(pokračuje Teplík)
Já se zeptám: Co to je přiměřená cena, co to je oprávněný náklad a z čeho to vychází, kdo to určí? Regulátor? Dobře. Ale na základě jakých podkladů? Na základě podkladů těchto monopolů. Při této dikci je pro jakýkoli podnik jenom trochu specifičtější povahy v této oblasti vhodné tvrdit o sobě, že je monopol, dát podklady regulátorovi, který na základě těchto podkladů, které stejně nikdy v praxi není schopen úplně do důsledků objektivně zhodnotit, určí nějakou cenu. To tedy znamená, že není pravda, že tyto monopoly se bojí regulátora, ale naopak, i když možná tvrdí něco jiného, tohoto regulátora si přejí, protože jeho prostřednictvím ne stát, ale ony stanovují cenu své produkce. Bez ohledu na to, jestli v těchto monopolech má převažující vlastnictví stát, nebo soukromá osoba. Říká se tomu zajatecká teorie regulace.
Naopak podle mého názoru by bylo třeba uvést, že je nutné v této oblasti liberalizovat, zejména co se týče nákupu a prodeje těchto komodit. To znamená energií, zemního plynu. Zároveň v souvislosti s tím vytvořit novou formu a nové postavení distributora, ale důsledně odděleného od nákupu a od prodeje, a připravovat takto nové liberální prostředí v této oblasti tak, aby ceny neurčoval na základě někoho nějaký regulátor, ale na základě něčeho, to znamená skutečné volné soutěže cen, naopak právě trh.
Divím se, že vláda, která v řadě pasáží svého prohlášení velmi často - a dnes to tady bylo mnohokráte zmiňováno - téměř zbožšťuje Evropskou unii, se v těchto pasážích právními směrnicemi Evropské unie vůbec nezabývá a vůbec je nerespektuje, nereflektuje na ně. Je to např. směrnice č. 96/92/ES. O té tady není ani slovo a není to pouze model záležitostí takových zemí jako Anglie, o čemž by nám členové vlády mohli říci, že to je zcela specifická situace, ale tento model mají třeba i takové země, jako je Norsko, a na skandinávské země se sociální demokracie velmi často odvolává.
Závěrem bych konstatoval v krátkosti jediné - absence nástrojů, o kterých jsem mluvil, spolu s realizací vládou navrhovaných kroků a možností obcházení tohoto programového prohlášení zcela jistě povede k vytváření řady chaotických situací, neprůhledných vazeb, konzervování nežádoucích jevů a z toho všeho k permanentnímu zvyšování tlaku na výdajovou stránku státního rozpočtu. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Teplíkovi. V tuto chvíli by měl být na řadě pan poslanec Pavel Severa, nicméně registruji přihlášku ministra Václava Grulicha a podle § 67 našeho jednacího řádu má právo přednostně vystoupit. Takže, pane kolego Severo, prosím vás v tuto chvíli o strpení. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra Václav Grulich: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se vyjádřil ke včerejšímu kritickému vystoupení pana poslance Cyrila Svobody, který k mému potěšení se zabýval problematikou vytvoření, realizace reformy veřejné správy a vším, co s touto reformou souvisí. Řekl bych, když bych chtěl použít lidového úsloví, že pan poslanec Svoboda plakal dobře, ale na velice nesprávném hrobě.
Ptá se nás a klade nám jako vládě celou řadu naprosto konkrétních otázek. Pokud by programové prohlášení mělo obsahovat odpověď na tyto otázky, pak by jenom v té části, která se zabývá veřejnou správou a její reformou, muselo mít nejméně 46 stran. Ale já jsem přesvědčen, že to by nestačilo, protože odpověď na tyto otázky je daleko obsáhlejší a měla být zachycena v koncepci reformy veřejné správy. Tedy v té koncepci, která měla být podle zadání této Poslanecké sněmovny v minulém období vypracována vládou Václava Klause nejpozději do prosincového zasedání 1997 spolu s harmonogramem předkládání návrhů jednotlivých zákonných norem a jednotlivých organizačních opatření.
Vy, kteří jste zasedali v této sněmovně ve zmíněném období, dobře víte, že vláda, která vládla v tomto období, tento úkol nesplnila. Vláda pana Tošovského po urgencích, které jsme zejména z výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí uplatňovali na Ministerstvo vnitra, zpracovala v březnu harmonogram předkládání těchto zákonných návrhů a opatření a zpracovala určitý záměr k realizaci reformy veřejné správy. Musím ovšem konstatovat, že přes tento nesporně dobrý počin se dál už tato vláda také nedostala. V té vládě pan kolega Cyril Svoboda byl ministrem vnitra, byl tedy tím člověkem, který je odpovědný za koordinaci a realizaci této činnosti.
Musím říci, že konkrétní otázky, které ve svém vystoupení položil, kde se ptá na poměr státní správy a samosprávy v krajích, kde klade konkrétní otázky k Praze, k postavení obcí, k rozpočtovým pravidlům atd., by měly být odpovězeny právě v této koncepci, ze které by měly vycházet uskutečňované legislativní normy.
Harmonogram, o kterém se zmínil, a tyto záměry vlády nebyly projednány již touto sněmovnou. Ve svém vystoupení se tedy poněkud pomýlil. Ty materiály byly na vyžádání příslušného výboru. Byly projednány pouze výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Na projednání v Poslanecké sněmovně se vzhledem k blížícím se volbám už nedostaly. Nelze proto tyto materiály pokládat za schválené, tak jak to on prezentoval. Byly to jenom záměry minulé vlády, které nenašly už uplatnění a naplnění v tom, že by je projednala a schválila Poslanecká sněmovna.
Je evidentní, že harmonogram, který byl připraven a který mám před sebou, nebyl plněn už samotnou vládou pana Tošovského, protože úkoly, které tam byly dány na duben, květen, červen splněny nebyly, a proto ho tato vláda nemůže přijmout. Musí jej přepracovat a spolu s ním musí udělat to, co neudělaly obě předchozí vlády - spolu s ním bude muset zpracovávat koncepční záměry tak, aby se nám pojetí jednotlivých navrhovaných a přijímaných zákonů nerozběhlo, aby reforma veřejné správy byla realizována jako logicky pevný postavený celek, kde by jeden zákon nenarušoval kompetenci a účinnost zákona druhého.
Pokud bychom měli zrealizovat za 3 nebo 4 týdny své existence to, co po nás chtěl pan poslanec Svoboda, tato vláda by musela zasedat ne jednou dvakrát týdně, ale každý den od rána do večera. Ale on dobře ví jako my všichni, že ten materiál nemůže vzniknout na zasedání vlády, že musí vzniknout na těch orgánech jednotlivých ministerstev, které za to zodpovídají. Například když mluvíme o novém daňovém zákoně, o nových rozpočtových pravidlech, bylo by zajímavé slyšet od bývalého ministra financí, kolik jeho ministerstvo práce na tomto úkolu udělalo. Nám se ještě nedostalo ani nejmenší informace, že by tam byl jakýkoli úkol splněn.
***