(pokračuje Mlynář)
Chtěl bych říci ještě jednu věc. Myslím si, že byrokracie a státní aparát by tento zákon nedokázaly připravit. To říkám proto, že jsem sám zažil připomínkové řízení předešlého návrhu v době, kdy jsem byl členem vlády. Úředníci většinou snesou tisíce argumentů, proč tento zákon nemůže fungovat. Myslím si, že je velmi dobře, že vznikl poslaneckou iniciativou, a vzhledem k tomu, že se jím zabývá tato sněmovna už podruhé, věřím, že tento zákon bude velmi kvalitní, a velmi vás prosím, abyste ho podpořili. Můžete tak učinit bez obav.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Mlynářovi. Slovo má pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem zvyklý na to, že v Poslanecké sněmovně je občas tendence užívat silná slova. Ale reagujeme-li na někoho, byl bych rád, abychom reagovali přesně. Rozhodně jsem neužil slova kolaps. Protože já se snažím formulovat věci střízlivě. Řekl jsem, že tento zákon nebo jeho realizace může přinést praktické komplikace, ale že si přesto myslím, že pozitiva převažují nad těmito komplikacemi a potížemi. Takže to je něco jiného než kolaps. Já nehodlám vyvolávat katastrofické scénáře. Myslím, že skutečnost, ve které žijeme, stačí.
Pokud jde o onen sporný problém, máme na stole poslanecký návrh. Přestože si nemyslím, že naše státní správa je v kdovíjak dobrém stavu, nemyslím si ani, že by - když by dostala přesné zadání - byrokracie na ministerské úrovni nebyla s to takovýto návrh zákona připravit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Slovo má pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové já jsem se raději přihlásil do rozpravy, protože nechci zneužívat závěrečného slova s tím, že chci také replikovat nějaké vystoupení, po závěrečném slovu už nemá dotyčný možnost se ohradit. Závěrečné slovo už nebudu přednášet.
Já jsem chtěl také zareagovat na pana profesora Jičínského. On se podivil nad tím, že je to zákon předkládaný formou poslaneckého návrhu. Víme, že to je pravidelným argumentem pana profesora Jičínského. Nic nového pod sluncem. Ale on zároveň poukázal na určitou skutečnost, která ale skutečností není. On vyslovil domněnku, že je to tak závažná věc, že leckteré otázky - a uvedl příklad použití nebo nepoužití správního řádu - mají být raději řešeny předem, a nikoli až v průběhu projednávání ve sněmovně.
K tomu bych rád něco řekl. Ona ta předloha tohoto návrhu zákona nevznikala ani dny, ani týdny, ba ani měsíce, ale vznikala roky. Konzultace o podobě tohoto zákona se vedla na mnoha úrovních včetně semináře v parlamentu. Tam ty zásadní otázky tohoto zákona byly řešeny, a byly řešeny předem. Pochopitelně nelze nařídit poslancům, aby se přípravných jednání účastnili, stejně tak jako jim nelze zabránit, aby k těm předem náležitě projednaným ustanovením nevystupovali potom až na poslední chvíli v parlamentu, ve výborech, případně ve sněmovně, a vznášeli opačné názory, než ty, které byly předem projednány a promítly se do návrhu sněmovního tisku.
Já jsem cítil potřebu takto na pana profesora Jičínského zareagovat, protože si myslím, že jeho argumentace v tomto případě nepadá na úrodnou půdu, že to tak není, že tento zákon byl připravován dostatečně předem a jeho výtky jsou neoprávněné. Abych už nemusel pronášet závěrečné slovo zpravodaje, poprosil bych toho, kdo bude mít v podrobné rozpravě pozměňovací návrhy, aby je laskavě dal v písemné čitelné podobě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji kolegu Matulkovi. Ptám se, zda se dále někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu a uděluji slovo senátoru Žantovskému k závěrečnému slovu.
