(pokračuje Langer)
A tato sněmovna a politické reprezentace v ní zastoupené mají jedinečnou možnost prokázat v praktickém životě při každodenním jednání a především v konkrétním hlasování o jednotlivých zákonech samy sobě, sobě navzájem a především české veřejnosti, kdo ke komu má blízko, koho, s kým a především co spojuje, a je to především velká výzva těm, kteří neuměli nebo nebyli schopni spolu komunikovat, aby se právě teď chopili příležitosti a pokud možno se to naučili. Děkuji za pozornost. (Potlesk zejména v části sálu, kde sedí poslanci ODS.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Langrovi. Udílím slovo panu poslanci Ivanu Pilipovi. Připraví se pan poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Ivan Pilip: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se pokud možno v krátkosti vyjádřil k materiálu, který je nám předkládán a se kterým vstupuje vláda se žádostí o důvěru před Poslaneckou sněmovnu, protože se na rozdíl od mnoha předřečníků domnívám, že právě hlasování o programu vlády úzce souvisí s tím, zda důvěru dostane, či nedostane a že to, co vláda předkládá, má být vodítkem k tomu, zda každý z nás hlasuje pro, anebo proti takovéto vládě.
V úvodu bych si dovolil navázat na vstupní slovo, které tady měl pan předseda vlády Miloš Zeman. Definoval současný stav České republiky po ekonomické stránce jako velmi problematický. Domnívám se, že jak v jeho programu, tak i v programovém prohlášení vlády je situace vykreslena více černými barvami, než je skutečností. Ale co je horšího, že návrhy, které sociální demokracie ve svém programu předkládá, jdou - pokud jde o možná řešení problémů - spíše opačným směrem, než je to, co česká ekonomika v současné době potřebuje.
Dovolte mi jenom ilustrovat myslím si špatnou analýzu na některých příkladech, které tady byly řečeny či které zaznívají v programovém prohlášení. Pan premiér tady hovořil o tom, že vláda hovořila o deficitu veřejných rozpočtů v letošním roce - myšleno vláda Tošovského - ve výši 40 miliard Kč. Není to pravda. Připouštěli jsme, a domnívám se stále, že je realistické, aby se státní rozpočet udržel v rámci deficitu do 20 miliard Kč, veřejné rozpočty do 25 miliard Kč. S tím, že takovéto číslo znamená zhruba 1,5 % hrubého domácího produktu. A jakkoli bych dal přednost tomu, kdyby se podařilo udržet rozpočet vyrovnaný, je nutné říci, že to je výsledek lepší než v mnoha zemích Evropské unie a že je 50 % od požadavků maastrichtských kritérií.
Stejně lze posoudit i úvahy o hluboké zadluženosti země. Analýza, kterou provedla Tošovského vláda, to znamená analýza skrytých dluhů, která je také zmiňována v programovém prohlášení vlády, sice definovala určité dluhy, které v této ekonomice byly, přesněji a pokusila se je zahrnout do standardních bilancí veřejných rozpočtů či státních finančních aktiv a pasiv. Nicméně i po tomto zahrnutí, které pravda staví různé výsledky minulých let do poněkud jiného světla, jakkoli nemyslím, že dramaticky jiného, to přesto znamená, že zadlužení České republiky je 21 % v poměru k hrubému domácímu produktu.
Vláda sociální demokracie se ráda odvolává, mnohdy ne zcela konkrétně, na požadavky Evropské unie. Buďme tedy v tomto případě konkrétní. Požadavek Evropské unie na míru zadlužení vůči hrubému domácímu produktu je 60 %. Čili ani tento údaj neodpovídá situaci, kterou programové prohlášení lidově nazývá "u snědeného krámu".
Samozřejmě to neznamená, že současná ekonomika a současná Česká republika by se nepotýkala s řadou problémů, a to i problémů ekonomických a sociálních. Myslím ovšem, že je korektní porovnat programové prohlášení vlády s tím, o čem se my domníváme, že je z hlediska obnovení rovnováhy, zvýšení efektivnosti ekonomiky a dosažení vyššího růstu než dnes v blízké době třeba učinit, a porovnat to s tím, jakým směrem směřuje programové prohlášení této vlády.
