(pokračuje Jičínský)
Nepochybuji ovšem i o tom, že řada legislativních iniciativ se i v Poslanecké sněmovně setká s pozitivním přístupem, a to proto, že to jsou legislativní iniciativy ne sociálně demokratické, ale budou to legislativní iniciativy, které slouží vytváření právního řádu demokratického právního státu.
V tomto směru při nástupu vlády Václava Klause po volbách v roce 1996 jsem vystoupil s velmi kritickým postojem k právnímu nihilismu, kterým se pravicové vlády vyznačovaly, a tato vláda zdědila v tomto ohledu velmi těžké dědictví. Mělo by být v zájmu Poslanecké sněmovny, abychom skutečně začali promyšleněji a koncepčněji přeměňovat právní řád, abychom, a tady musím vyslovit kritiku na adresu toho, kdo říkal, že tam není žádná představa o tom, jak se právní řád má měnit, protože tam je právě koncepce, aby se přestalo s praxí nekonečných novelizací a aby se připravovaly koncepční, celkové nové zákonné úpravy. To samozřejmě není možné vždy, v řadě případů budeme muset platné zákony novelizovat, ale toto není cesta ke zdokonalování právního řádu.
Je také otázka, je-li vhodné - samozřejmě nelze v tom nikomu bránit, každý jednotlivý poslanec má právo zákonodárné iniciativy - ale je-li vhodné předhánět se v zákonodárných poslaneckých iniciativách, protože i poslanecký parlamentní čas je drahý a měli bychom s ním nakládat hospodárně.
Na závěr chci říci jednu věc. Na rozdíl od poslance Luxe považuji za velmi důležitý závazek, který je ve vládním prohlášení, že vláda chce udělat inventuru reálného stavu naší země, a myslím si, že tuto inventuru lze udělat na základě existujících statistických dokladů, i když samozřejmě každá inventura může být kritizována, protože není to pouhé řazení jednotlivých dat.
Ale přesto si myslím, že tu je dost podkladů pro to, aby objektivní obraz o stavu naší společnosti mohl být podán. Nevím, zda jste sledovali, když Česká televize na druhém programu uváděla velmi zajímavý televizní dokument, který se jmenoval V českém zájmu. Byl to třídílný dokument, který, podle mého soudu, dost přesvědčivě ukazoval stav této země po šesti letech převahy ultraliberálních koncepcí, a tento stav z tohoto dokumentu rozhodně nevysvítal jako stav země kvetoucí.
Nechci se přít o to, jestli srovnání, že jsme u snědeného krámu, je přesné, nebo ne, ale v každém případě vláda zdědila od vlád předchozích dědictví velmi prodlužené. A vyrovnat se s ním bude obtížné a bude záležet na tom, zda při jednání o vládních návrzích i při kritice vládní činnosti v této sněmovně převládnou ideologické předpojaté přístupy, nebo snaha o věcné řešení a o to, aby v České republice se postupně nám všem, mám na mysli všech 10 milionů občanů, začalo dařit lépe. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému, slova se ujme pan poslanec Tomáš Teplík a připraví se pan poslanec Pavel Severa.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Teplík: Pane předsedající, vážená prořídlá vládo, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, jsem rád, že i přes různé pokusy o ideologizaci stávající politické reality se povětšinou zabýváme věcnou stránkou programového prohlášení vlády a ani já z této, řekněme převažující, většiny nevystoupím.
Domnívám se, že programové prohlášení vlády je dokument velmi velké důležitosti, je třeba jednotlivé jeho kapitoly velmi podrobně rozebrat a závěry z tohoto rozboru učiněné velmi důsledně, důrazně a soustavně prosazovat.
Já jsem si vybral ty pasáže, které jsou mi nejbližší, a to jsou pasáže, které se týkají průmyslové politiky.
Je nutné objektivně konstatovat, že řada našich průmyslových podniků se dnes nalézá ve složité situaci. Ano, toto je skutečnost. Tato skutečnost ovšem rozhodně není dána, jak tvrdí vláda ve svém programovém prohlášení, neexistencí či nedostatečnou existencí proexportní politiky, přímých i nepřímých forem podpory exportu, koncepce politiky podpory konkurenceschopnosti českých výrobců, neexistencí mimorozpočtových fondů či slabým významem obchodních zastoupení na zastupitelských úřadech, přestože některé, ale zdůrazňuji pouze některé, z těchto nástrojů mohou mít ve svých určitých jednotlivostech, a opět zdůrazňuji slovo jednotlivostech, pozitivní efekt.