Senátor Michael Žantovský: Děkuji, paní předsedající. Já se vynasnažím nezačínat další kolo debaty o problémech, o kterých jsme tady hovořili již mnohokrát. Názor pana profesora Jičínského, že v parlamentní demokracii je parlament schvalovacím orgánem pro legislativní návrhy vlády, je samozřejmě legitimní názor. Je to názor, s kterým já osobně nesouhlasím. Myslím si, že v parlamentní demokracii má parlament daleko aktivnější roli při tvorbě zákonů. Ale je to záležitost debaty, která je natolik obecná, že přesahuje rámec tohoto problému.
Pokud jde o další pozměňující návrhy, které zde padly nebo mají padnout, já osobně se domnívám, že kolize se zákonem o obcích, tak jak je nyní včetně pozměňovacích návrhů zákon upraven, nehrozí. Hovořili jsme o tom dost podrobně ve výboru pro veřejnou správu. Myslím si, že ta obava tady není namístě.
Pokud jde o ten druhý návrh, tam já s navrhovatelem panem poslancem Jalůvkou osobně věcně souhlasím, že ochrana osobních údajů, o politických názorech atd. by se neměla vztahovat na skutečnosti, které se dotýkají potlačování základních svobod a lidských práv, ale troufal bych si upozornit, že tento text je vlastně přesná citace zákona o ochraně osobních údajů a v případě, že bychom přijali navrhovanou změnu, tak by hrozila kolize mezi zákonem o svobodě informací a zákonem o ochraně osobních údajů, což je přesně to, čeho se pan poslanec Jalůvka v prvním případě obával. Já bych mu dal v úvahu, zda to je účelné. Děkuji, paní předsedající.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli zahajuji podrobnou rozpravu, do které jsou písemně přihlášeni: paní poslankyně Vlasta Parkanová, pan poslanec Kvapil, pan poslanec Vojtěch Filip. Udílím slovo paní poslankyní Parkanové, připraví se pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, předem chci avizovat, že budu podporovat přijetí tohoto návrhu, ale současně chci vyjádřit jedno přesvědčení. Neměla by zde nikdy panovat - ani v tomto případě - atmosféra, která by vedla k obavám poslanců vystoupit, a k tomu, aby potom posléze mohli být nařčeni třeba z toho, že nejsou příznivci toho, aby veřejnost a novinářská obec dostaly informace v potřebném množství, v potřebné kvalitě a v tomto rozsahu.
Já si myslím, že se asi všichni, kdo tady jsme, shodneme v tom, že zákon tohoto typu je potřebný, ale diskutovat o jeho podobě je jistě namístě. Ani já nepatřím k těm, kteří by byli přesvědčeni o tom, že přesně tato podoba, jak nám leží na stole, je ta pravá. Proto připomínky a náměty, které řeknu, a pozměňovací návrhy, které přednesu, nejsou ničím jiným než mou snahou vylepšit tuto předlohu.
Jakkoli se zdá, že mají-li padat pozměňovací návrhy až zde na plénu, není to nijak šťastné, jakkoli slyšíme, že předloha je mnohokrát a mnohokrát předtím diskutována, já si myslím, že nikdy není dost, kromě toho, že tato sněmovna je nová a naše sestava zde je také nová.
Jinými slovy já podporuji to, aby se zde o té věci debatovalo bez obav, bez toho, aniž by někdo mohl být podezírán z toho, že je nepřítelem svobodného přístupu k informacím.
Součástí tohoto návrhu zákona v jeho přechodných a závěrečných ustanoveních jsou odklady termínu působnosti a prodloužení lhůt. Zřejmě se předkladatelé snaží vyjít vstříc těm, kteří mají obavy z hladkého uvedení tohoto zákona do praxe. Já si ale nemyslím, že jakýkoli odklad může vyřešit ty problémy, které návrh v předložené podobě, tak jak nám leží na stole, přináší.
Smyslem tohoto zákona - a já nepochybuji o tom, že i upřímnou snahou jeho předkladatelů - je vytvořit obecný právní předpis, který by zaručoval ústavně chráněné právo na informace.
***