(pokračuje Filip)
Jsem přesvědčen o tom, že oficiální vydávání nepřesných a nepravdivých údajů je protiústavní, a proto mi nezbývá, než tento návrh podat právě v době, kdy projednáváme tak důležitý zákon, který jsem případně ochoten podpořit vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o správnosti toho, aby občané našeho státu měli obecně přístup k informacím. Jsem přesvědčen, že je v zájmu tohoto zákonodárného sboru, aby chybu, která vznikla v roce 1996, tímto zákonem napravil. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo má pan poslanec Vladimír Mlynář, připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážená paní předsedající, vážená vládo, mám dvě poznámky a jeden pozměňovací návrh. K návrhu paní poslankyně Parkanové jsem chtěl říci pouze tolik. Debata o vymezení povinných subjektů je jedna z klíčových kolem tohoto zákona a trvá již velmi dlouho. To, co zde zaznělo jako pozměňující návrh paní poslankyně Parkanové, byla jedna z variant, která byla probírána. Nakonec předkladatelé i řada právních kapacit dospěli k názoru, že takto konstruované znění de facto zákon vyprazdňuje. Myslím, že se k tomu znovu vysloví předkladatel.
Druhá poznámka se týká pozměňovacího návrhu, který zazněl a je v usnesení výboru pro regionální samosprávu a životní prostředí. Jde o prodloužení lhůt na vyřízení žádostí. Návrh z výboru navrhuje prodloužit tuto lhůtu z 15 na 30 dnů. Chtěl bych upozornit, že jde zřejmě v jistém ohledu o nedorozumění, protože § 47, kde jsou přechodná ustanovení návrhu, už nyní prodlužuje lhůty v tom náběhovém období tak, že v letošním roce bude lhůta 30 dnů a s možností prodloužení na 50, v roce 2001 bude 23 dní s možností prodloužení na 38 dní, a teprve v roce 2002 bude lhůta 15 dnů s možností prodloužení na 25 dnů. Dostali jste myslím do svých lavic všichni vyjádření navrhovatele, kde najdete tabulku srovnání těchto lhůt se zahraničím, a zjistíte, že lhůty, které se navrhují u nás, jsou zcela věcné a racionální.
Poslední poznámka se týká § 4 odst. 2, o němž zde již byla řeč. Paní poslankyně Parkanová zde navrhla, že v případě, že nebude přijat její první pozměňovací návrh, měl by tento paragraf znít, že povinné subjekty mohou zveřejňovat informace uvedené v odst. 1 též dálkovým způsobem, tedy na internetu. Chtěl bych říci, že rozumím obavě, která panuje mezi řadou poslanců v této věci. Nicméně návrh paní poslankyně Parkanové, který používá slovo "mohou", podle mého soudu znamená, že ti, kteří tak nečiní dosud, tak činit nebudou, a zákon by tím ztrácel smysl. Nicméně obava, která panuje, totiž že v současném znění zákon ukládá i fyzickým osobám povinnost zveřejňovat informace uvedené v bodě 1 na internetu - chtěl bych navrhnout pozměňovací návrh.
V § 4 odst. 2 se na konci připojuje věta: "Tato část se nevztahuje na povinné subjekty, které jsou pouze fyzickými osobami." Odstraní se tak problém, o kterém byla řeč už v ústavně právním výboru, že současné znění by se např. při jistém možném výkladu - a to podtrhuji, při jistém možném výkladu - vztahovalo třeba na lékaře, což by bylo vskutku absurdní a nesmyslné. K této věci, tedy obavě obcí, zejména malých obcí, že nebudou mít technické vybavení a možnosti splnit úkol zákona a dávat své informace na internetové stránky, bych chtěl říci dvě věci.
Jednak tady mám stanovisko Svazu měst a obcí, které jste předpokládám dostali všichni. Zde nám předseda Svazu měst a obcí píše, že obce mohou využít služeb např. okresních úřadů větších měst či specializovaných firem při umisťování informací na internetové stránky. Navíc Svaz měst a obcí rozjíždí vlastní projekt, který se jmenuje "Města a obce on-line" a umožňuje všem obcím, i těm nejmenším, i těm, které nejsou členy Svazu měst a obcí, zadarmo veškeré informace poskytnout.
