(pokračuje Jičínský)
Nedávám tu žádný konkrétní návrh, ale myslím, že to bylo v bodě jedna nebo nevím přesně, co se také doporučovalo ještě před druhým čtením, aby předkladatel ve spolupráci s výbory posoudil tyto otázky a terminologicky upravil překlad tak, aby odpovídal našim platným právním předpisům, naší ústavě. Myslím, že v tomto směru je skutečně výhodnější vycházet z francouzského znění úmluvy, jak už jsem říkal, ta více odpovídá tomu pojetí samosprávy, které se uplatňuje, nebo by se mělo uplatnit u nás.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Tomíček. Prosím, pane kolego, ujměte se slova.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené dámy a pánové. Domnívám se, jak na základě předcházející diskuse, tak i předmětu samotného návrhu, že by posouzení mělo být postoupeno také výboru pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Tomíčkovi. Táži se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám.
K vystoupení kolegy Jičínského pouze podotknu, že předpokládám, že toto pan ministr slyšel a že při jednání ve výborech tento požadavek bude ze strany exekutivy akceptován. Pan ministr pokyvuje hlavou. Nepochybně se tak stane. Kolegyně a kolegové zazněly zde návrhy na přikázání tohoto návrhu výborům Organizační výbor projednaný návrh doporučuje přikázat výboru zahraničnímu a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Koresponduje to s návrhem pana poslance Tomíčka.
Ještě zazněl návrh pana zpravodaje Laštůvky na přikázání výboru pro evropskou integraci. Budeme tedy o těchto třech návrzích odděleně rozhodovat.
Nejprve rozhodneme v hlasování pořadové číslo 174, které jsem zahájil, o přikázání výboru zahraničnímu.
Kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 127 poslankyň a poslanců se pro vyslovilo 121, jeden byl proti. Tento návrh byl přijat.
V hlasování číslo 175 rozhodneme o návrhu na přikázání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Toto hlasování jsem zahájil a kdo je pro nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 127 poslankyň a poslanců pro 96, proti 17. Návrh byl přijat.
Nyní rozhodneme o návrhu na přikázání výboru pro evropskou integraci.
Hlasování jsem zahájil a ptám se, kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko.
Z přítomných 126 poslankyň a poslanců se pro vyslovilo 94 proti bylo 18. I tento návrh byl přijat (v hlasování číslo 176).
Další návrh jsem nezaznamenal a konstatuji, že jsme tento návrh přikázali výboru zahraničnímu, výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a výboru pro evropskou integraci.
Přistupujeme k poslednímu bodu dnešnímu jednání, kterým je bod 41 schváleného pořadu, kterým je
41.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu
protipěchotních min a jejich zničení
/sněmovní tisk 127/ - prvé čtení
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 127 a z pověření vlády ho uvede ministr obrany ČR Vladimír Vetchý. Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Vladimír Vetchý: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, sněmovní tisk 127, který je vámi nyní projednáván, se týká Úmluvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a jejich zničení, kterou za Českou republiku podepsal tehdejší náměstek ministra zahraničních věcí Karel Kovanda dne 3.121997 na Konferenci o úplném zákazu protipěchotních min, která se konala v kanadské Ottavě. Příprava a podpis této úmluvy byl výsledkem širokého úsilí mezinárodního společenství, které vzniklo počátkem 90. let na základě drastických zkušeností pracovníků vládních i nevládních humanitárních a jiných organizací při působení v místech regionálních konfliktů. Velkou zásluhu na sjednání úmluvy měli pracovníci stovek nevládních organizací sdružených v Kampani za zákaz protipěchotních min, které byla v říjnu 1997 za toto úsilí udělena Nobelova cena míru, a pracovníci Mezinárodního výboru Červeného kříže.
Hlavním výhradou proti používání protipěchotních min jsou jejich dlouhodobé humanitární tragické následky: mrzačení a zabíjení především civilního obyvatelstva a znehodnocení rozsáhlých zemědělských oblastí. Odhaduje se, že v přibližně 60 zemích světa je položeno na sto milionů těchto min a že jich stále padá za oběť okolo 20 000 osob ročně, zejména žen a dětí. Skutečností je, že většina min ve světě nebyla položena jednotkami pravidelných a vycvičených armád, ale především válčícími stranami v rámci vnitrostátních konfliktů.
