(pokračuje Pilip)
Na straně snížení příjmů z daňových přínosů je to změna odpisové sazby, proti které nelze mít jinak námitek, je to otázka podpor vstupu zahraničního kapitálu, zelená nafta, daňová zvýhodnění pro investice do bytové výstavby, sportovní instituce atd.
Vyšší příjmy, pominu-li strukturální fondy Evropské unie, jsou v zásadě nejasné naděje na růst a zlepšení příjmů s tím, že jsou naznačeny jen některé, byť by z části přijatelné cesty toho, jak zefektivnit výkonnost daňové soustavy. Rozhodně ne však tak hluboké, aby dokázaly generovat desítky miliard, které programové prohlášení svým obsahem vyžaduje.
Velmi skrytě je zde obsažena hrozba zvyšování daní. Mimochodem o zvýšení daní tady explicitně není hovořeno ani jednou. Nicméně slovník, který tady používá program sociálně demokratické vlády, je zajímavý. V případě DPH se říká: harmonizace sazeb s Evropskou unií, v případě spotřebních daní by šlo o úpravy, v případě daně z nemovitostí o přehodnocení a v případě ekologických daní o využití mechanismu. Čili zavedení nových daní a zvýšení daní se neobjevuje ani jednou, přesto o takové myšlenky ve skutečnosti zde jde.
Pokud jde o slovní obraty, je třeba říci, že nám tady vláda předkládá jisté průkopnické myšlenky, i pokud jde o ekonomickou teorii. Dovolte mi ocitovat alespoň dvě.
Strana 3 říká: Vláda zastává názor, že tržní mechanismus je účinný především při krátkodobé alokaci zdrojů.
Strana 11 říká: Vláda bude podporovat atd. podnikání v oblastech na neziskovém principu.
Velmi bych si přál, aby se v této zemi dalo podnikat na ziskovém principu a aby podnikání mělo nadále šanci být ziskovým.
Vážené dámy a pánové, soustředil jsem se na ekonomický program. Chtěl bych říci, že se v něm objevují některé rozumné myšlenky - myslím některé projekty v regionální politice. Domnívám se, že přes nesouhlas s ekologickými daněmi je poměrně ambiciózní program ekologický, a myslím, že zejména důraz na transparentnost ekonomického prostředí a práva je třeba přijmout.
Přesto se domnívám, že program sociálně demokratické vlády je programem, který problémy této země neřeší, a že jako celek by transformaci spíše zastavil.
Přesto se domnívám, že není třeba, aby ODS strašila návratem před listopad, či snad dokonce znovu mobilizovala. Domnívám se, že v tomto programu nejde o návrat před listopad, ani o program kryptokomunistický, ale o program, který je v jistém slova smyslu v mezích sociálně demokratických programů v Evropě. Problémem je, že na jejím levém křídle a z doby před čtvrt stoletím.
Z těchto důvodů musím zopakovat, že přes řadu dobrých úmyslů, které vláda ve svém programovém prohlášení má, ani já, ani moji kolegové tento program nepodpoříme, protože nestačí dobré úmysly, ale politické strany a vlády zejména musí předkládat návrhy k řešení. Tato země potřebuje skutečně změny. Bohužel tento program a současná politická konstelace bude znamenat zastavení reforem, přešlapování na místě. Obávám se, že nepřinese ani politickou stabilitu a ani mnohými tak vytoužený klid na práci.
Mou určitou nadějí je, že program této vlády nebude na čtyři roky. Myslím, že i tak je škoda ztrácet čas k reformám, které tato země potřebuje. Pevně doufám, že i další poslanci, kteří se deklarují jako opozice, spíše dříve než později podpoří hlas můj a mých kolegů z poslaneckého klubu Unie svobody a budou - ne-li v těchto dnech, tak snad při nějakém příštím významném hlasování - hlasovat proti této vládě, a umožní tak pokračování skutečných a potřebných reforem v této zemi. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilipovi. Udílím slovo poslanci Karlu Kühnlovi. Připraví se pan poslanec František Pejřil.