Domníváme se, že první z věcí, která je velmi nutná k tomu, aby se umožnil větší prostor pro soukromou iniciativu, zvýšila motivace lidí a snížila role státu, je zásadní reforma sociálního systému. Vláda sociální demokracie naproti tomu ve svém programovém prohlášení deklaruje doslova, že současný průběžný systém je možné zachovat i do budoucna. A snad jako první vlaštovku, byť by nepřímo popsanou v programovém prohlášení, poslala všem občanům vzkaz, že zřejmě bude nutné zvýšit sazby odvodů za sociální pojištění.
Chci říci, že nebude-li sociální systém zásadně reformován, pak bude takovéto zvýšení nutné navrhovat či realizovat ne-li každoročně, tak minimálně každé dva až tři roky, a za chvíli budeme platit velmi vysoké sumy na to, abychom udrželi sociální systém v chodu, aniž bychom tím dosáhli skutečné motivace lidí k pracovním výkonům.
Domnívám se, že to je velkou slabinou v programu sociální demokracie s tím, že je doprovázeno dalšími požadavky na zvyšování sociálních dávek v mnoha jiných oblastech, například zde již zmiňovaných přídavků pro všechny děti, a řadu dalších.
Druhou věcí, kterou považujeme za klíčovou pro změny v ekonomice, v hospodářském vývoji České republiky, je důkladné dokončení privatizace. Pan předseda vlády zde zmiňoval, že prozatímní příjmy z velké privatizace byly 170 miliard, a téměř se tvářil, že další zdroje možné z velké privatizace nejsou. Je třeba říci, že stále mnoho věcí v oblasti privatizace nebylo dokončeno. Nejde jenom o ty příjmy. Jde o to, že dokončení privatizace je dalším z požadavků skutečné dynamizace ekonomiky a toho, aby se tady vyjasnilo ekonomické prostředí a zvýšil se tlak na jednotlivé podniky.
Za klíčovou tady považujeme privatizaci bank. Vláda sociální demokracie ve svém programovém prohlášení říká: základní kritérium bude zajištění dlouhodobých národních zájmů České republiky. Chtěl bych říci, že národním zájmem České republiky, pokud jde o banky, je zprivatizovat je. Průhledně, ale rychle, všechny a do rukou silného zahraničního kapitálu. Jasné prohlášení v tomto směru v programu sociálně demokratické vlády chybí.
Třetí věcí, kterou je nutné učinit, je otázka regulace finančních trhů a pokračování deregulace cen. Tady bych chtěl říci, že pokud jde o regulaci finančních trhů, jakkoli je možné se obávat i určité tendence k přeregulovanosti ze strany některých představitelů sociální demokracie, nicméně to, co je naznačeno v programovém prohlášení vlády, považujeme za rozumné a jednotlivé návrhy jdoucí tímto směrem jsme připraveni podpořit.
Naopak za méně rozumné považujeme další prodlužování deregulací cen, jejich odkládání za horizont roku 2000 a udržování umělého, a tím pádem nepružného prostředí zejména v oblasti bydlení a cen energií.
Posledním, čtvrtým požadavkem na změny v hospodářské politice je nesporně umírněná fiskální politika. Fiskální politika je v programu sociálně demokratické vlády rovněž relativně umírněná. Ovšem pouze do té chvíle, než začneme analyzovat jednotlivé odstavce a věty vládního prohlášení, protože uvádí řadu oblastí, kam chce své příspěvky zvýšit, a na druhé straně řadu oblastí, kde chce daňovými úlevami de facto snížit příjmy státního rozpočtu.
Pokud mám jmenovat ty plusové položky, a chci říci, že v tomto případě nehodnotím, jestli je rozumné do těchto oblastí směřovat peníze, či nikoli, ale spíše se snažím sumarizovat nároky na státní rozpočet, které vláda ve svém prohlášení definuje, pak je to školství, infrastrukturní investice, sociální dávky, proexportní politika, programy investičních a modernizačních podpor v zemědělství a zpracovatelském průmyslu, revitalizace významných podniků, zvýšení dotací na zemědělství, zvýšení podílu investic do bydlení a některé další.
***