(pokračuje C. Svoboda)
Z tohoto důvodu jsme si dovolil před zahájením schůze této sněmovny předložit vlastní návrh, a bylo to podpořeno dalšími členy klubu KDU-ČSL, vlastní návrh ústavního zákona o lidovém hlasování, o referendu, kde je mnoho shodných prvků, ale znovu opakuji, v čem se tento návrh liší.
Za prvé: Nehlasuje se o textu zákona, ale o věcném záměru.
Za druhé: Dává se možnost, aby i občané, a to 250 000 občanů, měli možnost iniciovat referendum, tzn. lidové hlasování.
Proto já, vážená paní místopředsedkyně, navrhuji v souladu s § 93 odst. 2 jednacího řádu, aby návrh pana poslance Jičínského byl zamítnut, protože sám navrhuji alternativní řešení. Zdá se mi to řešení korektnější, ústavní a dokonce lépe šetřící smysl ústavy, totiž abychom respektovali vůli lidu, nikoli abychom nutili lid psát zákony.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Svobodovi, slovo má pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já jsem velmi pečlivě vyslechl slova předkladatele předmětného návrhu zákona a velmi pečlivě jsem poslouchal také slova předřečníka. Tak jak se nemohu ztotožnit se slovy prvního ze jmenovaných, z valné míry se ztotožňuji se slovy, která uvedl můj předřečník, a ve svém vystoupení bych si dovolil ještě uvést některé další argumenty, které myslím hovoří velmi přesvědčivě v tuto chvíli - vypořádat se s normou, tak jak nám byla předložena, způsobem, který navrhl předřečník, tedy ji zamítnout.
Myslím, že obecně platí glosa - ovšem hovoříme-li o přímé demokracii - že žádný prvek přímé demokracie není sám o sobě zárukou svého demokratického obsahu.
Je pravda, že naše ústava předpokládá prvky přímé demokracie, a je stejně tak pravdou, že i ve vztahu k Evropské unii se jedná o standardní prvek většiny evropských ústav, a je tedy i úkolem České republiky se s tímto vyrovnat.
V každém případě je ovšem z obecného pohledu třeba rozlišovat dvě pojetí referenda, tzv. širší pojetí a užší pojetí v závislosti na rozsahu. A právě tato základní otázka je otázkou širokého politického konsenzu, neboť rozsah referenda, tak jak o něm hovořím, zda širší, nebo užší, souvisí s otázkou, zda vnitřní ústavní systém republiky je natolik demokratický a pluralitní, že legitimuje parlamentní autority k závažným rozhodnutím, nebo zda je potřeba jej nechat k rozhodnutí občanům.
A zde myslím je třeba toto zásadní rozhodnutí učinit, resp. otázku, o které hovořím, si důkladně zodpovědět.
Předložený návrh referenda, přiznám se, že neznám text, o kterém hovořil pan kolega Svoboda, vychází z teze rozšiřujícího výkladu nebo širšího pojetí referenda a vychází z rozšiřujícího výkladu č. 2 odst. 2 ústavy. Existuje opačný výklad, o kterém je možno stejně tak legitimně uvažovat, a to je vypořádat se s problematikou referenda tak, že bude znamenat ústavní zákon o referendu ad hoc k jednotlivým otázkám, které jsou považovány za potřebné.
Sám nepovažuji takovéto řešení za nereálné a osobně se vždy jednotlivému ústavnímu zákonu o referendu nebráním.
Pokud jde o návrh, tak jak nám byl předložen. Již jsem hovořil o tom, že je to širší pojetí referenda, a je tedy na nás, zda chceme referendum, zjednodušeně řečeno, prakticky ke všemu, nebo k pečlivě vybraným otázkám, které považujeme za natolik závažné, aby byly předmětem přímého hlasování, přímé demokracie. V každém případě bych chtěl upozornit, že takto předložený návrh znamená významný zásah do stávajícího legislativního procesu, neboť zavádí kromě toho, o čem hovořil kolega Svoboda, i neadaptabilní prvek do hierarchie právních norem, neboť vedle sebe by stavěl zákon přijatý referendem a zákon přijatý parlamentem a nutně by existovala otázka, který z těchto zákonů je vážnější, je silnější a který nikoliv.
