(pokračuje Kavan)
Zahraniční politika samozřejmě přesto, že je kontinuální, a já doufám, že zůstane i konsenzuální, to neznamená, že se od vlády k vládě nebude měnit, co se důrazu na jednotlivé aspekty týče. Jsem přesvědčen, že současná vláda České republiky klade velký důraz právě na skutečnost, že chceme aktivně přispívat ke všem opatřením, k realizaci těch mezinárodních úmluv, které povedou ke konečné likvidaci všech zbraní hromadného ničení, a je to důraz, který budeme neustále zvýrazňovat. Budete o tom slyšet jistě ještě mnohokrát.
V žádném případě Česká republika nepodporuje šíření jaderných zbraní. Doufám, že jsem tady panu poslanci Exnerovi špatně rozuměl. Česká republika je signatářkou řady mezinárodních úmluv, které šíření jaderných zbraní zakazují, a budeme tyto smlouvy přesně dodržovat.
Co se týká akcí mimo hranice členských zemí aliance, o nichž se zmínil pan poslanec Exner, omlouvám se, jestli jsem na to explicitně v odpovědi na jeho interpelaci neodpověděl, protože interpelace se především týkala rezoluce týkající se jaderných zbraní, ale konstatuji - a to jistě bude předmětem diskuse i tady v parlamentu poté, co koncepci zahraniční politiky předložíme - že Česká republika chápe svůj podíl na nových úkolech aliance poté, co se staneme členy v době washingtonského summitu, jako část své odpovědnosti vůči spojencům. Konstatuji, že považujeme za žádoucí, aby případné mise kolektivní bezpečnosti pod vedením NATO podléhaly mandátu OSN nebo Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Rovněž se musím ohradit proti argumentu poslance Exnera, že podporujeme rozšíření jaderných zbraní, případně i umístění jaderných zbraní na území České republiky. Naopak uvítali jsme jednoznačné prohlášení Severoatlantické aliance, jejich tři ne, že neplánují, nemají důvod atd. na území nových členských států aliance, tedy České republiky, Maďarska a Polska, rozmístit jaderné zbraně.
Mám pocit, že v tuto chvíli jsem odpověděl asi na vše.
Ještě konstatuji, že je pravda, že jsme náš postoj k rezoluci sponzorované Irskem a dalšími zeměmi konzultovali s Maďarskem a Polskem, tedy našimi partnery, a to nejen kandidátskými zeměmi do Severoatlantické aliance, ale našimi partnery ve visegradském uskupení. Domnívám se, že přesně odpovídá duchu visegradského uskupení, abychom takovéto zahraničněpolitické kroky konzultovali. Přihlíželi jsme tedy ke stanoviskům, ovšem nejen Polska a Maďarska, ale i Slovenska, Rumunska, Bulharska, baltských zemí apod. Znovu opakuji: náš přístup k této konkrétní rezoluci nijak nevylučuje, abychom po svém vstupu do NATO se aktivně zúčastnili diskuse i o jaderném odzbrojení.
V závěru bych chtěl konstatovat to, co jsem řekl v závěru mé odpovědi panu poslanci Exnerovi, že Česká republika v žádném případě nezmění svoji dosavadní podporu k dosažení konečného cíle odzbrojovacího úsilí mezinárodního společenství, kterým je úplné jaderné odzbrojení za účinné mezinárodní kontroly.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji ministru Kavanovi a dávám slovo přihlášenému poslanci Exnerovi.
Poslanec Václav Exner: Pane ministře, podporou některých vojenských akcí jsem měl na mysli např. z poslední doby konkrétně tyto věci: bombardování Súdánu a Afghánistánu, bombardování Kosova, ke kterému se schylovalo, kde dokonce Česká republika nabídla své území k přeletům, a bombardování Iráku. Chtěl bych vás upozornit, že mnoho zemí, které jinak mají velmi podobnou politiku, jsou členy NATO, v těchto případech vyjádřilo buď velmi zdrženlivé, nebo přímo negativní stanovisko k těmto akcím, zatímco vaše osobní prohlášení k nim obsahovalo, pokud nějaké, tak jen velmi nevýznamné výhrady.
Pokud jde o problematiku dvou různých rezolucí, potom máte plnou pravdu. V názvu je snižovat až do úplného zrušení. Ve druhé rezoluci a některých dalších je naopak požadavek bezprostředně zahájit a také co nejdříve skončit debatu o konečném čase, ve kterém by mělo dojít ke zničení jaderných zbraní. Postup podle první rezoluce, kterou Česká republika podporuje, je možné za posledních 50 let shrnout takto: Na začátku 50 let byla jedna země s jaderných potenciálem. Na konci je to sedm až deset zemí s jaderným potenciálem a nebezpečí, že budou další. Po celou tuto dobu se přijímají podobné rezoluce.
Pokud jde o to, jestli o doktríně NATO mají diskutovat jen členské země a jestli mají být zdrženlivé země, které tam vstupují, pak vás musím ubezpečit, že podle mého názoru se tato doktrína dotýká nejen členských zemí a zemí, které tam vstupují. Samozřejmě by měly diskutovat o tom, jestli vstupují do něčeho, co chtějí podporovat, ale týká se to bohužel i těch zemí, které mohou být touto doktrínou dotčeny jako země, vůči kterým bude třeba jako vůči nepřátelským zemím uplatněna. Jistě se mnou budete souhlasit, že v bezpečnostní oblasti má každá země právo diskutovat a povinnost diskutovat o tom, aby se bezpečnost zvýšila nejen pro ni, ale pokud možno na celém kontinentu a na celém světě.
Poslední věc, ke které bych se chtěl vyjádřit. V rámci vstupních rozhovorů do NATO bylo přijato vzájemné jednostranné prohlášení o tom, že se neplánuje v nejbližší době rozmístit jaderné zbraně na území nových členských států. Ale je to jednostranné prohlášení, které může být také jednostranně zrušeno, a nedosáhli jsme zatím a ani nepožadovali aspoň tu úroveň, jakou má Norsko, Portugalsko nebo Dánsko, kde nerozmístění jaderných zbraní v mírové době je v rámci členství v Severoatlantické alianci podchyceno smluvně. My jsme se spokojili s jednostranným prohlášením. Znamená to zcela nepochybně možnost rozšíření jaderných zbraní na naše území, protože to, co to je mírová doba a mimořádná situace, to je otázka, jak se mnohokrát ukázalo, jednostranné definice, která může být i velmi sporná. Vždyť formálně např. v současné době a ani za poslední čtyři měsíce žádná země nebyla v jakékoliv válce s Irákem a také Irák nebyl v žádné válce se žádnou zemí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji poslanci Exnerovi. Ptám se, zda se někdo dále hlásí do rozpravy. Je tomu tak. Hlásí se ministr zahraničních věcí Jan Kavan, kterému udílím slovo.
***