Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych uvést tento návrh zákona, jehož podnětem - na předložení tohoto návrhu skupiny poslanců na přijetí zákona o zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a o změně a doplnění zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů - je ve smyslu platné právní úpravy dlouhodobě nevyhovující systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Na poskytování věcných a peněžních dávek po vzniku pracovního úrazu nebo uznání nemoci z povolání se podílejí tři systémy: Nemocenské dávky a invalidní důchody poskytuje systém sociálního zabezpečení prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení. Zdravotní péči hradí systém veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny a dalších zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Oba tyto systémy jsou obecné, tj. v podstatě nerozlišují, zda úraz či nemoc vznikly při práci, nebo z obecných příčin.
Speciálním systémem je odškodňování podle zákoníku práce. Zákonem č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, bylo s účinností od 1. ledna 1993 zavedeno pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé zaměstnanci pracovním úřadem nebo nemocí z povolání. Ve smyslu zákoníku práce § 190 až 206 je zaměstnavateli stanovena povinnost odškodnit zaměstnanci ztrátu na výdělku, bolestné a ztížené společenské uplatnění, věcné škody a některé další škody vzniklé při pracovním úrazu a nemoci z povolání. Paragraf 205 d) pak stanoví pojišťovny, u nichž je zaměstnavatel povinen se na tuto svoji odpovědnost pojistit.
V současné době zákonné pojištění provádějí tři komerční pojišťovny, tak jak již bylo uvedeno navrhovatelem - Česká pojišťovna, Česká Kooperativa a Moravskoslezská Kooperativa. Bližší podmínky pojištění stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb. V tomto uspořádání tří navazujících systémů je speciální systém zákona o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání považován za komplementární systém doplňující základní dávky z obecných systémů.
Nevýhody stávajícího systému: Jak uvádějí předkladatelé v důvodové zprávě, je ve smyslu platné právní úpravy zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání prováděno pouze plněním pojišťoven, tj. vyplácením dávek. Stávající systém je nevhodný. Ani zdaleka se nepřibližuje praxi ve vyspělých zemích. Měl fungovat v této podobě pouze do doby, než bude připravena systémová změna, při které mělo být odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání převedeno do sociálního systému jako úrazové pojištění. Vysoké částky, které platí zaměstnavatelé na pojistném, slouží zčásti k náhradě škody vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, zčásti na správní výdaje pojišťoven a zbytek se odvádí do státní pokladny.
Hlavní nedostatky: Není vytvářen rezervní kapitál pro financování dlouhodobých závazků, tzv. rent. Dále vysoká správní režie pojišťoven - 25 %. V zahraničí se obvykle pohybuje kolem 10 %. Není zaveden motivační systém, bonus, malus. Chybí jak motivace zaměstnavatelů investovat do prevence, tak i zaměstnanců v péči o své zdraví. Nejsou vyčleňovány žádné finanční prostředky na prevenci, tj. například na podporu zdravotnické a technické prezence, vzdělávání, výzkumu a propagace. Nejsou vyčleněny finanční prostředky pro rehabilitaci po úrazech, zejména pracovní a sociální rehabilitace včetně rekvalifikace se neprovádí vůbec.
Návrh zákona rozšiřuje zákonné pojištění nejen na zaměstnavatele, kteří mají postavení státního orgánu, ale také na služební poměry a další zvláštní funkce. Tyto funkce se doposud řadí pod režim zvláštního pracovního poměru a předložený materiál tyto případy neřeší. Chybějí statistické údaje o závažném poškození zdraví z práce. Nelze vyčíslit skutečné ekonomické dopady vážného poškození zdraví z práce v České republice. Mnohdy vysokou správní režii je možné snížit. Pokud by byla snížena pouze o 1,5 až 2 procenta, bylo by na financování prevence k dispozici cca 35 až 50 milionů Kč v závislosti na vývoji mezd. Hospodaření s těmito prostředky by bylo regulováno rozhodnutími tripartitních orgánů.
Je také realitou, že právě díky tomuto systému, který nemotivuje zaměstnavatele ani zaměstnance, dochází k tomu, že mnohdy úrazy nejsou registrovány, a tudíž se obchází i ustanovení tohoto zákona.
Je zajímavé uvést, že vývoj ročního vypláceného odškodného pro úrazy a nemoci z povolání rok od roku stále narůstá, tak jak narůstají závazky z rent apod. Pomalu se ale blíží k tomu, že dochází vlastně ke zmenšování rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dá se očekávat, že dojde k protnutí těchto dvou částek a stát bude muset těmto pojišťovnám doplácet za ten negativní rozdíl. A to, co je možná velmi zajímavé a co zřejmě dokládá i to, že tento systém je nutno změnit, je i tento graf, který ukazuje rozložení finančních prostředků vynaložených zaměstnavateli v rámci tohoto pojištění v letech 1993 až 1998. (Řečník ukazuje barevný graf.)
Do celého systému bylo vloženo 13,1 miliardy Kč. Z toho ta růžová část je ta, která šla přes zákonné pojištění. Ta žlutá je část, kterou zaplatili zaměstnavatelé přímo plněním. Čili celkově do systému šlo 13,1 miliardy Kč. Na vyplacené odškodné z toho šlo 6,9 miliardy Kč, ani ne polovina. Dále 3,3 miliardy Kč šlo do státní pokladny. Správní režie z tohoto systému, tak jak je stanovena - téměř 3 miliardy - Kč odtekly do pojišťoven. Tento graf jasně ukazuje, že systém, tak jak je postaven, je nutné změnit.
Stanovisko k předloženému zákonu: Podstatou změn sledovaných navrhovaným zákonem, jak je uvedeno v důvodové zprávě, je podřídit provozování zákona o pojištění jedinému správci a snížit tak náklady spojené s jeho provozováním. Zahájit tvorbu technických rezerv a pojistné plnění dlouhodobých závazků a umožnit provozovateli pojištění v široké míře provádět prevenci a podporu rehabilitace a rekvalifikace. Přestože je naléhavá potřeba řešit stávající systém, předložený návrh zákona vláda odmítla. Nepříznivě byl přijat i sociálními partnery, odbory i zaměstnavateli. Čili v podstatě všichni partneři, kteří se na tom podílejí, tento návrh odmítají.
Vláda, zaměstnavatelé i odbory se ve svém stanovisku shodují zejména v tom, že předložený návrh především řeší převedení správy pojistného na jeden veřejnoprávní subjekt a neřeší komplexně stávající systém. Návrh v některých částech nejasně nebo nedostatečně vymezuje např. charakter a postavení pojišťovny, působnost, organizační strukturu a hospodaření pojišťoven. Deklarované priority prevence, rehabilitace a rekvalifikace nejsou v návrhu zákona jasně vyjádřeny.
***