(pokračuje Fencl)
Nemusíme se obávat podvodu, protože tato spotřeba by byla vázána na normativy, které jsou lehce počitatelné, lehce kontrolovatelné a podvody by byly jen na úrovni těch odvážných, kteří si dovolí podvádět kdykoli a kdekoli.
Ctěná sněmovno, já bych chtěl závěrem konstatovat, že zemědělská část v programovém prohlášení není a nebude nikdy považována za dogma. Je to jakési prvé východisko, snad mi dovolte, prvé popřevratové východisko, prvý pokus jasně, srozumitelně, kontrolovatelně definovat či modelovat podmínky pro existenci českého zemědělství. Není to nic víc než první krok, a já bych přivítal otevřenou diskusi v tomto směru s představiteli nevládních či jiných organizací zemědělců, přivítal bych na toto téma diskusi se spotřebiteli, kterou jsme tady ještě nezahájili a kterou považuji za velmi důležitou, ale dovolil bych si volat po této diskusi s vámi, pány poslanci a poslankyněmi, pokud o ni budete stát. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Fenclovi a udílím slovo panu ministru kultury Pavlu Dostálovi. Připraví se pan ministr Ivo Svoboda.
Ministr kultury Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové, mně nezbývá nic jiného, než abych reagoval, protože pan bývalý ministr kultury Talíř mi zde hodil veřejně rukavici a mně nezbývá nic jiného, než abych ji zvedl.
Jistě všichni uznáte, že programové prohlášení vlády je materie, která je velmi nutně omezena svým rozsahem. Jinak její rozsah by se mohl pohybovat od 200 do 300 stránek. Nelze tedy očekávat, že v kapitole kultury bude možno vyjmenovat všechny konkrétní kroky kulturní politiky, které hodlá Ministerstvo kultury realizovat. Myslím, že vhodným prostorem pro diskusi o této kulturní politice bude nejbližší schůze kulturního výboru, kde tyto kroky budou přesně konkretizovány, např. legislativními činy.
Dlužno je ale v té souvislosti zcela otevřeně konstatovat, že v této oblasti mám naštěstí, a to díky bývalému ministru kultury Martinu Stropnickému, navazovat na co. Kdybych měl ovšem navázat na práci bývalých lidoveckých ministrů kultury, tak by to bylo už podstatně horší. Zbyl tu po nich vytunelovaný Státní fond pro kulturu, Barrandov ve frcu, kostel sv. Michala, ve kterém rakouská firma provozuje lunapark,. a také odbor církví, odbor, který je zcela nezávislý a autonomní a vůbec nemá žádnou vazbu ve svých právních počinech na odbor legislativy na Ministerstvu kultury. Podle toho také výstupy odboru církví vypadají, jsou právem zcela netknuté, a jak jistě víte, tak takový statut Náboženské matice je absolutně absurdní záležitost. Podle tohoto statutu ministr kultury jmenuje ředitele této matice, tedy to je státní úředník, který ale následně vede proti Ministerstvu kultury soudní spory.
Ministerstvo kultury opravdu v té době spíše fungovalo jako jakýsi církevní restituční úřad. Jak jinak by se mohlo stát, že finanční prostředky určené rozpočtem Ministerstva kultury například na prezentaci české kultury v zahraničí byly jedním podpisem převedeny na odbor církví, a to nemluvím o kontrolních závěrech tohoto ministerstva, které v mnoha případech skončily v zásuvkách, aniž by byla provedena jakákoli náprava. Ostatně pan poslanec Talíř sám názorně jako ministr předvedl, kterak se dá v tomto směru mlžit v souvislosti s hospodářskými problémy s Pražským jarem.
A pokud se týče povzdechu pana poslance Talíře, jak je možné, že Ministerstvo kultury nežádá víc peněz, že neočekává nárůst ve své rozpočtové kapitole, a že tedy asi ministerstvo pod mým vedením chápe kulturu jaksi marxisticky, tedy jako pouhou nástavbu, tak bych mu rád připomenul, že to bylo za jeho ministrování, kdy byl rozpočet na kulturu dvakrát snížen, a že tedy budu za malé, ale zároveň za velké vítězství považovat, když se mi povede přesvědčit vládu, že 4,5 miliardy, které kultura měla před oním snižováním, opravdu potřebuji. Dávat návrhy na vyšší rozpočet Ministerstva kultury by bylo nezodpovědné, protože by to byl požadavek nereálný, byl by sice namířen směrem k umělecké a kulturní obci, ale byl by prostě v tomto směru pouze populistický.
Ano, já se domnívám, že pokud budeme vládnout čtyři roky, a než vstoupíme do EU, tak že náš státní rozpočet v kapitole kultury se bude rovnat 1 % státního rozpočtu, kterak je zvykem v EU. Nyní to prostě nejde a pan Talíř to ví. Přesto mě za to kritizuje.
Myslím si, že pan poslanec Talíř jistě nemyslel vážně svou kritiku týkající se mediální legislativy, anebo ať mi promine, neví, že nic neví. Vždyť jeho stranický kolega pan poslanec Kasal mi bude muset potvrdit, že balvan, který dusil všechny aktivity parlamentu týkající se přípravy nové mediální legislativy, se jmenoval Vladimír Koronthály, lidovecký náměstek lidoveckého ministra. Problém mediální legislativy se v té době nepohnul ani o píď. Potvrdí mi to všichni členové stálé komise pro sdělovací prostředky, kteří se mnou v minulém volebním období v této komisi pracovali.
Ale mohu pana poslance Talíře uklidnit. Tiskový zákon bude tato vláda předkládat v říjnu 1998. Opět ovšem díky aktivitám minulé vlády. Návrh autorského zákona bude již v prosinci 1998. Návrh věcného záměru zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a to včetně křížení vlastnictví, bude předložen v dubnu 1999. Já jsem v té souvislosti oslovil všechny poslanecké kluby, aby vyslaly své zástupce do komise, která zpracovává tento zákon. Oslovil jsem tyto kluby napříč politickým spektrem, protože se domnívám, že tento zákon je navýsost politický a že by měl přijít do Parlamentu již jako konsenzus. Já bych si velice přál, aby ty věcné a profesní souboje se odehrály v této komisi, a ne aby se přenášely sem do parlamentu.
Za zcela absurdní považuji kritiku pana poslance Talíře, pokud se týče transformace příspěvkových organizací. Pokud si pamatuji, skoro po dva roky tuto transformaci sliboval. Výsledek žádný a opět - nebýt Stropnického aktivity - asi bych zase začínal od nuly. Věcný záměr bude předložen s konkrétním termínem.
Pan poslanec Talíř konstatoval, že jsme ve svém volebním programu slibovali, kterak peníze z turistiky se budeme snažit převést do oblasti péče o kulturní památky. Pan poslanec Talíř ovšem zapomněl dodat, že to byla Centrála cestovního ruchu, která patřila opět pod lidoveckého ministra, a že v této oblasti nebylo zase vůbec nic uděláno.
Pan ministr Císař ví, že jsem ho před týdnem navštívil, že jsme vytvořili meziresortní skupinu, která bude zpracovávat podklady, které jsou k dispozici, která se bude snažit zjistit, kolik vůbec z turistiky konkrétně plyne peněz a kterak bude možno těchto peněz použít pro obnovu památek.
***