(pokračuje Kocourek)
Toto je usnesení rozpočtového výboru ze 3. schůze ze dne 30. září 1998 a jako zpravodaj bych si toto usnesení přivlastnil a navrhl sněmovně ke schválení.
Zároveň bych poprosil, pane předsedající, aby sněmovna přijala omluvu prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který zasedá na kolegiu, nicméně by byl připraven kdykoliv přijet, pokud by o to sněmovna požádala.
Toto je mé úvodní slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám všeobecnou rozpravu. Mám do ní dvě písemné přihlášky, a to od poslanců Svatomíra Recmana a Jiřího Václavka. Prvně jmenovanému uděluji slovo. (Nepřichází.) Ano, možná mluvím příliš květnatě a vy jste nezaznamenal pozvání k řečnickému pultu a udělení slova.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Zaregistroval jsem, ale hlásil jsem se do podrobné rozpravy, protože mám návrh na změnu usnesení a návrh na doprovodné usnesení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dobře, takže hodláte vystupovat v podrobné rozpravě. Děkuji.
Do obecné rozpravy mám ale přihlášeného pana poslance Jiřího Václavka, kterému uděluji slovo.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, chápu, že jsme nyní v situaci, kdy nám v podstatě nezbývá než vzít na vědomí to, co se dělo v roce 1997, neboť v prosince 1996 tato sněmovna přijala určitý rozpočet, který vláda pana Klause dvakrát seškrtala a nakonec překročila o 15 miliard. O tom tady už řeč byla, i o důsledcích balíčků, které v roce 1997 zazněly. Vláda pana Tošovského to na jaře 1998 musela spočítat - tento účet, a vláda pana Zemana to předkládá sněmovně.
Dopady balíčků už byly řečeny. Chtěl bych se zmínit jen o dvou detailech, které by se neměly zapomenout.
Je to otázka roku 1997 a povodní. Tato sněmovna odsouhlasila určité výdaje na řešení povodňové katastrofy. Jedním z těchto řešení bylo vydání dluhopisů za 5 miliard korun. Nevím, proč byl zvolen způsob vydávání ve třech emisích nešťastně tak, že první emise byla nejmenší v době největší solidarity s povodněmi, takže tato emise ve výši jedné miliardy byla okamžitě vyprodána. Teprve za měsíc nato byla emise další a následně třetí, které byly sice ve větší částce, ale v době, kdy už solidarita lidí pominula, a emise v podstatě vyprodány nebyly. Celkem z pěti miliard zbývalo k 31. 12. 1,4 miliardy Kč neprodaných dluhopisů z emisí. To je jedna záležitost.
Druhá záležitost je, že ač se zoufale čekalo na peníze v povodňových oblastech, tak 3,5 miliardy korun zůstávalo ke konci roku ve státním rozpočtu, resp. z uvolněných prostředků k dispozici, nevyčerpáno k 31. 12. Bylo to z jednotlivých kapitol zhruba 1,9 miliardy, z VPS zhruba 860 milionů, z Českomoravské záruční a rozvojové banky zhruba 200 milionů a z Pozemkového fondu 550 milionů.
Není nezajímavé, že ani 1,3 miliardy korun, které zbývaly na účtě k 31. 12., na povodňovém účtě bylo čerpáno na dočasné krytí rozpočtového schodku. Myslím, že tyto záležitosti, kdy zoufale se někde čeká na peníze, peníze leží, by se neměly příště opakovat.
Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda má ještě někdo v úmyslu vystoupit v rámci obecné rozpravy. Není tomu tak, obecnou rozpravu končím.
Přistoupíme k rozpravě podrobné, do níž byl přihlášen již zmiňovaný poslanec Svatomír Recman. Uděluji vám slovo, pane poslanče, a omlouvám se za své pochybení, že jsem nedostatečně rozpoznal vaši přihlášku.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající.
Vážená vládo, kolegyně a kolegové, považuji státní závěrečný účet za natolik závažný dokument, že k němu chci vystoupit. Vystoupení by se týkalo asi pěti poznámek a také zdůvodnění návrhu usnesení a zároveň bych předložil doprovodné usnesení k této materii s tím, že bych chtěl položit i dva dotazy ministru financí.
Mé vystoupení se bude týkat zejména hodnocení státního rozpočtu a veřejných rozpočtů, tak jak je publikováno ve svazku C. Přesto mi dovolte, abych se v úvodu alespoň jedním slůvkem dotkl právě ekonomické situace, která charakterizovala v loňském roce plnění státního rozpočtu a která je obsahem svazku B.
Jsem přesvědčen o tom, že základní charakteristika ekonomických podmínek v roce 1997, ve kterých se realizoval státní rozpočet, je v této materii zpracována zcela povrchně. Chybí hlubší analýza dlouhodobějších příčin krizových jevů v české ekonomice. V materiálu jde o pouhý popis vývoje některých statistických údajů se snahou navodit atmosféru určitého všeobecného zlepšení ekonomické situace. Dnes s odstupem devíti měsíců vidíme, že všeobecně optimistická atmosféra nebyla na místě. Známe výsledky prvního pololetí letošního roku, že trend je opačný. Hrubý domácí produkt za pololetí poklesl o 1,7 % a výsledky za osm měsíců na úseku stavebnictví, průmyslu a dalších rovněž nevykazují pozitivní trendy. Průmysl má nejnižší dynamiku, která dosahuje 1,1 % od počátku letošního roku, a stavebnictví je už několik měsíců v červených číslech.
Pokud se týká hodnocení státního rozpočtu, dovolil bych si pět poznámek. První poznámka se týká cílů rozpočtové politiky na rok 1997, tak jak byly v návrhu státního rozpočtu pro rok 1997 definovány na straně C. První cíl byl definován - cituji: "nepřipustit deficitní hospodaření veřejných rozpočtů". Všichni víme z předložené materie, že státní rozpočet skončil schodkem 15,7 miliardy korun, rozpočty okresů a obcí schodkem 4,8 miliardy korun. Přitom i současná právní úprava umožňuje vládě v průběhu roku prakticky neomezené zásahy do rozpočtových výdajů, např. už vzpomínané oba balíčky snížily výdaje státního rozpočtu o 38,7 miliardy korun, což je 7 %. A může tak měnit nekontrolovaně podmínky hospodaření, životní úrovně obyvatelstva bez možnosti a bez vlivu Poslanecké sněmovny do tohoto procesu zasáhnout. Místní rozpočty jsou zcela mimo kontrolu Poslanecké sněmovny.
Druhý cíl byl stanoven - cituji: "nezvyšovat státní dluh a stabilizovat jeho absolutní výši". Ve skutečnosti státní dluh vzrostl a podle údajů Ministerstva financí, pokud se podíváme na svazek D přílohu 1 str. 15, tak vzrostl na hodnotu 173,1 miliardy korun, tj. o 11,5 miliardy, resp. o 7,1 %. Jsem si vědom toho, že je tam i vliv státních povodňových dluhopisů ve výši 2,9 miliardy korun a vliv změny kursu koruny o 5,6 miliardy korun. Přitom se zhoršila struktura státního rozpočtu tím, že objem krátkodobého dluhu vzrostl v průběhu roku o 9,3 miliardy korun, tj. téměř 2,5krát, a jejich podíl se zvýšil ze 4 na 9 %.
***