Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
19. srpna v 9.04 hodin

Přítomno: 199 poslanců

 

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Vážení členové vlády, milí hosté, prosím, abyste všichni zaujali místa, abychom mohli začít. Podle § 54 je mou povinností zahájit pokračování schůze bez ohledu na počet přítomných poslanců.

Zahajuji druhý jednací den třetí schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Zatím jsem takovou žádost neobdržel. Předpokládám, že ti z vás, kteří mi žádost budou adresovat, v co nejkratší době mi sdělíte číslo vaší náhradní karty.

Dále bych chtěl informovat Poslaneckou sněmovnu, že se již včera omluvil pan poslanec Kostrhun z neúčasti na 3. schůzi Poslanecké sněmovny. Tato omluva platí i pro dnešní jednací den.

Budeme pokračovat v projednávaném bodu, což je bod č. 1 třetí schůze Poslanecké sněmovny, který jsme včera přerušili. Požádal bych, aby u stolku zpravodajů zaujala místo poslankyně Jitka Kupčová, která byla včera Poslaneckou sněmovnou určena jako zpravodajka k tomuto bodu. Za malou chvíli budeme pokračovat v rozpravě, která byla včera přerušena.

Ještě předtím, než budeme pokračovat v rozpravě, o slovo mě požádal místopředseda vlády Pavel Mertlík. V souladu s jednacím řádem mu v tuto chvíli udílím slovo. Prosím vás, abyste zaujali všichni svá místa a abychom se poněkud ztišili.

 

Místopředseda vlády Pavel Mertlík: Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, vážená vládo, dovoluji si vystoupit s velmi krátkou poznámkou. Zřejmě jste ze sdělovacích prostředků zjistili, že včera zemřel akademik Otto Wichterle. Byl jedním z Čechů, kteří posunuli světový vývoj dál. Takových lidí v tomto století je velmi málo.

Chtěl bych požádat sněmovnu, aby uctila jeho památku krátkou minutou ticha. (Poslanci povstávají.)

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády Pavlu Mertlíkovi. V tuto chvíli budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu č. 1 třetí schůze Poslanecké sněmovny. Do rozpravy je přihlášeno poměrně velké množství poslanců. Předsedající včerejšího jednacího dne paní místopředsedkyně Petra Buzková seznámila sněmovnu s pořadím přihlášených. Nebude žádnou novinkou, když v tuto chvíli vyzvu pana poslance Jiřího Payna, aby se ujal slova. Dále je do rozpravy přihlášen a připraví se poslanec Stanislav Němec.

 

Poslanec Jiří Payne: Děkuji za udělení slova. Vážená vládo, vážená sněmovno.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Prosím, abychom v sobě měli dostatek úcty a ztišili jsme se. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Payne: V letošních volbách voliči rozhodli o tom, že chtějí, aby nejsilnější stranou v české politice byla sociální demokracie. Vím, že existují mistři rétoriky, kteří dokáží i tato čísla překroutit do jiného výsledku a dokáží z nich vyčíst, že voliči chtěli něco jiného. Myslím, že voliči dali najevo svou vůli, že chtějí změnu, a změna nastala. Vycházím ze zásady, že v demokratickém státě se sluší respektovat výsledek voleb. Není pravda, jak zde kdosi uváděl v rozpravě, že existovala jakási varianta koalice 102 hlasů. Ani na jedinou vteřinu nebyli tito poslanci ochotni se dohodnout a deklarovali to dva dny po volbách, že nikdy takovouto koalici nepodpoří. Nedělejme si tedy iluze.

