Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážená nepřítomná vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 124. Podle tohoto návrhu smlouvu o partnerském soužití mohou uzavřít dvě osoby stejného pohlaví starší 18 let, z nichž alespoň jedna je občanem České republiky. Smlouva musí být uzavřena formou notářského zápisu a registrována příslušným orgánem matriky. Na partnerské soužití se nahlíží stejně jako na manželství, avšak s tou výjimkou, že těmto osobám nemůže být svěřeno dítě do výchovy. Partnerské soužití může být zrušeno smlouvou partnerů nebo rozhodnutím soudu na návrh jednoho z nich.
Nemůže být pochyb o tom, že osoby stejného pohlaví, které žijí jako partneři, si nepochybně zaslouží stejnou úctu a pochopení jako každý jiný člověk. Zákony, které dnes platí, umožňují, aby tito lidé mohli společně vlastnit majetek, po sobě dědit, získat informace o zdravotním stavu partnera, uzavřít smlouvu o vzájemné vyživovací povinnosti apod. Domnívám se však, že přijetí této právní úpravy je neopodstatněné a dokonce může být pro budoucnost společnosti ohrožením. Proč?
Upravme si nejprve název zákona, tak aby přesně vystihoval jeho obsah. Zákon o poskytování výhod osobám, které žijí jako partneři. Podstatou zákona je skutečně vedle společenského uznání především zvýhodnění těchto osob tak, jako jsou zvýhodněni manželé. Manželství zákon o rodině ve svém prvním paragrafu definuje takto:
"Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí."
Rodinu jako svou základní buňku společnost podporuje, a proto jí dává skutečně nějaké výhody. Jsou to otázky spojené s dědictvím, daněmi, důchody apod. Rodiče přivádějí na svět nové potomstvo, obětují pro své děti zdraví, finanční prostředky, čas, ženy svou kariéru apod. Bez této jejich oběti by společnost zanikla, a proto se jim snaží pomoci. Nikdo snad nepochybuje o tom, že si instituce rodiny a manželé jako její nutná podmínka takovouto pozornost a podporu ze strany státu zaslouží. Ne proto, že jsou heterosexuálové, ale pro svoji nenahraditelnou úlohu ve společnosti.
Nevidím však důvod pro stejné zvýhodnění jiných skupin občanů. O tom, jak ocenit to, že jeden občan pečuje o druhého, je samozřejmě možno vést diskusi, ale tato otázka bezprostředně nesouvisí s projednávaným návrhem zákona.
Rodina je přirozená instituce, není svázána s určitou dobou nebo kulturou. Připravuje občany budoucnosti a společnosti tak poskytuje neocenitelnou službu, která nemůže být jinak nahrazena. Proto si zaslouží výjimečné postavení. Jakékoli nabourávání této výjimečnosti rodiny znamená, že si společnost podřezává větev, na které sedí. Proto se i já připojuji k návrhu na zamítnutí předloženého zákona.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl v tuto chvíli ukončit svůj příspěvek, ale nicméně pan ministr Dostál ve svém vystoupení mě vyprovokoval a domnívám se, že je spravedlivé, aby to, co zde on vytrhl z kontextu, tak bylo uvedeno v plném rozsahu. Proto přečtu pamflet, který on takto označil, tak jak jsme ho dostali na lavici, aby si každý, kdo chce, mohl udělat úsudek nejen na základě toho, co on prostě považoval za vhodné použít:
Vážení poslanci, zamýšlíme se s vámi nad zákonem o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví a máme obavy, že jeho eventuálním přijetím: oslabíte význam rodiny. Význam rodiny bývá často podceňován, což má negativní vliv na etickou úroveň společnosti ve všech oblastech a následně se projeví i poklesem ekonomické úrovně.
Legalizace alternativního svazku zpochybní jedinečnost rodiny a její hodnoty, jak shodně konstatuje Světový kongres rodin ve své deklaraci. Vytvoříte předpoklady pro další krok k osvojování dětí. Přestože návrh zákona vylučuje svěření dětí osobám, které uzavřely smlouvu o partnerském soužití, je zde reálné nebezpečí dalších tlaků, které toto budou chtít ze zákona vyjmout. Zákon neřeší péči o děti, které byly dříve přidělené osamělým osobám, a potom by uzavřely partnerskou smlouvu. Nelze brát na lehkou váhu ani pokusy s donošením plodu v mužském organismu, které mohou později opět vyvíjet tlak na legislativu. Minete se s cílem.
Oceňujeme, že navrhovaný zákon chce pomoci takto postiženým lidem, pouze jsme přesvědčeni, že není šťastným řešením. Proto vám nabízíme: na řešení této obtížné problematiky se chceme s veškerou vážností podílet, ale tak, aby výsledné řešení negativně neovlivnilo budoucnost společnosti. Dnes lze situaci těchto osob, až na malé výjimky, řešit v rámci stávajících zákonů. Váš hlas může ovlivnit vývoj v naší zemi víc, než je dnes patrno.
Fórum angažovaných křesťanů, mluvčí ing. Mojmír Kovář a Pavel Tůma.
To je tedy přesné znění toho, co zde pan ministr Dostál citoval. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kvapilovi, hovořit bude pan poslanec Karas, připraví se pan poslanec Payne.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, sešel se rok s rokem a tzv. homosexuální manželství, které jsme vloni z tohoto parlamentu vyprovodili dveřmi, opět se dere zpět oknem.
Je pozoruhodné, že zatímco vloni koaliční vláda složená ze zástupců několika politických stran tento návrh po zralé úvaze a se seriózním zdůvodněním zamítla, letos jej vláda bez velkých rozpaků doporučila.
Návrh registrovaného partnerství staví spojení homosexuálně orientovaných jedinců prakticky na stejnou úroveň jako trvalé společenství muže a ženy, jehož smyslem je především výchova dětí. A zdůrazňuji, že mám na mysli výchovu dětí v úplné rodině, kde je zastoupen jak muž-otec, tak žena-matka, kteří společně dětem předkládají i předávají své nezaměnitelné role.
V politických souvislostech to uvádím proto, že z naší paměti se pomalu vytrácí vědomí faktu, že ve všem, co přátelé starých pořádků činili a činí, je spodní tlak na rozbití systému, kterým odpírá neomezenou a nekontrolovatelnou moc. Cílem je zničení rodiny, která tvoří základ demokratického státu a občanské společnosti. Dokládají to už útoky proti instituci rodiny a první potratový zákon ve světě v prvních letech sovětského Ruska. Totalitním dědictvím je i dodnes platný interrupční zákon, podle něhož každoročně umírají desetitisíce počatých dětí. Porovnejme, kolegyně a kolegové, tuto starost o lidská práva malé skupiny lidí a bezcitnou tvrdost ve vztahu k nenarozeným dětem. Těch bylo jen za poslední léta totalitního panství zahubeno na půl milionu.
Jestliže se dnes k politickému tažení za zrovnoprávnění homosexuálních dvojic s manželstvím propůjčují i někteří zástupci stran, kterým jsme si zvykli říkat demokratické, je to vážný symptom intoxikace našeho hodnotového systému. Jen tak je možné, že zatímco nenarozeným dětem je hromadně upíráno základní lidské právo, právo se narodit, pro homosexuály se žádá právo, které patří výhradně rodině vychovávající děti.
Rodina při výchově dětí nejen plní pro společnost životně důležitou reprodukční funkci, ale také nese za výchovu dětí plnou odpovědnost.
***