(pokračuje Cabrnoch)
Statistické informace dokládají, že osoby, kterým se - a promiňte mi to zjednodušení - stonat vyplatí, čerpají pracovní neschopnost až šestkrát více než druhá skupina, které se to nevyplatí. Jestliže tuto skupinu rozšíříme, můžeme očekávat nejen vyšší čerpání nemocenských dávek z toho důvodu, že budou vypláceny nemocným dávky vyšší, ale také se zvýší počet osob na pracovní neschopnosti.
Přesto si myslím, že idea předloženého návrhu není špatná, idea, která říká, že ti, kteří si vydělávají více než x korun měsíčně by neměli být až tak škodní na své nemoci. Z pohledu nemocenských dávek je tato idea dobrá, ale pokládám za naprosto nutné v druhém čtení tento návrh doplnit o přísný regulační mechanismus, protože jinak je to pouze vydávání bez jakéhokoli zpětnovazebního opatření. A bez tohoto regulačního mechanismu by tento návrh jako takový dobrý nebyl. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi, slovo má pan poslanec Škromach, připraví se pan ministr Špidla.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Jsem velmi rád, že tady liberální politici hovoří o státní regulaci, protože nic jiného to není. Regulovat nemocnost rozhodnutími poslanců je nesmysl. O tom, jestli je člověk nemocný, nebo není, musí rozhodovat lékař a vždycky bude rozhodovat lékař. A já bych si nikdy nedovolil hodnotit to, jestli lékař rozhodl správně, nebo ne. To může udělat pouze revizní lékař. Ale to je otázka systému pojišťovnictví, zdravotnictví, ovšem nikoli nemocenského pojištění. Nemocenské pojištění je založeno na principu platby, která je stanovena zákonem určitým procentem, a já jako nemocný mám nárok na tuto platbu.
V zahraničí - a myslím si, že země Evropské unie jsou toho příkladem - otázka nemocnosti je také problémem, který řeší zaměstnavatelé. Ale musí ji řešit různými způsoby, např. vytvářením pracovních podmínek pro své zaměstnance, tak aby nemocnost nerostla. A tady si dovolím tvrdit, že právě u nízkopříjmových skupin je nemocnost způsobena jednak jejich sociálními podmínkami a jednak je způsobena také špatnými pracovními podmínkami, protože co se týká otázky bezpečnosti práce, je to v posledních několika letech jeden z největších problémů.
Registrace úrazů je také jedním z problémů, protože mnohdy u privátních zaměstnavatelů a hlavně u malých zaměstnavatelů se mnohé úrazy ani nevykazují a nemocnost je samozřejmě na úkor pojišťovny, nejsou to úrazy.
Pokud se týká otázky výplaty nemocenského. V zahraničí také třeba v několika prvních týdnech neplatí pojišťovna, ale platí zaměstnavatelé, a platí ve stoprocentní výši. A není to otázka toho, jestli člověk je nemocný, nebo není. Zkrátka a dobře, o tom nemůže rozhodovat v žádném případě politik ani zaměstnavatel. O tom, zda je člověk nemocný, může rozhodovat pouze lékař. A jestliže člověk je nemocen, pak je potřeba, aby v nemoci byl zajištěn natolik, aby jeho životní podmínky byly přiměřené. A myslím si, že na nemocenské pojištění odvádíme dost finančních prostředků.
Bývalý ministr pan Volák, ale i jeho předchůdce pan Vodička určitě dobře věděli, že právě na úkor nemocenského pojištění vlastně "vyfutrovávali" státní rozpočet, samozřejmě jako my, protože tento systém je tady zaveden, nová vláda to převzala po vás v tom systému, jaký je. Zkrátka a dobře víme, že je tam několik miliard navíc, které se vyberou a které pomáhaly rozpočtu. Tyto peníze by samozřejmě měly patřit pojištěncům, pokud se vyberou, a měly by k nim směřovat. Ale v žádném případě by nemělo docházet k nějakému státnímu šikanování pojištěnců za to, že jsou nemocní, protože těch, kteří skutečně podvádějí nebo tohoto systému zneužívají, je možná pět, deset procent a kvůli těmto pěti nebo deseti procentům postihovat 90 % považuji za krajně nesmyslné a špatné.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi, slovo má pan ministr Špidla, připraví se pan poslanec Cabrnoch.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci.
