Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Štraitovi a uděluji slovo panu poslanci Josefu Janečkovi. Připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud vláda požádala o vyslovení důvěry na základě článku 63 odst. 3, je potřeba položit si otázku, co je zdrojem, o co se tato vláda opírá. A já zde vidím takové tři základní podpěrky. Tou první podpěrkou je ono vládní prohlášení. Druhou podpěrkou je koaliční smlouva s ODS a třetí podpěrkou je zřejmě ODS jako politická strana.
K vládnímu prohlášení bych řekl, že je zde zřejmě vidět, že bylo psáno možná trošku narychlo. Už jaksi členění tohoto dokumentu se mi zdá problematické. Například se domnívám, že to, že věda a výzkum jsou zařazeny do sociální oblasti, může vyvolat u některých vědeckých pracovníků trochu zděšení, zdali náhodou jejich ústav nebude změněn na ústav sociální. To je spíše poznámka, to není nic razantně kritického, ale domnívám se, že členění mohlo být pozornější.
Stejně tak kapitola nazvaná "Vnitřní bezpečnost" má podkapitolu "Bezpečnost". Osobně se domnívám, že název kapitoly by měl být "Bezpečnost" a podkapitoly by se měly nazývat "Vnitřní bezpečnost" a "Vnější bezpečnost".
To je jen k tomu, že se domnívám, že ani členění tohoto dokumentu nebylo zcela šťastné.
Rád bych se zmínil jen o dvou okruzích. Tím prvním je okruh zdravotnictví. Vláda zde říká, že bude dbát na hospodárnost zdravotnických zařízení v nakládání s veřejnými prostředky. Já se obávám - protože vlastně v soukromých ordinacích jsou v podstatě jen soukromé peníze - zdali se tím nemyslí tichý návrat ke státnímu zdravotnictví, kdy by skutečně bylo možno kontrolovat, zdali pan doktor koupil správné čisticí prostředky nebo zdali jeho automobil není příliš nový.
Vláda také říká, že ze solidárních prostředků by neměly být hrazeny prostředky a služby, pokud jsou přepychové nebo pokud významně nepřispívají ke zlepšení zdravotního stavu. To je další z tezí, o kterých je třeba se zmínit, neboť by mohly být velmi nebezpečné. Samozřejmě budeme asi souhlasit s tím, že je zbytečné hradit ony postupy, které nepřispívají ke zlepšení zdravotního stavu, ale říci, že určité postupy, které výrazně přispívají ke zlepšení zdravotního stavu, nazveme přepychovými a nebudeme je hradit, to je teze velmi nebezpečná a v podstatě znamená zastavení rozvoje medicíny. Je třeba si uvědomit, že veškeré moderní postupy při svém nástupu jsou vlastně přepychem - transplantace, angioplastiky, obrovská oblast imunologie atd. Všechny tyto metody jsou zpočátku velmi drahé a jsou přepychové. I zde je potřeba vytvořit nějaké fondy a utvořit podmínky, aby se z těchto metod postupně stávaly běžné klinické metody, nikoliv tyto metody zakázat.
Rovnost občanů ve zdraví je samozřejmě zajímavá myšlenka, ale tady je třeba si uvědomit, že zdravotnictví ovlivňuje zdraví populace bohužel jen asi z 15 - 20 % (to se dělí podle autorů), a je to tedy něco, co resort zdravotnictví zvládnout nemůže. To je skutečně celý komplex ekologie, výživy, životního stylu atd. Domnívám se, že to snad ani do kapitoly zdravotnictví příliš nepatří. Spíše by tyto kapitoly mohly patřit do kapitoly sociálních věcí a všech těch dalších, o kterých jsem hovořil. Je to věc z velké části postojová.
