(pokračuje Motejl)

Smutnější je moje odpověď na dodatečnou formulaci otázky, jakým způsobem je v současné době zajištěno nástupnictví po bývalé československé komisi pro vyšetřování válečných zločinců. Faktem je, že tato komise prakticky zanikla se zánikem československé federace a na její místo nebyl instalován nový správní orgán nebo vyšetřovací orgán, který by její funkci v plném rozsahu zajistil. Samozřejmě práce, které tato komise vytvořila, a fondy, které měla, jsou české straně k dispozici, není zde ovšem prozatím vybudován žádný systémový orgán, který by její činnost nahradil.

Je mým předsevzetím a uvažoval jsem o tom již předběžně, soustředit tuto agendu do agendy Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ne snad pro absolutní identitu, ale spíše proto, že metody práce, zejména spravování archivních fondů, jsou obdobné a identické. Skutečností ovšem zůstává, že pracovní potenciál tohoto úřadu a jeho orientace na jiné dějinné období československé a české politické a kriminální reality nedovoluje aktuálně v tomto směru naznačit, zda toto řešení bude shledáno jako přijatelné a úspěšné.

Jsem si vědom, že na tomto úseku v poslední době byla role českého státu podceněna, a mohu zde prohlásit, že bude mou snahou, aby v tomto směru, to je dokumentace a evidence zločinů z období okupace, byla situace zlepšena. Byl bych rád, kdyby Poslanecká sněmovna toto moje vysvětlení, tuto moji odpověď na vaši interpelaci přijala. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru spravedlnosti Otakaru Motejlovi. Táži se, zda se někdo hlásí dále do rozpravy. Pan poslanec Štrait. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Jaroslav Štrait: Děkuji. Jenom několik poznámek k tomu, co říkal pan ministr. Já jsem stále přes všechno přesvědčen, že v Německu probíhá pouhé správní řízení ve věci státního občanství, v případě vydání Mallotha bychom asi důkazní nouzí tady u nás netrpěli, na rozdíl od sousedů. Nemohu přes to všechno souhlasit s tím, že celá věc už se táhne přes 50 let a ten člověk mezi Itálií, Rakouskem, Německem úspěšně klouže a uniká potrestání. Stejně tak nemohu souhlasit s desetiletou prodlevou u nás v České republice, když budu velkorysejší, tak už stíhání probíhá v nové etapě od roku 1971, to už je také téměř 30 roků.

Zůstávám však historickým optimistou. Oceňuji i přístup pana ministra v tom, že uvažuje o jakési instituci. Doporučoval bych, aby v takových případech, jako je Malloth nebo pardubický Krugl, který zabil své oběti, třeba při heydrichiádě, úderem - byl to boxer z Hamburku, vlastně z gestapa v Kielu - jednou ranou, a stále někde pobývá, nechci říkat kde, tak aby v takových věcech byly komise ustavovány ad hoc. Přimlouval bych se za to, kdyby vznikl raději systémový orgán.

Z těch důvodů, které jsem tady naznačil, že mám vážné pochybnosti o kvalitě toho jednání, které je v Německu s Mallothem vedeno, s odpovědí pana ministra nesouhlasím. To je i můj návrh na usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Táži se, zda se někdo dál hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž ji uzavírám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej předložil pan poslanec Štrait:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra spravedlnosti Otakara Motejla na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 50."

O tomto usnesení rozhodneme v hlasování pořadové číslo 47. Kdo je pro tento návrh usnesení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh nebyl přijat, když se pro jeho schválení vyslovilo 22 poslankyň a poslanců, proti bylo 51.

 

Předkládám tedy opačný návrh usnesení, kterým je:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra spravedlnosti Otakara Motejla na interpelaci uvedenou..."

(Námitky.) Ano, tento návrh nezazněl. Já jsem tomu rozuměl tak, že ministr spravedlnosti v rozpravě tento návrh přednesl, nicméně ministr spravedlnosti nemůže podávat návrhy, není-li poslancem. Takže tuto interpelaci jsme ukončili bez usnesení.

 

Další interpelace, které se budeme věnovat je interpelace uvedená ve sněmovním tisku 66. Ministr spravedlnosti Otakar Motejl odpověděl na interpelaci pana poslance Vojtěcha Filipa ve věci práce orgánů činných v trestním řízení. Jedná se o postup Státního zastupitelství v Jindřichově Hradci. V tuto chvíli otevírám rozpravu k této interpelaci, do které se jako první hlásí pan poslanec Filip. Pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane premiére, vážená vládo, paní a pánové, budu poměrně stručný. V srpnu letošního roku jsem interpeloval pana ministra spravedlnosti ve věci, která se podle mého soudu může dotknout u nás tolik reprezentovaného slova - "akce čisté ruce". Já jsem se dostal k materiálům pana Václava Dezorta z Holoubkova, který byl pracovníkem společnosti Řemesla Třeboň, s.r.o. Majitelem této společnosti, jako ostatně dalších tří společností, byl pan ing. Martin Suchánek z Prahy.

Pan Martin Suchánek v průběhu doby ve své stavební činnosti převáděl některé své práce z jednotlivých společností na druhé a společnost Řemesla Třeboň nakonec prodal. V té době přestal platit své zaměstnance a ti se různým způsobem, včetně pana Dezorta, domohli zdlouhavým soudním řízením výroku soudu, že společnost Řemesla Třeboň jako žalovaná je povinna jim mzdu vyplatit. Protože ale pan ing Martin Suchánek ji už nevlastnil a nový vlastník společnost poslal do likvidace, tak ten, kdo je povinný, v podstatě ani tu mzdu nemůže vyplatit.

Znamená to, že pracovníci této společnosti, ač mají v rukou soudní výroky, nemohou se domoci spravedlnosti, protože ten, kdo jim neplatil, dokázal zajistit, aby povinný vlastně již přestal existovat. Je to řekl bych typická ukázka toho, čemu někteří občané tohoto státu říkají podnikání.

V interpelaci mi pan ministr spravedlnosti odpověděl, že postup státního zastupitelství byl správný a že odkázání na občanskoprávní řízení bylo v pořádku. Já chápu, že takový je český právní řád. Co mě však v odpovědi vůbec neuspokojilo, je otázka, jakým způsobem se proti odpovědnému ing. arch. Martinu Suchánkovi postupovalo ve věci nezaplacení dávek sociálních a zdravotních. To znamená, že za zaměstnance, kterým neplatil mzdu, neodváděl - a to již dříve, než jim mzdu přestal vyplácet - sociální a zdravotní pojištění.

V odpovědi mi tedy logicky chybí, jakým způsobem státní orgány postupovaly proti nikoli společnosti s ručením omezeným Řemesla Třeboň, ale proti jednateli této společnosti v době, kdy zaměstnával např. Václava Dezorta a kdy nepoškozoval jenom své zaměstnance, ale poškozoval stát.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP