(pokračuje Vymětal K.)
Možná, že tato ostuda německého národa chtěla být vykoupena tím, že možná dnes němečtí letci tuto ostudu bombardovali a zlikvidovali, aby už nebyla svědectvím pro budoucnost.
Je jistě třeba zmínit se o tom, že tímto mostem vedlo potrubí pitné vody do druhé části Nového Sadu za Dunajem, které zásobovalo i dalších pět vesnic. Rozbitím tohoto mostu je celá tato část bez pitné vody. Když se následně po tomto bombardování natáhlo potrubí nové pitné vody pod dálničním mostem, tak v noci po dokončení tento dálniční most - pro vaši představu tři jízdní pruhy tam, tři jízdní pruhy zpět - byl bombardován třemi přesnými zásahy raket, takže tři pole mostu jsou zborceny v Dunaji, a opět je tato část bez vody.
Třetí most dostal takový zásah, že byl poškozen železniční svršek i vlaková trolej, polovina vozovky dostala zásah na kraji. To se podařilo opravit, zatím vlaky mohou jezdit, byly nataženy nové troleje a po polovině vozovky se také dá jezdit.
Snad stojí za úvahu říci pro vaši představu i to, že Nový Sad je 500 km vzdálen od Kosova. Není to sousední oblast Kosova.
V té souvislosti je také třeba říci, že tímto bombardováním je zneprůplavněn Dunaj. Všichni bychom si měli uvědomit, že úplně všechny podunajské státy včetně Německa, které si vybudovalo nákladné vodní kanály, aby mohlo své zboží dopravovat po této vodní dopravní tepně, nemohou nyní korytem Dunaje provézt nic. Můžeme si domyslet hospodářské dopady na tyto státy.
Viděli jsme v Bělehradě rozbombardovanou teplárnu, která pracovala na mazut. Nebyla příliš stará, odhaduji 10 - 12 let. Dostala zásah sedmi raketami, z nichž tři šly do skladiště mazutu, to znamená do tankoviště. Ostatní rakety šly kolem. Žalostný pohled na to, jak nádrže z desetimilimetrového ocelového plechu jsou zmačkané jako papír. K tomu snad jen jednu lidskou poznámku. Ve strážní budce u tohoto tankoviště zůstal strážný, kterému nestačili dát avízo, aby se schoval do krytu. Tento strážný se ve své budce uškvařil na škvarek. Je tam z něho kus bundy a ocelový odznak z rukávu.
Nevím, jestli to byl vojenský cíl, ale pravda je, že tato teplárna zásobovala 350 tis. bytů, to znamená milion obyvatel Bělehradu. Je zničena tak, že se nedá rekonstruovat. Kdyby teď ještě začala zima, tak Bělehraďané budou mrznout, není čím vytápět.
To jsou dopady mise NATO.
Viděli jsme rozbombardovanou a shořelou budovu Ministerstva vnitra Srbské republiky. Snad jen pro vaši představu - je to v husté zástavbě a přes úzkou ulici, asi 15 metrů od ní, je budova porodnice a psychiatrická klinika. Kolik bylo třeba, aby vyletěla do vzduchu právě porodnice? A to jsou vojenské cíle?
Víme všichni o hornickém městě Aleksinač, kde byla vybombardována celá obytná ulice. Viděli jsme zasaženou ropnou rafinerii v Novém Sadu. Z další zprávy v dalších dnech víme, že byly i další rafinerie bombardovány. Každý z nás si asi dovede představit, jakou ekologickou katastrofu by to pro Jugoslávii znamenalo, a možná, že i pro Evropu.
Víme, že byly bombardovány továrny na výrobu osobních aut. Včera jsme se všichni dozvěděli, že byl bombardován železniční most i s mezinárodním vlakem v Grdelici. Viděli jsme, dámy a pánové, i kulturní dům vojenských letců v Bělehradě, který je v husté zástavbě a který dostal přesný zásah. Celá přední stěna se všemi patry se zbořila. Člověk si říká - i ta kultura vadí?
Všechny tyto zasažené civilní cíle a mrtví civilisté svědčí o jednom - že cílem útoků NATO v Jugoslávii je terorizování jugoslávského obyvatelstva od dětí až po starce a humanitární katastrofa, která hrozí celé Jugoslávii.
Soudě podle zasažených cílů nejde podle mého názoru při této agresi vůbec o Albánce v Kosovu. Dovolím si odbočku. Zajímavé je, že se vůbec nemluví o exodu z Kosova 250 tis. Srbů a Černohorců, 150 tis. Egypťanů, 150 tis. Rumunů, 100 tis. Turků, 50 tis. Cikánů a o dalších národnostech žijících v Kosovu. Pokud by je někdo chtěl prohlašovat za Albánce, je to lež.
Vrátím se k ekonomickému významu. Ukazuje se, že cílem útoků je narušení hospodářství celé Jugoslávie, ale zneprůjezdněním Dunaje i narušení evropské vodní dopravní tepny, a tedy evropského hospodářství, což se koneckonců již projevuje ve zřejmě očekávaném reálném poklesu kursu eura k dolaru. Docházím proto k názoru, že cílem akcí NATO není řešení jakéhokoliv problému v Kosovu nebo v Jugoslávii, ale že cílem je narušení evropského hospodářství. Zejména díky nepominutelné podmínce NATO k zastavení bombardování, což je přítomnost vojáků NATO v Kosovu, jsem přesvědčen, že jde o cíl zajistit přítomnost amerických vojáků v Evropě, že jde o to, že po rozpuštění paktu Varšavské smlouvy si USA chtějí vybudovat v Evropě nový blok proti USA, to vše s jediným cílem - odůvodnit další zbrojení a zajistit přítomnost amerických vojsk v Evropě. Za plnění takových cílů má přímou odpovědnost i Česká republika jako členský stát NATO. Představitelé České republiky, prezident, vláda i parlament nesou odpovědnost za to, co se děje v Jugoslávii, a nesou také plný díl odpovědnosti za všechny škody, které v Jugoslávii bombardováním vznikají, i když jsem si vědom toho, že cenu zmařených lidských životů a strach jugoslávských dětí z bombardování a z pobytu v krytu nelze vyčíslit.
Ze všech těchto důvodů navrhnu Poslanecké sněmovně v podrobné rozpravě přijmout samostatný bod usnesení tohoto znění: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby na nejbližší schůzi sněmovny předložila novelu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1999, ve které vyčlení 3 mld. Kč z rozpočtu Ministerstva obrany nebo z jiných zdrojů, a tato částka bude účelově vázána pro české podniky, které z těchto peněz budou odstraňovat škody na civilních objektech ve Svazové republice Jugoslávie, které byly způsobeny bombardováním NATO."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším písemně přihlášeným poslancem, kterému uděluji slovo, je pan poslanec Dalibor Matulka. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl upozornit pana předsedajícího, že pokud by se mu snad zdálo, že nehovořím k věci, pak k věci hovořit hodlám a budu, neboť - podobně jako moji kolegové - chci později v podrobné rozpravě předložit doplňující návrh k předloženému návrhu usnesení a v obecné rozpravě bych chtěl poněkud obšírněji svůj návrh zdůvodnit.
***