(pokračuje Benda)
Měli bychom vědět, že nic tuto sněmovnu a potažmo Senát nenutí přijmout ústavní zákon o referendu.
Poslední poznámku mám k meritu zákona, proč se přikláním k návrhu obou svých předřečníků na zamítnutí návrhu zákona. Já jsem velmi skeptický k institutu referenda a vždy jsem pokládal tento institut za daleko snadněji zneužitelný než využitelný. Ale základem demokracie v podobě, v jaké ji známe, není princip prosazení práv většiny. Tato práva většiny je možné prosadit v jakékoliv nedemokratické společnosti, mnohdy v prvobytně pospolné společnosti, s pomocí klacku. Základem jakékoliv demokratické společnosti je ochrana práv menšiny, ochrana jejích oprávněných zájmů a možnosti jejího vyjádření. A toto musí být v každém zákoně, který si navíc dělá ambice na to, že chce být zákonem ústavního charakteru, umožněno a velmi pečlivě ošetřeno.
Upozorňoval jsem na to v prvním čtení a upozorňuji na to znovu - v tomto zákoně ochrana menšin prostě neexistuje, a pokud tímto zákonem lze přijímat ústavní zákony, a to i ústavní zákony charakteru, které mohou měnit tento zákon, pak vidím velmi jednoduchou cestu k tomu, aby bylo ústavním zákonem schváleným v referendu zasaženo do Listiny základních práv a svobod, byla omezena základní práva a omezeny svobody po změně tohoto zákona.
To vidím jako nesmírně nebezpečné. Říkám, že předkladatelé tady i ve své dobré víře a z jejich hlediska možná dobré podpoře referenda překročili zcela rámec toho, co by v demokratické společnosti mohlo být přijatelné, a směřují cestou, která může mít velmi špatné konce. Proto se přikláním k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bendovi. Slovo má pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane místopředsedo vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se v obecné rozpravě ve druhém čtení velmi stručně vyjádřil k tomu, co tady bylo řečeno. Nemám rád některá silná slova, která tady padla z úst mého předřečníka, ale za podstatné považuji to, co řekl pan kolega Cyril Svoboda a pan místopředseda Langer. Já bych chtěl polemizovat s názorem, který tady byl vysloven, to je, zda otázka zákona, který může být přijat v referendu, je tou zábranou, která by měla být důvodem pro zamítnutí návrhu zákona ve druhém čtení. Já jsem právě naopak přesvědčen, že ve druhém čtení je možné dojít ke kompromisu v této sněmovně a příslušnou pasáž případně ze zákona vypustit právě konkrétním pozměňovacím návrhem, což může samozřejmě kolega Svoboda ve druhém čtení v podrobné rozpravě učinit.
Druhý návrh, který řekl kolega Svoboda a který je málokdy akceptován - nebo alespoň v minulém volebním období akceptován vůbec nebyl - je iniciativa k referendu, k lidovému hlasování, z vůle občanů. Já jsem přesvědčen, že i tato možnost tady je, a můžeme ji samozřejmě navrhnout ve druhém čtení v pozitivním hlasování při návrhu v podrobné rozpravě a doplnit ji tak. Dokonce mám takový návrh připraven.
Druhá věc je, že stejný postup můžeme ale vtělit do zákona petičního, kde tento institut i podle mého soudu nejen teoreticky, ale fakticky má být realizován, protože náš zákon o referendu je přece jen normou, která svým způsobem odráží určitou euforii doby, kdy byl přijímán, a sankce z tohoto zákona jsou pražádné a povinnosti těch, kteří petici přijali, jsou malé.
Je možné tuto lidovou iniciativu jako formu umožňující dojít k vyhlášení referenda doplnit nejen do tohoto zákona, ale dokonce do zákona petičního, kde bych se za to velmi přimlouval.
Zajímavé bylo vyjádření pana místopředsedy Langra, a tady bych si dovolil jednu poznámku, se kterou zásadně nesouhlasím. Je to otázka šířky demokracie, která by zaručovala lepší pojištění práv menšin, lepší pojištění práv občanů právě jen zákonodárnou mocí parlamentu bez možnosti lidového hlasování: Já bych s tím možná mohl i souhlasit, ale musely by padnout ony zábrany, které skutečně v široké demokracii stavíme ve svých zákonech, a to ve volebním zákonu i v jiných zákonech, kdy omezujeme vstup občanských iniciativ do širší politické debaty. Osobně jsem přesvědčen, že samotná pětiprocentní uzavírací klauzule pro vstup do parlamentu svědčí v neprospěch práv menšin a samotný majetkový nebo chcete-li finanční cenzus pro vstup do volební kampaně už vůbec poškozuje malé politické strany. Tento názor pana místopředsedy Langra je spíše důkazem o tom, že je třeba tento zákon projednat a že je třeba jej přijmout.
Pokud pan kolega Langer prohlásil před touto sněmovnou - a já si to dobře zaznamenal - že on se nebrání tomu, aby byl např. přijat jednotlivý ústavní zákon k věci, která se dotýká zájmu občanů. Pokud nebude tento zákon přijat, ohlašuji předem před touto sněmovnou, že mám připravený s kolegy z klubu návrh ústavního zákona, kterým by bylo vyhlášeno referendum o potřebě druhé komory parlamentu. Pokud by pan kolega Langer takový ústavní zákon podpořil, byl bych velmi rád, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem se odvíjí debata, a vzhledem k poznámce pana kolegy Svobody bych dal procedurální návrh v obecné rozpravě, který by směřoval k vrácení tohoto návrhu zákona k novému projednání ve výboru ústavně právním vzhledem k tomu, že je třeba si vyjasnit otázku, zda onu lidovou iniciativu k vyhlášení referenda vtělit do tohoto ústavního zákona, nebo do zákona petičního. Myslím si, že pan kolega Svoboda jako předseda petičního výboru mi rozumí a že by tato debata mohla dokonce probíhat na společné schůzi obou výborů.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo má pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, sledoval jsem vystoupení mých kolegů, kteří se vyslovují kriticky k návrhu, který jsem jménem skupiny poslanců předložil, s velkým zájmem, a to proto, že ve vystoupeních sledujeme v jistých kruzích opakující se problematiku zvláštního rozporného vztahu k problematice lidového hlasování a jeho ústavní úpravě. Návrh, který tu teď podal poslanec Filip a který jsem já uvedl jako závěr menšinové zprávy členů ústavně právního výboru, měl za cíl právě to, aby se na ústavně právním výboru v rámci podrobné rozpravy hovořilo o jednotlivých ústavních institutech tohoto celkového ústavního institutu, totiž o tom, kdy a jak lze referendum udělat, k jakým otázkám, jak má být omezeno, pokud jde o předmět, jak má být omezeno z hlediska procedury. A takovéto návrhy na ústavně právním výboru nezazněly.
Já tedy vítám jako pozitivní, že pan poslanec Svoboda se přihlásil k myšlence referenda, přihlásil se k myšlence lidové iniciativy. Znovu opakuji - v minulém návrhu, který jsem podával v minulém volebním období, tento návrh byl, ale s potřebnou podporou se nesetkal.
***