Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu se zabývat příliš technickými detaily návrhu, nebudu se ani zabývat ekonomickými důsledky, protože si myslím, že v závěrečném slově pana předkladatele se nám dostane potřebných údajů, ale dovolte mi, abych se zabýval jiným problémem.
Problém nemocenského pojištění a nemocenských dávek je problémem mimořádně významným. Je to problém, který má mimořádně složité důsledky a vyžaduje, aby se komplexně řešil v oblasti postoje lékařů, postoje zaměstnanců, postoje zaměstnavatelů. To všechno je třeba dát do určitého souladu.
Evropské zkušenosti a světové zkušenosti ukazují, že prakticky neexistuje jeden jediný uznávaný vzor, že každý systém má své výhody a nevýhody. Mimo jiné je také zajímavé, že se nikde neuvažuje a neukazuje porovnání nemocnosti s evropským průměrem. Zjistili bychom, že nemocnost, která se vyskytuje u nás, nepřesahuje neobvykle nemocnost, která se vyskytuje v Evropě a v nám blízkých oblastech. Proč o tom hovořím? Protože tento komplikovaný problém vyžaduje komplikovanou dlouhou a zodpovědnou debatu.
Otázka zní. Proběhla tato debata? Proběhla jako veřejná autoritativní debata, kde bychom měli nějaká stanoviska, která vznikala organicky, uvážlivě tak, abychom se mohli rozhodnout k nějakým zásadním věcem? Tato debata neproběhla. Z toho důvodu si myslím, protože situace je neudržitelná, že senátní návrh je omezeným kompromisem, který nás v relacích vrací o několik let zpátky, to znamená do období, kdy byla podstatně nižší nemocnost. Mohu tedy z toho soudit, že poměr jednotlivých nastavení nemá tak velký význam, jak o něm často hovoříme. Protože neproběhla debata a protože senátní návrh představuje, podle mého názoru, potřebný kompromis a otevírá prostor a čas k tomu, abychom tuto debatu vedli, považuji za přirozené podpořit předkladatele a naopak považuji svým způsobem za povrchní předkládat pozměňovací návrhy, které mohou mít těžko odhadnutelné důsledky. Jeden z nich je naprosto zřejmý a je aritmetický. Přibližně 27 % lidí má plat nižší, než je zhruba 8 000 korun. Znamená to, že přibližně tomuto počtu lidí, o něco méně než třetině, by návrhem pana poslance Krásy byly sníženy nemocenské dávky. To je velmi radikální a na základě tak nedostatečné diskuse si myslím, že to není úplně uvážené a že to není v pravém slova smyslu zodpovědné.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Ještě vidím další přihlášku pana poslance Ouzkého.
Poslanec Miroslav Ouzký: Vážení kolegové, pouze si dovolím velmi rychle reagovat na to, co zde řekl pan ministr. Někdy v minulém týdnu vyšla v příloze Mladé fronty Ekonomika a finance tabulka srovnávání nemocnosti nás a ve spolkových zemích, jak ve starých, tak v nových. Zatímco od r. 1995 do r. 1997 poklesla nemocnost v nových i starých spolkových zemích Německa z 5,2 % na 4,4 %, případně z 5,1 % na 4,1 %, v České republice dochází k pozvolnému, ale přece jen signifikantnímu nárůstu z 6,2 na 6,3 %. Nevím, zdali je to záležitost pouze statistické chyby, ale o něčem to také vypovídá.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vidím, že pan poslanec Ouzký vyprovokoval pokračování rozpravy. Přihlásil se pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že tyto údaje jsou v podstatě zavádějící a nemají nic společného s novelou, která je tady předložena. Tato novela v podstatě znamená pouze změnu parametrů, které byly nastaveny před třemi lety. Od té doby nebyly upraveny, ačkoliv průměrné výdělky postupně rostly. Jelikož tento parametr je nastaven i procentem z určité částky, pak samozřejmě jak rostou výdělky, se postupně dostávají nad hranici, která je dána horním maximem. To, jestli nemocnost poroste, nebo bude klesat, naopak si dovolím tvrdit, že právě návrhem pana poslance Krásy rozšíříme, pokud bychom vycházeli z teorie, která zde byla velmi důrazně uplatňována, okruh těch, kterým by se vyplatilo zneužívat nemocenskou, protože se dostáváme v podstatě až do příjmové kategorie kolem 24 tisíc korun. Argument je skutečně mimo. Tady se bavíme o tom, zda z pojištění, které si všichni platíme - a není to pojištění malé - máme dostávat adekvátní částku nebo ne a zda by měla odpovídat současné situaci. Čili vztahovat to na to, že tímto způsobem vyřešíme problematiku nemocnosti, se domnívám, že je liché.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Vlachovi.
Poslanec Jiří Vlach: Pane předsedající, dámy a pánové, přestože mě obsah debaty velice zajímá, tak se musím přimluvit za to, abychom alespoň nějaká pravidla ve sněmovně dodržovali. Pokud se nepletu, nebyla znovu otevřena rozprava ke druhému čtení, ale jsme ve třetím čtení. Vystoupit ministr samozřejmě může, může se vyjádřit jakkoliv, poslanci by měli respektovat, v které fázi legislativního procesu se nacházíme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, § 95 zákona o jednacím řádu v odst. 2 konstatuje, že ve třetím čtení se koná rozprava. Hovoří ovšem, že v této rozpravě lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb. Nedomnívám se, že dosud vystupující řečníci se jakýmkoliv způsobem zprotivili duchu jednacího řádu, a také z tohoto důvodu jsem jim umožnil jejich vystoupení.
Ptám se, jestli ještě někdo má v úmyslu vystoupit v rámci rozpravy ve třetím čtení. Pokud tomu tak není, rozpravu končím.
***