(pokračuje Ransdorf)
Jestliže včely chtějí naznačit nějaký cíl, který mají před sebou při získávání potravy, zdrojů, tak předvádějí tanec. Jestliže je ten cíl blízký, jedná se o kruhový tanec. Jestliže ten cíl je na střední vzdálenost, předvádějí srpovitý tanec, jestliže cíl je velice vzdálený, předvádějí třesavý tanec. Chtěl bych se vlády zeptat, jak je ten cíl vzdálený, jestli v tom, co je nám předvedeno, se demonstruje kruhový tanec, srpovitý tanec, anebo tanec třesavý. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Udílím slovo panu poslanci Jaroslavu Štraitovi, připraví se pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, je zcela nepochybné, že hledání sociálního smíru je základem úspěšnosti každé vlády. To se bohužel celých posledních osm let nepodařilo. Navíc ještě výroky o tom, že například tripartita zůstala jen v Portugalsku a České republice, přilévaly olej do ohně. Stejně tak byli občané zděšeni záměry zákona o sociální pomoci, kde sociální pracovník měl testovat s videokamerou i obsah kredence. Pokud nedošlo k větším stávkám a sociálním nepokojům, není to zásluha minulých vlád, ale toho, že se vůči vládám nevytvořila důslednější opozice, odbory nevyjímaje.
Pokud jde o sociální vývoj v České republice, v polistopadové době nebyl příznivý. Dramaticky poklesla porodnost, nezaměstnanost vzrostla nad únosnou mez, stagnuje úroveň reálných mezd a mladé rodiny s dětmi a důchodci se potácejí stále ve stavu ohrožení. Opravdu katastrofální situace je v bytové výstavbě.
Nová vláda si dává v sociální oblasti lepší cíle než vlády minulé. Současně však říká, že každý nový zákon nemusí získat podporu. Jinými slovy řečeno, sázka do parlamentní loterie. Poměr sil známe. Záměry vlády v sociální oblasti jsou určitě chvályhodné a s podporou poslanců KSČM lze počítat. Zvlášť vítám tvrzení, že vláda bude komunikovat se všemi parlamentními stranami, a dokonce jeden z vládních činitelů to řekl před krátkým časem ještě srozumitelněji, že je potřeba skončit s občanskou válkou vůči KSČM a ignorancí 650 000 voličů a jejich volených zástupců.
Za rozhodující problém dneška považuji především nezaměstnanost, která začíná přesahovat i pesimistické prognózy. Bez práce bylo koncem července 314 000 osob, což je 6,1 % práceschopného obyvatelstva, a sociální zabezpečení našich nezaměstnaných je jedno z nejhorších v Evropě. Největším kamenem úrazu však je, že je bez práce 51 000 lidí mladistvých, povětšině lidí vzdělaných, absolventů škol. Různé manažerské školy doslova nezaměstnané cílevědomě vyrábějí, a to ještě se státním příspěvkem. Nemusím zdůrazňovat, že mladý člověk se vztahu k práci učí, pokud nezíská pracovní návyky včas, později to jde obtížně. Nelze souhlasit s názory členů vlády, o které se říká, že je socialisticky orientovaná, že kolem roku 2000 může být nezaměstnaných až 10 %, to je půl milionu lidí. Bereme však v úvahu, že za tento vývoj tato nová vláda nemůže.
Přibližně stejný počet, jako je nezaměstnaných mladých lidí, je také nezaměstnaných občanů zdravotně hendikepovaných. I to svědčí o tom, že ve společnosti není všechno v pořádku, přestože legislativa v tomto směru existuje. Spíš vyčítám autorům vládního prohlášení, že o zdravotně postižených občanech se ve vládním prohlášení vyjadřují jen mlhavě.
Jednoznačně je potřeba ocenit záměr vlády předložit parlamentu ke schválení Evropskou sociální chartu. Charta vytváří dostatečný prostor pro sociální legislativu i v České republice. V řadě směrů budeme napravovat to, co z českého zákonodárství zmizelo v nedávné liberalizační horečce, např. právo na práci a vyšší sociální dávky.
