(pokračuje Rychetský)
Zbývá mně, jestli se nemýlím, vypořádat se s jedinou otázkou, a to je otázka pana poslance Zahradila na to, jak se s myšlenkou jistého restitučního charakteru tohoto zákona vypořádá skutečnost, že jde o naturalizační úmluvu z roku 1929, v jejímž důsledku, jestli jsem dobře pochopil pana poslance Zahradila, někdo ztratil naše státní občanství. Já odpovědně říkám, že vláda nemá statistiku, nemá statistiku případů, kdy se stalo, že by nějaký náš občan v období po únoru 1948 opustil naši republiku, zůstalo mu zachováno naše státní občanství a až v případě naturalizace podle úmluvy z roku 1928 se jej dobrovolně vzdával, aby mohl získat občanství USA. Vím, že statisticky tomu bylo naopak. Ti občané léta žili v nové budoucí vlasti bez státního občanství, protože pozbyli naše občanství jednostranným zásahem naší země, bývalých vlád a v době, kdy se ucházeli včetně pobytu v USA o americké občanství, vlastně ho nepozbyli v důsledku této dohody, protože jej již dávno neměli. Zdůrazňuji, že si myslím, že tady absolutně žádný rozpor není.
Je věcí vaší úvahy, jak budete hlasovat. Chci zdůraznit, že vím, že je zásadní otázkou nezodpovězenou ze strany české vlády, zda tato vláda opouští princip jednoho státního občanství, princip, který byl typický pro 50. a 60. léta v Evropě, princip, který je vyjádřen i v úmluvě Rady Evropy o státním občanství a přechází na více občanství. Tato diskuse je otevřená, je otevřená v sousedním Německu a ve většině evropských zemí a vláda není v tuto chvíli ještě rozhodnuta opustit tento princip, a proto tento zákon nepředložila jako novelu zákona o nabývání a pozbývání státního občanství, proto jej předložila jako samostatný zákon. Tvrzení, že rozpor ohledně stejné právní úpravy nabývání občanství mezi platným zákonem o nabývání a tímto zákonem, není legitimní, protože jde o vztah lex generalis a lex specialis, což je běžná právní metoda.
Myslím si, že toto jsou všechno otázky, které má smysl věcně diskutovat na půdě zejména ústavně právního výboru, které lze těžko řešit jednostrannými prohlášeními diskutujících na pléna Poslanecké sněmovny. Proto považuji za nejjednodušší, když Poslanecká sněmovna vyjádří svou vůli propustit tuto osnovu do druhého čtení, neboť tím právě otevře prostor právě pro diskusi o těchto zásadních právních a ústavních otázkách. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Rychetskému a udílím slovo panu zpravodaji Karasovi.
Poslanec Jiří Karas: Dámy a pánové, v rozpravě vystoupili čtyři páni poslanci. Pan poslanec Filip, pan poslanec Payne, pan poslanec Zuna a pan poslanec Zahradil. Páni poslanci vystoupili kriticky. Snad jenom poznámka k panu poslanci Zahradilovi. Hovořil o prvorepublikové smlouvě. Ta ovšem v 70. letech byla prohlášena v USA za protiústavní.
Návrhy zazněly dva, a sice pan kolega Filip a pan kolega Zuna vrátit návrh zákona k přepracování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 137. Na žádost pléna vás všechny odhlašuji a prosím novou registraci.
V hlasování pořadové číslo 137 rozhodneme o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 137 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 137 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 182 vyslovilo 70 a proti bylo 103.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Dávám návrh, aby tento návrh zákon byl projednán ve výboru petičním vzhledem k oblasti lidských práv, kterých se to týká, a zároveň dávám návrh, by byla prodloužena lhůta k projednání o 20 dnů.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli nejsou další návrhy.
V hlasování pořadové číslo 138 rozhodneme o přikázání zahraničnímu výboru.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 138 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 138 se ze 181 přítomných pro vyslovilo 165 a 1 byl proti.
V hlasování pořadové číslo 139 rozhodneme o přikázání výboru petičnímu.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 139 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 139 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj vyslovilo 90 a proti bylo 61.
Pan poslanec Filip navrhl, aby se podle § 91 prodloužila lhůta pro projednávání tohoto zákona ve výborech o 20 dnů, ale já se obávám, že o tomto návrhu nemohu dát hlasovat, protože tento návrh byl vznesen mimo rozpravu. Pan poslanec Filip uznává tuto námitku. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.
Dalším bodem je
34.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb.,
o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 159/ - prvé čtení
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 159. Za omluveného ministra vnitra Václava Grulicha předložený návrh uvede místopředseda vlády Pavel Rychetský, kterého prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, vláda má pro vás ještě jeden kousek ze stejné kuchyně. Je to tentokrát novela zákona o nabývání a pozbývání státního občanství, která se vztahuje k naprosto stejné problematice, která má též do značné míry charakter reflexe událostí, které nastaly v minulosti, tentokrát však událostí, které nastaly v minulosti nedávné v souvislosti s rozpadem Československa.
Není žádné tajemství, že od vzniku České republiky je Česká republika předmětem opakované, stupňující se intenzivní kritiky ze strany mezinárodních organizací zřízených pro ochranu lidských práv, zejména ze strany Rady Evropy, ale i ze strany jiných organizací, a to proto, že přijala po rozpadu Československa - ona ji přijala před, ale s účinností pro dobu po rozpadu - právní úpravu odlišnou od právní úpravy, kterou přijala Slovenská republika v oblasti nabývání a pozbývání státního občanství, právní úpravu, která je považována ve vyspělém světě za právní úpravu diskriminující, neboť došlo k tomu, že někteří naši spoluobčané, kteří byli československými státními občany, žili na území v okamžiku rozpadu Československa na území České republiky, se dostali do postavení osob bez našeho státního občanství, osob považovaných vesměs za státní občany Slovenské republiky, osob, které měly velmi a mají do dnešního dne velmi ztížené postavení a životní situaci na území této země.
***