(pokračuje Ambrozek)
Je to program, který je komplementární k programu revitalizace říčních systémů. Zatímco na program revitalizace bylo, protože v jeho názvu je více vidět, že se vztahuje k protipovodňové ochraně, pamatováno a rozpočet jeho se navýšil z 320 milionů na 430 milionů, program péče o krajinu byl opomenut, což se domnívám, že je chybou, a přimlouval bych se za to, aby tato položka byla posílena.
Druhým návrhem je převést z kapitoly Všeobecná pokladní správa z položky Vládní rozpočtové rezervy do Státního fondu životního prostředí 140 milionů na Program podpory úspor a obnovitelných zdrojů energií za podmínky, že Státní fond životního prostředí ze svého rozpočtu vyčlení na tento program částku 300 milionů korun.
Program podpory úspor a obnovitelných zdrojů energií je druhým z vládních programů schválených ještě na jaře, které by se měly do budoucna stát základem nové ekologické politiky státu. Snahou tohoto programu je podpořit úspory energií a podpořit využití obnovitelných zdrojů energií, které je u nás zhruba šestkrát nižší než v zemích Evropské unie. Samozřejmě že tento program asi nemůže nahradit velké energetické zdroje. Může se stát ale významným příspěvkem k našemu podílu na ochraně ozónové vrstvy. Jde o to, že každá koruna vložená do tohoto programu přináší 3 až 4 koruny dalších nákladů. Původní vládní program počítal s tím, že od roku 1999 bude do tohoto programu vloženo ročně kolem jedné a čtvrt miliardy korun jak přes Českou energetickou agenturu, která podporuje především úspory energií a demonstrační projekty, tak přes Státní fond životního prostředí, který podporuje využití obnovitelných zdrojů energií.
Nejedná se samozřejmě jen o podporu výstavby alternativních zdrojů, jako jsou centrální bioenergetické výtopny, jak je možno některé obce takto vytápět, nebo o podporu malých vodních a větrných elektráren. Jedná se ale i o dotace pro jednotlivce v případě, že se rozhodnou vytápění pevnými palivy nebo přímotopy nahradit tepelným čerpadlem, solárním zařízením, kotlem na biomasu či jiným alternativním zdrojem energie. Jsou to prostředky, které jdou nejen podnikatelům, ale i přímo obyvatelstvu a jejichž cílem je přispět k většímu podílu těchto zdrojů energií a ušetřit tak primární zdroje energií, kterých není dostatek a které se během několika desítek let vyčerpají.
Zmínil jsem se o tom, že původní představa vlády byla 1,2 miliardy korun. Realita je taková, že zbývá na tento program sotva 600 - 700 milionů korun stejně jako v letošním roce. Proto se domnívám, pokud by program mohl přinést jakési efekty, tak by do něho měla být vložena částka pokud možno taková, která by umožnila dokázat jeho životaschopnost.
Protože vím, že kapitola Ministerstva průmyslu a obchodu je velmi tučná a má samozřejmě prostor uvolnit do České energetické agentury větší prostředky, než tam jsou, proto navrhuji podpořit aspoň Státní fond životního prostředí, aby se tento program mohl rozjet v oblasti obnovitelných zdrojů energií, protože kapitola Ministerstva životního prostředí je kapitolou opravdu na přežití a je otázka, zda je trvale udržitelnou.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jaroslav Gongol, kterému uděluji slovo. Upozorňuji, že připravit by se měl pan poslanec Ladislav Šustr.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, před uvedením pozměňovacích návrhů mi dovolte malé zamyšlení nad probíhající kampaní ke státnímu rozpočtu v této sněmovně. Nízká a stále menší účast našich voličů ve volbách a zvláště neúčast v posledních senátorských a komunálních volbách je přičítána tomu, že naši občané politikům nevěří, a dokonce jim nerozumějí. Musím bohužel konstatovat, že se jim nedivím, zvláště po tom, co tato sněmovna předvádí při schvalování státního rozpočtu na rok 1999. Kdyby totiž divák měl možnost sledovat v přímém přenosu vystoupení politiků při schvalování prvního návrhu v této sněmovně a dnešní taktické manévrování, patrně by k volbám šli jen kandidáti na politické posty a zbohatlíci.