Nepovedu nějaký rozsáhlý projev, protože si myslím, že čas na diskuse bude skutečně ve druhém čtení a že to bude čas na diskuse, které budeme muset vést velmi vážně. Ale dovolte mi, abych se dotkl jenom jedné dílčí věci a upozornil vás, jak často se řídíme důkazy, které důkazy nejsou.
Pan poslanec Cabrnoch se zmínil o tom, a pan poslanec Volák též, že lidé, kterým se "vyplatí" marodit, skutečně více nemocní jsou a svým způsobem nemocenskou zneužívají.
Ano, jako úplně abstraktní myšlenka, porovnáme-li dvě čísla, můžeme dojít k názoru, že toto je správná interpretace. Ovšem porovnáme-li skutečné práce, které konají lidé, kteří mají nízké mzdy, zjistíme, že jsou to práce devastující, fyzicky velmi náročné, většinou na podřízených postaveních. Znamená to, že jsou to práce, které vyvolávají daleko vyšší míru nemocnosti. Za plat pod 6 tisíc korun pracují např. šičky, které podle průzkumu rakouských autorit jsou druhou nejobtížnější prací, která je v katalogu prací vykonávána v Rakousku.
Čili lidé, kteří jsou na nižších mzdových úrovních, své nemocenské nezneužívají, oni jsou pouze častěji z důvodu svého pracovního stylu nemocní.
A je ještě druhý problém. Ono číslo nemocnosti, které bylo tak plasticky a hezky popsáno, je nárůst tohoto čísla, má současně číslo doprovodné, které říká, že počet skutečně nemocných klesá, počet nových případů nemoci klesá, ale délka nemoci se prodlužuje.
Interpretace tohoto jevu je také komplikovaná. Mohu usuzovat, že je to dáno nebo to bylo dáno bodovým systémem, kdy pro lékaře bylo výhodné prodlužovat nemocnost. Mohu si také myslet, že je to dáno tím, že lidé, vzhledem k tomu, že jsou až příliš nízké nemocenské, jdou k doktorovi pozdě, přicházejí k němu v zanedbaném stavu, a jsou proto déle nemocní.
Nevím, která z interpretací je správná. Ale chtěl bych vás vyzvat, abyste v další diskusi velmi přesně uvažovali a velmi zodpovědně interpretovali, protože povrchní rozhodnutí by se týkalo mnoha set tisíc lidí, a to lidí, kteří jsou v situaci, která je obtížná. A to je to, co bychom si měli uvědomit. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Špidlovi. Slovo má pan poslanec Cabrnoch, připraví se pan poslanec Hofman.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji za slovo, nebudu dlouho zdržovat.
Chci říci, že souhlasím s tím, co zde zaznělo, že tento návrh vyžaduje podrobnou diskusi.
Jenom si dovolím připomenout, že podle mého názoru není zcela pravda to, co říká pan kolega Škromach, že jediným člověkem, který rozhoduje o tom, jestli jsem, nebo nejsem nemocen, je můj ošetřující lékař. Můj pohled je možná trochu zkreslený, ale jsem přesvědčen, že o tom, jestli jsem, nebo nejsem nemocen, rozhoduji já a můj ošetřující lékař.
Jenom tolik chci říci. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové.
V rozpravě ohledně nemocenské zaznělo spoustu ideologie, ale velmi málo zodpovědnosti. Velmi málo zodpovědnosti proto, že se volalo - a zejména bývalý ministr práce a sociálních věcí pan poslanec Volák volal - po kontrole nemocenské. Byla to právě předchozí vedení ministerstva, která zdevastovala posudkovou službu do toho stavu, v jakém se nachází. A pokud se nepletu, tak nemocenskou a vlastně průběhy nemocenské kontrolovala u praktických lékařů posudková služba.
Bylo by od nás zodpovědné jedno, kdybychom se zamysleli jako parlament nad tím, abychom posunuli případnou platnost zákona na přelom roku 1999 a 2000, a do té doby se snažilo Ministerstvo práce a sociálních věcí znovu udělat kontrolní mechanismy, které by nám svým způsobem regulovaly čerpání nemocenské, které není oprávněné v rámci nemoci.
Děkuji za pozornost.
***