(pokračuje Zuna)
Pokud bychom schválili a propustili tento návrh zákona do druhého čtení, potom založíme obrovské množství křivd, kdy osoby, které získaly majetek v dobré víře a s tímto majetkem nakládaly, budou prakticky ve vzduchoprázdnu.
Z důvodů, které jsem uvedl, navrhuji, vážené kolegyně a vážení kolegové, aby návrh tohoto zákona byl zamítnut. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Jen pro pořádek připomenu pořadí přihlášených do rozpravy. Slovo nyní udílím panu poslanci Tollnerovi, po něm je přihlášen pan poslanec Jičínský a následně pan poslanec Filip.
Poslanec Pavel Tollner: Pane předsedající, dámy a pánové, kdo se o problematiku zajímá, jistě mi dá za pravdu, stejně jako mi dal za pravdu pan ministr zahraničních věcí nedávno ve výboru, že totiž v poslední fázi schvalovacího procesu našeho přičlenění do NATO v americkém Senátu sehrál náš český exil, tedy naši krajané, velmi významnou roli. Dokonce někteří hovoří o tom, že to bylo poprvé za uplynulé půl století, kdy se náš exil takto sjednotil k úspěšnému masivnímu lobbingu ve prospěch staré vlasti. Vnucuje se otázka, co je ochotna učinit stará vlast pro své krajany.
Podobně jako pan kolega Karas i já jsem dostal v souvislosti s předkládanou novelou řadu dopisů od soukromých osob i od krajanských organizací. Vím, že i někteří z vás už byli osloveni. Dovolím si ocitovat jeden z těchto listů, je krátký: "Po dvacet let od konce druhé světové války jsem byl v Československu diskriminován pro svůj kapitalistický původ a jako zápaďák, protože jsem sloužil u letectva ve Velké Británii. Roku 1990 mi bylo uděleno čestné občanství mého rodného města, nicméně jako americký občan jsem stále diskriminován a je mi upíráno právo na dědictví po mých komunisty utýraných rodičích." Ano, dámy a pánové, na těchto majetcích často lpí krev a slzy. Jistě ten případ, jak pisatel píše, není ojedinělý.
Dámy a pánové, americký Kongres přijal tuším 13. října minulého roku na návrh kongresmana Smithe čerstvou, podotýkám, rezoluci číslo 562, ve které se vyzývají některé postkomunistické státy, ano, též Česká republika, k nápravě křivd způsobených totalitními režimy, nacismem a komunismem, občanům, spolkům, náboženským společnostem a dalším právnickým osobám. Dámy a pánové, nepohrdejme touto dobře míněnou výzvou. Procesu navracení neprávem zabavených majetků nemůžeme uniknout, prostě právo ve světě se ubírá touto cestou. Navracení židovských majetků je toho důkazem i precedentem. Jistě můžeme tento proces negovat a brzdit, o to obtížnější bude konec, o to víc nás to bude jako český stát, jako dědice neblahého dědictví v závěru stát.
Jistě lze mnohé předkládané novele vyčíst, jistě lze poněkud licoměrně, jako můj předřečník, tvrdit, že z těch a těch důvodů tisk podpořit nelze. Dámy a pánové, lze. Prosím sněmovnu, aby navrhovanou novelu propustila do druhého čtení, a tak ji zachovala v legislativním procesu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Jičínskému, připraví se poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, návrh, který tu teď posuzujeme, se týká závažného problému. Nemyslím, že by tento problém byl nový. V této síni je řada poslanců a poslankyň, kteří se účastnili ve Federálním shromáždění jednání o návrzích restitučních zákonů. Problémy, které otvírá tato předloha, byly známy už tehdy a při rozhodování o návrzích těch restitučních zákonů, které byly schváleny, jsme je jistým způsobem řešili.
Bylo tady už řečeno a zdůrazňuje se to i ve stanovisku vlády, že smyslem rehabilitačních zákonů bylo překonání nebo odstranění některých nespravedlností. Nelze odstranit všechny nespravedlnosti a také je otázka, co všechno je a co není nespravedlnost. Čili bylo přijato řešení, které osobně považuji za mimořádné. Srovnáme-li je s podobnými úpravami v ostatních postkomunistických zemích, myslím, že svým rozsahem nemá obdoby. Ústavní soud to ve svém nálezu potom dokonce v určité míře ještě rozšířil. Nemyslím, že to udělal nejlépe, když nestanovil žádnou lhůtu, ale to je jiný problém.
Při řešení těchto otázek, chceme-li je posuzovat z hlediska Listiny, z hlediska zásad právního státu, se samozřejmě dostávají do určitého rozporu jisté elementární principy, kterým je princip spravedlnosti a princip právní jistoty. Osobně souhlasím s těmi argumenty, které jsou uváděny ve stanovisku vlády. Je tady řada velmi subtilních právních problémů, ale myslím, že stanovisko vlády se s nimi vypořádává seriózně. Upozorňuje na to, jaké jsou možnosti právní úpravy, právního řešení z hlediska zásad právního státu.
Myslím, že princip právní jistoty je velmi důležitým principem, který právní stát musí mít na zřeteli. Připomínám tu rozhodnutí, které se sice netýkalo majetkových věcí, ale týkalo se řešení trestněprávního postihu zločinů z roku 1956 v Maďarsku. Tehdy maďarský ústavní soud přijal velmi zajímavé rozhodnutí s velmi pozoruhodným teoretickým odůvodněním a jeho závěrem je, že v určitých situacích je třeba dát přednost právní jistotě před spravedlností.
Upozorňuji na tyto obecné problémy proto, že z jistého hlediska se nám určité problémy z minulosti mohou táhnout donekonečna. Znovu opakuji, smyslem zákonů, které byly přijaty po roce 1990, bylo odstranění některých nespravedlností. I zpravodaj tu uvedl, že motivace tohoto návrhu je v podstatě morální, že stanovisko vlády se vypořádává s právní problematikou seriózně. Vzhledem k těmto důvodům se připojuji k návrhu, který už byl předložen, aby předložený návrh zákona byl zamítnut.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Vojtěchu Filipovi, dalším přihlášeným je poslanec Ivan Langer.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, kolega Tollner tady hovořil o řadě dopisů, které dostává. Já jsem je dostal také, dokonce vzhledem k tomu, že jsem se jako advokát řadu let restitucemi, mimosoudními rehabilitacemi zabýval, bych chtěl říci, že jsem přesvědčen o tom, že přece jen o podstatě nebo vnitřku zákona něco vím a vím i o tom, jakým způsobem je možné dojít ke kolizi mezi dvěma nebo třemi určenými vlastníky.
Řadu argumentů, které jsem měl připraveny, nemá smysl používat, protože je řekl pan kolega Zuna, se kterým se většinou, jak víte, málokdy shodnu, ale myslím, že otázka, kterou tady nadnesl, je správná a ten judikát je mi dobře znám. Použil jsem ho ve sporu, který probíhal před Okresním soudem v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. Dokonce to takto bylo judikováno potom i u Nejvyššího soudu. Poukážu na jinou věc, kterou považuji v této věci za zásadní.
***