Kdo zrovna netrpí účelovou ztrátou paměti, si jistě pamatuje, že hlavním důvodem alespoň zde proklamovaným některými parlamentními stranami, proč návrh státního rozpočtu neprošel v první variantě, byl jeho deficit. Námi uváděná podpora takovémuto deficitnímu rozpočtu jako zcela logický krok k nápravě zdevastované ekonomiky předchozími polistopadovými vládami byla odmítána. Demagogie opět převládala nad rozumem. Skoro nikdo nechtěl slyšet na to, že Klausovy tzv. polštářky - a vy si jistě na ně pamatujete, to jsou nízké mzdy a nízká parita koruny - byly jen polštářky vzduchovými, navíc velice rychle vyprázdněnými tisíci tunelů. Tato vláda je zcela objektivně na tvrdém loži nevystlaném polštářky a já mám pouze obavu z toho, abychom složením příští vlády nemuseli pověřit fakíra, který by byl schopen přežít na hřebících.
Tento objektivní fakt o stavu naší ekonomiky byl a chci říci, že i dnes je důvodem k tomu, abychom znovu potvrdili naše neměnné stanovisko k deficitnímu rozpočtu jak vidět v tomto druhém návrhu ještě vyššímu o více než 4 miliardy korun. Jde nám však o to, aby prostředky byly využity k zajištění příštího růstu ekonomiky.
V rozpočtovém výboru jsme předložili pozměňovací návrhy, které měly zajistit, aby prostředky zahrnuté v kapitole Ministerstva obrany byly přesunuty jako účelově vázané do kapitoly Všeobecná pokladní správa, aby nemohly být použity pro jiné účely. Dále jsme např. použili zvýšení prostředků na snížení nezaměstnanosti např. v OKD, a.s. Toho si, jak bývá zvykem, nevšimly ani sdělovací prostředky. Protože tyto pozměňovací návrhy nebyly přijaty, bylo zřejmé, že by v rozpočtovém výboru neprošlo kladné stanovisko k rozpočtu pro sněmovnu, s čímž se tedy určitě nepočítalo. Bylo tedy třeba změnit taktiku, která totiž spočívala v argumentaci, že právě zásluhou lidovců a komunistů tento návrh prošel, ale oni jsou zásadoví a dodrží to, co již půl roku hlásali, a budou hlasovat proti. Když to nevyšlo, bylo třeba rychle vymyslet novou taktiku pro lid obecný. Novou taktikou bylo to, že na poslední chvíli byli znehybněni dva poslanci rozpočtového výboru, lépe řečeno jedna poslankyně a poslanec, a pro tuto chvíli si ostatní ještě mohli zvednout ruku proti návrhu. Za úsměvné zdůvodnění považuji to, že např. dosud hbitá poslankyně nestačila dojít na hlasování a diváci v televizi byli předsedou rozpočtového výboru ujišťováni, že nešlo o záměr. Jak se má ale orientovat občan v tom, že strana, která dosud kategoricky tvrdila, že ji nic nepřiměje k tomu, aby souhlasila s rozpočtem zatěžujícím příští generace, pravděpodobně rozpočet podpoří, a to s deficitem ještě vyšším. Je třeba najít pro občana zcela dezorientovaného nějaký klamavý důvod. Osvědčená metoda minulých let byla, že za vše mohou komunisté. Je to sice již otřepaná fráze, ale proč to v nouzi nepoužít znovu.
Tím novým důvodem, samozřejmě vykonstruovaným, je prý snaha komunistů snížit rozpočet na obranu, což by ohrozilo obranyschopnost naší armády, ale především náš vstup do NATO. Jak pak lze logicky vysvětlit tvrzení těchto pánů, ale i velké části sdělovacích prostředků, že pozměňovací návrh komunistů na převedení prostředků z Ministerstva obrany do VPS na výstavbu bytů, ekologizaci objektů či finanční výpomoci AERO Vodochody na udržení české výroby letadel je pouze kosmetická úprava, jak ji všeobecně uváděli?
***