(pokračuje Filip)
Z toho tedy vyplývala ta třetí a poslední změna, která se týká článku 87, jeho odstavce 1, a doplnění o písmeno c). Všechny ostatní věci, o kterých můžeme v souvislosti s referendem hovořit, by byly věcí zákona obyčejného, tedy dál by se už do ústavy nezasahovalo, nebylo by potřeba jakéhosi podrobného ústavního zákona o referendu, ale řešil by to zákon obyčejný, který by také podléhal další debatě na toto téma v této sněmovně.
Principem toho návrhu je zcela jednoduchá úvaha, odstranit podle mého soudu nesprávné znění článku 2 odst. 2 současné Ústavy ČR, svěřit výkon vyhlášení referenda prezidentu republiky, doplnit tedy článek 62 ústavy o písmeno l), a tím doplnit i článek 87 Ústavy ČR o možnost takovýto výsledek zvrátit.
Podrobně se vyjádřím jenom k tomu, co považuji za nutnost, aby o tom bylo rozhodováno ústavní většinou této sněmovny a ústavní většinou Senátu. Jsou to základní vymezení, která je potřeba dát, aby takového institutu, jako je referendum, nemohlo být zneužito. Podle mého soudu takovým základním vymezením je to současné znění a jeho negativní vymezení, kam referendum nesmí nikdy směřovat. Ocituji to jediné, o čem myslím, že stojí za citaci z návrhu, to je, že je nepřípustné, aby k lidovému hlasování byl předložen návrh na zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod, návrh na změnu ústavní úpravy voleb, návrh omezující svrchovanou rovnost České republiky s ostatními státy, jakož i návrhy ve věcech veřejných příjmů a výdajů, to jsou daně, abychom si nezhroutili finanční soustavu státu, plnění branné povinnosti, pravomoc soudů.
Zároveň považuji za potřebné říci, že i v tomto článku lze řešit rovnou tzv. poradní referendum, o kterém tady byla při jiných příležitostech řeč. To je zjištění stanoviska občanů k určité otázce zahraniční nebo vnitřní politiky státu.
Na to navazuje poslední věta toho nového článku 2 odst. 2, to je, že konání lidového hlasování, jeho závaznost stanoví zákon.
Vycházím tedy z toho, že tento krok by byl dostačující pro to, abychom otevřeli prostor pro referendum a abychom o tom konkrétním zákoně, jakým způsobem bude probíhat, mluvili potom v detailu, který může být dokonce širší, než je konkrétní návrh kolegy Jičínského, který předložil jinou formu takového zákona a který nota bene má připraven, a odvíjí se od myšlenek, které provázely právě zákon, jímž jsme se zabývali cca před rokem, také od kolegy Jičínského.
Já jsem přesvědčen, že takováto ústavní změna je dostačující a že by mohla vyhovovat pro to, abychom udělali onen první krok, to je, abychom referendum mohli vůbec projednávat jako institut naší ústavy.
Dovolte mi, abych se vyjádřil již ve svém úvodním slově k některým věcem, které vytýká našemu návrhu vláda. Je to nesouhlasné stanovisko. V podstatě vychází z toho, že vláda se staví za současné znění článku 2 odstavce 2. Já jsem ovšem přesvědčen, že právě tento postup je nesprávný. Myslím si, že při logické úvaze nad tímto článkem bychom si měli přiznat, že současný text je nesprávný. Z toho také odvíjím, že ostatní připomínky vlády - a vypořádám se s nimi v závěrečném slově - jsou podle mého soudu jenom technickým pokračováním té první myšlenky vlády, to je, že je potřeba jakýsi široký ústavní zákon, který by stál vedle ústavy, který by ústavu nedoplňoval a který by jenom doplňoval soustavu v současné době platných ústavních zákonů.
Já jsem přesvědčen, že nikoli nový ústavní zákon, ale doplnění stávající ústavy je tím správným řešením.
Pokud jde o věc, kterou musím říci v úvodním slově, tento zákon nemá žádný nárok na státní rozpočet, protože jde skutečně jenom o ústavní změnu. Nároky na státní rozpočet by potom byly vyjádřeny v konkrétním zákoně, tedy zákoně nikoli ústavním, ale normálním, který by stanovil podmínky o konání referenda a podle jeho složitosti nebo podle výsledku, který by vyšel z tohoto grémia, bychom se bavili o tom, jak velký bude náklad při jednotlivých hlasováních ve státním rozpočtu.
Při té příležitosti si dovolím poznamenat jednu kuriozitu, kterou myslím je potřeba brát v úvahu. V České republice existuje několik on-line systémů, které spojují každé místo v České republice až do centra. Takovým on-line systémem je např. zpracování dat přes pošty, ať už jde o zpracování dat pomocí postfaxů nebo zařízení, které ovládá např. soukromý podnik Sazka. Provedení referenda cestou on-line systému, který bych nechtěl řešit ústavním zákonem, by bylo jedno z nejlacinějších řešení, o kterém uvažují zákonodárci například ve Švýcarsku, kde referendum je běžným prostředkem výkonu státní moci, moci zákonodárné. Ale to považuji jako úsměvný závěr tohoto návrhu, v konkrétním textu samozřejmě není obsažen.
Děkuji vám, vážení kolegové, za pozornost a věřím, že k projednávání této věci přistoupíme s pochopením. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Oznamuji, že pan poslanec Langer má náhradní kartu č. 1. Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro první čtení pan poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, předložený návrh ústavního zákona není svým rozsahem velký, ale významný tím, že zavádí do našeho ústavního systému výkon státní moci přímo voliči. Tento zákon zavádí referendum s použitím názvu lidové hlasování přímo do znění stávající ústavy. Lze říci, že ústavní úprava základů státu a výkonu státní moci v jednom ústavním předpisu je žádoucí, i když zařazení lidového hlasování do hlavy I. ústavy, obecných Základních ustanovení, je poněkud nevhodné. V Evropě je zvykem, že referendum je upraveno ve speciální samostatné části ústavy.
Dalším dílčím nedostatkem návrhu je, že i když předpokládá možnost v lidovém hlasování měnit ústavu, není zcela jasné, zdali bude moci být přijat v lidovém hlasování i ústavní zákon, který přímo nemění ústavu, či zda jen ten ústavní zákon, který je přímou novelou Ústavy ČR.
Návrh jmenuje, ve kterých věcech se lidové hlasování konat nesmí, a tedy monopol na právní úpravu si zde ponechává parlament.
Rovněž je v návrhu obsažena kontrola ústavnosti rozhodnutí přijatého v lidovém hlasování prostřednictvím Ústavního soudu.
Tím, že ústavní úprava je zařazena přímo do ústavy, je poměrně krátká a převážná právní regulace tohoto institutu je ponechána na vůli zákonodárce formou přijetí obyčejného zákona, v jehož rámci bude celá problematika blíže upravena.
***