(pokračuje Rychetský)
Je-li v městě, jako je Liberec, jedna jediná teplárna, která zásobuje 40 procent domácností teplem a teplou vodou, jde v tomto případě o přirozený monopol a vyspělý stát má jen dvě možnosti, jak jej bude regulovat. Tu dražší a nákladnější - regulovat ji nákladově a cenově, anebo tu jednodušší - nezřídit ji jako obchodní společnost, ale například jako zařízení města, jako komunální obecní zařízení, což je běžné v západních zemích, a jeho management je odměňován nikoliv podle toho, jak draho prodává, jak draho prodá svůj produkt, ale naopak jak levně a kvalitně jej prodá. A s čím větším úspěchem toto činí, tím větší má odměny. Toto se v této zemi mělo udělat v době roku 1991 při zahájení privatizace. Dnes už to možné není, dnes můžeme pouze pootevřít prostor pro to, aby obce, které ještě budou moci dosáhnout na tato zařízení, jako jsou vodovody, kanalizace, teplárny, aby zvážily, zda by to nebylo pro jejich občany výhodnější než akciové společnosti, ve kterých jediným kritériem je míra dosaženého zisku.
To je vše, co jsem chtěl v rozpravě říci. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému a udílím slovo místopředsedovi vlády panu Egonu Lánskému. Připraví se místopředseda vlády pan Pavel Mertlík.
Místopředseda vlády Egon Lánský: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, než se dostanu k problematice, ke které bych rád odpověděl několika slovy některým z vašich kolegů kritiků, rád bych se zmínil ještě o pár věcech. Dvě z nich vynechám, protože mí předřečníci se jich zhostili lépe než já.
Jedna je poznámka k lidským právům a panu poslanci Paynovi, který si zřejmě nevšiml, že každá slušná demokratická vláda a každý slušný právní stát o lidská práva svých občanů i občanů jiných zemí pečuje.
S tím souvisí i poznámka mého kolegy Dostála o jednom z mých kolegů, panu ministru zahraničí Kavanovi. Dál se k diskusi nebudu vyjadřovat, ale rád bych vás informoval o tomto: Stejně jako pan ministr Kavan i já jsem v době temna posílal náklady necenzurované literatury do totalitního Československa. Stejně jako on ani já jsem nezodpovídal za to, jaký druh literatury a jaké seznamy budou naloženy. Ale mohlo se mi stejně dobře stát, že by to byla moje zásilka, která zde byla StB zachycena, a nikoli jeho. Tolik k této věci, za kterou je dnes vystavován na pranýř těmi, kteří se po těch uplynulých 25 let o nic jiného než o své pohodlí nestarali.
Pokud jde o problematiku, která se mě týká, totiž branně bezpečnostní - ještě než se k ní dostanu, druhá poznámka. Se zájmem jsem zde vyslechl poučení jednoho bývalého ministra financí o tom, jak by naše hospodaření mělo v budoucnu vypadat. Chtěl bych poukázat na to, že tento bývalý pan ministr financí si plete jedničky s trojkami i na svém vlastním vysvědčení, a poté si také plete heslo "Normální je nelhat", jehož jménem se stal členem tohoto ctihodného sboru.
Teď k mé vlastní problematice. Slyšel jsem zde od člověka, který byl členem předminulé vlády a také předsedou zahraničního výboru, o tom, co všechno schází v našem vládním programovém prohlášení, pokud jde o vztahy k Německu, ke Spojeným státům, k sousedům, o obraně a o našem vztahu k Atlantické alianci, dokonce o našich vztazích ke krajanům. Slyšel jsem o povrchnosti, protiřečení, nevěnování dostatečné pozornosti, ale neslyšel jsem vůbec nic konkrétního, tudíž těžko mohu odpovídat. Ale v jednom bodě si odpověď neodpustím.
Dámy a pánové, toto je první vláda od listopadu 1989, která ve svém programovém prohlášení jasně říká, jaký má vztah k našim krajanům v zahraničí, jaká práva se jim rozhodla poskytovat, a dostal jsem na to celou řadu pozitivních reakcí od těchto krajanů. Dámy a pánové, dovolte mi poznamenat, že jsem si plně vědom, také jsem bývalý krajan, jsem si plně vědom, že většina našich krajanů, když od naší vlády dostanou volební právo, s velkou pravděpodobností nebude volit sociální demokracii, ale sociální demokracie a její první polistopadová vláda je rozhodnuta postavit právo před své ideologické zájmy.
Rád bych řekl, že to, co jsem vyslechl od bývalého člena vlády, a on se dotýká obou mých oborů, bezpečnostního i zahraničněpolitického, to jsem vyslechl od člověka, který po celých těch šest let, kdy byl jak ministrem obrany, tak předsedou zahraničního výboru, nikdy neprotestoval, když jeho vláda odvolala českého velvyslance v Bonnu a nikdy ho tam zpět nedosadila. To byl projev zájmů jeho vlády o naše vztahy k Německu. Šlo o vládu, jejíž ministr zahraničí v době, kdy kritizující pan kolega byl předsedou zahraničního výboru, ten ministr zahraničí, který se vydával za velkého příznivce našeho přistoupení k NATO - a připomínám, dámy a pánové, že do dnešního dne je předsedou občanského výboru pro NATO - tento ministr jednoduše v jednom okamžiku z vlády utekl. A dovolte mi připomenout: Byl to okamžik nejchoulostivější ve vývoji našeho postupného přistupování k Atlantické alianci. Nejenže utekl, on o tom dopředu neřekl ani svému předsedovi vlády.
Dámy a pánové, slyšel jsem zde poukazy na nedostatečnou pozornost, kterou ve vládním prohlášení věnujeme stavu armády a policie. Toto jsem slyšel od bývalých prominentních představitelů výboru pro obranu a bezpečnost tohoto ctihodného sboru. A já se ptám, co oni udělali během svých šesti let ve vládě pro to, aby se tento stav změnil. Je mi líto, že ten člověk, který tyto otázky položil, nepovažoval za nutné sedět zde a vyslechnout můj pokus odpovědět mu.
Každopádně bych chtěl poukázat na to, že jsem v celé řadě rozhovorů za těch pár týdnů od nástupu naší vlády do úřadu vyslechl slova vedoucích představitelů Armády České republiky, letectva České republiky o tom, jak předchozí vlády o jejich zájmy pečovaly a jak je materiálně zabezpečovaly.
***