(pokračuje Rychetský)
Formuloval ji tak, že se ptal, jak chce vláda vyřešit otázku platební nekázně. Přičemž dodal, že on je stoupencem institutu povinného bezhotovostního platebního styku, ale domnívá se, že jej nelze zavést, dokud nebude odstraněna platební nekázeň. Upřímně řečeno, vláda by samozřejmě byla ráda, kdyby v této zemi neexistoval fenomén nazývaný platební nekázeň. Na druhé straně vláda se nedomnívá, že ona ji dokáže odstranit. Ona prostě vytvoří - pokusí se vytvořit s vaší pomocí takové prostředí, aby se platební nekázeň nevyplácela.
Nemohu zde obšírně říkat, co vše chceme v této oblasti učinit, proto chci jen stručně říci, že půjde o kroky za prvé v oblasti Obchodního rejstříku, tak aby byl zdrojem relevantních informací pro všechny podnikatele, takové hodnoty, aby s těmi, kteří se budou vyznačovat platební nekázní, nenavazovali obchodní styky a aby se to dozvěděli včas.
Chceme udělat řadu opatření zejména v oblasti procesní, to je novelu občanského soudního řádu, kterou vám předložíme, která - poněkud zjednodušeně řečeno - rovnoměrněji rozloží obchodní a majetkové spory na současnou soustavu soudů tak, aby odbřemenila zcela přetíženým obchodním soudům a využila efektivněji celou soustavu soudů.
V této souvislosti nebudeme čekat na rekodifikaci občanského soudního řádu a předložíme samostatně buď formou jeho novelizace, nebo samostatného zákona nový exekuční řád, který by měl reagovat na současné poměry v této zemi a umožnit výkon rozhodnutí např. obchodních podílů v obchodních společnostech apod.
Na závěr bych chtěl na otázku pana poslance Luxe říci, že se vláda nedomnívá, že bezhotovostní platební styk lze zavést až poté, co se odstraní platební nekázeň. Vláda se naopak domnívá, že bezhotovostní platební styk bude jedním z dalších kroků, které povedou k odstranění platební nekázně. Neboť bezhotovostní platební styk mimo jiné znamená takové instituty jako bankovní akreditiv, bankovní inkasa, instituty, které naopak umožňují rychlejší platby a ověřené platby než dosavadní systém.
V rozpravě, která zde zazněla, vyslovil pochybnosti pan poslanec Zuna ke třem krokům - a jde o zásadní kroky - které chceme v oblasti našeho právního řádu vykonat. Vím o tom, že to jsou kroky, které vyvolávají diskusi v odborných kruzích. Vím o tom, že programové prohlášení je nevysvětluje dostatečně, a že je proto na místě je vysvětlit.
Prvním je naše vůle obnovit - zjednodušeně řečeno - institut trestního stíhání ve věci. Pro ty, kteří se v této oblasti nepohybují, chci zdůraznit, že současný stav, kdy se policie sice nezvratně doví, že byl spáchán trestný čin - například nalezne mrtvolu usmrcenou násilným způsobem - a nemůže zahájit trestní stíhání, nemůže kromě její pitvy činit vlastně žádné jiné úkony, které by vedly k odhalení pachatele a k vznesení obvinění proti němu, není podle mého soudu stav přijatelný. Zdůrazňuji. že příklad, který jsem uvedl, není ten nejvíc alarmující. Mnohem víc alarmující je skutečnost, že zejména v oblasti bankovních trestných činů, bez možnosti provádět relevantní procesní úkony, není nikdy možnost vznést obvinění a tyto trestné činy odhalit a potrestat. Budeme-li sem předkládat návrh - a patrně též nebudeme čekat na konečnou rekodifikaci trestního řádu - na obnovení tohoto institutu, učiníme to tak, abychom byli v plném souladu s Evropskou úmluvou lidských práv, zejména s jejím článkem o právu na obhajobu. To znamená, že budeme samozřejmě vycházet z toho, že každý úkon učiněný přede dnem, kdy bude vzneseno obvinění - dnes se říká sděleno obvinění - bude úkon, pokud bude opakovatelný, který bude znovu při šetření práv obhajoby zopakován.