Já bych se v této souvislosti zmínil o dvou dalších podpěrkách. Těmi podpěrkami jsou koaliční smlouva ODS a strana ODS. V této souvislosti bych citoval článek 2 odst. 1 ústavy, který říká, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Z toho vyplývá, že poslanci zastupují voliče, ale nejsou pány voličů, stejně tak jako vláda zastupuje zemi, ale není vlastníkem země. Jeden z amerických prezidentů to řekl velmi lapidárně, když řekl, že bude dělat práci, na kterou je najat.
Poslanci by tedy měli dodržovat program, pro který byli zvoleni. Jinými slovy - jestliže se někteří poslanci nechali zvolit proto, aby zabránili nástupu levice, a poté vládu levice vědomě umožní, vědomě pošlapávají základní principy zastupitelské demokracie. Pokud sečteme poslance v této Poslanecké sněmovně, vidíme: ano, je pravda, sociální demokracie vyhrála volby, nicméně levice je prohrála, má 98 mandátů. Naproti tomu pravice má 102 mandátů, čili by bylo přirozeným jevem, kdyby zde byla pravicová, a nikoliv levicová vláda.
Tomuto přirozenému vývoji, který je základním principem zastupitelské demokracie, zabránila právě ODS tím, že podepsala tzv. koaliční smlouvu. Já jsem si nevšiml, že by se některá ze stran nechala najmout k tomu, aby podpořila jednobarevnou vládu sociální demokracie, tedy ani ODS. Naopak to byla ODS, která nejmilitantněji bojovala proti sociální demokracii. Je pravda, že je třeba říci na obranu ODS, že její slova a činy spolu často vůbec nesouvisí. A je pravda, že na jedné straně vystupovala proti všem možným komunistům. Na druhé straně dosadila bývalé komunisty do všech možných funkcí, jako jsou funkce místopředsedů vlády, místopředsedů sněmovny, všech možných ministrů a dokonce i předsedy svého vlastního poslaneckého klubu.
Domnívám se tedy, že není tak zcela přesvědčivé to, co ODS razí. Řekl bych, že její postoj, i když slovně vzdálený, byl v realizační fázi totožný s postojem současného premiéra, který prohlásil, že se nestydí za to, že byl komunistou. Je to samozřejmě hořká věta pro všechny oběti komunismu, nicméně je to alespoň - na rozdíl od postupu ODS - věta pravdivá. Problém tedy není v nitru, ale v povrchu ODS, která je oporou současné vlády. Onen problém tkví v tom, že ODS se deklarovala jako strana pravicová. Musím říci, že i já jsem ODS jako pravicovou vždy ve volbách označoval. Musím říci, že dnes nevím, kdo je ODS.
Jak hluboká je změna onoho subjektu, díky kterému před námi stojí vláda sociální demokracie. Když ODS ve volbách varovala před pány Zemany a pány Grebeníčky, znamená to, že ODS je nyní ochotna - když toleruje vládu pánů Zemanů - tolerovat i vládu pánů Grebeníčků? Stojí před námi vláda, která se opírá o podivného partnera nepartnera, pravici nepravici. Jde o to, že slova a činy ODS spolu opravdu nesouvisejí. Z těch jedněch nelze usuzovat na druhé. Smlouva mezi ODS a sociální demokracií nabízí čtyřleté divadlo, kdy poslanci ODS budou tuto vládu tvrdě kritizovat a zesměšňovat, ale přitom nedopustí její odvolání. Takovému druhu spolupráce, když se jeden subjekt tváří, že je z jednoho tábora, ale přitom podporuje druhý tábor, se - vážení přátelé - říká kolaborace. Mnohobarevnosti se v takovém případě neříká pestrost, ale chameleonství.
Koaliční smlouva vlády a strany politicky nejbližší slibuje něco, co by bylo možno nazvat neuvěřitelnou šaškárnou, pubertálním hecem či jinou komedií, kdyby obětí této komedie nebyl stát v srdci Evropy s názvem Česká republika. ODS slibuje, že bude tolerovat vládu sociální demokracie, nenechá ji padnout a zároveň ji bude tvrdě kritizovat a hlasovat proti jejím zákonům, a to po nezkratitelnou dobu čtyř let.
***