(pokračuje Severa)
Programové prohlášení vlády i přes některé pozitivní záměry a cíle podpořit nemohu. Není to schválnost, není to postoj vycházející z ukřivděnosti, není to nepřejícné gesto destrukce. K tomuto závěru mě vede absence konkrétních kroků, nezřetelnost finančních zdrojů potřebných k realizaci, dech slibů a populistických řečí, které mi zabraňují souhlasit.
Dnes mohu zaujmout stejně principiální postoj jako moji rodiče v celém svém životě. Nesouhlasit a neodejít ze sněmovny, převzít za tento svůj nesouhlas zodpovědnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Severovi. Slova se ujme pan poslanec Josef Krejčí. Připraví se pan poslanec Walter Bartoš. Pane poslanče máte slovo.
Poslanec Josef Krejčí: Vážení přítomní, na Programové prohlášení vlády České republiky, které nám bylo předloženo, se dívám na základě znalostí a zkušeností z osmiletého působení ve funkci starosty. Chci se vyjádřit k výchozí situaci, jak je uvedena v programovém prohlášení.
Souhlasím s tím, že současný stav české společnosti je důsledkem vývojových tendencí, které charakterizovaly přibližně čtyřicetileté období komunistického režimu, a doplním tuto charakteristiku o období druhé světové války a složitou krátkou dobu po ní.
Nesouhlasím s vyjádřením, že jsme u snědeného krámu. Když se kolem sebe rozhlédnete, vidíte opravená a žijící centra měst, plné a fungující obchody, rekonstruované a modernizované některé továrny. To vše je základ pro naplňování příjmů státního rozpočtu. Změny v obcích, ve městech i v celé společnosti umožnily obnovení společenského života. Z vlastní zkušenosti vím, kolik finančních prostředků je pravidelně věnováno na školství, kulturu, sociální oblast, technické zázemí měst. Srovnáme-li situaci konce 80. let a současnou, nemůžeme přehlédnout výsledek obrovské množství energie a finančních prostředků věnovaných do obnovy řadových soukromých i státních nemovitostí, historických objektů, ale i některých výrobních podniků.
Bude-li porovnáván objem příjmů důchodců a mladých rodin dnes a v roce 1990, věřím, že vzhledem k výdajům na základní potřeby není menší, ale domnívám se, že se vynakládá leckdy jinak než dřív vzhledem k široké nabídce trhu.
Vím, že ani školství a zdravotnictví nespotřebovává méně prostředků, ale vyžaduje spíše tvrdou reformu, zodpovědné lidi se schopností správného rozhodování o účelném využití kapitálu vloženého v minulých letech a poskytovaného současným státním rozpočtem. Mé zkušenosti i názory řady lidí a přátel zaměstnaných v různých oblastech od dělnické profese přes školství, zdravotnictví, podnikatelskou či státní sféru mě vedou k přesvědčení, že výchozí situace pro pokračování v nastoupených změnách nezávisí - a ani v minulé době tomu tak nebylo - pouze na finančním zabezpečení té které sféry, ale především na tom, jak s touto finanční základnou bude naloženo.
Moje a starší generace si na průvodní jevy tzv. kapitalistického systému zvyká velmi těžko. Na všestrannou péči státu se mnozí z nás adaptovali a nepřipustili jsme si, že jsme vlastně manipulováni. Řada z nás se tohoto stereotypu nezbaví a mnohdy ani zbavit nechce. Proto máme také hodně osobních i hospodářských problémů, z nichž obviňujeme vlády země. Nastupující generace našich dětí však v sobě nese vklad hospodářských a společenských proměn minulých devíti let.
Ne, nejsme u snědeného krámu, nastupující vláda má na čem stavět. Může vycházet z toho, co je dobré, a vyvarovat se toho, co se projevilo jako špatné. Ale stejně tak jako předchozí vlády se bude potýkat s nedostatkem poctivosti, zodpovědnosti, odvahy, neschopností rychle a správně rozhodovat a neochotou některých občanů nést odpovědnost za sebe i za druhé.
Česká sociální demokracie v mimořádných parlamentních volbách získala nejvyšší počet hlasů voličů a jsem přesvědčen, že získá i důvěru tohoto parlamentu. Přál bych si, aby tento parlament bedlivě hodnotil předkládané zákony, které budou vyplývat z předloženého programového prohlášení, a aby tato ne špatná výchozí situace nebyla promarněna. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Krejčímu. Slova se ujme poslanec Bartoš, připraví se poslanec Jan Vidím.
Pro informaci, neboť se množí dotazy poslanců: Je ještě sedm přihlášených do rozpravy. Mou ambicí by bylo, kdyby se nám podařilo do dopolední pauzy dosáhnout uzavření rozpravy. Pokud ve 13.00 hodin zjistíme, že je tato ambice příliš přehnaná, podle okolností vyhlásíme nebo nevyhlásíme polední pauzu. Předpokládám, že kdyby to dobře šlo, mohli bychom to zvládnout.
Pane kolego, máte slovo.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, při včerejší rozpravě v některých příspěvcích zaznělo, že je třeba oddělit od sebe otázku důvěry vládě a otázku obsahu jejího programového prohlášení. S tímto názorem souhlasím, neboť se domnívám, že přes výhrady, které k programovému prohlášení jsou, je třeba brát v úvahu současnou politickou realitu, a tím respektovat vůli voličů tohoto státu.
Jako člen opoziční strany - považuji ODS za opoziční stranu - však vidím nutnost vyjadřovat se kriticky k vládním krokům, hodnotit jejich celkový dopad na společnost a navrhovat alternativní řešení. Z tohoto důvodu mi dovolte, abych se krátce na adresu programového prohlášení vyjádřil.
Pan premiér Zeman včera ve svém vystoupení použil termínu stát solidarity a odmítl přitom názor, že se jedná o stát paternalistický. Tento názor nesdílím. Mám pocit, že ve vládním prohlášení, tak jak je napsáno, je ústředním motivem právě idea paternalistického státu, idea jakéhosi novodobého leviatanu, který by chtěl masivně přerozdělovat, razantně vstupovat do soukromí občanů, a tím byrokratizovat jejich životy. V konečném důsledku takové představy povedou k tomu, že se stát stane pro každého občana velmi drahou záležitostí. Vedle pasáží o etatismu a nereálných slibech snažících se zvýhodnit různé zájmové skupiny na úkor ostatních občanů ve velké míře vládní prohlášení obsahuje hluchá místa s obecnou a povrchní charakteristikou, jež o dané oblasti nic nevypovídá a jejíž funkce spočívá pouze v tom, že má vyplnit jen místo na papíře.
Výjimku netvoří ani oddíl zabývající se vzděláním. Jelikož jsem členem školského výboru, zaměřím se ve svém vystoupení na tuto oblast.
Problematika vzdělání je podle mého názoru v programovém prohlášení napsána jako velmi obecné, nic neříkající slohové cvičení nasvědčující tomu, že se vláda ani nový ministr školství tímto resortem příliš nezabývali, i když - jak předem deklarovali - měla by to být jedna z jejich hlavních priorit. Bohužel jedna strojopisná stránka věnovaná této oblasti nereaguje žádným způsobem na soudobé vzdělávací trendy ve světě a samozřejmě tím nemůže hodnotit naši výchozí pozici.
***