(pokračuje Zeman M.)
Je to trošku intelektuálně náročnější, protože nevystačíme s jednoduchým heslem a musíme o optimální roli státu přemýšlet případ od případu. Ale domnívám se, že by to bylo užitečnější pro naše diskuse a zejména pro tuto zemi.
Poznámka předposlední. Nechci kázat vodu a pít víno. Stál jsem před tou situací, před níž stojíme my, již před dvěma lety. Nesouhlasil jsem s programem Občanské demokratické strany. Bylo mi dokonce i nemilé personální složení vlády. Ale bylo nutné respektovat jeden prostý fakt: Byla to ODS, která v roce 1996 porazila o 3 % sociálně demokratickou stranu. A jen kverulant si stěžuje na rozhodčího. Jen kverulant žádá opakování závodu, když prohraje. Ten, kdo má sportovního ducha - a i v politice je možné mít sportovního ducha - trénuje, aby příště vyhrál, a podá ruku tomu, kdo ho porazil.
Jsem přesvědčen o tom, že v této zemi je daleko lepší vláda s mandátem daným voliči, s jasným, konzistentním programem, byť by s tímto programem mnozí nemuseli souhlasit, než nahodilý slepenec tzv. nezávislých odborníků, a já se vždy ptám, na kom a na čem nezávislých, zda nezávislý odborník není vlastně jenom skrytě závislý neodborník, mladý chlapec s milým úsměvem a s ničím jiným kromě tohoto úsměvu. (Oživení v sále - potlesk.) Ptám se, zda zde není lepší vláda, kterou opozice se skřípáním zubů toleruje, ale která vzešla z vůle voličů, než vláda, kterou by mohl sestavit kdokoliv, včetně toho, kdo se voleb vůbec neúčastnil, vláda, která, dovedeno ad absurdum, by vlastně žádné svobodné volby vůbec nevyžadovala.
Připustit si nutnost této tolerance stejně tak, jako si ji musela připustit sociální demokracie před dvěma lety, vyžaduje onoho sportovního ducha. A já věřím, že tento sportovní duch v této sněmovně nakonec převládne nad zapšklou ukřivděností, za kterou si ostatně autoři mohou sami.
A zcela závěrem mně dovolte poslední poznámku, která bude tak trochu osobní, protože se bude vztahovat k místopředsedovi Unie svobody panu poslanci Marešovi.
On jednak provedl zajímavý historický exkurs, protože Rooseveltův New Deal označil za nástup totální byrokratizace americké společnosti. Je zajímavé, jak na jeden a tentýž fakt se můžeme dívat různýma očima. New Deal byl totiž reakcí na něco, čemu se říkalo velká deprese 30. let. Nejhlubší ekonomická krize v dějinách Spojených států. A když si přečtete projevy Coolidge, Hoovera a dalších a dalších, tak zjistíte, že ještě rok nebo dva poté, co tato krize vypukla, to znamená v roce 1929, se psalo o tom, že je zapotřebí bránit se státnímu intervencionismu, že je zapotřebí ponechat volnou hru tržních sil a že tato volná hra tržních sil americkou ekonomiku z této krize vyvede. A tehdy právě přišlo ke slovu moderní keynesiánství, nikoli komunismus, kolegové, ale právě keynesiánství. A Rooseveltův New Deal nebyl ničím jiným než praktickou aplikací keynesiánské politiky a k odstranění největší ekonomické krize v dějinách Spojených států nesporně přispěl.
Tolik vážná část mého vystoupení.
A zcela závěrem. Drahé kolegyně a milí kolegové, jak víte, Karel Kryl o mně v Půlkacíři napsal, že bych zavraždil i svoji vlastní babičku za dobrý bonmot. Věren této zásadě, aniž bych vraždil své či cizí babičky, bych se ještě jednou a naposled obrátil k panu místopředsedovi Unie svobody k panu poslanci Marešovi a prostřednictvím paní předsedající mu sdělil toto:
Vážený pane poslanče, vyslovil jste tuto větu: Vím s jistotou, které tlačítko při hlasování o důvěře vládě stisknu. Dovolte mi, abych vás upozornil, že při hlasování o důvěře vládě se hlasuje po jménech, nikoli pomocí tlačítek. A dovolte mi, abych vám popřál mnoho obdobných jistot ve vašem dalším politickém rozhodování. (Dlouhotrvající potlesk.)
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli není rozprava a z toho důvodu nemohu udělit faktickou poznámku, mohu dát slovo pouze k procedurálním návrhům či k procedurální připomínce.
Dámy a pánové, připomínám, že podle § 85 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o žádosti vlády o vyslovení důvěry hlasuje podle jmen a k přijetí usnesení o vyslovení důvěry je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tuto chvíli vyhlašuji přestávku na 20 minut do 16.20 hodin pro technickou přípravu hlasování po jménech. V 16.20 hodin požádám paní zpravodajku Jitku Kupčovou, aby přednesla návrhy, které padly v rozpravě, a potom vyzvu ověřovatele této schůze paní poslankyni Miroslavu Vlčkovou a pana poslance Pavla Svobodu, aby zaujali místo u stolku zpravodajů, a přistoupíme k hlasování.
(Schůze přerušena v 15.58 hodin.)
***