(pokračuje Mlynář)
A stejně tak jako zasahuje požární jednotka i v regionu, který jí přímo nepřísluší, požáry se nejenže mají hasit, ale mají se hasit zavčas, aby se nerozšířily i dál, stejně tak zasahuje Severoatlantická aliance v Srbsku a v Kosovu.
Určitě můžeme mít na věc různé názory. Je to v pořádku a nikdo zde nikomu právo na jiný názor, i kritický, nebere. Věc je velmi složitá a právě proto, že zásah připomíná boj policejní jednotky s teroristy, kteří drží rukojmí, a tak jako policejní jednotka, která osvobozuje rukojmí, musí užít síly, a tak jako se někdy stává, že při tomto zásahu zahynou rukojmí, stejně tak i v tomto případě je logické a správné, že se objevují pochybnosti, zda činy, které jsme zvolili, prostředky, které jsme zvolili, jsou ještě ty správné a ještě ty dostačující.
Myslím, že je zde ale jeden velký rozdíl. Oproti nezávazným intelektuálním debatám, které vedou intelektuálové, novináři či veřejně známé osoby, politici musí v jistém okamžiku jednat. Intelektuální úvahy a pochybnosti musí vystřídat čin. Jinak rezignujeme na politiku jako takovou.
Co však nesmíme udělat nikdy, podle mého soudu, je převzít optiku teroristy, přijmout jeho argumenty a začít se dívat na problém tak jako on. Odpůrci zásahu v Kosovu toto neuznávají. Říkají, že pravý důvod je velmocenská netrpělivost, nechuť dál sedět u jednacího stolu, nebo dokonce že si Severoatlantická aliance chce vyzkoušet v Kosovu nové zbraně. Co tím říkají? Říkají tím, že vůdcové západního světa, ke kterému chceme patřit, že šéf OSN, svobodná média i svět při událostech v Kosovu nám promyšleně lžou. Říkají nám něco, co není pravda. To je vážné obvinění a já se domnívám, že politik nemůže takové věci říkat bez důkazů. Jsem přesvědčen, že politik nemůže zpochybňovat rozhodnutí našich životních spojenců, aniž by předložil vlastní alternativu.
Nechci zde rozvíjet diskusi o tom, kdo co z nás v minulosti řekl a zda vysoký ústavní činitel mluví v zahraniční politice za orgán, jehož je předsedou, za sebe či za svou stranu. Naším úkolem je říci jasné slovo, říci jasné a jednoznačné "ano", kterým podpoříme akce Severoatlantické aliance.
V tomto smyslu tedy avizuji, že i v podrobné rozpravě navrhnu jménem klubu Unie svobody a KDU-ČSL další usnesení k tomuto bodu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Mlynářovi. Nyní vidím faktickou pana poslance Křečka, poté řádně pan poslanec Václav Frank.
Hovoří pan poslanec Křeček. Prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Souhlasím s panem kolegou Mlynářem, že si nebudeme vzájemně vnucovat své názory. Alespoň historii bychom měli znát všichni stejně.
Hitler před druhou světovou válkou požadoval nová a nová území suverénních států. A tady bylo na místě, aby spojenci zasáhli a zabránili a nevydali Československo. V balkánské kosovské krizi není žádný stát, který požaduje území jiných suverénních států, a proto tento příměr je zcela falešný.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Ještě jedna faktická. Omlouvám se panu poslanci Frankovi, ale ještě jedna faktická poznámka pana poslance Exnera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Pan poslanec Mlynář řekl několik velmi sporných a několik velmi pravdivých věcí. Mezi těmi pravdivými věcmi například řekl, že je potřeba nepřevzít optiku teroristy. Kdo je tím teroristou, to záleží na každém z nás, jak věci posuzuje.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Exnerovi, nyní již řádně pan poslanec Václav Frank, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Hovoří poslanec Frank. Prosím, pane kolego.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, Poslanecká sněmovna 24. března tohoto roku schválila vyslání 6. polní nemocnice Armády České republiky pro její použití v rámci humanitární pomoci uprchlíkům z provincie Kosovo. Všichni máme dobře v paměti, že vyslání nemocnice bylo podmíněno uzavřením mírové dohody mezi stranami reprezentujícími svrchovanou srbskou vládu a představiteli kosovských Albánců. Máme také v paměti, že náš poslanecký klub nepodpořil vyslání polní nemocnice, a upozornili jsme, že jde o akci, která má vyloženě vojenský charakter a dodnes prakticky chybí souhlas obou zúčastněných stran z působení mezinárodních sil v Kosovu.
Další vývoj konfliktu v Jugoslávii potvrdil naše oprávněné obavy, že vyslání polní nemocnice a její následné užití nebylo ani v podstatě přesně definováno.
My máme nyní předložen další vládní návrh na vyslání 6. polní nemocnice, tzv. humanitární pomoci mezinárodního společenství. Předložený návrh rovněž obsahuje požadavek na souhlas, aby podřízení nemocnice bylo svěřeno velení NATO. Navrhováno je i to, aby tato polní nemocnice byla určena pro zajištění pomoci pro uprchlíky výhradně v oblasti Kosovo. Předpokládané umístění této nemocnice, jak vyplývá z důvodové zprávy, je uvažováno v některých okolních zemích Jugoslávie, a bude tedy zřejmě o definitivním umístění rozhodovat opět velení NATO.
Já chci jen upozornit, že jde o zařízení vojenského charakteru, na jehož vyslání nemá Česká republika v této chvíli odpovídající mandát Organizace spojených národů. Zřejmá není ani skutečnost, podle jakých pravidel může toto zařízení poskytovat pomoc civilním osobám, alespoň tomu neodpovídá organizační struktura polní nemocnice, pokud jde o lékařské specialisty, mezi kterými postrádáme např. dětského lékaře, gynekology apod.
Jistě diskutabilní může být i otázka vyčíslených nákladů, které nejsou plánovány v rozpočtu ani Ministerstva obrany České republiky, ani ve státním rozpočtu pro letošní rok. S ohledem na skutečnost, že předložený návrh předpokládá pouze jednostrannou orientaci pomoci, tedy zřejmou pomoc pouze jednomu z účastníků konfliktu, nelze s touto předlohou a ani z výše uvedených skutečností vyslovit souhlas.
My jsme naopak pro to, aby oběma stranám konfliktu byla poskytnuta stejná pomoc v podobě polní, ale civilní, tedy nevojenské nemocnice, a aby tato nebyla podřízena velení NATO. Nemocnice jako důkaz právě humanitární pomoci by měla být umístěna na území Jugoslávie.
Ve druhé části vládního návrhu požadujícímu vyslání nevyzbrojeného dopravního letounu AN-26 Armády České republiky považuji za potřebné poukázat na změnu jeho využití, když se původně předpokládalo, že letoun bude využíván v rámci verifikační mise, která ukončila svou činnost už koncem března, k ověřování plnění ustanovení obsažených v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 11/1999 mezi stranami konfliktu. Nový návrh ve své podstatě od základu mění využití tohoto letounu k plnění přepravních úkolů ve prospěch aliančních sil, mezi spojeneckými základnami, mimo Balkánský poloostrov a zeměmi sousedícími se Svazovou republikou Jugoslávie. Změnu charakteru využití letounu vcelku potvrzují i kalkulace letových hodin z původních 50 na 100 letových hodin měsíčně. Rovněž tak náklady spojené s nasazením letounu se zvyšují z původního 1,5 milionu na navrhovaných 11 milionů 828 tisíc korun při stejné době nasazení tří měsíců.
***