Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené shromáždění, o návrhu ústavního zákona o referendu tato Poslanecká sněmovna jedná teď v druhém čtení. Jinak návrh ústavního zákona byl už v Poslanecké sněmovně v minulých obdobích předložen vícekrát. Myslím, že je dluh Poslanecké sněmovny vůči ústavě i Listině základních práv a svobod, že takovýto návrh až dosud nebyl přijat.
Připomínám, že čl. 21 odst. 1 listiny stanoví, že občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Aby mohli toto své základní ústavní právo realizovat, k tomu stanoví ústava v čl. 2 odst. 2, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Není tedy na uvážení, zda Poslanecká sněmovna ústavní zákon přijme, nebo nepřijme, protože ústavní povinnost takovýto zákon přijmout plyne z toho, že citovaný článek listiny počítá s tím, že občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo. Až dosud jim parlament toto právo neumožnil realizovat.
Nebudu mluvit o tom, jak negativně se v naší dosavadní polistopadové historii projevil tento fakt, že ústavní zákon o referentu tu není. Myslím však, že nastal čas k tomu, aby tento dluh, který parlament vůči občanům má, byl posléze splacen.
Chci říci několik slov k charakteristice politické atmosféry v zemi, která se vyznačuje tím, čemu se někdy říká s jistým aforistickým vyzněním "blbá nálada"; jinak můžeme mluvit o špatné politické atmosféře, ve které dochází k tomu, že vztahy mezi politickou reprezentací a voliči nejsou dobré, a projevuje se to i v tom, že občané mají malou důvěru k ústavním institucím.
Připomínám tu významná slova známého futurologa Alvina Tofflera, který mluví o slabostech demokratického systému, hovoří o potřebě oslabit absenci demokratického mechanismu mezi volbami. Říká: "Tlak kapitálu a i dalších lokálních nadnárodních lobby, náboženských, odvětvových, etnických, existuje nepřetržitě. Voliči mají svých pět minut jednou za čtyři nebo dva roky. Pak zůstanou němí. Jejich mlčení částečně mírní průzkumy veřejného mínění a média, ale to nestačí. Musíme budovat společnost, která se aktivně účastní nejen při ustavení moci, ale také při její správě."
Tento obecný poznatek se myslím ještě ve větší míře než na západní demokratickou společnost vztahuje na nás. A jestliže ve volbách do Senátu považovalo pouze 20 % občanů, voličů za vhodné jít k těmto volbám, pak podle mého soudu to můžeme považovat za negativní referendum voličů o smyslu a existenci této ústavní instituce. Myslím, že bychom se neměli chovat, jako by se nic nestalo - Senát funguje, byl zvolen, protože volební zákon nestanoví žádné volební kvorum - ale myslím, že by nás tato skutečnost skutečně měla zneklidňovat, protože to je varovný signál, že tu není něco v pořádku, pokud jde o fungování vztahů mezi politickými stranami a občany a mezi ústavními institucemi a voliči.
My samozřejmě nepotřebujeme negativní referendum, kterým byla neúčast voliči ve volbách do Senátu, potřebujeme pozitivní referendum, které by dalo možnost občanům vyslovit se v závažných otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky.
Chtěl bych tu citovat ještě velmi zajímavý a podnětný rozhovor, který měl významný konzervativní politik, mám na mysli nového předsedu CSU a předsedu bavorské vlády Edmunda Stoibra ve Spieglu č. 47 z loňského roku. Spiegel se ptá: "Co si myslíte o plánech nové vlády pro budoucnost - zavést referendum také na spolkové úrovni?"
Stoibrova odpověď: "Moje zkušenost v posledních letech je taková: Lidé chtějí v reprezentativní demokracii instrumenty, aby případ od případu také mohli konkrétně direktivně rozhodovat."
Spiegel: "Před několika lety jste byl ale vehementně proti přímé demokracii."
Stoiber: "Ano, v neposlední řadě vzhledem ke zkušenostem z Weimaru. Ale reprezentativní demokracie, kterou považuji stále za nejlepší formu demokracie, ztratila v posledních letech podle všech průzkumů veřejného mínění a také podle mé zkušenosti na akceptaci. Občané chtějí větší právo spolurozhodovat."
Spiegel: "Tímto argumentem však dosavadní opozice 16 let bojovala za přímou demokraci."
Stoiber: "Před deseti lety byla důvěra v jedinou rozhodovací kompetenci reprezentativní demokracie ještě podstatně větší. Lidová rozhodnutí v jednotlivých otázkách mohou proto reprezentativní demokracii stabilizovat. Nemůže to platit pro všechna rozhodnutí, ale v určitých oblastech musejí být možná lidová rozhodnutí."
A k tomu připomínám: Bavorský lid právě rozhodl v lidovém hlasování o prodloužení legislativního období Zemského sněmu na pět let. Pokud to někteří z vás nevědí, bavorský lid rozhodl v lidovém hlasování v roce 1997 také o zrušení senátu jako druhé zvláštní komory bavorského parlamentu. I to stojí za pozornost.
Koncepce referenda samozřejmě mohou být různé. Mohou být širší, užší, hovořil jsem už o tom, že jednotlivé ústavy demokratických zemí mají různé ústavní úpravy tohoto institutu.
Náš návrh byl koncipován vzhledem k tomu, s jakým rezervovaným postojem se v minulém období náš návrh ústavního zákona o referendu setkal. Tehdejší návrh - někteří z vás, kteří byli členy Poslanecké sněmovny v minulém období, si to možná pamatují - byl komplikovanější. Počítal mimo jiné s lidovou iniciativou, počítal s možností referenda o přijatých zákonech, ať již běžných, nebo ústavních, a vzhledem k onomu - jak už jsem se zmínil - rezervovanému postoji k referendu jsme se snažili tento návrh pojmout jednodušeji a perspektivněji.
Návrh obsahuje velmi přesné podmínky, přesné kautely, jak věcné - mám na mysli omezení předmětu referenda - tak i procedurální, včetně možností předložit návrh na konání referenda k ústavní kontrole k Ústavnímu soudu, a obsahuje kautely časové v tom smyslu, že referendum o určité otázce lze během volebního období konat pouze jednou. Jsou to tedy omezení referenda, která mají vést k tomu, aby nebylo možno tento ústavní institut zneužít k populistickým záměrům, které by mohly ohrožovat demokratický život společnosti.
***