(pokračuje Kocourek)
Jsme si vědomi průlomovosti tohoto zákona do uvažování o rozpočtu, jsme si vědomi možných restriktivních dopadů do výdajové strany rozpočtu, stejně tak respektujeme nutnost a náročnost legislativní a věcné přípravy na tento zákon. Určitě nám nejde ani o udělení žádných drastických restriktivních šoků subjektům závislým na státním rozpočtu.
Z těchto důvodů uvažujeme o účinnosti navrženého zákona až od fiskálního roku 2001, to však neznamená, že nebudeme usilovat o přijetí tohoto zákona již nyní, naopak považujeme za nutné, aby mezi schválením a účinností zákona existoval dostatečný časový odstup, aby se na zákon mohly připravit jak subjekty, kterých se aplikace zákona nejvíce dotkne, tak vláda a parlament.
Závěrem bych chtěl, vážené kolegyně a kolegové shrnout, že výše zmíněné důvody a argumenty pro náš návrh zákona vycházejí jednak z našich pohledů na svět, minulých a současných zkušeností, avšak jsou také podloženy ekonomickou teorií, teorií veřejné volby. Hlavní představitel této teorie americký ekonom James Buchanan za tuto teorii obdržel Nobelovu cenu za ekonomii. Jeho teorie veřejné volby se zabývá zákonitostmi fungování státních a veřejných financí a dokazuje, že na rozdíl od soukromých subjektů jsou státní představitelé při správě veřejných financí vedení nejsilněji krátkodobým zájmem, tj. zájmem o znovuzvolení. Za tímto účelem činí taková ekonomická rozhodnutí, která přinášejí krátkodobé pozitivní efekty, avšak z dlouhodobého hlediska jsou tato rozhodnutí ekonomicky škodlivá. Klasickým příkladem takovéhoto rozhodování je podpora poptávkové expanze, a to prostřednictvím rozpočtových deficitů neboli dluhů.
Respektujeme fakt, že usilování o znovuzvolení je zcela přirozeným zájmem a právem, ale na druhé straně tím tak dochází ke skrytému konfliktu mezi politickými a ekonomickými rozhodnutími. Proto Buchanan doporučuje řešit tento pomyslný konflikt v zákoně nejvyšším, v ústavě.
V návaznosti na naše teoretické a praktické poznatky proto předkládáme zákon, který navrhujeme jako ústavní a v něm ukotvení rozpočtového pravidla, které řeší zmíněný konflikt tak, že politikům pro jejich rozhodování o penězích současných a budoucích generací ukládá respektovat výdajový strop.
Na úplný závěr chci zdůraznit, že jsme připraveni spolupracovat na případném propracování a zpřesnění tohoto návrhu zákona. Věřím, že k tomu dostaneme příležitost ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kocourkovi za jeho úvodní slovo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Pavel Šafařík.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, ve své zpravodajské zprávě budu krátký, protože svůj názor chci sdělit v obecné rozpravě, do které požádám pana předsedu, aby mne zařadil.
Návrh zákona splňuje náležitosti, které zákon má mít. Je to ústavní zákon, to znamená v konečném hlasování se budeme muset řídit určitým jiným kvorem. Myslím, že zákon můžeme ve sněmovně projednávat, nic tomu nebrání. Tím bych skončil svoji zpravodajskou zprávu.
Pokud dostanu jako první slovo v obecné rozpravě, mohu začít. Pokud mě pan předseda zařadí do pořadí, jsem ochoten mluvit později.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, mám zde čtyři přihlášky. Nechcete být pátý? (Ano.) Buďte pátý. Děkuji za toto stručné slovo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásilo písemně do této chvíle pět poslanců. První je pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedo, dámy a pánové, jsem dalek toho, abych nechápal určité motivy kolegy, který předkládá uvedený zákon, který projednáváme. Dvacet let jsem se zabýval automatizací v oblasti rozpočtů a kalkulací státních podniků, osm let se zabývám veřejnými rozpočty. Jeho motivy jsou mi docela sympatické.
