(Schůze opět zahájena v 9.37 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kolegyně a kolegové, je 9.37 hodin, pokračujeme v přerušeném jednání, a to v senátním návrhu zákona, kterým se mění zákon 54/1956 Sb., č. 32/1957 Sb. a zákon č. 88/1968 Sb. Vítám zde zástupce předkladatele a reprezentanta horní komory Parlamentu České republiky pana senátora Milana Štěcha. Věřím, že v tuto chvíli nám již nebrání nic v tom, abychom mohli úspěšně pokračovat v rozpravě v rámci třetího čtení tohoto návrhu zákona, tuto rozpravu uzavřít a přistoupit poté k hlasování.
Registruji přihlášku pana poslance Janečka, kterému uděluji slovo.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, protože se domnívám a cítím, že kolem tohoto návrhu zákona a řady pozměňujících návrhů se zde objevují určité emoce, myslím, že je nezbytné říci, jak funguje nemocenské pojištění.
Je třeba říci, že v tomto systému hrají zásadní roli tři subjekty: pacient, zaměstnavatel a lékař. Tím klíčovým subjektem není pacient, ale lékař. Bohužel ani návrh pana senátora, ani žádný jiný pozměňovací návrh se způsobem uznávání pracovní neschopnosti nezabývá. Některé pozměňující návrhy se zabývají otázkou stimulace nemocného, aby nebyl nemocný. To je samozřejmě legitimní postup, ale je třeba si uvědomit, ve které fázi působí. Takovýto mechanismus působí nejlépe při nezaměstnanosti jedna až dvě procenta. Potom samozřejmě zaměstnanec není pod nějakým tlakem, nebojí se ztráty pracovního místa, má volnější prostor, aby zneužíval pracovní neschopnosti. Při nezaměstnanosti 8, možná někde 10, někde 15 - 20 % si zaměstnanec musí uvědomit a uvědomuje si, že neoprávněným vybíráním pracovní neschopnosti v podstatě dramaticky snižuje svou hodnotu na trhu práce. Lze to dokázat i na statistikách, kdy samozřejmě - a říkám bohužel - jako první odcházejí z pracovního poměru lidé, kteří jsou částečně zdravotně postiženi, tzv. lidé se změněnou pracovní schopností.
Chci říci, že je zbytečné vést zde nějakou válku, protože ono principiální, co by zde mělo být, je, jak upravíme systém tak, aby na jedné straně bylo nemocenské dosažitelné pro každého nemocného, na druhé straně aby se zabránilo zneužívání.
Říkám - nejsilnějším článkem je lékař, druhým článkem je zaměstnavatel. Zde se opět používají jiné vazby, a to tak, že první tři dny hradí zaměstnavatel. Bylo by vhodné zamyslet se nad tím, jestli by nebylo dobré snížit např. pojistné s tím, že zaměstnavatel by hradil první tři dny. To by byl ten správný nástroj ke stimulaci zaměstnavatele. Proto říkám - přijetí žádného rozhodnutí, žádného návrhu žádným dramatickým způsobem nezhorší ani nezlepší současný stav. Jediné co by bylo chyba, kdyby tento návrh byl zcela zamítnut. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, už na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jsme slyšeli spoustu řečí o tom, jak je nemocenská zneužívána, jak lidé institutu nemocenské využívají. Ti, co nám to tvrdili, tvrdili to s vážnou tváří, ale nikdy nebyli schopni říci zdroj, kolik procent nemocenské je zneužíváno, proč je zneužívána a kde je to statisticky dokázáno. Buď toto své přesvědčení mají ze svých vlastních zkušeností, nebo čerpají ze zdrojů, které nám jsou úplně neznámé.
K panu poslanci Janečkovi. Když budeme zpochybňovat poskytování nemocenské praktickými lékaři, zpochybňujeme jejich odbornost, protože lékař je odpovědný za to, jak pacienta léčí a jak dlouho ho léčí. Udělejme řádné kontrolní mechanismy na systém nemocenské, aby podle některých přítomných poslanců nemohla být zneužívána, a pak o tom mluvme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Špidla.
***