(pokračuje Exner)
Je to článek 51.
Neexistuje tedy právní základ, od něhož by mohl jeden stát, kupř. Spojené státy americké, nebo jedna aliance, např. NATO, odvozovat právo na vojenský útok proti tomu kterému státu. Také v závěrečném aktu Helsinské konference, podepsaném nejvyššími představiteli všech evropských států a USA a Kanady, je tento postulát dále upřesněn. Žádné zdůvodňování nemůže posloužit k ospravedlnění uchýlení se k hrozbě silou nebo použití síly v rozporu s tímto principem. K žádné takové hrozbě silou nebo použití síly se nesáhne jako k prostředku urovnání nebo otázek, které mohou vést ke sporům mezi nimi. Je to druhý princip ze Závěrečného aktu.
Tedy vskutku nic, žádné zdůvodňování nemůže ospravedlnit akce Spojených států amerických, Velké Británie, ČR nebo NATO proti Jugoslávii. A předtím analogicky současné akce Spojených států amerických a Velké Británie proti Iráku. Dokonce právě naopak. Jediné, co by v dané situaci bylo v souladu s mezinárodním právem, by byla ochrana napadeného, kupř. jeho odvetný raketový či letecký protiúder proti útočníkovi. Jinak celé poválečné dějiny našeho největšího vzoru a příkladu demokracie, Spojených států, jsou přímo naplněny akcemi, které na základě uvedených paragrafů představují hrubé porušování mezinárodního práva.
Nyní stojíme před otázkou, jestli se sami chceme zúčastnit akcí, jako byl Vietnam, Guatemala, Nikaragua, Grenada, nebo toho, čeho se velmi neuváženě dopouštěl Sovětský svaz např. při svém vstupu do Afghánistánu a při neslavném odchodu odtamtud. Anebo také se můžeme zúčastnit akce, kterou provedly Spojené státy proti Kubě, a dopadnout spolu s nimi podobně, jak to dopadlo v Zátoce sviní.
Bylo již zmíněno, že analogicky proti této variantě řešení problému vystupuje tzv. Zakládací dokument NATO - Rusko. Je to tak, že v době, kdy schvalujeme určité mezinárodní smlouvy a zásady, jsme naplněni slavnostním duchem toho, jak všechno budeme řešit mírovou cestou, ale v konkrétní situaci se bohužel nachází mnoho našich partnerů, mnoho z nás, kteří jsou ochotni si trochu zabombardovat nebo zaválčit. Bylo už řečeno k otázce Kosova, že jugoslávská delegace, která byla na jednání v Rambouillet i v Paříži zastoupena představiteli všech národností včetně Albánců, přijela na první kolo jednání s mimořádným vkladem. Tato delegace jako první podepsala 10 bodů vypracovaných kontaktní skupinou, které měly být nakonec potvrzeny jako výsledek jednání v Rambouillet. Byl to návod k řešení problému mírovou cestou. Avšak několik hodin před ukončením jednání v Rambouillet byl Jugoslávcům předán k podpisu dokument, jehož největší část - a to 56 stran - se vůbec ani jednostranně, ani dvoustranně neprojednávala v rámci jednání kontaktní skupiny rozhovorů v Rambouillet. Byly tam začleněny i otázky kontroly cizími vojsky, kontrola armády a policie, o nichž není v původních 10 bodech vůbec žádná řeč. O NATO nebyla v žádném z těchto původních dokumentů vůbec ani zmínka, jen v 7.bodu z těchto 10 byla zmínka o Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V rozporu s těmito 10 body, kdy jugoslávská strana měla souhlasit s funkcí prezidenta Kosova, se zvláštní ústavou pro dílčí část svého území, se zákonodárným zmocněním pro parlament Kosova, se zvláštním soudním systémem - ústavním a nejvyšším soudem, završeným v rámci této součásti své země -, se změnou ústavy jak Srbska, tak Jugoslávie atd., a za tři roky měla souhlasit s referendem pouze na dané části srbského státu - Kosova a Metochie.
Všichni jugoslávští představitelé postupně prohlásili, že solidní bází pro jednání bylo 10 bodů kontaktní skupiny, které také delegace srbské vlády a jugoslávské vlády i zástupců národnostních menšin přijala v rámci jednání v Rambouillet. Ruský ministr zahraničí Igor Ivanov zdůraznil, že Rusko podporuje mírové řešení a dohodu založenou na principech kontaktní skupiny a je proti vojenské hrozbě, jíž je Jugoslávie vystavena, a proti každému použití síly. Rusko v kontaktní skupině nepřijalo a nepřijme jednání o cizí vojenské a policejní přítomnosti v Kosovu a Metochii. Uvedl, že ověřovací skupina Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě má trvale plnit svůj mandát.
Když jugoslávský prezident přijal nedávno 12. března řeckého ministra zahraničních věcí Jorgose Papandrea, oba vyjádřili souhlas s tím, že použití síly proti Spolkové republice Jugoslávii je nepřijatelné a představovalo by hrubé porušení příslušných mezinárodních principů míru a stability v Evropě. V rámci svých ústavních povinností srbské a jugoslávské státní orgány mohou úspěšně garantovat realizaci politických dohod, jakmile se jich dosáhne. Jugoslávie nepřijme cizí vojenskou přítomnost na svém teritoriu. - Cituji to proto, že Řecko je členem Severoatlantické aliance.
Připomeňte si spolu se mnou nakonec to, jak hrozili představitelé oběma stranám, když nepodepíší dohodu z Rambouillet. Hlavní mluvčí byla státní sekretářka Madelaine Albrightová, avšak postupně tyto teze opakovali další. V případě, že nepodepíše jugoslávská strana, hrozilo se vojenskými akcemi. V případě, že nepodepíše kosovská strana, strana kosovských Albánců, hrozilo se zastavením podpory UCK. Toto prohlášení v sobě obsahovalo skutečnost, že veřejně byla ohlášena podpora armádě, která vystupuje proti legálnímu státu, a to, že se dosáhlo jednostranného podpisu, znamená, že tyto státy deklarují, že tuto armádu dále podporují, a to proti zásadám mírového uspořádání.
Dámy a pánové, u nás se vůbec nemluví o tom, že v rámci jednání v Paříži také jugoslávská strana podepsala tzv. smlouvu o samosprávě v Kosmetu - v Kosovu a Metochii -, jejíž anglický text mám k dispozici, včetně originálních podpisů všech představitelů, kteří se zúčastnili jednání na této straně, včetně představitele Republiky srbské prof. dr. Radko Markoviče, místopředsedy vlády Republiky srbské, a prof. dr. Vladana Kutlešie, místopředsedy federální vlády, a dále zástupce národnostních menšin Srbů a Černohorců, Turků, Muslimů, Romů a Egypťanů. Je škoda, že naše sdělovací prostředky a také vláda ve svých materiálech nehovoří vyváženě o obou stranách a o činech, které uskutečnily. Tato smlouva respektuje ve svém obsahu plně všech 10 bodů, které byly stanoveny jako výchozí podmínky pro jednání v Rambouillet a v Paříži.
***