První šance, jak zabránit dalšímu narůstání počtu min a jejich používání ve světě, se objevila v rámci první hodnotící konference Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, kterou svolal generální tajemník OSN. Konference byla zahájena 25. září 1995 ve Vídni a její závěrečné zasedání skončilo 3. května 1996 v Paláci národů v Ženevě. Konference přijala nové a zpřísněné znění Protokolu II, který zakázal tzv. nedetekovatelné miny a k používání ostatních min přijal zpřísněná pravidla jejich použití. Dosažený stav do jisté míry vyhověl požadavkům světové veřejnosti a humanitárních organizací na zabránění šíření a nezodpovědnému používání některých konvenčních zbraní, ale byl považován za přechodný. Především z iniciativy Mezinárodního výboru Červeného kříže, Mezinárodní kampaně za zákaz min a celé řady států jako Kanady, Dánska Norska, Rakouska a dalších byla problematika protipěchotních min zařazena na pořad jednání 51. Valného shromáždění OSN. Toto přijalo dne 10. prosince 1996 rezoluci číslo A 51/45S, vyzývající k co nejrychlejšímu uzavření smlouvy o všeobecném zákazu protipěchotních min. Pro rezoluci tenkrát hlasovalo 155 zemí a nebyl nikdo proti. Z iniciativy Kanady byla vytvořena tzv. "ottawská skupina" sdružující země podporující uzavření smlouvy o všeobecném zákazu protipěchotních min. První konference této skupiny se uskutečnila ve dnech 3. až 5. října 1996 v Ottawě za účasti zástupců 70 států a nevládních organizací. ČR se zúčastnila v roli pozorovatele. Úmluva o úplném zákazu protipěchotních min, kterou podepsalo 3. prosince 1997 121 států, vstoupila v platnost 1. března 1999, tedy tohoto roku. Úmluvu ratifikovalo k dnešnímu dni na 60 zemí a mezi nimi je většina našich spojenců z NATO.
Tyto skutečnosti vedle výsledků vojenských studií o potřebě používání protipěchotních min při vedení současných operací jasně ukazují, že přistoupení ČR k této úmluvě a likvidace našich zásob protipěchotních min v žádném případě neohrozí bezpečnost země, bojeschopnost vojenských jednotek a nesníží možnosti jejich pasivní ochrany. Toto si uvědomují i státy, které dosud úmluvu nepodepsaly. Většina z nich zastavila výrobu tohoto zákeřného druhu zbraní a přijala moratorium na jejich vývoz.
Přistoupení k úmluvě se ČR zavazuje zničit existující zásoby těchto zbraní, které se nacházejí na území našeho státu a k přijetí vnitrostátních legislativních opatření, která zabrání event. snahám o jejich novou výrobu či používání. V zásadě se jedná pouze o zbraně, které vlastní Armáda ČR.Tato měla na počátku roku 1997 celkem 373 840 kusů těchto min v celkové hodnotě 263,8 milionů korun. Z tohoto počtu bylo celkem 44 353 nášlapných min typu Na1, které patřily do skupiny min nedetekovatelných běžnými detektory kovů. V souladu se závazky vyplývajícími z přijetí nového znění Protokolu II Úmluvy o zákazu některých konvenčních zbraní byly tyto miny zničeny již v roce 1997. Zbývající miny pod označením PPMi - Šr a PPMi - ŠR II jsou v současné době soustředěny v armádních skladech. Jejich likvidace je připravována v souladu se zpracovanými plány na delaborační lince, která je nyní budována v armádním objektu v Bohuslavicích nad Vláří. Zahájení likvidace protipěchotních min je plánováno na 1.7.1999. Celkové náklady na likvidaci min by měly dosáhnout výše 22,5 milionu korun. Zničení všech min se předpokládá nejpozději do roku 2001.
***