(pokračuje Langer)
Já bych prosil další vystupující kolegy, aby se spíše drželi toho druhého výkladu zákona, aby jejich vystoupení a příspěvky se nesly v duchu předkládání pozměňovacích návrhů k předloženému návrhu usnesení rozpočtového výboru.
O slovo se přihlásil pan ministr Grégr a podle § 67 jednacího řádu mu uděluji jako osobě s přednostním právem vystoupení slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte, abych několika větami reagoval na předřečníka. Za prvé děkuji panu místopředsedovi, že řekl za mě, že diskusní příspěvek pana poslance Payna se ze čtyř pětin netýkal rozpočtu 99, protože hovořil o revitalizačním projektu, který neprošel ani vládou a který se netýká rozpočtu 99. Rovněž pokud uváděl tři desítky podniků, je to jeho mylná informace. Hovořil jsem o 32 nejohroženějších podnicích v České republice. Doporučoval bych, aby se seznámil s programem dřív, než o něm bude hovořit. Je to program dobrovolný a nikdo tyto podniky nebude vybírat.
Chtěl bych ho ale zejména upozornit - když jste hovořil, pane poslanče Payne o tom, jak se napumpují ty prostředky do těch krachujících podniků...
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane ministře, omlouvám se, chtěl bych vás upozornit na to, abyste poslance oslovoval pouze prostřednictvím předsedajícího schůze.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr: Já se velice omlouvám jak vám, tak panu poslanci Paynovi. Chtěl bych říci, když hovoří o těch napumpovaných penězích, že vlastně řešíme odstraňování následků hospodaření minulých vlád. Připomenul bych, že 160 miliard prostředků z privatizace bylo napumpováno do krachujících bank a přes 300 miliard představuje vnitřní dluh, jak o tom hovořil bývalý pan ministr financí Pilip.
Pokud hovořil o tom, jak bereme na hůl malé a drobné podnikání, jak minulé vlády v tomto směru postupovaly daleko lépe, chtěl bych vaším prostřednictvím pana poslance Payna upozornit na to, aby si zpřesnil své informace, protože např. v rozpočtové kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu na r. 1999 se uvažuje na zainvestování průmyslových zón se 158 miliony Kč, které nebyly v r. 1998, na krytí záruk rizikového kapitálu pro malé a střední podniky. Prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky je uvažováno v rozpočtu 1999 s 200 miliony Kč, v rozpočtu 1998 nebyla na tuto část ani koruna. Na krytí Programu rozvoje malého a středního podnikání je v rozpočtu 1999 částka 525 milionů Kč, v rozpočtu 1998 nebyla ani koruna. Má pravdu v tom, že ve VTS je pro Ministerstvo průmyslu a obchodu navrhováno jako prioritní výdaj na pokrytí Programu rozvoje malého a středního podnikání 825 milionů Kč, právě tak jako v rozpočtu 1998, tam je ta částka shodná. Předchozí jmenované částky jsou částky navíc. Byly velice posíleny i částky na exportní programy, na kterých se právě tak podílí malé a drobné podnikání, střední podnikání, jako podnikání velké.
Prosil bych, aby bylo hovořeno na základě konkrétních faktů a neargumentovalo se nesprávnými údaji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. V tuto chvíli se potřetí ve svém životě podílím na projednávání státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jakkoli se vám to možná bude zdát divné, nebudu dnes při této příležitosti hovořit o penězích, ale o morálce, což možná pobaví služebně starší a funkčně vyšší kolegy.
V čem je tedy současný problém mého poslaneckého svědomí? V r. 1996 jsem byl poslancem příliš nezkušeným, abych dokázal rozplést jemné předivo vzájemných poslaneckých dohod týkajících se dílčích, byť mnohdy nemalých položek, a vnímal jsem státní rozpočet spíše jako celek, a podle toho jsem také uvažoval a posléze i hlasoval.
V minulém roce už byla pro mne situace jiná. Poučen mechanismem jednání sněmovny a jejích výborů snažil jsem se všechny své připomínky k rozpočtu projednat a hlasováním podpořit na jednání výboru, jehož jsem byl členem. Jaké však bylo moje překvapení, když kromě návrhů, jež byly většinově naším výborem přijaty, objevily se ve druhém čtení individuální návrhy z téže sféry, avšak od dalších poslanců, a to jednak od členů rozpočtového výboru, jednak dalších výborů. Jedno však měly společné - šlo převážně o individuální investiční dotace, které však ani vteřinou neprošly alespoň diskusí v našem výboru, natožpak jeho případnou podporou a schválením.