Dovolte, abych se krátce zamyslel nad pojmem programové prohlášení. V naší zemi je a bývalo zvykem, že po volbách předkládá sněmovně jakýsi dokument, který bych nazval zvláštní literární dílko - programové prohlášení. Otázkou je, jak mu rozumět, protože programové prohlášení není závazným dokumentem, nemá ani právní platnost a už vůbec nemá takovou platnost, že vláda by nemohla dělat něco, co v programovém prohlášení není uvedeno, a na druhé straně není žádným způsobem možno vymáhat plnění programového prohlášení. Fakticky ani nelze napsat dokument v Evropě 20. století, který by mohl mít nějakou závaznou platnost delší než 6 až 8 měsíců. Vývoj v Evropě jde takovou rychlostí, že žádný dokument nedosáhne dále než za horizont jednoho roku.

Proto odmítám koncept programového prohlášení jako pětiletého plánu. Nutno říci, že dokument, který máme před sebou, není pětiletým nebo čtyřletým plánem. Spíše bych řekl, že se jedná o literární dílo, které svým výsledným uměleckým dojmem má ilustrovat politický styl a myšlenkové bohatství nebo také myšlenkovou chudobu nově nastupující vlády. Může ilustrovat některé vládní záměry.

Z toho vyplývá, že text programového prohlášení je ve velmi volném vztahu k otázce vyslovení důvěry vládě. Jsou to dva různé body, a proto jsem také navrhoval, abychom je projednávali ve sněmovně odděleně. Mimo jiné vláda sama říká v tomto dokumentu, že skutečné politické texty nám předloží až do konce roku jak co se týče analýzy výchozího stavu, tak co se týče skutečných programových záměrů vlády, co chce v kterém resortu dělat, jak chce které oblasti vyjednávat s Evropskou unií.

Už tímto prohlášením vláda sama dává najevo, že nám nepředkládá programový dokument, ale literární dílo, které jen volně ilustruje myšlenky této vlády. Zároveň tento dokument říká, že je myšlen jako program na čtyři roky. Není to program, ale budiž, vláda samozřejmě musí předkládat návrhy, které uvažují s perspektivou celého volebního období. Na druhou stranu odpovědný politik by měl mít připraveny alternativy pro případ, že by se vláda nedožila svého čtyřletého výročí. Troufám si očekávat, že tato vláda má připraveny také programy pro případ předčasného ukončení svého volebního období.

V tomto dokumentu je kritizována předchozí vláda, která se údajně prohlásila za premianta střední Evropy, aniž by pro to existovaly racionální důvody. Za prvé racionální důvody pro to bezesporu byly. Porovnáme-li makroekonomické údaje o České republice s ostatními státy ve střední Evropě, zjistíme, že v mnoha a mnoha těchto parametrech Česká republika skutečně po dlouhou dobu předstihovala středoevropské státy. Jestli toto nejsou racionální důvody, nevím potom, jaké jiné bychom měli hledat.

Za druhé. Ona finta s premiantstvím má jeden efekt. Když investor zvažuje, kam investuje své peníze, také se orientuje podle něčeho, čemu můžeme říkat politická reklama, pověst daného státu. Ono se lépe investuje do státu, který má pověst premianta, než do státu, který se umísťuje někde za Běloruskem.

Bohužel Zemanova vláda zvolila opačný trend. Z pozice premianta nás skutečně odsunula na pozici za Běloruskem. Ono to bude mít také nějaký ekonomický dopad. Kdo by chtěl investovat do spálené země, kde vládne vláda sebevrahů, a to ještě u snědeného krámu? Říká se tomu sebenaplňující proroctví. Když vláda vyhlásí, že se jedná o spálenou zemi a o snědený krám, tak sem nikdo investovat nepůjde. A to je špatná reklama, je to proti zájmům českého státu.

Zajímavé je, že v programovém prohlášení nečteme ani slovo o svobodném trhu, o konkurenci, o tržní ekonomice, o trhu se mluví jako o živelní pohromě. Myslíte, že tím přitáhneme investice do České republiky?

Zároveň se v programovém prohlášení uvažuje o tom, že vláda převezme rozhodující vliv při řízení podniků tam, kde stát má ještě svůj vlastnický podíl.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP