(pokračuje M.Zeman)
Zároveň bych rád sdělil, že této firmě hodlá vláda pomoci i poněkud jiným způsobem, byť je to pomoc poněkud symbolická. Vláda a ministerský předseda zde jde příkladem - jezdí ve vozech Tatra, nikoliv ve vozech Mercedes, ve vozech Volvo nebo ve vozech BMW. Byl bych rád, kdyby ostatní učinili totéž.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi vlády a nyní udílím slovo panu poslanci Jaroslavu Štraitovi, který byl vylosován na druhé místo, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády. Připraví se paní poslankyně Květoslava Čelišová.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, interpeluji pana premiéra ve věci nebezpečně rostoucí nezaměstnanosti v České republice a systémového řešení, které je údajně nazýváno národním plánem boje proti nezaměstnanosti.
Čím jsem znepokojen? Po letech neoprávněné spokojenosti s nezaměstnaností v České republice se dostáváme na "solidní průměr Evropské unie", který tam dnes činí 10,9 %, to je absolutně 16,5 milionu lidí evropské patnáctky. Tolik lidí je bez práce.
Čím jsem, pane premiére, zvlášť znepokojen? Hrozí nebezpečí, že v České republice nastane v nejbližší době souběh krajně nepříznivých faktorů. Z těch nejdůležitějších podle mého soudu uvádím trvající důsledky neúspěšné privatizace, dále ekonomická recese přechází v krizi, do pracovního procesu vstupují silné populační ročníky počátku sedmdesátých let, zvýšila se hranice pro odchod do starobního důchodu, Česká republika je nárazníkovou zemí nekontrolované migrace zahraničních pracovníků. Ptám se tedy, pane premiére, na systémový přístup vlády.
Dnešní nezaměstnanost je druhá největší v historii Československa a České republiky. Horší byla jenom v roce 1934. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Štraitovi a udílím slovo panu předsedovi vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Štraitovi za jeho otázku. Připadám si jako středověká galéra, která nyní musí přesunout děla na levou stranu své paluby, nicméně východisko mé odpovědi bude totéž.
Nevidím důvod, proč by se tato vláda omlouvala za nárůst nezaměstnanosti, kterou prokazatelně nezavinila. Je nutné, abychom konkrétně věcně a vážně diskutovali o způsobech, jak tuto nezaměstnanost odstranit. Jsme si samozřejmě tedy vědomi toho, že když došlo ke stagnaci hospodářského růstu, že současně s tím došlo i k poklesu zaměstnanosti, že je nedostatečná podpora malého a středního podnikání, nedostatečná podpora regionálního rozvoje, ale také nedostatečné podmínky pro mobilitu pracovní síly, ať už tuto mobilitu vidíme na trhu práce, na trhu bytů, ale také např. na dopravní obslužnosti. Jestliže je dopravní obslužnost blokována neustálým omezováním dopravních spojů, pak dokonce i přesvědčenému liberálovi musí být jasné, že se tím mobilita pracovní síly zeslabuje.
A teď - co s tím chceme dělat? Chtěl bych konstatovat, že tato vláda, byť je u moci teprve dva měsíce, zpracovala tzv. národní plán zaměstnanosti České republiky. Vím, že slovo plán u některých poslanců v této sněmovně vyvolá kopřivku. Chtěl bych upozornit, že se plánuje ve všech zemích s vyspělou tržní ekonomikou, pouze u nás nikoliv. Chtěl bych pana poslance Štraita informovat o tom, že tento národní plán zaměstnanosti bude vláda projednávat dokonce ještě v tomto měsíci, tzn. v říjnu tohoto roku. Myslím si, že za mnou sedící pan místopředseda Špidla mu rád v případě jeho zájmu už nyní základní teze tohoto plánu předá.
Chtěl bych konstatovat, že vláda připravuje návrh novely zákona o zaměstnanosti č. 9/1991 Sb., a to z pohledu systémového přijímání investičních pobídek. Tímto jedním zákonem by mělo dojít k novele až sedmi zákonů, počínaje zákonem o zaměstnanosti a konče zákony o daních a o clech.
Dále vláda připravuje novelu zákona o zaměstnanosti č. 9/1992 Sb. se zaměřením na nová opatření aktivní politiky zaměstnanosti.
Za třetí - jedná se o propracování způsobu financování a řízení škol a učilišť z hlediska jejich vazby na trh práce, zpracování například - když se na to pan poslanec ptá - regionálního programu pro severozápadní Čechy, změny nebo restrukturalizace prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti včetně veřejně prospěšných prací a rekvalifikace.
Panu poslanci Štraitovi nemohu adresovat výtku, kterou jsem adresoval jeho předchůdci, to je, že nehlasoval včera pro návrh státního rozpočtu. Naopak mu děkuji za to, že pro něj hlasoval. Chtěl bych pouze konstatovat, že právě v tomto návrhu rozpočtu se předpokládá zvýšení prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti o jednu miliardu korun. Myslím si, že místo krásných slov musíme především shánět peníze, protože bez potřebných finančních prostředků nezaměstnanost nesnížíme.
Myslím si, že nemá smysl uvádět velmi podrobné záměry, které jsou obsaženy v tom citovaném národním plánu boje proti nezaměstnanosti. Chtěl bych pouze na závěr konstatovat, že je křišťálově jasné, že to, zda a v jakém rozsahu se tento program uskuteční, závisí právě na přijetí státního rozpočtu na rok 1999.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a ptám se pana poslance Štraita, zda si přeje přednést doplňující otázku. Je tomu tak. Dávám mu slovo.
Poslanec Jaroslav Štrait: Já se ještě zeptám na jednu maličkost. Samozřejmě, že věci, které zde zazněly, kvituji a ztotožňuji se s nimi, ale nemluvil jste ještě, pane premiére, o možné redukci nezaměstnanosti cestou zkracování pracovní doby. Při zachování výdělku připravuje Evropská unie zkrácení pracovního týdne na 35 hodin. V České republice by přineslo zkrácení pracovní doby na 35 hodin do roku 2004 postupně roční úsporu 100 tisíc pracovních míst. Proč i toto třeba neudělat v souladu s doporučením Evropské unie?
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Pane poslanče, asi před třemi měsíci jsem se v Madridu setkal s francouzskou ministryní práce, která tam vehementně hájila zkrácení pracovní doby na 35 hodin týdně. Říkal jsem jí, že kdybychom byli sladkou Francií, podporoval bych tento návrh rovněž. My nejsme sladkou Francií. Naše ekonomická výkonnost, měřeno produktivitou práce, prostě nedovoluje, abychom zkrátili pracovní dobu na 35 hodin týdně, alespoň v průběhu několika příštích let. Stručně řečeno, nejdříve si na to musíme vydělat. Nevydělali jsme si na to v minulosti a nevydělali jsme si na to ani v posledních osmi letech. Je velmi dobré připomenout, že hrubý domácí produkt na hlavu v roce 1997 dosahuje podle nejoptimističtějších statistických měření 98 % roku 1990.
***