(pokračuje Kocourek)
V návaznosti na prezentovaný účel námi navrženého zákona bych se rád nyní věnoval důvodům, které nás k předložení zákona vedly.
V první řadě námi předložený zákon reflektuje na některé negativní přístupy, tendence či nebezpečí, které v současné době při sestavování a projednávání státního rozpočtu vnímáme a které chceme návrhem našeho zákona eliminovat. Jde nám tedy zejména o to, abychom za prvé zvrátili negativní trend vývoje státního dluhu, jehož podíl na hrubém domácím produktu se od roku 1997 neustále zvyšuje, a dluhová služba stále větší měrou zatěžuje výdajovou stranu státního rozpočtu.
Za druhé. Námi navržené pravidlo vychází z naší stále více intenzivní zkušenosti a poznání, že všechny potenciální peníze od daňových poplatníků jsou automaticky rozdělovány a utráceny dříve, než je jasné, kolik peněz na daních bude vůbec vybráno. To považujeme za špatné, neboť to jednak vede k deficitům, jednak k utrácení peněz, které jsou dostupné, a to má ve svém efektu za důsledek, že jsou za státní peníze nejdříve podporovány a uspokojovány zájmy koncentrovaných zájmových a nátlakových skupin, a to na úkor všech daňových poplatníků. Naším návrhem pak usilujeme opět o to, abychom se státními penězi začali hospodařit, nikoliv abychom je za každou cenu automaticky a neefektivně utráceli.
Za třetí. Máme pocit, že připouštěním deficitního hospodaření státu, tzn. žitím na dluh, dáváme do ekonomiky i do celé společnosti špatný signál, neboť na straně jedné říkáme našim občanům, že mají utrácet pouze tolik, kolik si vydělají, podnikům sdělujeme, že pokud jsou v deficitu, musí projít zásadní restrukturalizací, ale na druhé straně deficit státu vždy nějak omlouváme a do žádné zásadní restrukturalizace státních financí a hospodaření stát, potažmo sami sebe nijak nenutíme.
Za čtvrté. Smíření se s deficitním státním rozpočtem také vytváří nebezpečí, že se výdajová strana státního rozpočtu automaticky stává jakýmsi volebním účtem předvolebních populistických slibů některých politických stran. Některé strany tyto sliby rozdávají bez ohledu na příjmovou stranu rozpočtu, což ve svém důsledku může vést k deficitním rozpočtům. Toho jsme svědky nyní.
Za páté. Deficitní hospodaření státu také zavdává - a nyní zejména u nás - impuls k razantní restriktivní měnové politice centrální banky, která má fatální dopad zejména na nabídkovou stranu ekonomiky, tedy na naše podniky, což naše současné ekonomické problémy stále více a více prohlubuje.
Naším návrhem ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu, tedy stanovením výdajového stropu, chceme naopak dosáhnout těchto pozitivních efektů:
1. Výdajový strop nebude zvyšovat výši státního dluhu, naopak výše státního dluhu se bude relativně snižovat, a tím se tedy bude snižovat i dluhové zatížení našich budoucích generací.
2. Výdajový strop donutí vládu a její úředníky, aby si opětovně uvědomili vzácnost peněz od daňových poplatníků a začali opět s daňovými penězi hospodařit ve prospěch všech daňových poplatníků, nikoliv jen mechanicky, setrvačně a stále ve větším množství utrácet, a to zejména ve prospěch koncentrovaných nátlakových skupin.
3. Výdajový strop, a tedy přechod od současného deficitního hospodaření k hospodaření vyrovnanému donutí vládu i nás k tomu, abychom pokračovali v restrukturalizaci a racionalizaci výdajové strany státního rozpočtu, a to zejména v oblasti tzv. mandatorních výdajů. To znamená v té restrukturalizaci, po které voláme u ostatních subjektů ekonomiky. To by mělo mít za následek pokračování potřebných reforem zejména v oblasti racionalizace státní byrokracie a reforem penzijního a zdravotního systému, tak abychom pružněji reflektovali jak ekonomickou, tak sociální realitu a budoucnost naší společnosti.
4. Uvědomění si výdajového stropu rozpočtu zároveň přispěje i k tomu, že se státní rozpočet nebude stávat snadnou obětí předvolebních slibů, neboť ti, kteří je budou chtít vyslovit, budou si muset být vědomi toho, že státní pokladna pro ně již nebude bezedná.
5. Rozpočtový strop zároveň bude motivovat vládu k tomu, aby byla více zainteresována na dlouhodobém stavu a vývoji ekonomiky, neboť každý rozpočtový výdaj bude muset být kryt rozpočtovým příjmem, a vláda se tak automaticky bude muset lépe starat o nabídkovou část ekonomiky, tj. o podnikatelskou sféru. To pro vládu znamená mnohem vyšší motivaci a snahu jak o lepší koordinaci rozpočtové a měnové politiky, tak o zlepšování a zkvalitňování podnikatelského prostředí v naší ekonomice.
