(pokračuje Hofman)
Nevím, jestli tyto spotřebitelské loterie jsou povoleny, nebo nejsou povoleny, protože klauzule nebo věta "povoleno Ministerstvem financí" chybí. Ale je to třeba spotřebitelská loterie Čang-Šlang, která má ceny ve výši 4 mil. Kč. Při současném znění zákona to znamená poplatek na veřejně prospěšné účely 400 000 Kč, to znamená 10 % z celkového objemu cen plus správní poplatek. Další loterie, je to časopis Výběr. Také vyloženě chybí něco, co by nasvědčovalo, že byla povolena Ministerstvem financí. Tady už se dostáváme k celkové sumě cen. Po skončení desáté hry, a to se podržte, je to 20 800 000 Kč. Odvod na veřejně prospěšné účely při 10 % si můžete spočítat.
Ptám se, kolik tímto státu uniká peněz. Říkám jedno, buď bude tvrdé opatření v regulaci těchto spotřebitelských loterií, tak ať státu tyto peníze jdou, ať máme peníze právě na vědu, o které tak poutavě vykládal pan poslanec Payne, anebo na veřejně prospěšné účely, na sport, anebo tyto loterie vyloženě zakažme a máme od toho pokoj. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Toto byla slova posledního přihlášeného do rozpravy. Vidím pana poslance Filipa hlásícího se do obecné rozpravy. Máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, pane premiére, paní a pánové, dovolte mi, abych se aspoň stručně v některých rovinách dotkl předloženého návrhu zákona, kterým vláda sáhla ke změně zákona o loteriích a jiných podobných hrách.
Jsem přesvědčen o tom, že vláda se snaží řešit problém, do kterého ji dostal někdo jiný. Mezinárodněprávně nevýhodná pozice ve vyjednávání není situace, kterou by způsobil někdo letos nebo v minulém roce. Vím, že novela, která byla projednávána v minulém volebním období a která od srpna platí, skutečně zasáhla do určitých vztahů mezi Českou republikou a jinými státy. Zasáhla proto, že Parlament České republiky, vláda České republiky v minulosti, zejména v letech 1990 a zejména 1992 - 1994, se příliš málo starala o to, jaké smlouvy o ochraně investic či jiné mezinárodní smlouvy uzavírá. Většina mezinárodních smluv tady byla projednávána řekl bych v takovém zkráceném jednání ve sněmovně a odkazovali jsme vždy na projednání ve výboru zahraničním, příp. ve výboru hospodářském.
Jsem přesvědčen, že tato věc nás nyní nutí hlouběji se zamyslet nad tím, jaké jsou formy řešení toho stavu, ve kterém Česká republika je. Souhlasím s názorem, který vyslovil místopředseda vlády pan Pavel Rychetský, že nemůžeme mluvit o kontinuitě právního řádu a v případě, kdy se nám to hodí, podpořit diskontinuitu. K tomu bych já nechtěl přispět. Toto rozhodování považuji za velmi odpovědné a také se k němu musíme podle toho postavit.
Jakým způsobem tedy lze zabránit tomu, abychom si dále nezhoršovali vlastní pozici ve vyjednávání v Evropě, ale i ve vyjednávání např. se Spojenými státy americkými a s jinými ekonomicky silnými státy mimo Evropu a americký kontinent? Jsem přesvědčen, že je to možné, ale musíme zákon o loteriích, tak jak platí před touto novelou, zkoumat zejména z pohledu subjektů, které vstupují do tohoto podnikání, ale i z pohledu objektu, tzn. o co se hraje, a v neposlední řadě ho musíme zkoumat skutečně z pohledu již uzavřených nebo v této chvíli dojednaných, aspoň na vládní úrovni, smluv.
Úplně poslední pohled, který bychom si měli uvědomit, je ten, že skupina senátorů Parlamentu České republiky podala ústavní stížnost a Ústavní soud jistě vysloví nález, kterým bude ukončena rozprava, která tady byla podle mého soudu docela nemístně znovu obnovena, o tom, jestli je stanovisko toho či onoho ústavu správné nebo účelové. Jsem přesvědčen, že to je první moment, pro který bychom minimálně měli posečkat s rozhodováním o novele, posečkat do té doby, než Ústavní soud zaujme určité stanovisko, které bude pro parlament závazné. Ale to můžeme řešit návrhem na odročení do doby rozhodnutí Ústavního soudu.
Myslím si ale, že důležitější je v tuto chvíli se zamyslet nad tím, jaké je ono národní zacházení v jednotlivých právních řádech. Při rozhovoru se zástupci Americké obchodní komory jsem se zeptal, jestli by bylo možné, abych já jako fyzická osoba, český občan, přišel do státu Oregon a požádal o možnost pořádání loterie nebo dokonce organizování kasina. Odpověď byla jednoduchá: samozřejmě, že to možné není. Není to možné ani pro jakéhokoli amerického občana. Je to vyhrazeno určité skupině obyvatel. Ano, tam v Oregonu mají toto právo pouze Indiáni. Jestli je to kvůli tomu, že se většinová společnost ve Spojených státech omlouvá tímto způsobem té menšině za to, že ji zatlačila do rezervací a udělala z ní občany jiné kategorie, to nevím, ani to nehodlám hodnotit a bylo by asi nemístné, abych se takovým hodnocením zabýval. Já jen podotýkám, že tím subjektem, který tam smí podnikat v tomto specifickém oboru podnikání, je subjekt zcela zvláštní, že má jiný charakter a má dokonce i speciální postavení v tomto ohledu, postavení jednotlivých podnikatelských subjektů.
Mohu tedy namítnout, že i česká vláda může v tomto návrhu řešit problém pořádání spotřebitelských soutěží, organizování sázkových her nebo organizování a provozování kasin např. z pohledu subjektu. Jistě by to bylo možné a rád bych, abychom mohli říci, že jsme jako parlament např. udělali něco pro tělesně postižené a vyčlenili tento předmět podnikání např. jen organizacím tělesně postižených. Ale to v zákoně zatím uvedeno není.
Zároveň mi dovolte, abych se zabýval tím, co to je ten objekt, tedy ten vlastní předmět podnikání, kterým je např. spotřebitelská soutěž. Myslím, že nebyly vyčerpány důvody, pro které má většina z nás, kteří tady sedíme, ať už podporujeme ten, či onen návrh, pochybnost o regulérnosti takové soutěže. U většiny hazardních her je principiální pravidlo: stejné možnosti přístupu k té hře.
***