Poslanec Karel Kühnl: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére a další přátelé pana poslance Ransdorfa ve vládní lavici, vážené dámy, vážení pánové, naváži ve svém vystoupení na to, co říkal ve svém vystoupení kolega Ivan Pilip, budu hovořit také o hospodářské části programového prohlášení vlády.
Myslím, že skutečnost, že hospodářská část tohoto programového prohlášení tvoří jeho nejdelší a největší díl, odráží postoj vlády k současnému stavu české ekonomiky. Bohužel, recepty, které vláda nabízí a se kterými se uchází o důvěru Poslanecké sněmovny, se pohybují někde mezi neuskutečnitelnými dobrými úmysly a starou dobrou socialistickou vírou v nadřazenost moudrosti státu nad souhrnem moudrostí jeho občanů.
Dobré úmysly předkládá vláda například v oblasti posílení právního státu, vynutitelnosti práva, boje proti hospodářské kriminalitě a zlepšení práce soudů. To vše je ke správnému nastavení prostředí, v němž svobodní občané rozvíjejí svobodně své ekonomické aktivity, skutečně potřeba. Problém je ovšem v onom svobodném rozvíjení ekonomických aktivit. Programové prohlášení všude tam, kde se vydává pod povrch obecných deklarací, kde se snaží nejen říci co, ale jak to udělat, nabízí pokaždé totéž: rozšíření pravomocí státu, zúžení svobodného prostoru pro firmy i jednotlivé občany, zvýšenou daňovou a jinou zátěž a diskriminaci jedněch ekonomických subjektů vůči jiným. Je to recept mnohokrát v historii vyzkoušený, pokaždé se stejným katastrofálním výsledkem.
Jistě lze, abych uvedl pozitivní příklad podpořit záměr vlády odstranit diskriminaci věřitelů vůči dlužníkům. Tento dobrý úmysl je ale převážen celou škálou nově chystaných diskriminací. Tak mají být daňově zvýhodněni pouze někteří vlastníci, konkrétně vlastníci zaměstnaneckých akcií, selektivními podporami a obávám se, že i připravovanou odpisovou politikou mají být zvýhodněny velké podniky proti malým a středním, samotné selektivní podpory jako takové mají diskriminovat jedny velké podniky proti jiným. Zvýšením podpor a dotací, zavedením tzv. zelené nafty, mají být zvýhodněni podnikatelé v zemědělství proti ostatním podnikatelům. To podle mého názoru není ono deklarované transparentní prostředí, o kterém programové prohlášení hovoří, to je jeho pravý opak. Programové prohlášení vlády takto popírá samo sebe.
Podobný problém je i s privatizací. Na jedné straně si jistě zaslouží podporu úmysl ukončit privatizaci velkých bank. Škoda jen, že vláda se stejně rozumně nepostavila i k dokončení privatizace energetických distribučních společností. Naopak snaha o jejich zpětné zestátnění, jak se na tom podle čtvrtečních Hospodářských novin kabinet ještě před hlasováním o důvěře a mimo programové prohlášení usnesl, se přirozeně mine účinkem. Odklad privatizace v tomto případě povede jen ke stejnému vývoji, jaký jsme viděli například v Mostecké uhelné společnosti. Až se za rok tato nebo nějaká jiná, rozumnější vláda k doprivatizaci distribučních společností vrátí, zjistí, že je již ovládl někdo jiný.
Dobrým úmyslem vzápětí popřeným ve vlastním textu vládního prohlášení je i snaha zprůhlednit veřejné finance. Pomalu v každé části tohoto dokumentu straší totiž nějaký zvláštní mimorozpočtový fond. Myslím, že neexistuje žádná přesnější definice neprůhlednosti nakládání s penězi daňových poplatníků, než je právě mimorozpočtové financování.
Vláda deklaruje v programovém prohlášení své deregulační záměry v oblasti takzvaných přirozených monopolů.
***