(pokračuje Holáň)
V době krize musí Evropané mluvit stejným jazykem a vehementně bránit těm, kteří se dopouštějí genocidy, ale i oponovat těm, kteří k ní mlčky přihlížejí nebo ji přehlížejí.
Použil jsem ve svém zdůvodnění volně část textu deklarace, kterou připravila Evropská lidová strana a na níž jsem se mohl podílet. Jak známo, dvě strany - Unie svobody a KDU-ČSL - jsou součástí této strany, kterou je vlastně druhou největší v Evropském parlamentu. V duchu tohoto textu také podám společným návrh KDU-ČSL a Unie svobody v podrobné rozpravě. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vilému Holáňovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Jiří Payne. Nicméně musím se ho zeptat, do které rozpravy je přihlášen, protože je škrtnuta jak obecná, tak podrobná rozprava. Rozumím správně, je to obecná. Připraví se pan poslanec Karel Vymětal. Hovoří pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážený pane ministře, sešli jsme se na mimořádné schůzi, která byla svolána za týden od data, kdy vláda předložila tento materiál sněmovně. Vláda jej předkládala 7. dubna. Myslím, že se prokázalo, že obě dvě komory našeho parlamentu jsou schopné jednat s přiměřenou akceschopností a projednat takový vládní návrh v reálném termínu.
Podle ústavy pro vyslání ozbrojených sil České republiky do zahraničí je potřeba souhlas obou komor parlamentu. Na druhé straně v roce 1994, když se zahajovala iniciativa Partnerství pro mír, uvědomila si Česká republika, že ustanovení ústavy o tom, že k vyslání vojenských sil do zahraničí je třeba souhlasu obou komor, je z jistého ohledu ne zcela pružné. Sněmovna 29. dubna 1994 přijala usnesení č. 384, v němž stanovila podmínky, za jakých vláda může vysílat vojenské jednotky do zahraničí, podle jistých pravidel až do určitého limitu, aniž by bylo k tomu třeba mít přibližný souhlas sněmovny, s tím, že vláda bude o té věci sněmovnu informovat. Myslím si, že tím vznikl jistý precedens.
Na druhé straně po vstupu České republiky do NATO po mém soudu by vláda měla předložit návrh na pozměnění tohoto usnesení č. 384 takovým způsobem, aby české ozbrojené síly byly schopny plnit alianční závazky v rámci našeho působení v NATO, a to jak tím, že bychom až do jistého počtu byli schopni vyslat některé naše ozbrojené síly do zahraničí bezprostředně - já bych si představoval se souhlasem Rady obrany státu - stejně tak v případě, že by Česká republika byla napadena, že až do určitého limitu umožníme okamžitou přítomnost aliančních spojeneckých sil na našem území. Myslím si, že tím bychom se vyhnuli mnoha problémům, byli bychom od tohoto data, kdy obě komory by takové usnesení přijaly, schopni plnohodnotně plnit všechny alianční závazky. Navíc v případě, že dojde k pozměnění, ukáže se reálná potřeba, aniž by se měnila ústava, můžeme takové usnesení doplnit, rozšířit, pozměnit. Myslím si, že by to bylo velmi pružné řešení, které by každopádně netrvalo řádově měsíce až roky, jak dlouho může trvat novelizace ústavy.
Myslím si také, že takovéto dostatečně široké zmocnění by bylo praktické pro generální štáb a Ministerstvo obrany. Vřele prosím vládu, aby se nad tím zamyslela. Mohu panu ministrovi dát kopii usnesení. Myslím si, že to bude praktické usnesení. Za ta léta se velmi osvědčilo.
Dnes máme v tisku 176 před sebou novou žádost, která je velmi blízká té, kterou jsme projednávali minule, s tím, že tisk je kvalitněji zpracován. Vítám, že vláda nám tentokrát předkládá kvalitnější tisk. Přesto mám dojem, že salámová metoda udělování mandátu není to pravé řešení. Znovu opakuji - klonil bych se k tomu, přijmout obecné zmocnění.
Když vláda žádá sněmovnu o mandát, sněmovna těžko může tento mandát pozměnit. Vláda musí takovou činnost mít zpravodajsky pokrytou, musí ji mít pokrytou finančně a personálně. Nedovedu si představit, že by dobrovolník, který souhlasil s tím, že bude působit v rámci našeho kontingentu řekněme na území Albánie nebo Černé Hory, měl být najednou vyslán do jiné země. Mám tedy za to, že vláda v návrhu, jak nám žádost o mandát předkládá, uvažuje v reálných dimenzích toho, co vláda umí a dovede provést. Proto říkám předem, že se domnívám, že by sněmovna neměla přijmout žádné pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu.
Zmínil bych se jednom pozměňovacím návrhu, který už zazněl, pokud vím, i v Senátu, setkali jsme se s ním i zde ve sněmovně, který vypadá zdánlivě srozumitelně, že mandát, o který vláda žádá, jakoby s lehkostí rozšíříme také na území Svazové republiky Jugoslávie. Návrh spočíval v tom, že by se na dvou místech ve vládním návrhu vypustila slova "mimo území Svazové republiky Jugoslávie". Chtěl bych varovat před tímto pozměňovacím návrhem. Jakmile by se naše ozbrojené síly - byť neozbrojený dopravní letoun - ocitly např. ve vzdušném prostoru Jugoslávie, bude pro ně platit mezinárodní právo válečné a má to naprosto jiné mezinárodně právní důsledky jak pro Českou republiku, tak pro konkrétní vojáky, kteří by tam byli nasazeni, než když naše nemocnice působí na území třetího státu.
Mám pocit, že zdánlivá jednoduchost, že když vypustíme na dvou místech tři slova, že umožníme, aby se naše nemocnice mohla posunout o 20 - 30 km přes hranice a lépe plnit svůj účel, z hlediska mezinárodního práva má tak závažné důsledky, že si skutečně netroufám vnucovat vládě takový mandát, když o něj vláda nežádá.
Ještě jednou z tohoto důvodu opakuji, že vláda uvažuje o nasazení našeho kontingentu na území třetího státu s vědomím a souhlasem ústavních činitelů toho kterého státu. Zatímco rozšíření na území jugoslávské federace znamená přítomnost zatím v nedefinovaném právním postavení. Varuji před takovými pozměňovacími návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším písemně přihlášeným jak do obecné, tak podrobné rozpravy je pan poslanec Karel Vymětal, kterému uděluji slovo. Připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, projednáváme vládní návrh akcí České republiky v souvislosti s řešením konfliktu v Kosovu, ale mám pocit, že již název je nepřesný, protože konflikt se týká celé Svazové republiky Jugoslávie a obou jejích republik, jak Srbska, tak Černé Hory.
Budu mluvit o aspektech, které se dotýkají ekonomiky a oblastí hospodářských.
Jak jistě víte, byli jsme s dalšími třemi poslanci na pozorovací misi v Jugoslávii. Musím konstatovat, že jsme po celé cestě do Bělehradu neviděli žádný vojenský objekt, na který by útočily bombardéry a rakety paktu NATO. Zato jsme civilních objektů viděli hodně. V první řadě bych se zmínil o Novém Sadu, kde jsou ze tří mostů přes Dunaj zbourané dva a třetí dostal zásah, který zatím most nezlikvidoval. Snad je zajímavé, že starý most, který celý leží zborcený v řece Dunaji - možná je to symbolické - je most, ze kterého v období druhé světové války fašisté stříleli Srby a Židy a házeli je do Dunaje.
***