Nechci zdržovat kolegy, kteří nepoužívají internet, přednáškou na téma, jak funguje internet. Omezím se na jedinou větu - internet nemá jednoho majitele, není možné tedy k němu přistupovat tak, jako se přistupuje k novinám nebo médiím.
Nicméně ta obava mnohých starostů je podle mého soudu věcná a je třeba ji vzít v úvahu. Pro hladší zprůchodnění zákona si dovolím navrhnout ještě jeden pozměňovací návrh, totiž v § 47 odst. 1, to je v přechodných ustanoveních, doplnit větu: "Pro obce, které nejsou městem, povinnost podle § 4 odst. 2 nastává 1. lednem roku 2002." Myslím, že to umožní skutečně klidný spánek i starostům nejmenších měst. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Mlynářovi. Slova se ujme paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, přítomní členové vlády, kolegyně a kolegové, vážený pane senátore, dovoluji si v podrobné rozpravě přednést dva pozměňovací návrhy, resp. návrhy týkající se dvou oblastí, a sice jeden se týká výroční zprávy, která je uvedena v návrhu zákona. Přestože předkladatelé ve svém včerejším sdělení k zákonu o svobodě informací sami píší jako pozitivní jev, že došlo k zúžení a zjednodušení požadavků na obsah výroční zprávy, sama považuji výroční zprávu za naprosto nadbytečnou. Navrhuji proto vypustit ta ustanovení, která se výroční zprávy povinných subjektů týkají, tedy § 4 odst. 1 písm. g) a celý § 17 senátního návrhu zákona o svobodném přístupu k informacím.
Výroční zpráva je pro žadatele zcela irelevantní informací a sumarizace údajů obsažených ve výroční zprávě podle mého názoru zbytečně zatíží pracovníky povinného subjektu, kteří by se mohli v téže době věnovat jiné činnosti.
Druhý můj návrh se týká části druhé návrhu zákona o svobodném přístupu k informacím, a sice té části, která přímo novelizuje 29 dnes platných zákonů. Navrhuji vypustit tato ustanovení s výjimkou § 21, celé znění části druhé přečíslovat a doplnit i paragraf tohoto znění: "Nebrání-li tomu jiné zákonem stanovené důvody, nemůže se ten, kdo je povinen poskytnout informace podle tohoto zákona, dovolávat povinnosti zachovávat mlčenlivost stanovenou zvláštními zákony." Pod čarou na konci stránky by pak mohl být uveden demonstrativní výčet zákonů, kterých se to týká, ale nepovažuji to za nezbytně nutné. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Slova se ujme pan poslanec Libor Ambrozek, připraví se pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Libor Ambrozek: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi předložit několik stručných pozměňovacích návrhů. Myslím, že obecná rozprava byla dosti dlouhá a já jen na její okraj bych chtěl podotknout, že ani přijetím zákona o právu na informace o životním prostředí, který upravuje speciálně oblast informací o životním prostředí a který začal platit 1. červencem 1998, žádný kolaps na úřadech zabývajících se touto problematikou nenastal a neobávám se, že by k tomu mělo dojít ani po přijetí tohoto zákona.
Moje pozměňovací návrhy se týkají lhůt, které jsou v zákoně uvedeny. Vedl jsem již v minulém období s kolegou Kužílkem diskusi o tom, zda je vhodné, aby tady v naší republice byla řada zákonů, které všechny počítají lhůty jinak. Domnívám se, že správní řád, ať máme na úřady názor jakýkoli, je dokument po léta všeobecně rozšířený a zavádět několikeré počítání lhůt není úplně vhodné.
Proto navrhuji, za prvé, aby v § 5 odst. 1 bylo slovo "sedmi" nahrazeno slovem "patnácti", za druhé aby v § 13 odst. 3 c) - i když to navrhly už výbory, jen pro úplnost bych to chtěl zopakovat - číslovku "patnáct" nahradit číslovkou "třicet".
***