehkou váhu státní suverenitu a vracejí zemi do hluboké minulosti, když oživují to, co se neosvědčilo a co této zemi přineslo již jednou traumatizující události.
Bude to právě 30 let - a bylo to dnes připomenuto v jiné souvislosti - kdy jsme se stali obětí blokového vidění světa. Přesto se i vláda České strany sociálně demokratické k takovému vidění hlásí. My jsme svůj názor nezměnili a podřízenost bruselskému diktátu odmítáme. Nevěříme příliš tomu, že vláda se zachová jinak v otázce přistoupení České republiky k Evropské unii. Možná bude opravdu usilovat, jak říká, aby dojednané podmínky vstupu do unie odpovídaly českým národním zájmům, ale jak chápe Česká strana sociálně demokratická české národní zájmy? To je otázka, zvláště když při projednávání - a mnozí si na to vzpomínáte - Česko-německé deklarace projevila neobyčejný talent jednat proti samé její podstatě. A mohl bych uvádět i další příklady.
Důvodné pochybnosti mám také o věrohodnosti a promyšlenosti dalších pasáží programového prohlášení. Před volbami například Česká strana sociálně demokratická požadovala u chybných privatizačních rozhodnutí vyvozovat právní důsledky, aby to ale co nejméně narušilo jistotu majetkových vztahů v České republice. O těchto příslibech se v předloženém prohlášení nic konkrétních nepraví.
Zůstal pouze jeden - banky by měly být privatizovány do roku 2000 a získané prostředky použity na výstavbu bytů. Tuto chvályhodnou investici plně podporujeme, zároveň ovšem odmítáme velmi zvláštní domněnku vlády, že je nevhodné, aby ekonomické subjekty, jejichž posláním je maximalizace zisku, zůstávaly v rukou státu. Považuji to za nezodpovědnou rezignaci na úlohu státu ve prospěch kapitálu.
Nám vždy šlo a stále jde o to, provést reformu bankovnictví a finančního systému v zájmu produktivní české ekonomiky, a nikoli finančních spekulantů, upevnit nezbytný vliv státu v bankovnictví, udržet účast státu ve vytipovaných komerčních bankách. Posedlost privatizací za každou cenu prostě odmítáme.
Stále se musím vracet ke slibům, které na jaře s takovou vehemencí sociální demokracie šířila. Mohu za jiné vzpomenout ostrou kritiku tvrdého zdražování, které celým sociálním skupinám přineslo prudké snížení životní úrovně. Deregulace však v sociálně demokratickém pojetí zůstává nedotčena, jenom je rozložena do delšího časového úseku a pouze zmírněna příslibem různých kompenzací a zvýšením minimální mzdy. A tak před sebou máme často směsici starých přístupů a nových slibů. Vláda jako chytrá horákyně chce kráčet a současně jet, ani obuta, ani bosa, ani oblečena, ani nahá. Jistě, programové prohlášení samo o sobě mnoho neznamená a teprve příští měsíce prokáží, zda půjde opět o snůšku nesplněných slibů, nebo o seriózní politiku odpovědné síly, která mocenské ambice spojuje s odpovědností.
Česká strana sociálně demokratická před volbami slibovala změnu stylu vládnutí a obsahu vládnutí. Logicky tedy takovou změnu očekáváme. Jsme schopni a ochotni konkrétní projevy této změny podpořit ve chvíli, kdy budou položeny na stůl. Je to tak. Vládní programové prohlášení obsahuje jak body nekonkrétní, tak i body pro Komunistickou stranou Čech a Moravy nepřijatelné. Komunistická strana Čech a Moravy se nechce předem stavět proti středolevé vládě České strany sociálně demokratické a fakticky tak nahrávat pravici a napomáhat tříštění levice.
***