Veřejné rozpočty nejsou v České republice ovšem jenom rozpočtem státním, ale jsou to i rozpočty obcí a okresních úřadů. V širším pojetí jsou veřejným rozpočtem i rozpočty fondů. Pro názornost bych chtěl uvést několik čísel. Do roku 1996 se jen z Fondu národního majetku přes zdánlivě vyrovnané státní rozpočty utratilo 160 miliard korun. V roce 1996 už byl státní rozpočet deficitní o 1,56 miliardy a komunální rozpočty o 9,44 miliardy. V roce 1997 byl státní rozpočet deficitní o 15,72 miliardy, komunální rozpočty o 4,72 miliardy. V roce 1998, jak jsme zatím slyšeli, je státní rozpočet deficitní zhruba o 26 miliard, komunální deficity ještě nebyly zveřejněny.
Přestože chápu snahu kolegy Kocourka po vyrovnaném hospodaření a i já jsem pro dlouhodobě vyrovnané hospodaření s veřejnými prostředky, musím říci, že na druhé straně může být i v zájmu budoucnosti a rychlejšího dosažení prosperity výhodné si občas peníze půjčit. Ať už formou úvěrů, nebo dluhopisů. Deficit, je-li dobře investován, může být efektivní z dlouhodobého hlediska pro celé národní hospodářství. Můžeme ovšem polemizovat a dokonce se hádat, a nakonec většinou rozhodnout, je-li deficit v daném kalendářním roce pro určitou situaci - s ohledem na danou situaci hospodářskou a na jeho využití - vhodný.
Brát ale poslancům ústavním zákonem natvrdo tuto možnost každoročně o tom znovu rozhodovat, nepovažuji za docela solidní. Proto dávám návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Jako druhý se hlásí pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, předložený tisk ústavního zákona o vyrovnaném státním rozpočtu České republiky považuji za naplnění slibu, který zde v Poslanecké sněmovně vyslovil před několika lety bývalý ministr financí pan Kočárník. Teprve po několika letech se Občanská demokratická strana odhodlala zpracovat tento námět do paragrafovaného znění a předložit ho této Poslanecké sněmovně v podobě ústavního zákona k projednání.
Názor Komunistické strany Čech a Moravy k této problematice, to znamená k vyrovnanosti státního rozpočtu a jejímu ústavnímu zakotvení, se od té doby nezměnil. Byl a zůstal odmítavý. Co se však od té doby změnilo, a to velmi podstatně, jsou podmínky ve společnosti, a to jak ekonomické, tak zejména fiskální. Došlo k výraznému zhoršení ekonomiky, což dokládají nejen data Českého statistického úřadu, ale ve fiskální oblasti si myslím, že máme všichni velice podrobné znalosti, protože návrhy státních rozpočtů a pak i státních závěrečných účtů jsou zde v těchto prostorách vždy projednány. Je to aktuální v současnosti, protože jsme před několika dny schválili státní závěrečný účet České republiky za rok 1997 a nyní projednáváme rozpočet na rok 1999.
Já jsem zastáncem názoru, že exekutiva, tedy vláda, má mít možnost volby při sestavování rozpočtu republiky. Teoreticky a prakticky jsou to tři možnosti. Jako první je to sestavit rozpočet vyrovnaný. Tuto možnost plně využívaly v minulém období pravicové vlády, vlády ODS, KDU-ČSL, ODA, popř. Unie svobody, a to v době, kdy zejména Ministerstvo financí bylo pod gescí Občanské demokratické strany. Za druhé je to rozpočet přebytkový, který prakticky nikdy nebyl uplatněn v období od roku 1993. Za třetí - možnost rozpočtu schodkového, který ve faktické podobě byl předložen až vládou ČSSD pro fiskální rok 1999.
Pan poslanec Václavek hovořil o tom, že přestože rozpočty od roku 1993, to znamená rozpočty České republiky, byly do této sněmovny vždy předkládány jako vyrovnané, skončily buď v počátku v přebytku, nebo od roku 1996 ve schodku.
Komunistická strana Čech a Moravy respektuje kritéria Maastrichtu, která hovoří o tom, že deficit státních a veřejných rozpočtů může být do 3 % hrubého domácího produktu ročně. To jsme prohlásili v této Poslanecké sněmovně několikrát. Tento názor zastáváme i v současnosti.
***