Primárně, podle mého názoru, spočívají těžkosti problematických podniků v něčem zcela jiném. Základními příčinami jejich problémů, jež jsou většinou subjektivní povahy, jsou v prvé řadě nedostatečná úroveň řízení, nedostatečná úroveň produktivity práce, nedostatečná nebo nekomplexní restrukturalizace, nedostatečná aktivita při vyhledávání nových odbytišť a nedostatečná dynamika při inovačních aktivitách. Tyto příčiny jsou v rozhodující míře dědictvím z epochy direktivního řízení a plánování - toto není inflace slov, toto je, podle mého názoru, skutečnost, která objektivně pro značnou část oblasti průmyslu znamenala především strukturální zaostalost, technologickou zastaralost, ekonomickou sterilitu, neschopnost konkurence, navyklost na měkké trhy jištěnou obecnými politickými faktory, kapitálovou poddimenzovanost a samozřejmě a zcela nedílně výraznou absenci moderního ekonomického vzdělávání a myšlení.
Situace je o to složitější, že se již mnohdy nejen toto značně problematické dědictví minulosti nebere v úvahu, ale že je dokonce výrazně rozšiřován falešný názor, že jsme v roce 1990 byli pomalu na stejné úrovni jako země Evropské unie, teprve pak se vše pokazilo, což je samozřejmě nesmysl.
Zásadní opatření, jak se z této složité situace dostat, není, tak jak navrhuje dnešní vláda, konzervování stávajícího stavu a prodlužování nezdravých jevů, ale zcela jiné a bere na sebe tyto formy: Vzhledem k obrovské diverzifikaci trhů, tempa ekonomického, technologického vývoje a primárnosti nezastupitelné lidské aktivity musí stát rezignovat na snahu o stanovování výrobních a rozvojových priorit. Vzhledem k nemalému přirozenému sklonu k pohodlnosti a setrvačnosti, jakož i nedobrým a na státním paternalismu spočívajícím zlozvykům z minulosti naopak nelze rezignovat na trvalé zvyšování náročnosti ekonomického prostředí.
Při vysoce selektivní podpoře jednotlivých projektů je třeba výhradně zohledňovat prokazatelně dokladovanou ekonomickou racionalitu a efektivnost jednotlivých záměrů.
Dále je třeba pokračovat v dalším razantním, avšak důkladně promyšleném postupu privatizace. Neopomínat také další výstavbu infrastruktury, a toto je jeden z primárních úkolů státu, zejména komunikačních a dopravních systémů, protože toto je jedna ze základních podmínek přitažlivosti jednotlivých regionů pro podnikatelské aktivity.
Prohlubovat dále tržní prostředí a liberalizaci. Důsledně chránit hospodářskou soutěž a v neposlední řadě stimulovat podnikatelské aktivity postupným snižováním daně z příjmu právnických i fyzických osob v kombinaci se zkracováním odpisových lhůt.
Tyto nástroje ovšem v programovém prohlášení vlády v té podobě, jak nám bylo předloženo, chybějí. Určitá nepřehlednost příslušného textu navíc dává vládě řadu možností, jak realizovat kroky, o nichž v programovém prohlášení vlády nebyla vůbec zmínka.
Závěrem bych se chtěl zmínit o oblasti průmyslu, o které se, možná s trochou nadsázky, ale ona je to v zásadě pravda, říká, že je srdcem ekonomiky a hospodářství, a to je energetika.
Ve svém programovém prohlášení vláda tvrdí toto: "V oblasti přirozených monopolů bude vláda prosazovat právní úpravu, která umožní právně regulovat ceny tak, aby nebyly nepřiměřené, a výhledově navrhne legislativní úpravu, která umožní podnikání v těchto oblastech. V oblasti ostatních monopolů se vláda zasadí o důsledné dodržování předpisů soutěžního práva a ochranu trhu antidumpingovým zákonem. Oba druhy monopolů bude třeba důsledně cenově i nákladně kontrolovat. Vláda urychleně připraví vytvoření efektivního regulačního rámce a zřídí instituci nezávislého regulátora v oblasti výroby a distribuce elektrické energie a zemního plynu." Nebojte se, s citací už končím.
Co k tomu říci? Já se domnívám, že přes řadu faktů, které nejsou brány na zřetel, jako že například není třeba tvořit nové legislativní úpravy, které by umožňovaly podnikání v těchto oblastech, protože ty už tady teď existují, je to např. zákon č. 222/1994 Sb., tak že by bylo spíše vhodnější mluvit o doprecizování, dopracování, případně novelizaci těchto norem, mně připadá, že tento pohled na věc je poněkud naivní.
***