Jsem na pochybách, zda oddělení financování důchodového pojištění od státního rozpočtu při zachování státních garancí je nejlepší cestou k vytvoření stabilního prostředí pro naše seniory. Vytvoření důchodové koncepce pro příští desetiletí je klasickým příkladem spolupráce parlamentních stran. Nemůže se opakovat situace zákona o důchodovém pojištění 155/95 Sb., který prošel doslova těsně o pár hlasů Českomoravské unie. Jiné sociální zákony prošly "většinou" kolegy Wagnera.
Za pikantní považuji, že vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že bude preferovat, aby ženy na trhu práce měly stejné a rovné příležitosti, a sama to ukázala na svém příkladu. Když došlo k lámání chleba při rozdělování ministerských postů, tak si muži stačili sami. Vláda asi myslí opravdu jen tu práci pro ženy.
Co zvlášť kvituji, je záměr vlády znovu posoudit složitosti zákona o sociální podpoře. Některé dávky jsou spojeny s velkou byrokracií. Příkladem je vyplácení přídavku na děti. Dne 2. září bude projednávat Ústavní soud naši stížnost, kde poslanci KSČM a další upozornili již před rokem, že se dostal zákon do rozporu s Mezinárodní úmluvou o právech dítěte.
Pokud bych měl shrnout sociální část vládního prohlášení, je nesporně pokrokem, že celá řada fenoménů byla správně pojmenována. I tak sociální demokracie zůstala daleko za svými volebními sliby. Z 32 závazků volebního programu v sociální oblasti je v programovém prohlášení alespoň deklarována polovina. Zcela ve vládním prohlášení postrádám valorizaci životního minima, které je základem pro výpočet všech sociálních dávek. Zvýšení přídavku na děti a dalších sociálních dávek nejméně na úroveň roku 1989. Dále ošetření odchodu do předčasného důchodu při zdravotním vyčerpání nebo vysoké nezaměstnanosti. Založení automatické a průběžné valorizace starobních důchodů, a to byl skutečně jeden z trumfů sociální demokracie. Dále záměr podpořit poslanecký návrh zákona či předložit vlastní vládní návrh zákona o zaměstnaneckých radách. Zvýšit podporu bytové výstavbě nájemních, družstevních i vlastnických bytů na úroveň běžnou v Evropě, což je 2 - 3 % hrubého domácího produktu.
Do vládních záměrů v současnosti by bezesporu mělo patřit i odškodnění našich spoluobčanů, kteří byli postiženi nacistickou perzekucí v době druhé světové války. Došlo k mírnému pokroku v odškodnění těch, kteří byli přímo vězněni. Dosud se nepokročilo u kategorie tzv. totálně nasazených. Nejmladším občanům z posledního ročníku 24, který byl poslán do tzv. Říše, je dnes 74 let. Jsem svědkem snahy, aby odškodnění bylo vymazáno na jednotlivých německých firmách, které totálně nasazené v té době zaměstnávaly, a to občanskoprávní cestou. Je to přístup zcela nemorální a neodpovídá současné praxi všech dalších států, kde k odškodnění došlo na základě mezistátních dohod. Občané byli na práci do Říše nahnáni rovněž na základě, i když značně nerovnoprávné, dohody mezi Říší a protektorátní vládou.
A konečně končím tím, že se zájmem budu sledovat záměry vlády v tzv. akci "čisté ruce" jako jednoho z významných zdrojů financování cílů i v sociální oblasti. Je nepochybné, že pokud nedojde k morálnímu ozdravení společnosti, nepohneme se ani v oblasti ekonomické a sociální. Zatím jsou prohlášení jednotlivých vládních představitelů v tomto směru velmi rozdílná, od prohlášení premiéra, že se nebudeme vracet k revizi výsledků minulých vlád, přes vicepremiéra Pavla Rychetského: buď vyvrátíme podezření, anebo padnou spravedlivé tresty, až po vyhlášení jednoho z dalších ministrů, že zavřeme pár úředníků. Děkuji vám.
***