Samotný obsah normy zavádí pojem poradního referenda a já sám osobně bych chtěl z tohoto místa velmi varovat před takovýmto pojetím přímé demokracie, neboť v něm vidím potenciální zdroj konfliktů do budoucna mezi mocí výkonnou, případně mezi mocí zákonodárnou, a výsledkem, který je přijat v rámci poradního referenda, neboť není vyloučeno, že stanoviska dvou stran v tomto mohou být zásadně rozlišná, a sám osobně se dívám na stav, kdy v poradním referendu se řekne k věci "ne", zatímco vláda či parlament rozhodne "ano", aniž by nesl za to důsledky, jako obrovský konflikt mezi základními institucemi státu a lidmi, kteří v tomto státě žijí.
Mohl bych dále rozvádět jednotlivé detaily této normy v každém případě. Zde před námi je otázka, zda předložený návrh je přepracovatelný do té podoby, aby byl akceptovatelný nejenom potřebnou skupinou 120 poslanců a následně i senátorů, ale by byl akceptovatelný širším zastoupením politických stran v této sněmovně.
Jsem přesvědčen, že tomu tak není, a proto se připojuji k návrhu, který přednesl kolega Cyril Svoboda, to je, aby Poslanecká sněmovna ve druhém čtení schválila zmítnutí předloženého návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Langrovi. Pan místopředseda Gross má náhradní kartu č. 9. Slovo má pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, mnohé už zaznělo, takže se pokusím být pokud možno stručný.
K první reakci mě vyprovokoval pan profesor Jičínský, když ve svém úvodním slově mluvil o negativním referendu a srovnával ho s volbami do Senátu. Doporučuji v této souvislosti si přečíst článek, který vyšel v posledním čísle loňského Proglasu, který upozorňuje na to, že takováto zjednodušení volební účasti jsou zcela nesmyslná. Pokud bychom na ně přistoupili, tak nejenom mnohé české obce, ale třeba i různé nejvyšší orgány Spojených států by byly z tohoto hlediska de facto nelegitimní, a je nesmyslné tímto způsobem uvažovat. To je první poznámka, kterou musím mít.
Druhá poznámka se týká oponentní zprávy menšiny členů ústavně právního výboru, kde si dovoluji trochu zaprotestovat proti větě, že ústavně právní výbor návrh ústavního zákona o referendu řádně neprojednal.
Jsem trochu rozmrzen tím, že pod tímto stanoviskem je podepsána i předsedkyně i místopředseda ústavně právního výboru, a myslím si, že došlo k řádnému projednání, a prostě vůle výboru byla taková, která je vám sdělována v usnesení tohoto výboru, tzn. doporučení neschválit návrh zákona.
Jestliže v ústavně právním výboru většina členů výboru je proti schválení takového návrhu zákona, předpokládal bych od předkladatelů spíše takový korektní návrh pro jeho vysokou nekvalitu stáhnout, a ne tlačit zjevně nedosažitelnou třípětinovou většinu.
vTřetí poznámka, kterou bych chtěl říci, je nám stále znovu opakovaná povinnost uzákonit referendum, která je zmiňována v oponentní zprávě menšiny členů ústavně právního výboru a kterou zmiňoval ve své úvodní řeči pan navrhovatel. Domnívám se, že je zde naprosto chybně interpretována ústava, a to jak v ústavním ustanovení, které jednoznačně říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, a to upozorňuji, že tento předpis je pozdější než Listina základních práv a svobod, tak i v Listině základních práv a svobod, která ve svém čl. 21 odst. 1 mluví o tom, že občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. To ovšem nevím, kdo z tohoto dovozuje povinnost přijmout ústavní zákon o referendu konaném na celostátní úrovni. To si myslím, že je hrubá dezinterpretace a referenda na místní úrovni máme. To je jedna z forem, jak se občané mohou podílet přímo, a samozřejmě takových forem je daleko více.
***