(pokračuje senátor Štěch)
Za třetí. Z důvodu, aby od roku 2000 nedošlo k opětovnému propadu dávek pod úmluvu č. 130, tj. pod zmíněných 60 % průměrné čisté mzdy pracovníka, který dosahuje 125 % průměrné mzdy v národním hospodářství, navrhuje se zmocnit vládu, aby svým nařízením vyměřovací základ zvýšila, a to vždy k 1. lednu podle vývoje průměrné mzdy, a to přepočítacím koeficientem stanoveným pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění.
Účinnost této novely se navrhuje k 1. 4. 1999.
Finanční náklady, které představují roční nárůst 4 mld. Kč, jsou pokryty z výběru pojištění. Pro letošní rok je předpokládaný výběr pojištění 25 mld. Kč, předpokládaný výdaj byl původně kolem 22 mld. Kč, ale protože za první pololetí dochází k vysokému propadu předpokládaného čerpání nemocenských dávek zhruba nominálně o 10 %, reálně o 20 %, je předpoklad, že bude vyčerpáno méně.
V současné době, jako tomu bylo od roku 1993, každý občan prostřednictvím zaměstnavatele platí na pojištění 4,4 % z hrubé mzdy. Pro vaši informaci chci uvést, že první tři dny nemocenské dnes pobírá občan maximálně v době nemoci 135 Kč, od čtvrtého dne může pobírat maximálně 186 Kč. Jistě se shodneme na tom, že je to tak nízká částka, ze které nemůže ani velmi skromná rodina vyžít. Navrhujeme, aby se tato částka zvýšila první tři dny na maximální částku 234 Kč a od čtvrtého dne na částku 323 Kč. Jistě to také nejsou velké hodnoty, ale jsou to hodnoty, které umožňují vybrané prostředky, a vylepšilo by to situaci rodin, které jsou v době nemoci na těchto dávkách závislé. Chci jen připomenout, že úroveň dávek nedosáhne po tomto zvýšení reálné úrovně, která byla v roce 1990 - 1994.
Dále chci připomenout, že ti zaměstnanci, kteří pobírají hrubou mzdu do 8 100 Kč, budou mít nemocenské dávky i nadále ve stejné výši. Tam se nenavrhuje žádné zvýšení, protože procentuální sazba zůstává stejná.
Předložený návrh senátního návrhu zákona podpořilo v Senátu Parlamentu ČR z 55 přítomných senátorů 43, a to z celého politického spektra, které je zastoupeno v Senátu Parlamentu ČR.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, žádám vás o podporu tohoto návrhu a jeho odsouhlasení k prvnímu čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu senátoru Štěchovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, pan kolega Štěch na nás jistě nebude mít ty nejlepší vzpomínky, protože na atmosféru, kterou jsme mu zde dokázali v tento podvečer vytvořit, bude dlouho vzpomínat.
Chtěl bych vás všechny moc poprosit, abyste alespoň trochu novele nemocenského pojištění věnovali pozornost, protože je to velmi výrazný zásah do celého systému sociálního pojištění a může celý tento systém, pokud si nedáme velký pozor, vychýlit z velmi křehké rovnováhy.
Pro vaši informaci. Těsně před převratem, tzn. v roce 1989, u nás byla nemocnost zhruba 4,75 %. V roce 1997 byla nemocnost 6,3 %. Pokud se v roce 1989 v průměru marodilo asi 15 dní na jednu pracovní neschopnost, v roce 1997 to již bylo 27 dnů. Z čeho pramení tento ohromný nárůst? Pramení z toho, že byly významným způsobem oslabeny kontrolní mechanismy jak ve vztahu k práce neschopným, tak ve vztahu k ošetřujícím lékařům. Téměř každý člověk se vždycky chová tak, že chce dosahovat svých cílů s vynaložením minimálních nákladů. Platí, že zaměstnanci do průměrného platu 9 000 Kč měsíčně v roce 1997 marodili ročně v průměru 35 dnů, zaměstnanci s dvojnásobkem průměrné mzdy marodili jen 5 dní.
Nemám vůbec nic proti tomu, že chceme navýšit maximální denní vyměřovací základ, je to jedna z největších nemravností, jaká v současné době v našem sociálním systému je. Nemravností je tam strašně moc. Je naprosto popřen princip ekvivalence. Zopakuji to, co říkal kolega Štěch, že do hrubého platu 8 100 Kč se zvyšuje nemocenské za měsíc až do úrovně zhruba 5 500 Kč. Všechno, co je nad to, se do nemocenského pojištění nezapočítává. To není pojištění, to je naprostá solidarita a naprosté popření principu ekvivalence.
Mám velkou obavu, že pokud bychom to udělali bez nastartování skutečných zpětných vazeb, tak jak navrhuje senátor Štěch, zhruba do průměrného platu, tzn. do výše 12 000 Kč, se bude velmi vyplácet být nemocný. Náklady za fiskální rok nevzrostou o 4 miliardy, jak předpokládá pan senátor Štěch, ale podle mého soudu minimálně o 10 miliard a celý systém se dostane do značné nerovnováhy.
Doporučil bych, abychom tento návrh zákona propustili do druhého čtení, ale abychom se ve druhém čtení zamysleli nad určitými změnami. Měli bychom se pokusit zvýšit váhu principu ekvivalence, tzn. poněkud snížit nemocenské pojištění u nižších příjmových skupin a zvýšit poněkud nemocenské pojištění u vyšších příjmových skupin. Měli bychom se pokusit nastartovat určité dynamické zpětné vazby, které se týkají kontroly práce neschopných i kontroly ošetřujících lékařů. Pokud to neuděláme, vydáme se po velmi nebezpečné cestě destabilizace celého systému nemocenského pojištění.
Snažil jsem se vás zaujmout, ale tato sněmovna je naprosto nepoučitelná. Proto ani neděkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Volákovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Prvním přihlášeným je pan poslanec Cabrnoch, potom pan poslanec Škromach.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi stručně k tomuto návrhu. Většinu argumentů, které jsem zde chtěl říci, mi přebral pan kolega Volák. Chtěl bych, abychom si naprosto jasně uvědomili, že občané a zaměstnanci v této zemi se z pohledu dávek v nemoci dělí na dvě skupiny: Na ty, kterým se být nemocný vyplatí, a na ty, kterým se to nevyplatí. Jediným regulačním mechanismem, který reguluje čerpání těchto nemocenských dávek a pracovní neschopnosti, je tento moment.
Velmi souhlasím s tím, aby nemocí nebyli nesolidárně trestáni zaměstnanci s vyššími výdělky, ale pokládám za naprosto nutné, aby zvýšení dávek v nemoci bylo doplněno regulačním mechanismem, který jsem v tomto návrhu nenalezl. Domnívám se, že je to podstatnou chybou. Stejně souhlasím s kolegou Volákem v tom, že odhad nárůstu 4 miliard je naprosto podceněný.
***