(pokračuje Jalůvka)
Další pozměňovací návrh, i když může být různý názor na jeho výklad, nicméně považuji za nutné jej podat.
Za odst. 1 v § 7 navrhuji vložit odst. 2 tohoto znění: "Informace, které vypovídají o politických postojích a členství osoby v politických stranách a hnutích, které směřovaly nebo směřují k potlačování lidských práv a demokratického systému, poskytne povinný subjekt i bez souhlasu žijící dotčené osoby. Jestliže dotčená osoba nežije, poskytne povinný subjekt tyto informace i bez ohledu na zachování její lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jejího dobrého jména."
b) Stávající odstavec 2 označit číslem 3.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jalůvkovi.
Nyní bude hovořit pan poslanec Zdeněk Jičínský. Je to poslední přihláška, kterou zatím do podrobné rozpravy máme. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem mluvil v obecné rozpravě, upozornil jsem na onu zvláštní koncepci tohoto zákona, že považuje za potřebné uvést tam těch 22 zvláštních zákonů s paragrafy pod číslem 18 a dalších. Řekl jsem, že k té věci pozměňovací návrh dávat nebudu, ale vzhledem k tomu, že návrh v této věci podala paní poslankyně Dundáčková, vede mě to k tomu, že svůj názor, který jsem tehdy ohlásil, měním a i já chci v této věci podat pozměňovací návrh.
§ 18 by zněl: "Umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené zvláštními zákony."
Nechávám na posouzení zpravodajovi, popř. po poradě s legislativním odborem, zda dole by měla být legislativní poznámka s odkazem na příslušné předpisy. Zároveň bych byl rád, kdyby pan navrhovatel i pan zpravodaj tuto otázku posoudili a vyjádřili se potom k oběma návrhům, protože samozřejmě jestliže to člověk jenom slyší, nemá dost možností posoudit, který návrh je lepší. Netrvám na tom, že můj návrh je lepší, i když samozřejmě podávám-li jej, jsem o jeho kvalitě přesvědčen. Ale věci jsou složité.
Na složitost problémů upozornila i paní poslankyně Parkanová, když problematizovala návrh, který tu je podán, pokud jde o vymezení okruhu povinných subjektů. To je velmi složitá otázka a té se týkaly také mé úvodní poznámky. Jinak v té věci je pozměňovací návrh podán, ale není jednoduché rozhodovat, právě proto, že je zde složitá problematika v tomto směru. Myslím, že návrh, který je předkládán jako součást komplexního pozměňovacího návrhu ústavně právního výboru, je v tomto směru lepší, i když netvrdím, že řeší všechny problémy. Řada problémů se ukáže až v praxi, protože při takové zákonné úpravě nelze předem všem problémům předejít.
Nakonec nad rámec tohoto vystoupení v podrobné rozpravě bych měl poznámku k panu navrhovateli, který se vyslovil k mému stanovisku, i když je označil za legitimní. Byl bych ale rád, aby tady byl smysl pro jemnější nuance. Nemyslím si, že parlament je orgánem pro schvalování návrhů, které předkládá vláda. Mám jen trochu jiné pojetí v tom, co má být obsahem poslaneckých iniciativ, a v tomto směru si myslím, že jsem právem kritizoval předchozí vládu za její dluh, protože povinnost připravit takovou novelu do činnosti vlády bezpochyby spadala. Nechci ale problematiku už rozvádět, kolega Matulka se už také s jistým despektem vyslovil o mých názorech, které prý neustále opakuji, ale zdůrazňuji, že přece jenom dávám přednost jemnějšímu rozlišování.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému.
V rozpravě v tuto chvíli vystoupí kolega Matulka jako zpravodaj. Má přednostní právo, ale on stejně není nikdo přihlášený. Hovoří pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Mám skutečně jen technickou poznámku. Jednak repliku na výzvu pana profesora Jičínského, abychom se spolu s panem navrhovatelem vyjádřili, který pozměňovací návrh je lepší, horší. Hodláme to učinit v rámci rozpravy ve třetím čtení, a to ke všem nebo k většině pozměňovacích návrhů.
Jinak jsem chtěl připomenout, že mi své pozměňovací návrhy v písemné podobě dluží poslankyně Parkanová, poslankyně Dundáčková a poslanec Jičínský. Připomínám, aby mi je dali na papíře.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli se do rozpravy nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Tak jako v každé rozpravě má podle jednacího řádu v tuto chvíli možnost vystoupit navrhovatel nebo zástupce navrhovatele, kterým je pan senátor Žantovský.
Prosím, pane senátore, chcete využít svého práva? Je tomu tak, můžete hovořit.
Senátor Michael Žantovský: K většině pozměňovacích návrhů, které zde padly, se vyjádřím v průběhu třetího čtení. Chtěl bych jenom obecně říci, že z mého pohledu dnešní rozprava potvrzuje kvalitu práce, kterou učinily tři výbory Poslanecké sněmovny, a pokud jsem schopen to posoudit, ve většině případů pozměňovací návrhy, které z nich vycházejí, jsou promyšlenější a lépe kompatibilní se základní osnovou a ideou zákona než některé individuální návrhy, které zde padaly.
Musím se vyjádřit zejména k jednomu pozměňovacímu návrhu, tj. paní poslankyně Parkanové, protože ten skutečně směřuje do jádra tohoto zákona. Obávám se, že pokud by byl přijat v té podobě, v jaké ho navrhuje, pak by se z velké části tento zákon minul účelem.
Hledali jsme dlouho přesnou kalibraci definice povinných subjektů, spolupracovaly na tom i výbory Poslanecké sněmovny, a v komplexním návrhu ústavně právního výboru nakonec jsme došli ke znění, které podle mého názoru je ze všech znění, která jsem zatím viděl, nejoptimálnější. Říká, že povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.
A to je vlastně samotná myšlenka tohoto zákona. Právo na informace existuje jenom proto, že správu považujeme za veřejnou. Veřejnost správy je jediným důvodem, který nám dává právo informace žádat. Proto také je zcela v souladu s účelem tohoto zákona a bylo by proti duchu tohoto zákona, kdyby tam, kde zákon svěřuje veřejnou správu jakékoliv jiné osobě právnické nebo fyzické, právo na informace neexistovalo. Bylo by to porušení základního principu.
Stejně tak musím dodat, že pokud by povinnost zveřejňovat informace i stanovený koncept způsobem umožňujícím dálkový přístup byla pouze fakultativní, opět by se zákon zcela míjel účinkem.
Moje poslední poznámka dnes směřuje k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Dundáčkové, který se týká vypuštění paragrafu o výroční zprávě. V původní verzi zákona, úplně té nejpůvodnější, tento zákon obsahoval i sankce za porušení, za nedodržování povinnosti poskytovat informace. Obsahoval tyto sankce v podobě novely přestupkového zákona. To potom po diskusích jsme z osnovy vypustili. V této podobě již zákon prakticky neobsahuje žádné sankce, je to zákon bez sankce a jediným zpětnovazebním mechanismem o činnosti instituce, úřadu v oblasti poskytování informací je nyní výroční zpráva.
***