Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Budu do značné míry šetřit váš čas a nebudu detailně odpovídat na všechny názory, které byly vysloveny v průběhu obecné rozpravy, a to zejména proto, že šlo - jak jsem záměrně řekl - o názory, o právní výklad toho či onoho diskutujícího. Přesto se s nimi vypořádám v tom pořadí, jak zde zazněly, ale začnu poslední poznámkou pana poslance Zahradila, která byla vyslovením přesvědčení, že motivem k předložení tohoto návrhu zákona nebylo přenocování paní Jiřiny Fuchsové před budovou Úřadu vlády. Mohu vás všechny ubezpečit, že stačí si přečíst programové prohlášení vlády České republiky, ve kterém je explicitně řečeno, že vláda České republiky považuje za naprosto nezbytné v oblasti státního občanství vyřešit jak všechny otázky související s diskriminací v důsledku rozpadu Československa těch občanů, kteří zůstali na našem území - to bude další bod - a nejsou považováni za české nebo slovenské občany, a stejně explicitně říká ve svém programovém prohlášení vláda již loni - v červenci minulého roku - že chce zcela vážně řešit otázku občanství našich bývalých spoluobčanů, kteří přišli o toto občanství v průběhu uplynulých 40 let.

Teď k vlastní diskusi. Velice rozsáhle pan poslanec Filip hovořil o problému bipolidu a o tom, nebude-li tento problém v této smlouvě vyřešen a vypořádán, tak vlastně není možné tuto osnovu zde kvalifikovaně probrat, a navrhuje, aby byla vrácena vládě k přepracování.

Chci všechny přítomné ubezpečit o tom, že vláda si je vědoma toho, že problémy, zejména právní problémy vznikající z dvojího nebo víceronásobného státního občanství, samozřejmě existují, ale chci především zdůraznit skutečnost, že tyto problémy existují nezávisle na předloženém návrhu zákona. Dvojí nebo víceré státní občanství podle platné právní úpravy na území tohoto státu mohlo vznikat po celou dobu jeho existence - a vznikalo. Není úkolem této speciální normy řešit problémy, které vznikají třeba v oblasti trestního práva nebo v oblasti branné povinnosti.Takže musím říci, že námitky, které v tomto směru zazněly, nemohou být námitkami ve vztahu k tomu, že tento problém má být řešen v tomto zákoně, nýbrž mohou být pouze námitkami ve vztahu k tomu, že tento problém podle jejich názoru není uspokojivě řešen platným právním řádem.

Ale upozorňuji vás, že dnes a denně vzniká dvojí a víceré státní občanství nebo může vznikat a v řadě případů nezávisle na vůli českých státních orgánů. Stačí, aby se českému státnímu občanovi narodilo dítě na území Spojených států amerických, a ze zákona se stává - z amerického zákona - státním občanem Spojených států severoamerických. Takže problémy bipolidu nelze řešit v této speciální normě.

Není vůbec pravda, že ty problémy způsobuje ústavní nerovnost, jak se domnívá pan poslanec Filip. Protože bych chtěl zdůraznit, že naše ústavně právní úprava lidských práv a svobod s jedinou výjimkou vůbec nezakládá práva a nespojuje práva a svobody se státním občanstvím. Prostě přiznává každé fyzické osobě, která se zdržuje na našem území, stejná lidská práva a svobody, a to že náhle by mohli získat dnešní občané USA státním občanstvím nějaké další právo - to platí pouze v jediné oblasti, to je právo volební. Já zdůrazňuji, že tato vláda je rozhodnuta a netají se s tím, že chce Parlamentu ČR předložit takovou novelu volebních zákonů, aby ústavní právo, které mají skutečně pouze čeští státní občané - volit - mohli tito občané realizovat i mimo území České republiky bez ohledu na to, zda jsou mimo území České republiky služebně, pracovně, dlouhodobě - prostě aby ho mohli realizovat, i když nejsou na území České republiky. To je jediný případ.

Pokud se týká povinností, já si myslím, že bude mnohem jednodušší, abychom tyto věci projednávali na půdě odborných výborů než v plénu, a jsem si vědom toho, že vláda i legislativní rada vlády se tím dlouze zabývala v souvislosti s touto osnovou, že například v trestním zákoně existuje stále trestný čin, který se jmenuje služba v cizím vojsku. Upozorňuji, že tohoto trestného činu z hlediska formálního i bez tohoto zákona se může dopouštět nesčetné množství osob, které mají vedle našeho občanství ještě jiné, v jiné zemi a že jsou jiné mechanismy, které jsou schopny tyto problémy řešit, i když jsem si vědom toho, že to předpokládá vysokou míru odpovědnosti, rozumu našich nezávislých soudů, ale já s tím počítám. Prostě to, aby nějaký trestný čin jako trestný čin byl odsouzen, vyžaduje nejen naplnění formálních znaků, ale i naplnění materiálního znaku nazývaného vyšší stupeň společenské nebezpečnosti.

Pan poslanec Filip položil řečnickou otázku, jaké bude postavení české národní menšiny v Srbsku v okamžiku, kdy by tento zákon parlamentem byl přijat a vyhlášen. Já této otázce moc nerozumím, protože jejich postavení bude takové, jaké je. Tímto zákonem se nikdo nestane naším státním občanem, nebude-li chtít. To znamená o svém postavení každý rozhoduje sám. Jestli se nějaký náš krajan - a mně je jedno, jestli v Srbsku nebo jinde na světě - rozhodne dobrodiní tohoto zákona využít a získat státní občanství - on rozhoduje o tom, jaké bude mít postavení v té zemi, ve které právě žije. To není vůbec náš problém.

Myslím, že za diskusi bude stát jediná otázka, a to je skutečnost, že v období od února 1948 tuším že do června 1948 u nás platil vlastně ústavní zákaz dvojího občanství. Já chci ovšem zdůraznit, že tvrdit, že tomu, kdo v souladu s tehdy platným ústavním pořádkem pozbyl občanství v těch několika měsících po únoru 1948, že tím, že mu dneska dáme možnost nabýt české občanství, že tím žádnou retroaktivitu nezakládáme, protože nejde o nabývání ex tunc, jde o nabývání ex nunc.

Přicházím k poznámkám pana poslance Payna. Pan poslanec Payne má pocit, že se tady tímto návrhem zákona vláda snaží o jednostranné řešení jenom jednoho problému, tj. našich bývalých občanů, a já mu dávám za pravdu, protože každá vláda a každý stát řeší to, co je schopen řešit. Je-li pravda to, co pan poslanec Payne tvrdí, že mnoho občanů jiných států pod nátlakem bývalých vlád této země nebo exekutivy ztratilo své australské, finské nebo jakékoliv jiné občanství - já nemohu než říci, že tato vláda nemá možnosti takové občanství přiznat a nemůže to řešit, a to není důvod, proč by neřešila své bývalé občany. Proč by nevyužila právo tam, kde může. Upozorňuji, že smyslem všech restitučních zákonů vydaných po listopadu 1989 je jenom zmírnění některých křivd a bezpráví, nikoliv jejich odstranění, protože jich bylo tolik, jak se ukázalo, že jejich plné odstranění a náprava nejsou fyzicky možné.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP