(pokračuje Kavan)
To vůbec ovšem neznamená, jak to pan poslanec Exner interpretoval, že tu existuje nějaký rozdíl mezi mým osobním přístupem a oficiálním stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí nebo vlády České republiky.
Upozorňuji, že v odpovědi na interpelaci jsem mimo jiné tam, kde jsem vyjadřoval svůj osobní názor, napsal: "Musím přiznat, že cíl rezoluce, tj. rezoluce sponzorovaná Irskem, která se jmenuje ´Za svět bez jaderných zbraní - potřeba nové agendy´ -" napsal jsem - "cíl této rezoluce, tj. svět bez jaderných zbraní, je mi osobně velmi blízký." K této vizi jsem se přihlásil již ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v září 1998 v New Yorku.
Teď odbočím - je jistě poslankyním a poslancům jasné, že jsem na Valném shromáždění nehovořil jen sám za sebe, ale za Českou republiku.
Dále jsem napsal: "Souhlasím s autory rezoluce, že představa, že by tu s námi jaderné zbraně byly na věčné časy a přitom by nikdy nebyly použity - ani neúmyslně, nějakou lidskou chybou, či na základě zváženého rozhodnutí - nevypadá příliš věrohodně. Vnímám příspěvek jaderných zbraní ke stabilitě po druhé světové válce -" a odbočím, tady vnímám kontext studené války, o němž se zmínil pan poslanec Exner, pokračuji "- ale myšlenka, že by na neomezeně dlouho po skončení studené války závisel mír především na odstrašujícím faktoru jaderných zbraní, na hrozbě zničující jaderné války, není pro mne nijak přitažlivá."
Načež analyzuji rezoluci, která podle mého názoru a Ministerstva zahraničních věcí skutečně trpí nedostatkem realističnosti. I proto jsem tuto rezoluci srovnal s daleko realističtější rezolucí, kterou Česká republika ve Valném shromáždění podpořila a která se jmenuje "Nukleární odzbrojení s cílem zničení všech jaderných zbraní", kterou předložila OSN skupina států včetně Japonska, Kanady, Německa, Itálie, Holandska, Norska a Rumunska.
Doufám, že podpora takovéto rezoluce, která vyjmenovává řadu konkrétních úmluv a opatření, které je nutné podpořit, aby bylo možné připravit nejvhodnější podmínky pro realizaci vytčeného cíle - tedy likvidace všech jaderných zbraní - nelze interpretovat jako snahu o šíření jaderných zbraní či podporu použití jaderných zbraní, tak jak mi to bylo podkládáno v právě předneseném projevu panem poslancem Exnerem.
Tato rezoluce totiž vyzývá nukleární státy k systematickému snižování jaderných zbraní, až k úplnému jadernému odzbrojení, a všechny státy k odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou. To se mi zdá stále správné a realistické. Tento názor vyjadřujeme i v koncepci zahraniční politiky, kterou v těchto dnech dokončuje Ministerstvo zahraničních věcí a kterou v nejbližších dnech předložíme vládě a po schválení vládou k diskusi v tomto parlamentu.
V této koncepci máme explicitní větu: "Česká republika má zájem především na dodržování mezinárodních smluv a posilování kontrolních režimů, jejichž účelem je snižování stavů, kontrola technologií a výroby, zabránění proliferace, tedy šíření, a nakonec likvidace -" opakuji -"likvidace zbraní hromadného ničení."
Tedy opakuji, není rozdíl mezi mým osobním přístupem a přístupem České republiky. Je pravda, že právě proto, že svět bez jaderných zbraní je pro mne přitažlivý, je mi blízký, budu toto stanovisko jako ministr zahraničních věci prosazovat ve vládě.
Dále pan poslanec Exner hovořil několikrát o tom, že jsem naznačil změnu přístupu po vstupu do Severoatlantické aliance. Opakuji, že o žádné změně tohoto přístupu, který jsem vám teď sdělil, neuvažujeme.
Konstatoval jsem však, že záležitost jaderných zbraní a nové strategické koncepce Severoatlantické aliance je především záležitostí členských zemí Severoatlantické aliance. Je proto přirozené, že o této strategii by měly diskutovat členské země Severoatlantické aliance, a my v této chvíle stále ještě členskou zemí aliance nejsme. Jakmile po washingtonském summitu členskou zemí budeme, považuji za přirozené, že se Česká republika bude aktivně účastnit diskuse i o těchto záležitostech. Nic víc, nic méně. A v tomto duchu jsem již hovořil i v Bruselu na zasedání Severoatlantické rady, kde tuto problematiku zmínil ministr zahraničních věcí SRN Joschka Fischer.
Jelikož je NATO aliancí demokratickou, diskuse v ní může probíhat o všech problémech. Žádné není tabu, ale rozhodnutí musí samozřejmě být konsenzuální. Odmítám názor, že by bezpečnostněpolitické zájmy České republiky, tak jak je definujeme v naší zahraniční politice, vycházely z čehokoli jiného než ze zájmů České republiky. To je detailně popsáno v koncepci zahraniční politiky České republiky, jak ji budeme předkládat.
Má pravdu pan poslanec Exner, že když hovořím o tom, že zahraniční politika by měla být kontinuální a konsenzuální, tak tuto návaznost nedatuji od roku 1948, tzn., necítím potřebu navázat současnou zahraniční politiku na všechny aspekty zahraniční politiky Československa z doby mezi rokem 1948 a 1989, kdy tato zahraniční politika byla nesmírně ovlivněna, a to ještě říkám mírně, hegemonistickými zájmy Sovětského svazu.
Čili je pravda, hovořím-li o kontinuitě zahraniční politiky, hovořím o kontinuitě zahraniční politiky tak, jak ji různé vlády Československé federativní republiky a následně i České republiky definovaly od roku 1989. To neznamená, že bychom si neuvědomovali nutnost udržet, případně přerušené styky navázat, díky jiným aspektům zahraniční politiky, tzn., není tady naprosto přesný předěl, ale o detailní návaznost vskutku neusiluji.
***