Tolik tedy k hlavním důvodům, které nás vedly k podání návrhu. Nyní bych se rád věnoval argumentům, které směřují proti námi předloženému zákonu. Začal bych protiargumenty uvedenými ve vládním stanovisku, v tisku 32/1, které obsahuje tři okruhy odmítavých důvodů.
V prvním okruhu argumentů se nám vytýká, že nerespektujeme ekonomickou realitu, která se promítá do cykličnosti ekonomického vývoje, a tedy do kolísání příjmů a výdajů rozpočtu, resp. do přebytků a deficitů rozpočtu. Zde bych chtěl podotknout, že námi navržený zákon právě vládu donutí respektovat ekonomické zákonitosti tím, že bude muset usilovat o maximální eliminaci dopadů ekonomických cyklů. Salda rozpočtů jsou totiž jednou z dlouhodobých příčin ekonomických cyklů a deficity jsou příčinami decesí. Zákonem tedy zároveň usilujeme o to, aby se obrátil gard uvažování o rozpočtech v ekonomických cyklech, tj. deficitně vyrovnaného uvažování na přebytkově vyrovnané uvažování. Náš zákon tedy reflektuje ekonomické zákonitosti i realitu, a čemu chce zejména zabránit, je vliv krátkodobých politických zájmů a rozhodnutí na rozpočet.
V druhém okruhu argumentů jsme kritizováni za to, že nebude možné v Poslanecké sněmovně přijímat taková rozhodnutí a opatření, která rozpočtově či mimorozpočtově naši zemi zadluží nebo způsobí deficit. S tímto argumentem mohu souhlasit, neboť my jako předkladatelé tohoto zákona nemáme zájem na tom, aby naše země byla přímo nebo nepřímo ještě více zadlužována.
Ve třetím okruhu argumentů se nám vyčítá nepropracovanost návrhu v tom smyslu, že není zřejmé, jak a kdy se má korigovat státní rozpočet v případě jeho deficitního vývoje. K tomu bych chtěl podotknout, že navržený zákon se záměrně zabývá pouze procesem navrhování a schvalování státního rozpočtu, a jsme toho názoru, že schopnost naplnění vládou navrženého vyrovnaného rozpočtu je věcí především vlády a z případného neplnění či nesplnění vládou navrženého rozpočtu je nutné vyvozovat vůči vládě zejména politickou odpovědnost.
Tolik tedy k vládnímu stanovisku. Při této příležitosti bych se chtěl také zmínit o dalších možných protiargumentech, které zde také možná zazní. Mohou zaznít argumenty, že zákon je velmi stručný a není tedy důkladně propracován, že hrozí nebezpečí zvyšování daní, že tento zákon není aplikován v žádné z evropských vyspělých zemí, zákon neobsahuje sankce za jeho neplnění. Zde bych chtěl podotknout, že tento zákon vnímáme jako základní ústavní pravidlo, které by mělo být podrobněji a důkladněji propracováno až v návazných zákonech, tj. zejména v zákoně o rozpočtových pravidlech republiky.
Co se týká nebezpečí zvyšování daní, této snaze nelze zákonem prakticky nikdy zabránit. Jediní, kdo mohou zvyšování daní zabránit, jsou voliči nebo Poslanecká sněmovna. Tento zákon však nutí politiky, aby jasně a předem řekli, jak vysoké si představují výdaje státního rozpočtu a jak vysoké daně na to od daňových poplatníků budou chtít vybírat.
Co se týká sankcí, jsem opět toho názoru, že jedinou sankcí za nesplnění podmínky výdajového stropu je vyvození politické odpovědnosti vůči vládě, neboť si myslím, že vyvození sankcí v podobě politické odpovědnosti či následného neúspěchu ve volbách je dostatečné a navíc je to běžnou praxí i v současné době. Například za nesplnění státního rozpočtu za rok 1998 nebyl sankcionován nikdo. Informace o neplnění rozpočtu je však důležitá zpráva pro veřejnost a svědčí o neschopnosti vlády dodržovat jí navržené zákony.
K argumentu, že takovýto zákon není nikde doposud aplikován, bych chtěl uvést, že takovéto zákony byly v mnoha zemích navrženy, nicméně bohužel krátkodobé politické zájmy a obavy převažují nad dlouhodobými zájmy ekonomickými, a já doufám, že by to v České republice mohlo dopadnout opačně.
Rád bych také doplnil ještě jedno, podle mého názoru velmi důležité zpřesnění našeho zákona. Jde o naši časovou představu o aplikaci, tedy účinnosti námi navrženého zákona.
***