Druhá pochybnost, která se v této souvislosti objevila, je pochybnost nad vůlí vlády obnovit - i když v jiné podobě - institut všeobecného dozoru v netrestní oblasti. Pan poslanec Zuna v této souvislosti vyslovil závěr, že považuje za nepřípustné, aby stát vstupoval do občanskoprávních a obchodněprávních sporů. Já chci říci, že institut všeobecného dozoru v netrestní oblasti bude ještě širší. Dokonce bych řekl, že se bude především týkat oblasti správního řízení. To znamená, že to bude cesta k nápravě vadných aktů jak samosprávy, tak státní správy tam, kde dnes není aktivně legitimovaný subjekt, protože to nejsou akty, které by poškodily občana. Ale jsou to akty, které zvýhodnily občana, protože on nemá důvod iniciovat žádné řízení, a nikdo dnes nemá možnost hájit zájem státu a sjednat nápravu těchto aktů. To by měla být asi hlavní oblast našich změn v oblasti nazývané všeobecný dozor v netrestní oblasti.
Ale domnívám se, že i v občanskoprávních a obchodněprávních věcech, ovšem ve velmi úzkém rozsahu a pouze tam, kde půjde o zájem státu, nikoli třeba zájem jednotlivce, by měl mít stát možnost prostřednictvím státního zastupitelství například vyvolat řízení o neplatnosti právního úkonu, kterým byl stát poškozen. Víme, že kupní smlouvu jinak než pravomocným soudním rozsudkem nelze zrušit. A že bylo uzavřeno mnoho takových smluv, v jejichž důsledku byl ochuzen stát o miliardy v minulých letech!
Třetí institut, který vyvolával pochybnost, je institut skutečně nejproblematičtější. Pan poslanec Zuna řekl, že zavedeme-li nedbalostní trestné činy pro oblast podnikání, zavěsíme jakýsi Damoklův meč na drobné podnikatele i na členy statutárních orgánů obchodních společností. Jsme si toho vědomi, a proto s takovýmto krokem budeme velmi obezřetně pracovat. Přesto si myslím, vážení kolegové, a věřím, že právníci mi to potvrdí, že dokonce by byly na místě i trestné činy nikoli nedbalostní, ale trestné činy, kde by byla odpovědnost za výsledek, bez ohledu na zavinění. Například vystavení nekryté směnky je trestné v celé řadě evropských zemí a nikdo neprokazuje úmysl ani nedbalost.
Tímto směrem se tedy ubírají naše úvahy. Inspirovat se budeme v těch zemích, ve kterých tyto instituty fungují, a ubezpečuji vás, že nebudeme vymýšlet nic nového, exotického, že chceme pokračovat jenom tam, kde evidentně existují ve srovnání s evropskými zeměmi mezery.
Na závěr mi dovolte jenom dvě poznámky, které vlastně nejsou odpovědí, které jsou reakcí na soudy vyslovené v rozpravě. Pan poslanec Payne zde vyslovil pozoruhodnou myšlenku, od které se vláda opravdu distancuje. Pan poslanec Payne zde explicitně řekl, že vláda nemá sledovat dodržování lidských práv, že to je věcí nestátních, nevládních organizací. Tato vláda považuje za svou naprosto nezastupitelnou povinnost, aby vedle existujících nestátních, nezávislých organizací i vláda nesla odpovědnost za to, zda a jak se v této zemi lidská práva dodržují. Této odpovědnosti ji nezprostí ani pan poslanec Payne.
A poslední poznámka se týká vystoupení pana poslance Pilipa, který vyslovil překvapení, lépe řečeno nikoliv překvapení, spíše odsudek toho, že v našem programovém prohlášení se objevila věta, že vláda by chtěla umožnit podnikání v oblasti přímých monopolů i na neziskovém principu. Chtěl bych říci, že v oblasti přirozených monopolů ve vyspělých zemích je standardní instituce veřejněprávních korporací a analogických společností, které skutečně podnikají na neziskovém principu.
***