(pokračuje Škromach)
Vláda ve svém stanovisku poukazuje na nedostatečně provedený ekonomický rozpočet a legislativní nedostatky, které ve stávajícím znění návrhu zákona brání aplikovat zákon v praxi, a kriticky hodnotí zejména nedostatečnou úpravu přechodu na novou právní úpravu a předání celé agendy novému správci pojistného.
Rada pro dialog sociálních partnerů na svém jednání 25. ledna t. r. předložený návrh zákona jednoznačně zamítla.
Já se domnívám, že je potřeba, aby se vláda touto problematikou zabývala, nakonec i předložený návrh zákona jednoznačně svědčí o tom, že společenská pohledávka tady dneska je. Je potřeba, aby byly zahájeny práce na efektivním systému úrazovém pojištění, které by odpovídalo potřebám praxe a splňovalo podmínky pro vstup ČR do EU. Jsem přesvědčen, že důsledným řešením stávajících problémů bude nový legislativní návrh vypracovaný příslušným orgánem, tj. Ministerstvem práce a sociálních prací, v poměrně dohledné době. Do doby jeho vzniku je potřeba přijmout některá dílčí opatření, která by řešila problémová místa stávajícího systému.
Je potřeba samozřejmě říci, že v celé záležitosti jde o nemalé peníze, jak tady bylo řečeno, které protékají komerčními subjekty, a v podstatě za velmi malou námahu a prakticky bez vazby na systém tyto prostředky končí někde jinde, než by možná měly, a slouží jiným účelů.
Možná by stálo i za úvahu zvážit i odpor k řešení tohoto problému také v minulých letech, když porovnáme například personální obsazení některých orgánů těchto pojišťoven s tím, kteří lidé předtím pracovali na ministerských úrovních a na ministerstvech. Možná, že i to byl důvod, proč ani v minulých letech nebylo možno tento problém dořešit.
Proto se domnívám, že záměr navrhovatelů šel správným směrem, ovšem bohužel to, jak jsou zákon a novela připraveny, je asi těžko doporučitelné k postoupení do druhého kola. Je však potřeba požádat vládu a příslušné ministerstvo, aby se touto problematikou intenzivně zabývaly a aby co možná v nejkratší době předložily komplexní návrh řešení této problematiky.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji, předsedovi výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, kolegovi Zdeňku Škromachovi.
Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám následující přihlášky: paní kolegyně Eva Fischerová, pan poslanec Václav Krása, pan poslanec Milan Cabrnoch. Do rozpravy se však hlásí ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla a já mu v tuto chvíli uděluji slovo. Prosím, pane ministře a místopředsedo, můžete hovořit.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, problém, který byl otevřen, tj. problém úrazového pojištění, prevence v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a celková modernizace systému odškodňování, je problém, který je vážný a vláda se jím samozřejmě zabývá.
Návrh, který předložili kolegové poslanci, je ovšem návrhem, který neřeší situaci tak, jak existuje, naopak situaci svým způsobem v případě přijetí komplikuje. Je tomu tak proto, že rozhodující není institucionální zorganizování celé záležitosti, rozhodující je hmotně právní úprava, která bohužel je velmi komplikovaná, protože to zasahuje celou řadu právních předpisů včetně právních předpisů týkajících se zákoníku práce.
Zákon sám, jakkoliv má velkou ambici, legislativně technicky nedosahuje potřebné úrovně a znamená to, že by bylo velmi riskantní jej pustit do druhého čtení a pokoušet se opět na koleni napravovat to, co napravit nelze.
Například působnost úrazové pojišťovny a její organizační struktura jsou uvedeny neúplně, a přitom se má jednat o veřejnoprávní subjekt. Pak by tyto otázky měly být upraveny komplexně, jednoznačně a přesně. Hospodaření pojišťovny je upraveno velmi nejasně a nedokonale, a přitom pojišťovna vybírá pojistné, které se povinně platí a uspokojuje základní nároky zaměstnanců. Zcela chybějí pravidla pro hospodaření a účetnictví. Mohl bych takto pokračovat dál a dál.
Myslím si ale, že z celé věci a z celého problému je nutno vytknout to zásadní. Jedná se o pouhé vytvoření nové instituce, nejedná se o změnu celkové situace, jedná se o přesunutí jedné agendy, agendy z rukou jedněch do rukou druhých. Toto řešení nepřináší do budoucnosti zlepšení, naopak mohlo by se stát zábranou pro některé koncepční záležitosti a řešení, která vláda připravuje.
Z tohoto důvodu jsem pevně přesvědčen, že by nebylo rozumné a uvážlivé tento návrh propustit do druhého čtení, bez ohledu na to, že základní pohnutky předkladatelů plně chápu a respektuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru a práce sociálních věcí Vladimíru Špidlovi. Nyní se slova ujme paní poslankyně Eva Fischerová jako řádně přihlášená diskutující v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Václav Krása. Prosím, paní kolegyně, můžete hovořit.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, předložený návrh zákona se vztahuje na oblast, která v průběhu 90. let v ČR nebyla uspokojivě řešena. Po celou tuto dobu zde přetrvává společensky neúnosné provizorium, které bohužel slouží spíše úzkým zájmům současných provozovatelů odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Je všeobecně známo, že vysoké režijní náklady - 25 %, o kterých zde byla zmínka - z celkového objemu vybraných prostředků s kombinací se sazbami pojistného, jehož přebytky jsou převáděny do státního rozpočtu, jsou nadále neudržitelné. Je s podivem, že toto provizorium vydrželo až po dnešní dobu. Kroky vedoucí k řešení těchto dlouho odkládaných problémů jsou tedy velmi potřebné. Je však zapotřebí si položit jednu velmi zásadní otázku: nakolik se v parlamentním tisku předkladatelům podařilo skutečně nalézt východisko, či nakolik naopak může výsledek práce předkladatelů vést k jiným, a možná ještě daleko horším problémům, aniž by řešil moderně pojatým a dobře koncepčně zvládnutým přístupem problémy úrazového pojištění jako sociálního systému, a nikoliv jako vlastního existenčního zajištění provozovatele pojišťovny.
Z mezinárodního srovnání podle závěrečné správy grantu Ministerstva práce a sociálních věcí můžeme zjistit, že téměř všechny státy provádějí v jednom systému úrazového pojištění kompenzaci všech nákladů a dávek, které při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vznikly, tj. nemocenské dávky, invalidní důchody, část zdravotní péče, rehabilitace a další odškodnění, která vyvstanou ze situace. Jedná se vesměs o komplexní úrazové pojištění. Tolik k závěrům grantu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Vedle nemocenského pojištění by do tohoto okruhu měla patřit také oblast, která je v našem stávajícím právním řádu označována jako závodní zdravotní služby, zahrnující odborné lékařské prohlídky při nástupu do zaměstnání, dále preventivní prohlídky během pracovního poměru zaměřené na existující pracovní rizika, která poškozují zdraví zaměstnance.
Předložený parlamentní tisk 81 nevychází z žádné komplexní koncepce, která by reagovala na poměrně složitý komplex problémů, jež jsou spojeny s úrazovým pojištěním. Jsou to prevence, zdravotní péče, nemocenské pojištění a řada dalších.
***