(pokračuje Vetchý)
Armáda České republiky si ponechá v souladu s úmluvou pro potřeby výcviku v odminování celkem 4900 kusů min. Tento počet bude postupně redukován.
Resort obrany současně připravuje návrh zákona o použití, skladování, výrobě a převodu protipěchotních min a jejich zničení a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jeho návrh bude projednávat 25. března 1999 legislativní rada vlády. Předpokládám, že vláda předloží tento zákon k projednání nejpozději do konce května tohoto roku.
Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, věřím, že ratifikační proces předkládané úmluvy, jehož podstatnou součástí je dnešní jednání vaší Poslanecké sněmovny, bude úspěšně pokračovat a náš stát se urychleně připojí k těm státům, které tento druh velice zákeřných zbraní jednoznačně zakázaly. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru obrany České republiky Vladimíru Vetchému a nyní bude hovořit zpravodaj pro první čtení pan poslanec Payne.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Nechtě zdržovat sněmovnu dlouhými řečmi, a maje na paměti to, že ministr uvedl všechny relevantní informace, doplnil bych snad jen výzvu k Ministerstvu obrany, aby v rámci vojenského výzkumu se pokoušela nahradit nášlapné miny novými bojovými prostředky, které by vycházely za prvé z detekce narušitele nějakého vojenského prostoru nebo prostoru, který chceme chránit, za druhé pokud možno identifikovat, zda se jedná o vojenskou osobu či civilní osobu a třetí fází je zničení takové síly, pokud se jedná o vojenskou osobu.
Myslím, že současná elektronika, která se používá pro ochranu kdejakých objektů, skýtá velké množství nápadů vytvořit jiné technologické prostředky, které by v podstatě nahradily nášlapné miny a navíc by nebyly řazeny do kategorie nehumánních zbraní. Prosím tedy jen o to, aby se v koncepci rozvoje armády přemýšlelo o takovýchto prostředcích.
Doporučuji sněmovně, aby postoupila návrh do druhého závěrečného čtení a aby přikázala návrh k projednání zahraničnímu výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji panu poslanci Paynovi, otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Václava Fanka.
Prosím ho, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, myslím si, že není třeba pochybovat, že úmluva představuje v podstatě první mezinárodní ucelený dokument, který zakazuje použití celého jednoho druhu konvenčních zbraní a požaduje jejich úplnou likvidaci.
Pan ministr to zde naznačil, ale myslím si, že je důležité připomenout, že tvorba této úmluvy má také svou historii a že jejím základem se stala úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, zejména jak již naznačil pan ministr protokol 2.
Je pravdou, že první kolo hodnotících konferencí se uskutečnilo na podzim 1995 v Ženevě a západní státy na těchto konferencích zpravidla uznávaly nutnost dalšího řešení problému protipěchotních min, ale poukazovaly na skutečnost, že z humánního hlediska je problémem především využívání technicky zastaralých protipěchotních min nepravidelnými silami v místních konfliktech.
Vzhledem k odlišným stanoviskům jednotlivých účastnických států nevedly v minulosti tyto konference k přijetí žádných dalších doplňků. Je ale také skutečností, že skutečně vyvrcholením se stala konference v Ottawě, ale je potřeba si také říci, že je k zamyšlení a je zajímavé, že k úmluvě, která ve své podstatě zavazuje účastnické státy, že nikdy a za žádných okolností nepoužijí protipěchotní miny, nebudu vyvíjet, vyrábět, jinak získávat, skladovat a ponechávat si protipěchotní miny nebo provádět jejich přímý nebo nepřímý vývoz, nepřistoupily právě státy, jako jsou Spojené státy americké, Rusko, Čína, Pákistán, Indie, Řecko, Turecko, oba korejské státy a většina států Středního východu, jako jsou Irák, Írán, Izrael a Sýrie. Postoje těchto zemí jistě nejsou náhodné.
Zajímavý je jistě i postoj amerického Ministerstva obrany, které se jednoznačně staví proti úmluvě a poukazuje na údajnou nezbytnost protipěchotních min pro obranu Jihokorejské republiky, ale také na skutečnost, že přistoupení k úmluvě by ovlivnilo nejen čtyři nebo pět typů pozemních min, ale celkem 35 různých zbraňových systémů, např. operačně taktické řízené střely JATAM, raketomety MLRS a některé letecké pumy a dělostřelecké náboje.
Nutno také podotknout, že postoje zemí, které zatím odmítly podepsat úmluvy, jsou ovlivněny především vojenským pohledem.
Jsem si vědom a zdůrazňuji, že protipěchotní miny skutečně představují vysoce účinný a na druhé straně efektní prostředek jednak ke zpomalení narušení činnosti, ale také i omezení a ničení protivníka. Ve srovnání s jinými bojovými prostředky jsou mimořádně levné, výrobně jednoduché, s nízkými nároky na výcvik, použití, obsluhu a samozřejmě na zabezpečení.
Je také pravdou, že mezi západními vojenskými experty není na vojenský význam protipěchotních min jednotný názor. Podle některých amerických vojenských odborníků neexistuje v současné době ve své podstatě za protipěchotní miny žádná praktická a plnohodnotná náhrada. Zdůrazňuji přitom, že v určitých operačních podmínkách by si náhrada protipěchotních min jinými prostředky vyžádala zvýšení zdrojů přibližně o 30 %.
Netajím se ani skutečností, že prostředek náhrady protipěchotních min by měl obecně umožnit převzetí základních funkcí těchto min, tj. signalizaci přítomnosti protivníka, ale také zabezpečení jeho ničení. Jde např. o bezpilotní prostředky, dálkově řízené minomety, polní detekční systémy a využití nízkonapěťové elektrické sítě, mikrovlnné energie, ale také o klasické využití tankových min, pověstných granátometů a minometů.
Upozorňuji na to, že může jít o další kolo zbrojního kolotoče, který bude mít k humánnosti hodně daleko.
Nicméně je skutečností a ukazují to i odhady Stockholmského institutu pro výzkum míru, že v 68 zemích světa je rozmístěno 85 až 110 milionů protipěchotních min. Ty každoročně způsobují smrt nebo zranění více než 20 tisíc lidí. Předpokládá se, že každý týden je protipěchotními minami zabito nebo zraněno 150 až 200 civilních osob. Je také všeobecně známo, že protipěchotní miny způsobují utrpení a oběti na životech z velké části civilních osob, velmi často dětí, ale také brání ekonomickému rozvoji a obnově po skončení konfliktu, brzdí repatriaci běženců a způsobují další kruté následky ještě mnoho let po svém umístění.
Potud lze vnímat i zapojení České republiky do širokého mezinárodního úsilí zaměřeného na zákaz protipěchotních min formou předložené úmluvy.
Nechci vznášet pochybnosti, ale přesto si dovolím tvrdit, že s přijetím této úmluvy může mít Česká republiky jisté problémy.
Já bych se dovolil pana ministra zeptat na dvě záležitosti, než položím další dva návrhy.
Pane ministře, žádám vás o sdělení, jakým způsobem bude Česká republika jako suverénní stát zajišťovat účinnost plánovaného systému operačních zátarasů a předpokládaného pásma překrytí státní hranice, které se vyřazením protipěchotních min pravděpodobně v některých úsecích trochu sníží.
Druhá otázka: Jestli i Česká republika se zapojí jako členský stát NATO do řešení tohoto problému v rámci aliance.
***