(pokračuje Karas)
Právě za to se jí dostává ochrany a podpory společnosti, vyjádřené v zákoně o rodině. Proč degradovat rodinu stavěním homosexuálního partnerství na její úroveň? Bylo by scestné dávat stejná privilegia někomu, kdo už z povahy svých sklonů není schopen funkce rodiny plnit. Proto registrovanému partnerství nelze přiznávat rodinně právní charakter, jak v to zastánci předlohy doufají.
Protože opětovné nastolení tohoto již jednou zamítnutého návrhu zákona má kampaňovitý a nátlakový charakter, stojí za to pojmenovat některé věci pravými jmény. Především je to otázka, zda je homosexualita úchylka či odchylka, zda je to abnormita nebo varianta sexuálního chování. Dejme slovo sexuologům, ale tentokrát nejen těm, kteří tak říkajíc v živnostenském zájmu chápou sexualitu bez vazby k celku člověka i smyslu jeho života, jen jako oblast pouhého uspokojování sexuální potřeby. V jejich úzké profesní a deformovaném vidění se totiž může homosexualita snadno jevit jako varianta, anebo nanejvýš odchylka standardního způsobu sexuálního uspokojování. Jde ale o především o odchylku funkční, protože sex v historii je určen k předávání života a k vytváření společenství v manželství. Zde ovšem svou podstatnou funkci při plození a výchově dětí nemá. Mimochodem pro odchylku i úchylku máme jedno latinské slovo, a tím je deviace. Zatímco někteří homosexuálové a s nimi názorově spříznění zástupci jedné skupiny sexuologů tvrdí, že homosexualita není deviace, ale variace sexuálního chování, jiní sexuologové i celé lékařské školy zastávají názor, že jde o abnormitu, úchylku, čili deviaci.
Chtěl bych ale upozornit, že používají-li se slova odchylka, úchylka či deviace, nevypovídá to ještě nic, vůbec nic o lidské - zdůrazňuji o lidské - hodnotě osoby s homosexuální orientací. Pro vyváženost tedy musím uvést mínění té části sexuologů, kteří chápou sexualitu v souladu s jejím základním posláním a zapojením do celistvosti člověka.
Budu volně citovat české sexuologické prameny: Tradičně byla homosexualita řazena mezi sexuální deviace, a to dokonce jako nejtypičtější v objektu. Je také nejvíce prozkoumána, a protože její obraz je zrcadlovým obrazem normální heterosexuality, sloužila jako snadno pochopitelný model, na němž bylo možné vysvětlit a pochopit složitější problematiku deviace. Teprve z posledního mezinárodního seznamu chorob byla vyřazena, ovšem nikoliv z medicínských příčin. Motivem vyškrtnutí byla spíše politická snaha o eliminaci případné společenské a právní diskriminace homosexuálů. Homosexuální orientace totiž ze své medicínské podstaty opravdu přináší člověku některé nesnáze, které ji činí medicínsky zapříčiněným handicapem. Nemožnost odpovědného rodičovství, s tím související krize životního smyslu zvláště v pozdějších obdobích života, nedokonalá naplněnost partnerských vztahů jako jeden z činitelů partnerské nestability - to vše tedy znamená poruchu sexuálního zdraví.
Pokud se ovšem s problémy pramenícími z homosexuality někdo obrací na lékaře, je to vykazováno jinak, například jako egodistonní homosexualita, která je pokládána za zdravotní poruchu. Připomínám, že náhled či nenáhled poruchy sám o sobě není jejím kritériem.
Existuje také názor o výhradně vrozené homosexualitě, který zcela opomíjí homosexuální orientaci získanou. Již Sigmund Freud došel k závěru, že každý člověk je v jádru sexuálně nevyhraněný, přičemž jedna tendence převládne vlivem psychogenních faktorů. Identita pohlaví závisí také na tom, jak bylo dítě vychováváno, a bývá pevně zakotvena ve věku pěti let, když se vytvoří sebeobraz ztotožnění s jedním či druhým pohlavím. Dítě má velkou schopnost nápodoby a příklad rodičů je tím nejvýznamnějším výukovým nástrojem. Toto bychom si jako zákonodárci měli plně uvědomit, když projednáváme právě návrh tohoto zákona, který by mohl připravit půdu pro výchovu dětí v homosexuálním partnerství.
Druhým oblíbeným názorem části sexuologů je tvrzení, že homosexualita jako vrozená orientace nemůže být změněna. Výzkumy probíhající více jak padesát let však přinášejí poněkud odlišné závěry. V lékařské literatuře popisované případy léčby homosexuální orientace psychoanalytickými a psychoterapeutickými metodami vykazují v průměru 52% úspěšnost. Nejedná se přitom pouze o změnu vnějšího jednání, ale o skutečnou proměnu vnitřní sexuální orientace.
Těmito poukazy, dámy a pánové, na odlišné vědecké názory jsem rozhodně nechtěl ublížit těm, kteří se svým sexuálním údělem nejsou spokojeni. Ubližuje jim naopak zastírání skutečností, které pro ně mohou znamenat naději na změnu. Stále opakované tvrzení neměnnosti sexuální orientace je demotivující pro ty, kteří by rádi podstoupili léčbu, aby se stali heterosexuály.
Snažil jsem se přispět k vyjasnění podstaty homosexuální orientace z toho pohledu, který tu nebyl příliš prezentován, a tedy rozptýlit představy o homosexualitě jako normální, přirozené a neměnné variantě sexuální orientace. Kdyby tedy homosexuální soužití mělo podle navrhovatelů mít stejné právní následky jako manželství, znamenalo by to, že mají být vyvozeny stejné následky z velmi nestejných předpokladů. A to i když z těchto právních následků jako jediná podstatnější změna oproti loňskému zamítnutému návrhu byla letos vyňata úprava vztahů k nezletilým dětem, protože i to má svůj háček.
Podle navrhovatelů nemají být děti homosexuálním partnerům svěřeny do společné výchovy ani do společné pěstounské péče a rovněž je vyloučeno osvojení dítěte jako společného, případně ustanovení obou partnerů do funkce poručníků. To ovšem naprosto neznamená, že by v homosexuálním partnerství nemohly být osvojovány a vychovávány děti. Pouze by na to podle navrhovatelů nemohli mít oba partneři úřední papír. Ale k tomu, aby dítě v partnerství vychovávali, přece stačí jeden doklad. Ne snad? Koneckonců jeden z partnerů v takovém soužití může dítě vychovávat i teď, je-li mu svěřeno do péče, a to bez zvláštního zákona. Proč se tedy toto polovičaté ustanovení prosazuje do zákona? Nechám to na vaší úvaze. Já osobně v tom vidím zadní vrátka pro budoucí jednoduchou změnu, spočívající například ve vypuštění onoho podivného textu.
Přesto by rozhodně nebylo správné skupinu odlišně sexuálně orientovaných osob jakkoliv občansky diskriminovat. Právní ochranu občanů s homosexuální orientací je možné řešit zákonnou úpravou, která bude důsledně vycházet ze smluvního vztahu.
***