Pro služebně mladší poslance sdělím sladké tajemství, které už samozřejmě tuší. Požadavky vznesené členy rozpočtového výboru prošly a byly schváleny, ostatní nikoli. Jako reakce na tento fakt následovala vzrušená diskuse členů našeho výboru na toto téma se závěrem, že propříště s podobnou praxí nebudeme souhlasit a budeme trvat na tom, aby podobné návrhy byly vždy též projednávány na příslušném výboru.
Čas se s časem sešel, konaly se mimořádné volby, sněmovna pracuje v částečně obměněném složení, ale některé praktiky přetrvávají vesele dál. Nelze si to tedy vyložit jinak, než že stavění poslaneckých pomníčků je patrně obecně přijatelnou praxí a navzdory teorii vyjádřené slovně v zákonech jsme si zde sice všichni rovni, ale někteří, to je především poslanci rozpočtového výboru, přece jen rovnější.
Abych byl konkrétní. Proti původnímu návrhu výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu se v usnesení rozpočtového výboru objevují navíc investice do dalších šesti škol a školských zařízení v celkovém objemu 114 milionů Kč. Dále se zde objevuje 35 milionů na kulturní zařízení, 25 milionů na historické památky a 17 milionů na sportovní halu. Zdůvodnění je celkem jednoduché. Jde o potřebné investice. Není na tom nic špatného. Když se to takto veřejně přizná, každý soudný člověk přece vidí, že tam nebo onde je budova či jejich zařízení v nedobrém, havarijním atd. stavu. Ale cožpak v jiných městech a obcích na tom nejsou jejich školy, sportoviště a divadla stejně? Jsou. Mnohdy ještě hůře. Jenom mají tu smůlu, že nemají mezi svými občany ty správné poslance nebo k nim alespoň nemají přístup.
Před chvílí zde poslanec kolega Payne hovořil o tom, že vláda chce rozhodovat nikoli podle kvality konkurence podniku, ale o tom, které podniky mají blíže ke svým oblíbeným ministrům. Ale cožpak tato sněmovna nebude dělat totéž a nebude rozhodovat, která města mají blíže ke svým oblíbeným poslancům?
Opakuji, všichni jsme si rovni, jen někteří rovnější. A tak se nedostane nejen na některé jiné školy, ale také např. na vstupní poplatky do programu Sokrates, Leonardo a další, které by měly přinést užitek pro zkvalitnění vzdělávání nejen v několika školách, ale v celém našem výchovně vzdělávacím systému. A to nemluvím o mezinárodní ostudě, která nám hrozí v případě finančního nezabezpečení tak významné akce, kterou je Praha - kulturní město Evropy v r. 2000.
Dámy a pánové, ona schizofrenní situace mezi morálkou, svědomím a politickou realitou není pro nikoho z nás novinkou. Já jsem jen dnes našel odvahu promluvit na toto téma nikoli pouze pohodlně v kuloárech, nýbrž možná pro mne s nepohodlnými následky v plénu. Ale nemohl jsem už jinak. Vím, že na podstatě věci nic nezměním, a navzdory tomu, že si teď možná někteří myslíte, že budu hlasovat proti usnesení rozpočtového výboru, neučiním tak. Ve vyšším zájmu celku se nechám dál citově vydírat zájmy dílčími, neboť jsem bohužel jiné řešení situace v tuto chvíli nenalezl. Snad jenom to, že jsem vás zhruba 5 minut zdržel sdělením svých vnitřních psychických problémů v souvislosti s rozpočtem, a děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali.
Pane předsedající, já vím, že bych teď měl přednést patrně konkrétnější návrh na usnesení. Mohl bych tak učinit a navrhnout, aby byly z návrhu rozpočtového výboru vyškrtnuty všechny položky, které tam rozpočtový výbor zařadil, pokud se týká škol, školských zařízení, divadel, sportovišť a jiných tomu podobných investic, a tuto částku rozdělit do programu Sokrates, Leonardo, Praha roku 2000, rozpočtu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Neučiním tak z obavy, že byste pro mě možná zavolal psychiatrickou službu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
***